,,Nevypadají moc děsivě," poznamenal Python-a bylo to první slovo po dlouhé době.

Jak pokračovali a země pod jejich nohami se proměnila převážně v hladké, černé kameny-což značilo, že tu kdysi bylo Lávové moře-začali si počínat opatrně. V dálce po jejich boku zahlédli spoustu tmavých obrysů, které v nich nevzbudily zrovna pozitivní myšlenky a naopak přidali do kroku, aby se od nich dostali co nejdál.

Občas jim nad hlavami přeletěl nějaký ten bílý lev, ale Jizva je vždycky předčasně varovala a to je pak Starlia překryla stínem. Nelíbilo se jí to, měla z toho jako vždy špatný pocit, ale její magie se v poslední době chovala docela krotce, takže to šlo snáz. Jako kdyby v bitvě ukojila své tužby. Potřásla hlavou, aby se těch myšlenek zbavila.

Nyní se otočila k Pythonovi-Layla usoudila, že když už jsou tak daleko, tak můžou všem prozradit identitu Pythona a s ním i Aurina, o kterém nevěděli jenom Oltiris a Azan. Python nebyl ze svého odhalení nadšený, zatímco Aurin vypadal vysoce spokojený, protože se veškerý posměch, narážky a vtipy rozdělil mezi oběma dvěma. Starlia uvažovala, proč se to samé netýká i Layly, ale nakonec usoudila, že si to nikdo nechce dovolit-a sledovala směr jeho pohledu. Přímo před nimi se začaly rozkládat kopce, které se postupně zvedaly k obloze v podobě vysokých vrcholů. Oproti horám hlouběji v Říši posledního měsíce to byly jenom takové kopečky, ale už teď se Starlii sevřelo hrdlo.

Možná to nebyl nejlepší nápad, pomyslela si.

,,Vážně to chceme vzít přes hory?" Ozvala se Kunna. ,,Nikdo si nás nevšiml ani teď."

,,Stejně je potřebujeme," odpověděla Starlia. ,,Jinak se z Říše posledního měsíce nedostaneme. Přes bránu totiž určitě neprojdeme."

,,Můžeme jít podél hor," napadlo Oltiris. ,,A pak, až budeme co nejblíž Říši posledního měsíce, do nich půjdeme a najdeme si cestu přes ně."

Werric naklonil hlavu na stranu. ,,Byla jsi někdy v horách?" Zeptal se.

,,A ty snad jo?" Odsekla mu.
Werric zamyšleně přimhouřil oči a očividně nevěděl, co odpovědět.

,,Kopce nás neskryjí," poznamenal Kelnan.

,,Tak to udělá Starlia," nedala se Oltiris a upřela na lvici zlaté oči.
Starlia se zamračila.

,,A proč to nemůžeme přeletět?" Zajímala se Layla. ,,Jestli je to jediná možnost, tak vás ostatní klidně obětuju."

,,Zas takový rozdíl v tom není," vysvětloval Kelnan, než si Starlia dokázala vymyslet odpověď. ,,Hory jsou strmé a je tam málo cest, po kterých se dá jít. Kdyby ses od nich v letu odtrhla, najednou bys zjistila, že kolem tebe není nic jiného než skály a umřela bys hlady, žízní nebo třeba vysílením, protože bys neměla kde přistát. A kdybys letěla nízko nad cestami... Není to o moc rychlejší, než kdybys po nich šla."

,,A navíc, nešli jsme s tebou jen proto, abychom zůstali tady," dodal Seren.

,,Nikdo se vás o to neprosil," připomněla Layla.
Starlia si pobaveně odfrkla, když viděla odhodlání ve vlčích tvářích. Nepřipadalo v úvahu, že by se je snažili opustit.

,,Prostě to vezmeme přes hory a tečka," rozhodl Alakin, který už byl značně netrpělivý a všichni zase přidali do kroku.

✴️✴️✴️

,,V horách to bude nebezpečné," poučoval je Kelnan, jak šplhali do vysokého kopce.

Starlia s Laylou a Ferox se vznášely nad nimi, protože brzo ztratily s kopci trpělivost-a když mají křídla, proč je nevyužít. Navíc tak měly dobrý rozhled na případné nebezpečí.

Starlia klesla níž, aby mohla Kelnana lépe poslouchat-udělala to hlavně proto, že ostatní vypadali, že ho naprosto ignorují, jak byli vyčerpání a soustředili se, aby nezakopli o žádný kámen trčící z hlíny.

