107.Teorie
,,Takže nám chceš říct, že válku způsobili dvě mystické sestry, které mají být už roky mrtvé, pokud teda někdy vůbec žili?" Zeptal se Python a nasadil silně nevěřícně výraz.
,,Existovaly," odsekla Layla. ,,Zabili dceru mé... Arcalimy."
Málem se prozradila a řekla sestry-Oltiris, Alakin ani Azan neměli tušení, že je z minulosti a ona na tom nehodlala nic měnit.
Nikdy si Lexirwu neoblíbila-ostatně stejně jako žádné z Arcaliminých vlčat-ale poté, co zemřela, musela uznat, že jí bylo mladé vlčice líto.
,,Přísně vzato se zabila sama," upozornil Werric. ,,Aby ochránila Eldiaru před Temnotou."
Layla ho probodla výhružným pohledem a on jen pokrčil rameny. ,,Vysvětluju fakta," namítl na svou obranu.
,,Modrých vlčic je hromada," poznamenala Kunna. ,,Proč by to měly být zrovna ony?"
,,Málokteré modré vlčice mají oči černé jako Labyrint," odsekla Layla.
,,A co se v tom případě stalo s tou třetí?" Zajímala se Oltiris, která je zvědavě poslouchala. ,,Myslela jsem, že byly tři. Aspoň jsem to tak slyšela, možná ne. Ono, ten vlk, který mi to říkal, byl dost divný, chápete a-"
,,A jak by se vůbec dostaly sem?" Zamračil se Aurin, který se rázně vložil do Oltirisiné řeči.
,,Jestli pochází z Labyrintu..." Začal Werric a hodil k Layle významný pohled. Pak se zarazil a zase udělal ten svůj výraz, který měl vždycky, když podle všeho naslouchal nějakým hlasům, které slyšel jen on. ,,Prý máme pravdu. Prý to jsou Tři sestry-respektive dvě, ta třetí zemřela spolu s Lexirwou."
,,S kým to pořád mluvíš?" Zamračila se Ferox. ,,Je to vážně divný. Možná bys nám to měl říct, když to očividně souvisí s naší výpravou."
Werric zaváhal a horlivě zavrtěl hlavou.
,,Ale co s tím budeme dělat?" Přerušila je Starlia. ,,Nemáme žádný důkaz, jen naše sny a i kdybychom měly, pochybuju, že by Calianthe odvolala vojsko. A ty vlčice si klidně můžou zabíjet dál."
,,Možná je máte... Máme zastavit," ozval se nečekaně Azan a zamrkal na ně, když se na něj všichni podívali. ,,Ne? Jestli někoho zabíjí, tak by je měl někdo porazit, ne? Tím by se všechno vyřešilo."
Královna i Jizva k němu přiletěli a začali horlivě krákat a mávat křídly, takže se na Azana sneslo několik drobných, bílých peříček.
,,To mi zní jako souhlas," ozval se Aurin a podíval se na Laylu.
Ta vycenila zuby. ,,To je blbost," řekla. ,,Musím se mýlit, nebo tak něco."
,,Ehm. Ještě před chvílí si obhajovala teorii, že to jsou Tři sestry," poznamenal Werric, ale rychle zmlkl, když se na něj Layla podívala, aby náhodou nezačala o hlasech, které očividně slyší a nikdo jiný ne.
,,Co by tady Tři sestry dělaly?" Uvažoval Seren. ,,I kdyby náhodou uměly cestovat časem, tak by se asi chtěly spíš pomstít královské rodině a ostatním, než otravovat nás, ne?"
Werric hodil pohledem k Layle, ale mlčel.
Layla obrátila oči v sloup. ,,Klidně to řekni. Musíme to vyřešit," pobídla ho a snažila se znít klidně.
,,Možná narazily na jistý... Kámen času a nevěděly, jak se dostat zpátky, nebo to třeba ani nešlo-třeba se nabíjí po nějaké době, nebo nemůže jedna osoba cestovat dvakrát a tak," vysypal ze sebe, jak nahlas rozebíral teorie, které se mu rodily v hlavě. ,,Dávalo by smysl, kdyby je ten šutr vyhodil v téhle době a ty, když ses k němu připletla, si byla omylem taky vhozená sem. A nebo to byl třeba osud, vzhledem k těm tvým snům, někdo možná chtěl, aby jsi do toho Labyrintu šla a dostala ses sem."
