Nebešťané používali k přesunu na nejrůznější místa křídla-což bylo logické. Starlia znala nejpoužívanější a nejkratší vzdušné trasy, které se lvy jenom hemží a zařídila, aby se jim vyhnuli.

Nejdřív samozřejmě museli přeplavat Křišťálové jezero, což byl dost těžký úkol-v jeho blízkosti totiž hlídkovali strážní. Starliu napadlo, že by mohla vytvořit vzduchové bubliny, díky kterým přeplavou jezero pod vodou, aniž by se museli vynořovat. Křišťálové jezero mělo sice velmi průhlednou vodu, ale Starlia se taky postarala o to, aby je stíny aspoň jemně překryly. Bylo to těžké a pomáhal jí Python, protože se pořád moc nenaučila, používat své magie zároveň. Nicméně to fungovalo a ostatní se u toho dokonce hodně bavili. Využívali toho, že se nemusí vynořovat, dělali ve vodě blbosti a lovili ryby. Starlia obrátila oči v sloup, když jedna ryba vlezla Pythonovi do tlamy a on se začal dusit.

Když byli u břehu, vynořila se jako první, zakrytá stínem a ujistila se, že jsou strážní dost daleko na to, aby je viděli. A pak se vydali na cestu.

Starlia by to nejradši vzala středem, přímo k Světlému lesu, protože měla čím dál silnější pocit, že jim dochází čas. Nemohli však riskovat, že je někdo odhalí. To by je zdrželo ještě víc, než obcházení, obzvláště kdyby byl někdo zraněn.

Královna s Jizvou jim kroužily nad hlavami, připravené pohlídat oblohu i zemi a upozornit je, kdyby byl někdo v dohledu.

Starlia hodlala zamířit k Dlouhé řece, která se kroutila územím Říše prvního měsíce až do Světlého lesa-ta je povede. Nevzala to k ní úplně přímo, protože Dlouhá řeka protékala místem, které bylo velice blízko k Zimnímu a Hlavnímu ostrovu.

,,Fuj, tady je horko," zabručel Seren. ,,Dokonce horší, jak v Lávové zemi."

,,Tam aspoň nesvítilo slunce," souhlasil Werric.

Starlia je ignorovala. Ona byla ráda, že je zase doma. Netoužila po ničem jiném, než roztáhnout křídla, vznést se k obloze a nechat se unášet větrem. Tam neexistovaly starosti, byla jen ona, její křídla a nebe. Ale nemohla, protože měla poslání, protože musela zachránit lvy i vlky a nechtěla dovolit, aby někdo další zemřel.

,,Cítím se tu strašně na ráně," stěžovala si Layla. ,,Já chci Prales."

,,Souhlasím," přidal se Python.

,,No, vy máte smůlu," ušklíbla se Ferox. ,,Poušť, Lávová země, Ledová země, dokonce i Louka-všude je jen minimální množství stromů. Vy jste ohrožený druh."

,,U nás je stromů dost. Nebo minimálně víc, než u vás," řekla Starlia. ,,Třeba v Říši sedmého měsíce. Celé území je pokryto lesy."

,,Páni. To jsou ty ostrovy?" Ozvala se Oltiris vzrušeně, když jako první spatřila v dálce temnou, vznášející se siluetu Zimního ostrova.

,,Jak se to asi drží ve vzduchu?" Přemítal Werric.

,,Stejně, jako může existovat nejsušší a nejmokřejší místo v Eldiaře vedle sebe," ušklíbla se Layla.

,,Podle legendy se kdysi bohyně větru naštvala na boha země a hrábla tlapou do země, aby vytvořila létající ostrovy, které budou navždy patřit pod její vládu," poučil je Kelnan.

,,Ha," ušklíbla se Starlia. ,,To jsem si nikdy nezapamatovala."

Kelnan se na ni podíval a nesouhlasně-a zároveň pobaveně-si odfrkl. Věděla, že je rád, že se zase chová jako dřív. Teď to bylo snadné. Vlky si oblíbila a cítila se s ním dobře. Nemusela myslet na válku a na to, co v ní provedla. Armáda, ve které strávila nějaký čas, byla plná smutku a zoufalství. Vlci, se kterými trávila čas teď, byli drzí a odvážní. Tedy, když zrovna netruchlili po Azanovi.

Starlia se snažila pokud možno vyhýbat Alakinovi-i ona se cítila za Azanovu smrt zodpovědná, ačkoliv nemohla nic dělat, když zachraňovala Alakina a pak na ní zaútočila ta příšera.
Přinutila se, vyhnat ty myšlenky z hlavy.

,,Uvědomujete si, že nebýt té chodby, pravděpodobně bychom v těch horách zůstali?" Ozval se Werric.