,,Nejen kvůli počasí, nedostatku jídla a vody nebo všem těm strmým skalám-spoustu zločinců se stáhlo do hor, když se dostali do Říše posledního měsíce. Bylo to pro ně bezpečnější, než být na očím těm skutečným, krutým zločincům. Většina tam pravděpodobně nepřežila, ale někteří si určitě našli nějaké údolí s vodou a potravou a teď tam přežívají. Nechceme se s nimi setkat. A to není ani jediný problém. Žije tam spousta divných zvířat-nejdivnějších v celé Měsíční zemi. To je taky další důvod, proč se tyhle hory tak špatně překonávají-je tu spousta potvor a jedinec je tu snadná kořist."

,,Nás není zrovna málo," upozornila ho Kunna, když se vyšplhal na kopec. Kunna sice neměla křídla, ale jelikož ovládala magii rychlosti, vždycky vyběhla na kopec jako první a tam si odpočinula, než ostatní vyšplhali za ní.

,,Mají ty hory vůbec nějaké jméno?" Zeptal se Werric zvědavě, když je dohnal. ,,Pořád o nich mluvíme jenom jako o těch horách."

,,Koho zajímá nějaké jméno?" Zafuněl Python, zatímco se svalil na zem vedle nich. ,,Chci přestávku!"

,,Měl jsi přestávku na předchozím kopci," podotkl Alakin, který nevzrušeně prošel kolem něj. On, Enyo a samozřejmě Kelnan, který v horách vyrostl, vypadali jako jediní naprosto ve formě, aniž by jim pomáhala magie-Seren například využil hvězdný prach, aby ho přenesl přes nejhorší úseky.

,,Já taky hlasuju pro přestávku," řekl Aurin stejně unaveně, jako Python.

,,Urození," zavrtěl Seren hlavou.

Všichni se svalili do krátké, ostré trávy na vrcholu kopce a silou vůle se nedívali na zvlněnou krajinu před nimi, kterou ještě budou muset překonat-a to ani nebylo to nejhorší.

Starlia netrpělivě přistála vedle nich a Layla s Ferox ji napodobili. Kelnan vůbec neměl pravdu-ona, Layla a Ferox urazili stejnou vzdálenost jako oni, ještě rychleji a bez zbytečné únavy. Kdyby se držely v místech, kde viděly na místa, kde by se dalo odpočinout, dokázaly by proletět hory raz dva.

Byla ale ráda, že nikdo nic neřekl-nechtělo se jí ostatní opouštět a to i přesto, že na tom mohl záviset osud Měsíční země i Eldiary. Na tuhle výpravu-všichni o tom tak mluvili, takže se trochu nakazila-se vydali společně, takže ji taky společně dokončí.

,,Vlastně nemají," uvažoval Kelnan nad otázkou, kterou mu položil Werric. ,,Vždycky to byly prostě... Hory. Když nad tím tak teď přemýšlím, je to divný."

,,Podle mě to nezní tak strašně," ozvala se Oltiris. Starlia byla ráda, že ji šplhání vyčerpává natolik, že nemůže mluvit-protože většinou to nedávalo absolutní smysl. ,,Nikdo si pod tím zbytečné nepředstaví nic strašného a pak ho překvapí, když je vidí."

Starlia automaticky zvedla hlavu a zadívala se k obzoru-zvedala oči čím dál výš a výš, až k černým obrysům, které se ztrácely v hustém, šedém mračnu a které se najednou zdály být mnohem blíž.

✴️✴️✴️

,,To je taaaak nefér," zafuněla Oltiris. ,,Proč taky nemáme křídla?"

,,Protože ses s nimi nenarodila," odpověděla Layla pohotově.

,,A navíc, nijak vám nepomůže, když půjdeme pěšky s vámi," dodala Starlia. ,,Akorát uškodí."

,,Pomůže," zašklebil se Python. ,,Pomůže to ulevit mé touze vás někam shodit."

,,A jak bys to udělal?" Posmívala se Layla. ,,Svou magií? Těmi pár provázky stínu?"

Starlia se na Pythona zvědavě podívala. Uměl ovládat stíny? Možná jí nějak pomůže... Připomněla si, že vlčí magie je úplně něco jiného, než lví a povzdechla si.