Alakin, Oltiris a Azan na něj nechápavě zírali.
,,Počkejte, Layla není z naší doby?" Vykulila Oltiris oči. ,,Páni, to je úžasný..! Odkud jsi? Nebo vlastně, odkdy jsi? Páni, to zní zvláštně. Jak se tam žije?"
,,Buď ticho," okřikl ji Werric rázně. ,,Nemůžeš vědět víc, než je nutné. Mohlo by to strašně poškodit časoprostor."
Oltiris ho probodla vzpurným pohledem, ale zmlkla-pravděpodobně proto, aby si připravila otázky, než proto, že by ho poslechla.
,,No jasně," přikývl Alakin. ,,Hned jsi mi přišla nějaká divná."
Layla se na něj zaškaredila. ,,To ti pěkně děkuju."
,,Každopádně," pokračoval Werric. ,,Možná to všechno má nějaký důvod-jsi příbuzná Lexirwy, sestra Arcalimy. Možná... Počkej, nech mě přemýšlet."
Zamyšleně nakrabatil čelo, jak usilovně přemýšlel.
,,Po čem Tři sestry nejvíc touží? Nebo toužily? Co byl důvod, proč unesly Lexirwu?" Zeptal se jich Werric, když zvedl hlavu a ledově modré oči se mu naléhavě zaleskly. Vypadalo to, že jsou to řečnické otázky, ale Layla odpověděla: ,,Temnota."
Werric rázně přikývl, až se Layla lekla, že mu uletí hlava. ,,Přesně tak. Jelikož jsi příbuzná s Lexirwou, možná máš nějaký kus Temnoty v sobě. Možná proto jsi tady, abys zastavila Tři sestry a zároveň zničena poslední kus Temnoty. Je to jenom teorie, přirozeně, pravděpodobně se mýlím, ale..."
Layla se na něj zamračila a odvrátila pohled. Upřela ho do dálky, na temná mračna, převalující se nízko nad zemí-byla si celkem jistá, že takhle teď vypadají její myšlenky.
,,Možná," řekla bezvýrazně. ,,Musím si to promyslet. Dejte mi... Aspoň hodinu, než za mnou přiběhnete s nějakou svou další praštěnou teorií, díky."
Aniž by čekala na jejich odpověď, zrychlila a nezmírnila tempo, dokud nebyly jejich hlasy jen nepříjemným šumem v pozadí.
Snažila se soustředit na křupaní a šustění popela pod jejíma nohama, na horko a sucho, které její srsti, zvyklé na vlhkost Pralesa, hluboce ubližovalo. Nikdy by nevěřila, že by se jí stýskalo po Ledové zemi-tam byl aspoň dýchatelný vzduch, ne jako tady.
Po chvíli koutkem oka zahlédla Aurina, který s ní srovnal krok.
Odfrkla si. ,,Čemu nerozumíš na pokynu, hodinu mi dejte pokoj?"
,,Princové velmi neradi poslouchají něčí rozkazy," zazubil se.
,,Jo a princezny taky ne," přidala se Starlia, která se zničehonic objevila vedle ní z druhé strany.
Layla obrátila oči v sloup. ,,Díky za rušení mého klidu," zabručela, ale nemohla se zbavit zvláštního potěšení.
,,Myslíš si, že má Werric pravdu?" Zeptal se Aurin váhavě.
Layla se na něj zaškaredila. ,,Nevím," zabručela.
,,Zdáš se mi hodně... Rozrušená," pokračoval Aurin.
No jistě, princ, nechápe cizí soukromí, pomyslela si Layla trpce.
,,Jsem úplně v pohodě," odsekla.
Aurin se na ni vyčkávavě podíval.
,,Hele, moc tě neznám a vyznat se ve vašich obličejích je trochu jiné, než ve lvích, ale přijde mi, že tady Aurin má pravdu," přidala se k němu Starlia.
Layla se na ně zamračila a už se chystala něco odseknout, ale pak se zarazila.
Zajímají se o tebe, Laylo. O tebe, ne o Arcalimu nebo kohokoliv jiného. To jsi přece vždycky chtěla, ne? Abys přestala být ostatním ukradená, ozval se jí v hlavě vtíravý hlásek.
