Layla už dávno ztratila pojem o čase, ale stejně měla pocit, že musí ještě zrychlit. Starlia s ní souhlasila-obě si byly jisté, že jestli budou ještě dlouho postupovat takhle pomalu, zemře víc vlků nebo lvů. Kdoví, třeba už lvi vnikli do Eldiary a teď ji ovládají a vraždí nevinné vlky.

Layla si Starliu oblíbila a ani Kelnan ji nepřišel jako zlá osoba, ale to neznamenalo, že by měla stejný soucit s jinými lvy nebo snad jejich královnou. Calianthe vyvolala tenhle střet-s jistou dopomocí jistých sester-takže Layla vůbec nebyla proti myšlence ji třeba zabít a na trůn dosadit Starliu, která by se určitě k vlkům chovala laskavěji. Věděla však, že ačkoliv Starlia nemá svou matku ráda, nechce aby ji někdo zavraždil.

,,Každý se dá zachránit," stála si tvrdohlavě za svým.

,,I Calianthe?" Odfrkl si Kelnan.
Starlia se na něj zamračila, ale neodpověděla.

Jak postupovali, nacházeli dokonce zásoby jídla a vody. Cesta to byla dlouhá a ti, kteří ji používali, očividně nechtěli umřít přitom hlady nebo žízní.

Někdy se chodba rozšiřovala v jeskyni, ve které bylo až ke stropu naskládané jídlo-většina z toho už byla dávno plesnivá, takže jim to bylo celkem k ničemu-jindy zase narazili na jeskyni s malým jezerem. Voda byla špinavá a určitě by nebyla dobrá k pití, ale Layla se postarala o to, aby z ní vytáhla všechny nečistoty, takže se mohli po dlouhé době konečně napít. Vzduch byl zatuchlý a vlhký a špatně se dýchalo-Layla uvažovala, jestli jim třeba dojde, nebo tak. Starlia ale kdykoliv, když už to bylo nesnesitelné, prohnala chodbami silnou vlnu větru, takže to pravděpodobně nehrozilo.

,,Víte, co je děsivé?" Zeptal se jich Werric.

Layla obrátila oči v sloup. ,,Minuta, kdy nebudeš o něčem kecat?" Ušklíbla se.

Werric se zatvářil uraženě. ,,Já nejsem ukecaný," ohradil se. ,,To sis mě asi spletla s Pythonem."

Python otevřel tlamu, aby něco řekl, ale pak se zarazil a uznal, že na tom něco je.

,,Co je děsivé?" Zajímal se Kelnan, kterého samozřejmě zajímalo všechno, co Werric řekl-spřátelili se a teď z nich byla nerozlučná, otravná dvojka.

,,Kolik kamene a země máme nad sebou," řekl Werric. ,,Jen si to představte-kráčíme pod horami, pod těmi obrovskými, těžkými horami."
Všichni na něj zírali.

Werric se zamračil. ,,To vám nepřijde děsivé, že by nás to třeba mohlo všechny rozmačkat, nebo tak?"

,,Hm," ušklíbla se Layla. ,,Vypadá to, že tahle chodba zatím drží, takže nevidím problém."

Werric si zhrzeně povzdechl a začal je ignorovat.

,,Já vám řeknu, co je děsivé," ozval se Seren a zašermoval ve vzduchu větví ze zlatého, hvězdného prášku. ,,To, jak si Werric pořád s někým povídá."

Šedý vlk ztuhl a přimhouřil na něj oči. ,,Samomluvou trpí hodně vlků," řekl zdánlivě vesele. ,,Třeba Python. Ten by dokázal hodiny poslouchat zvuk svého hlasu."

,,To není pravda," ohradil se Python. ,,Nikdy bych si nenechal něco tak krásného, jako je můj hlas, jenom pro sebe."

,,Neměli bychom si začít navzájem věřit, nebo tak?" Ozvala se Kunna. ,,Aspoň jsem slyšela, že to tak na většině takových těch výprav za záchranou světa funguje."