,,A taky to znamená, že vám určitě pár vězňů už uteklo," dodala Oltiris. ,,Není to tak střežené vězení, jak jste si mysleli."

,,Myslím, že Calianthe a všechny královny před ní, podcenili magii vyhnaných bohů," ozval se Kelnan.
Starlia se na něj otočila.

,,Vyhnaných bohů?" Zajímal se Aurin.
Kelnan se nervózně ošil, očividně začal litovat, že o tom vůbec mluvil.

Starlia si všimla, že všeobecně hrozně nerad mluví o minulosti jejich země-což bylo divné, když byl historik. Přemýšlela, jestli to souvisí s deníkem Yellone. Nikdy jí neřekl, co se v něm píše.

,,Jejich kulturu ovlivňuje náboženství víc, než tu naši," ozval se Werric. ,,Na začátku bylo dvanáct bohů-šest bohyň a šest bohů. A pak také dva hlavní bohové, Matka a Otec. Každý z těch bohů vládl nějakou magií, kterou předali ostatním lvům-nebešťané, světlonoši a tak dále. Jednoho dne... Nejsem si úplně jistí, jak ani proč, byli lví bohové vymazání z historie. Prý provedli strašný zločin bohyním a ty je proto odsoudily do vyhnanství, nebo tak něco. To způsobilo, že v celé Měsíční zemi začaly masové vraždy všech lvů, kteří měli magii lvích bohů a taky tím začalo upřednostňování lvic nad lvy."

Starlia ohromeně zamrkala. No jasně. Werric s Kelnanem si vyměňovali své poznatky o svých zemích, rychlostí blesku. Vsadila by se, že by jí byl Kelnan schopen popsat historii Eldiary, kdyby se ho zeptala.

,,Moje teorie je-a prosím vás, neuražte se, je to jen můj osobní názor-že si to všechno lvice jenom vymyslely, aby měly nad lvy větší práva," dodal Werric. Kelnan sebou škubl, jako kdyby ho udeřil a Starlia se na něj zamyšleně podívala. Mohla to být pravda? Ale to by znamenalo, že lvice lžou všem už stovky, tisíce let...

,,No, je sice ohromující, poslouchat vaše teoretizování, ale mohli bychom přidat do kroku, co říkáte?" Přerušila Layla zadumané ticho. ,,Tady se nemůžete vymlouvat na to, že vás bolí nohy, protože lezete po skalách. Nikde žádná hora, tak si pohněte."

✴️✴️✴️

Nitra věděla, že si musí pospíšit. Věděla, že Lávová země má sakra problémy a že je bude mít brzo celá Eldiara. Věděla, že umírá spoustu vlků.

A co dělala ona? Snažila se donutit ty pitomé zločince, aby začali poslouchat rozkazy!

Nelitovala toho, že se s nimi spojila, byla si jistá jejich schopnostmi-tuhle válku Faezana nevyhraje vzducholoděmi a střelným prachem. Tuhle bitvu můžou vyhrát jen zločinci, vrazi a šílenci, všichni ti, kteří se naučili přežít v Garmoru, díky své magii.

Ale byla by sakra vděčná, kdyby byli trošku... Povolnější.

Chřestýš dělal problémy-už dvakrát se pokusil zachránit Zachariase a nepovedlo se mu to jenom proto, že si Nitra nedovolila spát a když už ano, tak ve svém pokoji, vystuženém issimitem.

Kličkoval, její rozkazy si vykládal tak, aby jí uškodil ale ona nemohla udělat nic, aby ho potrestala, protože přecejen plnil její rozkazy. Vyhrožovala mu, že bude mučit Zachariase, ale to podle všeho nezabíralo.

Sněžní se ovládali mnohem lépe, Fluctus si je zkoordinoval a nedělal problémy, jako Chřestýš.

Nitra potřebovala tyhle vrahy vyzbrojit, jestli nechtěla, aby zemřeli, sotva je pošle do první linie-to by jí pak byli k ničemu. Potřebovala se ujistit, že budou poslouchat rozkazy.

Ale ona na to neměla čas a Kalosir mezitím obléhali nepřátelé.

✴️✴️✴️

Hradby Kalosiru byly vystužené issimitem. Faezaně bylo konečně jasné, kdo přepadal její dodávky této suroviny a kdo si všechno ukořisťoval pro sebe.
Měla by se na Kaulevana zlobit, ale nyní to uvítala.

Díky issimitu ještě hradby nepadly a lvi se nedostali dovnitř. Ale jak dlouho to bude trvat? Dřív nebo později jim dojde jídlo. Lvi ostře sledovali každý jejich krok, každý kdo překročil hranici města, okamžitě zemřel. Nechají je vyhladovět ve vlastním městě.

