,,Jizvo!" Vykřikla Layla nadšeně. Cítila se skoro rozpačitě, že je takhle vzrušená ze setkání s vránou, ale celou dobu ji zajímalo, kam se Jizva poděla a proč neletěla s Královnou.

Bílá vrána zakrákala-Layla si byla klidně jistá, že to bylo radostné zakrákání-a přiletěla k ní, aby jí pročísla drápy srst.

,,To je ta tvoje druhá vrána, že?" Hádal Aurin, který stál kousek za ní.

Layla přikývla. ,,Nemám tušení, co dělá v Misidiru," přiznala.

Jako kdyby tím Jizvě něco připomněla, bílá vrána od ní poodletěla a zakroužila nad něčím před ní.

Jizva zakrákala, znělo to skoro jako nařízení a chvíli se vznášela nad zemí, jako kdyby na něco čekala.

Layla si vyměnila nechápavý pohled s Aurinem, který pokrčil rameny a pak se s přimhouřenýma očima podívala zpátky na Jizvu.

Královna přistála Layle na hlavě a vzrušeně zamávala křídly.

A Layla... Layla si byla celkem jistá, že uslyšela něčí zašeptání: ,,Ne, nedělej to, je to špatný nápad!"

Přímo před ní se v tu chvíli objevili dva lvi.

Layla okamžitě uskočila, přikrčila se a hluboce zavrčela, připravená použít magii, ale pak si jednoho ze lvů prohlédla lépe a úplně oněměla.

,,Aurine..." Řekla nevěřícně.

,,Já vím, já vím, já vím," zadrmolil vyplašeně.

Dva lvi očividně nevěděli, co by měli dělat-jeden se tvářil nedůvěřivě, druhý zvědavě.

O tomhle lvovi se mi zdálo, pomyslela si Layla ohromeně a pomalu se napřímila, když se nezdálo, že by se schylovalo k boji.

Oba si je opatrně prohlédla a věděla, že oni dělají to samé.

Nedůvěřivě vypadající lev byl čistě oranžový, s hustou srstí kolem hlavy-Layla to nedokázala úplně posoudit, nebyla odborník na lvy, ale tipla by si, že tohle je samec.

Druhý lev, tmavě fialový, musel být v tom případě samice-byla taky štíhlejší, neměla srst kolem krku a naopak měla křídla.

Layla si uvědomila, že Jizva zakroužila nad ní a významně zakrákala.
Nikdo z nich dlouho nemluvil, stáli sami obklopeni temnými, prázdnými domy a měřili se navzájem pohledy.

,,Kdo jsi?" Zeptala se nakonec Layla. Nemohla že lvů spustit oči-vypadali tak... Zvláštně. Neměli dlouhý čumák a naopak velké tlapy, ocas zakončený chlupatou špičkou. Layla samozřejmě už viděla kočkovité šelmy třeba v Pralese, ale nikdy jim nevěnovala moc pozornosti-teď se na ně dívala jinak, protože to podle všeho byli inteligentní, mluvící bytosti s magií.

,,Já... Jsem Starlia," dostala ze sebe konečně fialová lvice. ,,Tohle je Kelnan."
Oranžový lev po ní vrhl podrážděný pohled, jakoby nechtěl, aby se jim představovala.

,,Ale dej pokoj," zašeptala mu Starlia. ,,Ta vrána nás k nim zavedla, no ne?"

Layla se napřímila. ,,Jizva vás zavedla... K nám?" Ujišťovala se.

Starlia opatrně přikývla a přimhouřila oči. Vypadala, že má chuť se na něco zeptat, ale neví, jak by to měla udělat. Nakonec ze sebe vychrlila: ,,Jsi Strážkyně času?"

Layla ztuhla. Jestli si předtím nebyla jistá, že tohle je lvice z jejího snu-kdo ví, třeba vypadali lvi podobně a tohle mohl být někdo úplně jiný-teď si jistá byla.

,,Už mi to párkrát řečeno bylo," připustila. ,,Upřímně nevím, co to znamená."

Starlia na ni vzrušeně vykulila oči. ,,Páni!" Zašeptala. ,,Našla jsem tě!"

,,Tys... Mě měla najít?" Zeptala se Layla udiveně.

Starlia se nadechla k odpovědi, ale do popředí vystoupil Aurin. Srst měl naježenou a zíral na lvy se směsicí hrůzy a nedůvěry, ale přecejen byl člen královské rodiny, takže se naučil dobře skrývat pravé emoce a tak řekl: ,,Vím, že si chcete pokecat, ale tohle není to nejbezpečnější místo. Jestli vás tu někdo uvidí... Vypukne panika, v horším případě vás zabíjí a tak jako tak, to k sobě přitáhne pozornost."

