115.Pod horou

,,Hm. Že by tu kdysi žili nějací ti vaši zločinci?" Zeptal se Werric zvědavě, když vkročili do vesnice.

Aurin se širokým obloukem vyhnul kostře trčící ze země a zamračil se. Tohle místo se mu nelíbilo-a to bylo co říct, v porovnání se všemi dalšími místy, které byly ještě horší.

,,Možná..." Přikývl Kelnan. Aurin se na něj otočil, když uslyšel v jeho hlase nejistotu.

,,Zločinci se mezi sebou nesnesou. A tohle vypadá jako docela velká vesnice," vysvětlil.

,,Možná ji založilo jenom pár lvů a ti se pak rozrostli," napadlo Werrica.

,,Možná," zopakoval Kelnan.
Aurin přimhouřil oči, ale nechal to být.

,,Budeme tu postávat a očumavat nějaké zříceniny ještě dlouho?" Zaškaredila se Ferox.

,,Neodpočineme si?" Zeptal se Python.

,,Ne," zabručela Layla. Aurin se při zvuku jejího hlasu napřímil a automaticky ji vyhledal pohledem-ihned však odvrátil oči, když si uvědomil, co dělá. Přestávalo se mu to líbit-skutečnost, že v její přítomnosti dokáže lépe nasměrovat a ovládat světlo, že se cítí šťastně a uvolněně. Vůbec se mu to nelíbilo. A hrozivé podezření, které se mu usadilo v mysli, to ještě víc zhoršovalo.

,,Nesmíme ztrácet čas," souhlasila Starlia.

,,Zase mají tu svou utíkací náladu," povzdechl si Python nešťastně. ,,Teď už se přestávky nedočkáme."

Opustili vesnici a pokračovali dál-Aurin se snažil potlačit podivnou žárlivost, která se ho zmocnila, když viděl jak Layla se Starliou letí jako vždy vepředu a ostatních si nevšímají. Někdy docela litoval, že taky nemá křídla.

Údolí se zužovalo, až se ocitli v jeho nemilosrdném sevření, po jejich bocích se k obloze zvedaly zubaté, černé skály.
Cestou nalezli další známky obydlení-staré ohrady, kolem kterých se ještě potulovaly nějaké ovce nebo kozy. Aurin pochyboval, že by to byly původní zvířata, které tu někdo choval, ale spíš potomci těch, jež tu zůstala, když vesnice vyhořela. Muselo to být docela poklidné místo-hory byly sice nebezpečné, obzvláště s těmi létajícími ještěrkami, ale dokázal si představit nějakou partičku zlodějů, ve snaze utéct z Říše posledního měsíce, nacházející tohle údolí, kde se rozhodnou zůstat.

Z přemýšlení ho vytrhly Layla a Starlia, které prudce přistály před nimi.
,,Máme problém," oznámila Layla.

✴️✴️✴️

,,Mně se to nelíbí, jestli můžu říct svůj názor," ozval se Seren.

,,Ne, nemůžeš" ušklíbla se Ferox. ,,Jsi nejmladší, takže tvůj hlas nemá žádnou váhu v rozhodování."

,,Stejně nemáme na výběr," poznamenal Werric. ,,Pokud se teda nechcete vracet zpátky přes údolí a hledat cestu jinudy."

Údolí se jim přímo před očima zavíralo a ze země se před nimi tyčila k obloze strmá, obrovská hora, která splývala s těmi, jenž je dosud obklopovali. Byla porostlá mechem, krátkou trávou a nízkými dřevinami, ale čím výš se Aurin díval, tím méně jich bylo, až neviděl nic, než holý, černý kámen. Tuhle horu nemůžou přelézt-a nikde ani neviděl nějakou stezku, kde by to šlo.

To by byl konec jejich výpravy, kdyby přímo v hoře nebyl vyhloubený temný, dokonale kulatý otvor, lemovaný zdobenými kameny.

,,Pravděpodobně to používali ti lvi, kteří žili v té vesnici," řekl Kelnan. ,,Možná nás to dostane na druhou stranu celé téhle hory, nebo rovnou do Říše prvního měsíce."