,,Jenže my nejsme klasická výprava," ušklíbla se Layla. ,,Nejsme Pharsa, Arcalima, dva královští sourozenci a já nevím kdo ještě. Jsme zloději, jeden princ a dva urození a dva lvi."

,,Já nejsem zloděj," ozvala se Oltiris.

,,Viděla jsi někdy Pharsu?" Zajímala se Kunna.

Layla si odfrkla. ,,Ne, nebo si to minimálně nepamatuji," řekla. ,,Pokud teda nemyslíš všechny obrazy, které jí nakreslili, sochy které jí vyrobili a já nevím co všechno."

,,Mohla bys být trochu uctivější, co se týče mrtvých hrdinek," upozornila ji Ferox.

,,Kdo je Pharsa?" Zamračil se Kelnan-Starlia taky vypadala, že ji to zajímá.

Layla obrátila oči v sloup. Skvělé, teď bude muset vyprávět příběh Pharsy-a její sestry.

,,V naší zemi před spoustou let zuřila válka," ozval se Aurin dřív, než to stačila udělat ona.

,,Pro mě to nebylo dávno," ušklíbla se Layla.

Aurin zakoulel očima a pokračoval: ,,Královna zemřela a nezanechala po sobě žádného dědice-a spousta urozených rodů se domnívala, že to oni mají právo usednout na trůn. Nedokázali se domluvit, takže spolu samozřejmě začali válčit."

,,A pak se na scéně po několika letech objevila černobílá urozená ze Sarogu-jednoho pouštního města-která měla obě nohy levé a žádnou magii," skočila mu Layla do řeči. ,,Její rodinu vyvraždili a ona se rozhodla pomstít-a jediná stopa, kterou měla, jí dovedla k mé sestře."

Ten příběh slyšela už tolikrát, že ho znala nazpaměť. Jak by taky ne? Každé vlče v její době ho znalo, zdálo se, že dokonce i tady. A ona ho musela přetrpět ještě víc, protože díky tomu se její sestra dostala k trůnu.

Layla se tak mohla stát Vládkyní, což bylo víc, než kdy čekala-lépe řečeno, věděla, že jednoho dne bude Vládkyní, byla mladší sestra, takže by si pravděpodobně vzala nějakého Vládce a ona by byla Vládkyní s ním, jenže nikdy nečekala, že bude panovat ve svém Pralese. To místo připadalo Arcalimě. Ale ta samozřejmě měla namířeno do výšin, se svým pohádkovým princem. A výjimečnými vlčaty, samozřejmě.

Nedokázala se ubránit jízlivosti v hlase, když vyprávěla příběh o Pharsa, Faramisovi, Silenovi a Arcalimě, o trůnu a Magii a o tom všem.

Ale teď zachraňuji svět já, pomyslela si odhodlaně. Ne Arcalima, ale já. Já taky nejsem dokonale zbytečná, jak si všichni myslí.

Plynule přešla k příběhu o královských vlčatech, což všechny zajímalo ještě víc-většina s ní prošla aspoň částí Labyrintu a tak je zajímalo vše, co se ho týkalo.

Starliu fascinovala Temnota-očividně ji srovnávala se svou magií a vytvářela s Werricem, Oltiris a Kelnanem teorie o tom, jestli nemohla být Temnota základem stínotkadlecké magie.

Alakin se snažil vypadat jako vždy-nezaujatě a nenávistně-ale i on vypadal zvědavě, když popisovala Garmor minulosti.

A Aurin...

,,No počkat," vyhrkla Ferox vykuleně a zatěkala pohledem k Aurinovi. ,,Ty jsi princ, že jo?"

Pomalu na ni zamrkal. ,,No, jestli to tak není, tak se asi budu divit," odpověděl pobaveně.

Ferox se široce zazubila. ,,A co tvoje královské geny, hm? Nějaká nápadnice?"

Aurin sklopil uši a přimhouřil oči-Layla si zmateně všimla, že vrhl pohled směrem k ní. ,,Ne," odpověděl pomalu.

,,Aléé, nekecééj!" Přidal se Python, otravný jako vždy.