Zhluboka se nadechla, najednou nejistá, jak by měla vyjádřit své pocity. ,,Prostě... Se sestrou Arcalimou nemám dokonalý vztah," řekla Layla. ,,Vždycky byla pro všechny přednější, než jsem já. Stala se královnou, spolu s Pharsou zachránila Eldiaru... Je to klasická hrdinka, ochotná i zemřít, aby zachránila ostatní."
Věděla, že Starliu ta jména matou, ale neměla náladu jí vysvětlovat, kdo je sakra Pharsa.
,,Já jsem nikdy nebyla tak důležitá. Byla jsem jen druhá možnost. A teď... Já nevím, asi je to blbost, ale když jsem se dostala sem a zjistila, že mám něco udělat já, že mně byl svěřen osud Eldiary-ne Arcalimě, ale mně... Prostě, ta představa se mi líbila. A teď Werric přijde s tím, že možný důvod, proč tu jsem, je ten, že nám stejnou krev jako Arcalima nebo Lexirwa. Ne za své vlastní schopnosti, nebo tak. Ale jen kvůli tomu, čí jsem příbuzná."
Zaraženě zmlkla a upřela pohled pevně k obzoru, aby se nikomu z nich nemusela dívat do očí. Bylo to poprvé, co se někomu s tímhle svěřila a věděla, že jsou taky jediní, kterým to říct může-nikdo z její doby by v životě neřekl o Arcalimě křivé slovo, obzvláště, když ji samotnou znali jako tu rozmazlenou, nedůležitou sestru.
Aurin se Starliou chvíli nic neříkali, až Layla začínala litovat, že vůbec něco řekla.
Pak se ozvala Starlia: ,,No, já to taky nemám úplně skvělý. Mít za matku Calianthe, no... Lvi se na mě dívají jiným způsobem, čekají, že budu stejná jako ona. A navíc, tahle barva, ta mi na popularitě taky nepřidala. Nebešťani mě nemají rádi, protože nevypadám jako oni a pro stínotkalce jsem pořád moc... Nebešťanka."
,,To samé mám s Faezanou," přikývl Aurin. ,,Mám ji rád, ale všichni prostě automaticky čekají, že budu jako ona, že souhlasím se vším, co dělá a nikoho nezajímá, jestli se to nelíbí i mě."
Layla se trochu uvolnila, když to slyšela. Možná opravdu nebyla jediná bytost na světě, která měla takový život-život v luxusu a pohodlí, ale přesto ne šťastný.
,,Jo a ještě jedna věc," řekl Aurin. ,,Ale to chci říct i Werricovi."
S tím se otočil a zastavil, aby počkal, až je ostatní doženou. Layla se Starliou se zmateně zamračily, ale zastavily se.
Werric diskutoval s ostatními, očividně rozebíral všechny aspekty své teorie a málem do Aurina narazil.
,,Nemůžeš mít pravdu," řekla Aurin, když se na něj Werric podíval. ,,Musel jsem se učit nazpaměť historii všech rodů. Layla má krev Pableových, ne královskou. Arcalima zdědila Moc, ne Temnotu-Lexirwa ji zdědila ze strany svého otce, ne z matčiny."
Werric se na něj zamyšleně podíval. ,,Hm, možná máš pravdu..." Řekl. ,,Nemám tak velkou znalost v urozených rodinách. Ty jsou sice hodně úzce propleteny, takže má Layla pravděpodobně královskou krev od nějakého ze svých předků, ale... Je to hodně nepravděpodobné, že by přes ní zdědila nějakou Temnotu. Asi máš pravdu."
Nezdál se zklamaně, že se jeho teorie nepotvrdila.
Aurin vrhl významný pohled k Layle, která se odvrátila, aby neviděl, jak se usmívá.
✴️✴️✴️
,,Ehm. Jsem trochu nervózní. Vážně je to nutné?" Řekl Azan nejistě.
,,Ve skutečnosti to není tak strašné," ujišťoval ho Kelnan. ,,Jen se moc nehýbej."
,,Já pomůžu," nabídla se Layla, ačkoliv se jí ta představa zrovna nezamlouvala.
,,Ty snad umíš létat?" Zamračil se na ni Alakin.