,,A nebo tam na nás bude čekat nějaká potvora, která se nemůže dočkat, až tam vlezeme," zašklebil se Python.

,,Tohle není Labyrint," odfrkla si Layla. ,,Prostě jdeme tam a tečka."

,,Ehm a co budeme jíst?" Ozvala se Oltiris. ,,Já jen, ta hora může být kdovíjak velká, možná nás to provede všemi horami, jak říkal Kelnan a nevíme, jestli tam třeba je nějaké jídlo, nebo tak."

,,Pořád máme nějaké zásoby z Misidiru," poznamenal Aurin. Ani jemu se nelíbila představa, že by měl jít tunelem, který možná nikam nevede a nebo, a to by bylo horší, se v něm skrývá něco nebezpečného, jenže neměli moc možností. I on začínal mít pocit, že ztrácí spoustu času. A ještě nás čeká cesta zpátky, pomyslel si a při té myšlence se otřásl. Jo, rozhodně si musíme pohnout.

,,Nemáte tu někdo magii ledu?" Zeptala se Kunna. ,,Že bychom něco ulovili a v tom to maso přechovávali..?"

,,Já to můžu udělat," řekla Layla. ,,Magie země se týká i ledu. To bude hračka."

✴️✴️✴️

Starlia s Kelnanem se nabídli, že se vrátí pro ty kozy a ovce a po nějaké době je přinesli zpátky k tunelu-ostatní tak měli šanci si trochu odpočinout.

Maso rozporcovali na co nejmenší kusy, aby se to lépe neslo a Layla pak přitáhla vodu z potoka, kterou přinutila zmrznout kolem masa. Všichni tak teď na zádech tahali tíhu na víc a Layla je upozornila, že bude taky muset plýtvat jejich zásobami vody, protože nedokáže vytvořit led jen tak z ničeho.

,,Aurine, budeš nám svítit na cestu," poručila Layla a než se Aurin stihl na cokoliv ohradit-například, že nezvládne celou cestu svítit-vstoupila do temnoty.

Ostatní ji následovali a Aurin si k sobě honem přivolal světlo-od chvíle, kdy poprvé roztrhal ten kus temnoty, bylo mnohem jednodušší ho ovládat. Nebylo to tak těžké, jak si myslel a vytvořit kouli  světla ho skoro ani nevyčerpávalo.
Nechal ho vzlétnou co nejvýš a rozhlédl se, aby se zorientoval.

Chodba byla dost velká, aby mohli jít pohodlně tři vedle sebe a stěny i podlaha byly z hladkého, tmavého kamene, na kterých se občas objevovaly nějaké praskliny nebo trčely kořínky a rostl mech. Vzduch byl vlhký a prostoupený příjemnou vůni zeminy. Na stěnách se v pravidelných nacházely kovové držáky-v těch místech byla stěna zbarvená sazemi-a i Aurin, který vyrostl v moderním světě, pochopil že ty držáky sloužily na louče.

Ohlédl se za sebe-denní světlo pořád osvětlovalo kus chodby. Vůbec to nebylo jako Labyrint-tma se tu nevzpírala jeho světlu, které se ve stejné pozici vznášelo nad nimi. Nebyla tu žádná temná atmosféra zla a nebezpečí. Byla to prostě obyčejná chodba.

I ostatní to poznali a uvolnili se-Python s Ferox si dokonce začali o něčem povídat, byť šeptem, aby se jejich hlasy daleko nerozléhaly.

Aurin se protlačil kolem Alakina a Enyo-Alakin po něm zlostně chňapl a Enyo ho musela strčit, aby se choval slušně. Aurin se mu rychle vyhnul a zařadil se vedle Layly a Starlii.

Obě dvě se na něj naráz podívaly. ,,Nikdo tě nezval," poznamenala Starlia.

,,Jo jako," souhlasila Layla.

Aurin zaváhal, ale ty dvě se vyměnily pobavený pohled a rozesmály se jeho výrazu.

,,Haha, vtipné," zabručel Aurin a obrátil oči v sloup.