,,Ty bys mohl mít ty geny taky," upozornil ho Aurin. ,,Urozené rody jsou navzájem propojené. Mohlo se to dostat i k tobě."

Python se letmo podíval na Enyo-když nad tím tak Layla přemýšlela, už dlouho ty dva neviděla, spolu mluvit-a pak se ušklíbl a zavrtěl hlavou. ,,Nene, to je tvoje břímě," posmíval se mu.

,,Jak to funguje?" Zajímal se Kelnan, očividně fascinovaný vším, co se o vlčí zemi dozvídá.

Začal s Werricem zase skládat nějaké teorie a poznatky, takže Layla mohla konečně opustit téma minulost a její sestra.

Ne však na dlouho.

,,Řekla bych, že ty jsi na tom ještě dobře," ozvala se Ferox, zdánlivě bez kontextu. Všechny už bolely nohy a jejich rozhovory pomalu utichaly, jak se soustředili na to, aby udělali další krok. Možná by si měli udělat přestávku. Jenže Layla i Starlia věděli, že nesmí-už ztratili dost času.

,,Hm?" Zabručela Layla.

,,Se sestrou," objasnila Ferox a Layla ztuhla. O tom, že ji nemá ráda, řekla přímo jen Starlii a Aurinovi, ale asi to ostatní poznali už jen z tónu, kterým o ní mluvila. ,,Tvoje sestra aspoň není zlá."

Někdy si přeju, aby ano, pomyslela si Layla trpce. Pak by mi někdo někdy věnoval možná víc, než jeden pohled.

Hned se jí v hlavě ozval ale nový hlas, jiný a nejistý: Tihle vlci-a lvi-ti věnovali víc, než pohled.

Arcalimu nikdy nepoznali. A pravděpodobně by si ji neoblíbili ani potom-byli to zločinci, vyhledávali společnost, jakou byla ona. Kyselá, drzá, nepříjemná. Ne milá, laskavá a přátelská.

Hm. Kdyby mi někdo řekl, že se stačí porozhlédnout po někom takovém, bylo by to mnohem jednodušší, pomyslela si.

Dokonce i Aurin, který byl princ a byl tedy vychován ve společnosti, která dobré vlky představovala jako ty podobné její sestře, měl radši ji.
To bylo povzbuzující.

,,Moje sestra třeba taky není žádný poklad," pokračovala Ferox jízlivě. ,,Vždycky jsme měly dobrý vztah, dokud nezačala říkat, že je moje magie k ničemu. Byly jsme chudé a ona toužila po hezkých věcech. Třeba po jednom talismanu. Byl nádherný, ale strašně drahý. A tak jsem ho ukradla a dala Cessabit na narozeniny. Bylo jí to divné, ale neřešila to-do chvíle, než k nám vpadly stráže s tím, že byl ukraden drahý talisman a stopy vedly sem. Schovala jsem se, aby mě nenašly a pak se vrátila k Cessabit. A víte co udělala? Prý mě jim nechtěla vydat. Říkala, že je milující a hodná sestra a říkala, že bych měla být vděčná za to, že mě jen vyhodila z domu. Ukradla jsem ten náhrdelník pro ni a ona mě vyhodila a ještě to odůvodnila tím, že mě nechtěla napráskat."

Hlas měla zlostný, až Layle silně připomínal tón, který požívala ona, když mluvila o Arcalimě. Ferox se většinou nenaštvala, vždycky byla plné sebevědomí a nezdolné divokosti-Layla si dokázala představit modrou vlčici, s nadáním pro krádeže, v čemž jí značně pomáhá možnost změny ve vránu, jak se snaží zalíbit a potěšit svou sestru.

Já to nikdy nedělala, pomyslela si. Nebo jen na začátku.

Byla malá a chtěla se držet poblíž Arcalimy, ze které jako kdyby tryskalo všechno štěstí. Byla jako slunce a všichni ostatní slunečnice. Jenže Layla nebyla jediná, kdo to tak cítila a brzo zjistila, že Arcalima nemá čas, zabývat se svou ubohou sestrou.