A navíc, před pár dny se od lví armády oddělilo několik jednotek a Faezana se obávala, jestli náhodou nezaútočí na Misidir a Lomrest. Neměla jak jim poslat posily, protože žádné neměla.

Mohla jen doufat, že dorazí jednotky z Pouště a Pralesa a cestou rozdrtí ty, kteří se opovažují útočit na její města.

Podívala se z okna paláce, do ulic Kalosiru. K obloze se stále zvedaly černé stužky kouře, na ulicích se nehnula ani noha.

Okřídlení lvi, které hradby nezastavili, přibližně jednou za den vždycky podnikli nálet na město. Byli tak na ráně a navíc jejich magii oslaboval issimit, takže je vojáci brzo zastřelili, jenže ještě předtím stihli napáchat škody a zabít spoustu vlků. Ti obdrželi varování, že je momentálně bezpečnější se držet doma.

Faezana zvedla pohled od kamenných střech domů-nikdy nebyla vděčnější, že Lávoví vlci jsou zvyklí mít domy z pevného materiálu-až k mohutným hradbám. Z domů nejblíž k nim nezbylo nic, než trosky-občasné lví střely a magie přeletěly přes hradby.

Teď bylo naštěstí ticho-každý den lvi zkoušeli rozbít hradby, to pak celé město dunělo pod palbou. Hradby možná vydrží nápor magie, jelikož ji issimit neutralizoval, sotva se ocitla v jeho blízkosti, ale brzo lvům dojde, že na to můžou jít tradičně-proti obyčejné síle issimit nic nezmohl.

Snažila se s Kaulevanem a generálkou Mžiky najít řešení téhle bezvýsledné situace.

,,Co takhle si nakráčet do jejich tábora a prokousnout hrdlo královně?" Navrhla Mžiky a jedno žluté oko se jí nemilosrdně zablesklo. Faezana ji nikdy neměla ráda, především proto, že kdysi byla vražedkyní v Garmoru, ale nyní se její schopnosti hodily.

,,A jak bys to chtěla udělat?" Zavrčel Kaulevan. ,,Chytili by tě, než by ses k nim dostala."

,,Co nějaký vlk s neviditelností?" Nevzdávala se.

Faezana sebou trhla. ,,Nemáme... Nemáme nikoho, kdo by uměl neviditelnost ovládat tak, aby se bez povšimnutí dostal ke lvům."

A byla to její chyba. Už nařídila Mžiky, aby začala cvičit vojáky v magii, snažila se najít v knihovně nějaké knihy o magii-nenašla ani jednu, jen samé technologie a stroje, kterými byl Kaulevan proslulý-sháněla všechny, kteří se v tom aspoň trochu vyznali, ale bylo jich žalostně málo.

Zanikne Eldiara a vlci zemřou jen proto, jak jsem se zachovala? Přemítala Faezana. Myslela si, že magie způsobuje větší riziko, že je nebezpečná a že jim všem bude lépe bez ní. Nikdy by jí nenapadlo, že omezení magie nakonec bude jejich zánikem.

Chtěla mít u sebe Aurina. Ani nevěděla, co se s ním stalo. Pravděpodobně ho rozřezali někde v Garmoru. On by ji dokázal uklidnit, vymyslel by něco, čím by se z té situace dostali. A i kdyby ne, aspoň by ho měla po boku. Magie mu nikdy nešla. To ona vynikala v magii. A přesto to byla ona, kdo to s ní vzdala.

Přemýšlela, kolik lvů by zabila, kdyby si to nakráčela na bojové pole a vypustila všechen vztek, všechnu magii, kterou tak dlouho potlačovala. Měla za to, že by jich bylo dost. Ale ne tolik, kolik potřebovala. Ne tolik, aby vyhrála. Aby vyhráli.

Nevěděla, co lvi chtějí. Byla by ochotná se i vzdát trůnu a vlády, jestli o to stojí, kdyby pak přestali vraždit vlky. Ale zdálo se, že to je přesně to, po čem touží.
Po vraždění.

Faezana měla s vraždícími maniaky už co do činění. A povedlo se jí, je zastavit? Ne.

Mohla se aspoň uklidňovat vědomím, že tentokrát ty maniaky nevytvořila sama. Nebo v to aspoň doufala. Vlci nedali lvům žádnou záminku k válce. Faezana dělala co mohla, aby se s nimi domluvila, jenže žádný z jejích poslů se nevrátil, každý její vzkaz zůstal bez ozvěny. Jako kdyby mluvila do stromu.

Co mám dělat? Sedět a čekat na zázrak? Nebo mám sledovat, jak Eldiara shoří na prach? Mojí vinou?

Co říkáte na Werricovu teorii? XD A na situaci v Kalosiru? 😏