✴️✴️✴️

Chodba se ani jednou nezatočila, pořád vedla přímo rovně. Šlo se jim lépe a Aurin začal pociťovat lehký optimismus-touhle rychlejší cestou vynahradí všechny dny, které ztratili v horách. Pokud teda na konci nebude nic, než slepá ulička, což byla možnost, nad kterou se snažili nepřemýšlet.

Udržoval světlo co nejslabší, aby viděli na cestu, ale aby se zbytečně nevyčerpal.
Layla se Starliou nasadily nesmiřitelné tempo, přestávky měli krátké a sotva nabrali další síly, když se vydali znovu na pochod. Aurin přemýšlel, proč jen ony dvě cítí nějaké... Pocity důležitosti, proč jenom je navádí sny. On byl v jejich snech taky a stejně měl dosud pořád jenom jeden sen.

Možná bych je měl, kdybychom spali déle, než hodinu, pomyslel si Aurin trpce.
Svěřil se s tím Werricovi, protože už dřív si všiml, že si tento vlk dokáže velmi jednoduše pospojovat nejrůznější věci.

,,Upřímně, nemám tušení," řekl Werric. ,,Možná máš sehrát jinou roli. Možná není třeba ti sesílat sny, protože to dělají pro Laylu se Starliou."

Aurin se zaškaredil. ,,Takže jsem naprosto zbytečný. Dobré vědět," řekl.

,,Jsi princ, smiř se s tím," ozvala se Oltiris zezadu. ,,Princové jsou vždycky zbyteční."

Aurin obrátil oči v sloup. Oltiris mu lezla na nervy. Byla taková otravnější, výbušnější verze Werrica.

,,Copak, Oltiris?" Ušklíbla se Ferox. ,,Ty jsi nikdy nesnila o tom, že se do tebe zamiluje princ a tu budeš královna?"

,,Ani za nic," odfrkla si temně šedá vlčice. ,,Jediné, o co stojím, je možnost vydávat nějaký... Časopis, noviny, něco takového, o svých teoriích."

,,To by nikdo nečetl," zaškaredil se na ni Seren.

Oltiris výhružně přimhouřila oči. ,,To není pravda!" Vybuchla. ,,Díky teorii, že děláte v Misidiru něco podezřelého, jsem se k vám mohla přidat!"

,,To by byla taková ztráta, kdyby se to nestalo," řekl Python sarkasticky.

,,Proč si vůbec chtěla odejít?" Ozval se Kelnan. Aurin překvapeně nadskočil-ani si nevšiml, že jde vedle něj.  Znervózňovalo ho, o kolik je lev větší a mohutnější, ačkoliv věděl, že Kelnan rozhodně není bojový typ.

,,Nemáš náhodou v Misidiru rodinu?" Dodal Kelnan.

Oltiris se zachmuřila. ,,Mám," přikývla.

,,Pravděpodobně se o tebe bojí," dodala Ferox.

Šedá vlčice se zatvářila nejistě, jakoby ji tohle doteď nenapadlo. ,,Záchrana světa je nejdůležitější," řekla nakonec.

,,My tě k té záchraně ale nepotřebujeme," podotkl Python.

Oltiris se naježila, zase se jí vrátila rázná nálada. ,,Ale vás taky ne," vyštěkla. ,,Jediní, kdo tu měli nějaký sen, jsou Starlia, Layla a Aurin. Vy ostatní tu taky nemáte co dělat."

Všichni se zamyšleně odmlčeli-Starlia s Laylou šly o kus před nimi, takže to pravděpodobně neslyšely.

,,Líbí se mi, zachraňovat svět," ozvala se Kunna po delší době mlčení. I od ní Aurin málokdy něco slyšel. Většinou byla potichu-vždycky, když chtěl ticho a pokoj od ostatních, zařadil se vedle Kunny a ona mu to dopřála. ,,A není přece skvělé, když ho zachrání někdo, od koho by to nikdo nikdy nečekal?"

,,Poslyš, Aurine, dostaneme nějakou... Odměnu za záchranu světa?" Zajímala se Ferox.

Aurin si odfrkl. ,,Pravý vlastenec by svět zachránil i bez odměny," napomenul ji.

Ferox se zašklebila. ,,Tak to mám štěstí, že nejsem vlastenec," řekla. ,,Peníze? Šperky? Nic?"