Layla se na něj významně podívala a soustředila se na svou magii-pak, aniž by kdokoliv stačil něco říct, se jí na zádech rozvinula bělostná křídla, lehce jimi zamávala a ušklíbla se.
,,Hm. Není zajímavé, že máš bílé křídla i bílé vrány?" Řekl Werric ve chvíli, kdy Starlia vykřikla: ,,Oh, ty máš taky křídla!"
Protáhla si ty svoje a pak se na Laylu hravě podívala. ,,Zajímalo by mě, kdo by vyhrál. V závodě," řekla významně.
Layla se zazubila. ,,Já, přirozeně," odpověděla sebevědomě, ale přitom si Starliu změřila pohledem. Musela používat křídla každý den, pravděpodobně si nedokázala představit život bez nich. Určitě měla větší zkušenosti s létáním. Ale to by Layla nikdy nepřiznala nahlas.
,,Takže nás přenesete přes řeku?" Ujišťovala se Kunna.
,,Ono to vlastně není řeka," poučil ji Azan. ,,Ale lávotok."
Layla se zadívala před sebe a rychle ustoupila, když se na líné, oranžové hladině lávy utvořila velká bublina, která hlasitě praskla a vystříkla lávové kapičky na všechny strany.
,,Připraven?" Kývla Starlia na Kelnana, který se nešťastně zašklebil. ,,Mám snad na výběr?" Řekl, ale kývl nazpátek. Starlia se odrazila od země, mocně mávla křídly, takže k nim poslala chladivou vlnu vzduchu a zakroužila nad Kelnanem, aby procvičila křídly. Pak se snesla nad něj a opatrně ho popadla za zátylek. Layla ji pozorně sledovala, protože nikdy předtím nikoho nepřenášela a lávová řeka byla docela široká, takže se bála, aby náhodou někoho nepustila.
Všichni úzkostlivě sledovali dva lvy, kteří se vznášeli ve vzduchu dost nízko nad hladinou syčivě převalující se lávové řeky.
Kelnan visel Starlii v tlamě jako mladě, ocas schovaný mezi nohama, aby se náhodou nedotkl lávy, byl dokonale nehybný.
Všichni se uvolnili, když Starlia přistála na druhém břehu a položila Kelnana na zem.
,,Vidíte?" Zavolala na ně. ,,Hračka."
,,Já to přeletím na svých vlastních křídlech," ušklíbla se Ferox a sotva dořekla poslední slovo, na jejím místě se objevila černá vrána s modrým znakem na tváři, která se vznesla vysoko do vzduchu a zamířila přes řeku.
,,Zajímavý trik," řekla Starlia uznale, když letěla kolem ní, jak se vracela zpátky k nim.
Layla se otočila na ostatní. ,,Takže, kdo chce další?" Ušklíbla se.
,,Já... Asi poletím se Starliou," řekl Python.
,,Nevěříš mi?" Zazubila se Layla.
,,Jo, věřit lvovi před příslušníkem vlastní rasy, to je zrada, ale... Ani bych se nedivil, kdybys mě schválně pustila," ušklíbl se Python.
,,Asi se urazím," řekla Layla a schválně hrála pobouření.
,,Měli bychom si pohnout," poznamenal Werric. ,,Jsem nervózní z toho, že jsme ještě nikoho nepotkali."
,,Ale to je přece dobře," nechápala Kunna.
,,Je to až moc velké štěstí, nemyslíš?" Naklonil Werric hlavu na stranu.
,,Možná nás sledují!" Přišla Oltiris jako klasicky s nějakým šokujícím tvrzením. ,,Možná o tom ani nevíme! A on je beztak špeh!"
S tím trhla hlavou k Alakinovi, který se zatvářil silně nevěřícně. ,,Ani mě neznáš," zakroutil hlavou.
,,Vypadá to, že ti tady moc nevěří," stála si Oltiris za svým.
,,Přestaňte se dohadovat," zavrčela Layla. ,,Werric má pravdu. Je tu až moc málo vlků."
,,Hm, ono to asi dává smysl" ozval se Azan a všichni se na něj podívali. ,,Přes Lávotok vede totiž most-nachází se v nejužším bodě řeky, z Kalosiru k němu dokonce vede cesta. Jestli byla zahájena evakuace Kalosiru nebo se do něj přesouvají nějaké bojové jednotky, tak to pravděpodobně vezmou přes most. Je docela velký."