,,Moje sestry taky nejsou zrovna zlatíčka," řekl Seren do zamýšleného ticha, které nastalo. ,,To víte, starší sestry si vždycky myslí, že ví všechno nejlíp."

,,Hele, s mojí rodinou se nikdo nemůže měřit," ušklíbl se Python. ,,Můj bratr..." Hodil letmým pohledem po Enyo a pak pokračoval: ,,Byl arogantní pitomec a moje sestra zase nikdy nepromluví ani slovo. A to nesmím zapomenout i na otce, stejný jako bratr."

,,No tak brzdi," odfrkla si Starlia. ,,Ty že máš nejhorší rodinu? Tvoje rodina je oproti mé matce ta nejhodnější na světě. A sestra, tss. Atsina je malá, rozmazlená a protivná. Jelikož já jsem měla být královna, tak se do mě snažili vštípit královskou vznešenost a podobné kecy, zatímco ona si mohla dělat co chce. Dala bych za to nevím co a ona si stejně furt stěžovala, že budu královna já a žárlila na mě."

Layla se na ni zaujatě podívala a přemýšlela nad jejími slovy. Takhle ji viděli ostatní v Rablestu-a pravděpodobně i samotná Arcalima. Když Layla zjistila, že nemůže být lepší než Arcalima, chtěla být horší. Kdo přece stojí o to, na všechny se usmívat a dělat ze sebe prostou a líbeznou? Je urozená, tak toho přece využije! Už žádné pomluvy a jestli ano-vězení je dobré místo pro všechny, co moc mluví. Vlci ji za to nesnášeli, ale ona nestála o jejich lásku. Nebo si to aspoň myslela. Protože všechno co dělala, dělala proto, aby si ji někdo všiml. Aby ji ostatní znali jinak, než jen jako sestru Arcalimy. Bylo to tak špatné? Chtít od života něco víc? Ačkoliv mu neměla co dát na oplátku?

Teď zabraňuji válce, pomyslela si. To beru jako dobrou splátku. A teď mi dej živote to, co chci.

,,Žádná rodina není dokonalá," ozval se Aurin. ,,Moje taky nebyla a není. Ale i když si vy myslíte, že Faezana je strašná, není to tak. Jenom udělala chybu-vlastně víc chyb. Ale není zlá. Jenom se naučila být tvrdá a silná. Aby přežila pád."

Díval se na Laylu a ona měla pocit, že už nemluví o své sestře.

Uhnula pohledem a přejela jím po ostatních-po těch zločincích, otravných urozených, dokonce i lvů.

Každý den se musela někam trmácet, několikrát málem zemřela, bolely ji nohy, musela se plahočit v dešti, dokonce si zažila i chvíli obviňování, když nedokázala zachránit Azana. Ale pořád tu byla a oni s ní.

Se mnou. Ne s Arcalimou.

Možná už jí život, osud, nebo kdo to tu vlastně řídí, dal to, co chtěla.

,,Podívejte!" Vykřikl Werric vzrušeně, který si toho všiml první.

Všichni se zmateně podívali směrem, kterým se díval a Laylu v tu chvíli pohladil po tváři studený, čerstvý vítr. Přimhouřila oči před jasným světlem, které se linulo z bílého, kulatého východu z podzemní chodby.

Všichni přidali do kroku, pořád mhouříc oči, aby si na prudké světlo zvykli.
Layla pod tlapami ucítila hlínu a trávu, která se jí otírala o nohy, když vyšla ven.
Čekala, jestli se kolem nich objeví další skály, další známky toho, že jejich cesta ještě není u konce.

To byla sice pravda, ale žádné skály neviděla-jen slunce, vítr a dlouhé, rozlehlé pásy čistě zelené trávy.

,,Říše prvního měsíce," vydechla Starlia.

Vím, kecací kapitoly, nic moc zajímavého se neděje, ale já za to nemůžu! XD Musím mezi nimi utužovat vztahy XDD
No nic, zatím ahuuj XD