,,Já nevím," pokrčil Aurin rameny. ,,Nejsem Faezana. Záleží, jak rychle válku zastavíme-čím déle trvá, tím více peněz nám užírá."

Ferox se napřímila. ,,Proč jdete tak pomalu?" Obořila se na ně. ,,Pohněte."

Aurin se pobaveně zazubil a přidal do kroku.

✴️✴️✴️

,,Co budete dělat, až zachráníme svět?" Zajímal se Python později, zatímco dojídali mražené ovčí maso. Chtěli ho sníst co nejdřív a zbytky sušeného masa a nějakého toho tvrdého pečiva si nechat na později.

,,Je hezké, že používáš , místo jestli," zašklebila se Layla, která to slyšela.

,,Mám v nás neskutečnou důvěru," informoval ji Python. ,,Já půjdu ke své rodině a všem jim vytřu zrak, až uslyší, co jsem dokázal!"

,,Dokázali," opravila ho Enyo. Aurin se na ni zvědavě podíval. Většinu času hlídala Alakina, aby ho náhodou nenapadla nějaká zlá myšlenka. Nezdálo se, že by ji za to byl Alakin vděčný, většinu času spolu nemluvili, ale aspoň zatím nikoho z nich nezardousil ve spánku. ,,A nebyla bych si tím tak jistá. Tvoje rodina je teda povedená partička vlků. Ti tě ještě budou obviňovat z nějakého nesmyslného důvodu."

,,Já se s matkou odstěhuju z Garmoru," ozvala se Kunna, než se nad tím Python stačil zamyslet. ,,Pokud teda... Něco dostaneme."

Aurin si v duchu poznamenal, že už jenom kvůli Kunně musí ostatní dostat nějakou odměnu.

,,Já asi budu pořád krást v Garmoru," pokrčila Ferox rameny.

,,I když budeš mít peníze?" Zamračil se Kelnan.

Ferox se zazubila. ,,Je to zábava. A třeba budu bohatým brát a chudým dávat, co ty víš?"

,,Co uděláš ty, Starlio?" Zeptal se Aurin fialové lvice.

Starlia si zamyšleně přeskládala křídla. ,,Netuším," řekla upřímně. ,,Asi se budu snažit matku svrhnout z trůnu, nebo tak něco. Nebo se aspoň snažit, aby byla lepší královna."
Kelnan si nevěřícně odfrkl.

Starlia se podívala na Laylu. ,,A ty?"

Layla přimhouřila oči a zaváhala. Pak pokrčila rameny. ,,Asi se vrátím za svou dokonalou sestřičkou do své doby a budu se starat o svůj Prales," řekla.

,,A co když se nebudeš moct vrátit?" Zajímal se Werric. ,,Co když to nepůjde?"

,,Kdyby to nešlo, tak bych si nikdy nemohla vzít Zinrana a mít s ním vlčata," ušklíbla se Layla. Nebyl to její klasický, drzý úšklebek, ale kyselý a jízlivý. ,,A ve třicátém roce své vlády zmizet, samozřejmě."

Werric na ni vykulil oči. ,,Ty sis zjišťovala, jak to s tebou skončí!" Obvinil ji.

,,Udělali byste to také," odfrkla si Layla.

Aurin odvrátil pohled a snažil se zabránit silnému pocitu žárlivosti a smutku, když si představil, že by odešla a vzala si nějakého Zinrana.

,,Nesmíš měnit minulost," upozornil ji Werric důrazně. ,,Všechno by se tím strašně zašmodrchalo."

,,Ale čas by se stejně dal dohromady sám, takže co na tom záleží?" Odfrkla si Layla.

,,Aaaaa, bolí mě hlava," přerušil je Python. ,,Proto nemám rád řeči o času. Je to hrozně matoucí. Co se soustředit na přítomnost a neřešit minulost nebo budoucnost?"

,,Tohle je pro mě budoucnost," upozornila ho Layla.

,,Tichooo," zasténal Python.

Aurin si pobaveně odfrkl a pak už se konverzace stočila jiným směrem. Stejně se ale neubránil představě Layly, mizející z jeho doby.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top