Azan se na ně zmateně díval, jak se snažil zjistit z jejich výrazů, co si o tom myslí.
,,Proč se o tom dozvídáme až teď?" Zeptal se Seren a přimhouřil na Azana oči, jako kdyby mu nevěřil-Layla přitom viděla, že se s ním ještě před chvílí normálně bavil.
,,Nenapadlo mě, že o něm nevíte," bránil se Azan. ,,Je to známá informace."
,,Pro garmorské krysy asi těžko," zamumlal si Alakin.
,,Nebo vlky z minulosti," přidala se Layla. ,,No, je dobré to vědět. Jestli máte pravdu a máme zabít ty dvě sestry, tak bude lepší, se zatím vyhýbat všem, kteří by nás mohli chtít zastavit. Obzvláště, když cestujeme ve společnosti lvů."
,,My nepůjdeme za Faezanou?" Zeptal se Aurin. ,,Vsadím se, že bych ji dokázal přesvědčit."
,,A co by tím pomohlo?" Vložila se do toho Starlia. ,,Calianthe jsou vaše zprávy a všechny pokusy o sjednání míru jedno. Ona je přesvědčená o své pravdě a nic jiného ji nezajímá."
,,Tak to vypadá, že budeme muset zabít i ji," zamručela Enyo.
Starlia sebou cukla a rozpačitě se na ni podívala. Layle bylo jasné, že ačkoliv svou matku nesnáší, nedokáže si představit, že by ji zabila.
,,Nemůžeme tohle řešit, až budeme za řekou?" Přerušil je Werric.
,,Jo a já jsem mezitím vymyslel geniální řešení, jak ušetřit čas a neriskovat životy nad letem přes žhavou lávu," ozval se Seren a kývl na Azana. ,,Hlavně díky tobě."
Azan se zatvářil zamyšleně, černé obroučky na nose, kterým se podle všeho říkalo brýle, se mu posunuly dolů, takže musel pozvednout hlavu, aby mu nespadly. Očividně nevěděl, čím přispěl do konverzace tak, že Seren dostal nápad na přepravení přes lávotok.
,,Vyčaruju most," řekl Seren vítězně a kolem něj se zničehonic objevilo třpytivý, zlatý prášek. A pak další a další-vstával ze země, dokonce i z lávy, točil se kolem Serena jako písek na Poušti nebo sníh v Ledové zemi. Nakonec ho měl kolem sebe tolik, že ho nasměroval k řece a začal tvarovat podle svých požadavků.
Layla se podívala na Starliu, která celý proces uchváceně sledovala, v očích se jí odrážel odlesk zlatého prášku, který vypadal v temné, nebezpečné krajině až nepatřičně.
,,Tohle u vás nemáte, co?" Ušklíbla se Layla a Starlia oněměle zavrtěla hlavou.
Prášek se ustálil, přestal poletovat ve vzduchu a nyní se nad řekou klenul vysoký, třpytivý most.
,,Nevypadá moc pevně," poznamenal Python.
,,Ale je," řekl Seren přesvědčeně-oči mu nadšeně zářily, nevypadal vůbec unaveně nebo omámeně, jako když si povídal s hvězdami. Aniž by na cokoliv čekal, položil tlapu přímo na zlatý povrch. Držel pevně. Seren nezaváhal a okamžitě se vydal přes most s uvolněným výrazem.
Všichni se za ním obezřetně dívali a jako první na most vkročila Kunna-nejistě a nedůvěřivě, ale jakmile se ujistila, že je zlatý prášek pevný, vyrazila za Serenem.
Layla zakoulela očima. ,,Stejně dám přednost křídlům," řekla a všimla si souhlasného pohledu, který k ní Starlia vrhla.
Když se dostali přes řeku všichni, Seren nechal prášek rozprsknout se na všechny strany, snášel se k zemi jako zvláštní, zlatý sníh.
Dostali se přes Lávotok-a teď musí ještě dál.
A jestli měli Werric a Azan pravdu, tak ta cesta bude ještě delší, než Layla původně předpokládala.
Málem jsem zapomněla vydat kapitolu, hmm, nevadí XD Asi už se vrátím ke každodennímu vydávání XD
No nic, zatím ahuuj XD
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top