Kopce kolem nich se až moc rychle proměnily ve vysoké, kamenné skály a oni-přesněji řečeno všichni, kdo neměli křídla-stoupali čím dál výš po úzké, kamenné pěšině, z jedné strany chráněné skalnatou stěnou, u které se drželi co nejvíc, protože na druhé straně pěšina prudce klesala do hluboké propasti, na jejímž dnu rychle běžela horská bystřina.
Starlia k ní zkusmo zaletěla, ale řeka tu byla tak rychlá a divoká, že nebyla šance, že by se z ní i jen napila.

O jídlo se zatím nebáli, Starlia zjistila, že ačkoliv v lovu na zemi je mizerná, dokáže celkem snadno ulovit orly nebo jestřáby, ale horší to bude s tou vodou.

Starlia celou dobu čekala, že hory budou děsivé, prázdné a temné a ačkoliv tu kameny měly zvláštní, černou barvu a už se jí podařilo zahlédnout pár děsivých bytůstek-například drobnou, zelenou ještěrku, která na první pohled vypadala roztomile, dokud se nerozprskla na hromadu stonožek, které se hladce zanořily do země-ve skutečnosti to tu docela bujelo životem. Podél jejich kamenné stezky občas trčely nějaké trsy trávy a stejně tak ze skal kolem nich-Starlia si zvědavě prohlížela zvláštní rostliny, které nebyly podobné ničemu, co kdy viděla a i Layla, která navštívila hory v Eldiaře, uznala, že to pravděpodobně nebudou charakteristické horské rostliny. Starlia taky občas, když klesali nebo stoupali, zahlédla vrcholky jehličnanů a zelená údolí, ale byla moc daleko na to, aby se je vydala prozkoumat. Jednou dokonce potkali nějaké horské kozy, které jim obratně přeskákaly nad hlavami-Starlia obdivovala jejich schopnost, udržet se těmi prťavými kopítky na strmé skále. Uvažovala, že by je ulovila, ale než se stihla rozhodnout, byly pryč. Nad hlavami jim v jednom kuse zavřískal nějaký ten orel nebo jestřáb a párkrát je Starlia viděla kroužit na pozadí šedé oblohy-tahle věc se nezměnila, ačkoliv šedá v horách byla jednolitější a světlejší, než v Lávové zemi.

Oltiris s Azanem se nemohli nabažit čerstvého, horského vzduchu, který byl tak odlišný od škrábavého vzduchu  plného kouře v Lávové zemi. Taky se ochladilo, nepříjemné a dusivé horko Lávové země vystřídal chladný vítr a studené vlhko.

Zatím to nikomu nevadilo, obzvláště vlkům z Ledové země, kteří vypadali, že si toho ani nevšimli, ale Starlia si byla jistá, že se jim za chvíli bude po teple Lávové země stýskat.

K večeru-Starlia byla ráda, že konečně rozeznají, jaká je část dne-narazili na malou a poněkud mokrou jeskyni ve skále, kterou si vybrali jako svůj úkryt.

Starlia, Layla a Ferox, které létaly nad jejich výpravou, nebyly skoro vůbec unavené, let jim nebral zase tolik sil a tak se všechny tři cítily skoro netrpělivě, když se ostatní svalili do jeskyně a odmítali jít dál, pokud si neodpočinou.

,,Upadnou mi nohy," zasténal Python, zatímco sebou praštil na zem a úplně ignoroval, jak se kolem něj rozstříkly kapky vody, protože si lehl přímo do kaluže.

,,To je dost nepravděpodobné," poznamenal Kelnan. ,,A navíc, kdybys víc chodil po horách víc, tak by ses tak vůbec necítil. Já se v horách narodil a tyhle jsou vlastně úplně v pohodě."

,,Já myslela, že tyhle hory jsou nejvyšší v Měsíční zemi," zamračila se Starlia.

,,No, ani ne," řekl Kelnan. ,,Jen je tu mnohem méně cest, kterými se dá jít."

Starlia se podívala na Královnu s Jizvou-obě dvě právě jedly, Královna odněkud ukořistila nějaké semínka, zatímco Jizva právě okusovala malého hlodavce. Byla ráda, že je mají s sebou, protože obě vrány přesně věděly, kudy mají jít a vedly je.

To je důvod, proč my se z hor dostaneme a zločinci ne, pomyslela si Starlia. Nedala jí spát myšlenka, že hory vlastně nejsou tak nezdolatelné, jak si všichni nebešťani myslí a ve skutečnosti utíká vězňů mnohem víc, než by jeden čekal.

Taková odpočinková, celkem v pohodě kapitola XD Teď bude takových kapitol dost, takové cestovací XD Ale všechny nebudou poklidné 😏
No nic, zatím ahuuuj! XD