,,To máš pravdu," přikývla Layla a zašklebila se na ty dva, byť trochu škrobeně. ,,Lvi tady nejsou moc oblíbení, víte?"

,,Dokážu si to představit," souhlasila Starlia.

,,Odvedeme je k Alakinovi," řekla Layla. Aurin se zatvářil nepřesvědčeně, ale Layla ho probodla pohledem, takže nic neřekl.

,,Dokážete se zase zneviditelnit, nebo co jste to udělali?" Zeptala se lvů.

Starlia se znechuceně zašklebila, ale ve zlomku vteřiny se před Laylou nenacházelo nic, než vzduch.

,,Pojďte za námi," řekla Layla a vyrazila do uliček Misidiru.

Stopovala jejich pach, protože si nebyla jistá, jestli by jinak trefila zpátky k Azanově domu.

Celou dobu se ohlížela, ačkoliv nikdy neviděla nic jiného, než vzduch-když nad tím ale tak přemýšlela, zachytila rozhodně pach kočkovitých šelem, který byl sice slabší, než když je viděla, ale byl tam.

Aurin po ní vzrušeně pokukoval a ohlížel se stejně jako ona-Layla si vzpomněla, že i on měl sen, ve kterém hrála roli fialová lvice.

Měla pocit, jako kdyby ta cesta byla nekonečná a ona byla čím dál víc nedočkavější po tom, aby si se lvy promluvila.

Konečně zahlédla dům, u kterého se od ostatních oddělili a ještě se ohlédla ke lvům. Neviděla je, ale přesto zašeptala: ,,Zatím ještě zůstaňte ukrytí."
Odpovědi se nedočkala a tak jen doufala, že tam pořád jsou.

Otočila se zpátky k domu-nijak zvlášť se nelišil od ostatních, byl postaven z tmavého, černého kamene, jako kdyby ho zalila láva, která ztuhla do tvaru kostky a do které někdo prorazil otvory pro okna a dveře. Jediné, co ho lišilo od ostatních, byly drobnosti-neměl zatlučené okna, naopak se v nich svítilo a kolem celého domu v květináčích rostly různé květiny. Moc se jim tu nedařilo, ale aspoň trochu osvětlovaly ponurou atmosféru Misidiru.

Aurin přišel ke dveřím a hlasitě zavolal: ,,Haló? Alakine?"

Hlasy uvnitř domu utichly a pak se ozvaly kroky-vzápětí se otevřely dveře a zalily Aurina s Laylou příjemnou, zlatou září.

Uprostřed dveří stál tmavě šedý, dlouhosrstý vlk-Layla ho už od pohledu litovala, s takovým kožichem by rozhodně nechtěla žít v Lávové zemi-s černými, kulatými obroučkami na čumáku a přátelským výrazem.

Otočil hlavu a zavolal: ,,Alakine? Jsou tu nějací dva vlci. Nejsou to ti vaši opozdilci?"

Vlk, který musel být Azan ustoupil, aby udělal místo Alakinovi, který se zničehonic objevil vedle něj. Přejel Laylu a Aurina pohledem a pak přikývl. ,,Jo, to jsou oni," řekl. ,,Našli jste něco zajímavého?"

Layla zaváhala jen na okamžik, než plynule odpověděla: ,,Jizvu. Má druhá bílá vrána, doteď jsem nevěděla, kde je."
Alakin jen přikývl a uvolnil jim místo.

Layla vrhla letmý pohled na místo, kde snad stáli lvi a doufala, že pochopili, že mají jít za nimi.

✴️✴️✴️

Oltiris tiše zasykla, když viděla, jak dva vlci vklouzli do domu.

Sakra, pomyslela si. Měla jsem se jim ukázat hned, co jsem je viděla v té uličce s těmi lvy. Teď je nebudu moct vyslýchat!

Páni, lvi v Misidiru, to je prostě... Úžasné! Tohle jí nikdo neuvěří! Ale musí o tom zjistit více, aby měla dost materiálů...

Však já se k nim nějak dostanu.

✴️✴️✴️

,,Ahooojte!" Přivítal je Pythonův hlas, sotva se objevili v domě.

Layla prošla osvětlenou chodbou, na jejíž stěnách visely obrazy a nakoukla otevřenými dveřmi do jídelny.

,,Dáte si něco?" Zeptal se Azan, který už přinášel Pythonovi další várku pečeného masa.

Všichni seděli u stolu z tmavého kamene, překrytého hedvábným ubrusem, na němž bylo spoustu jídla, od ovoce a zeleniny, přes maso a dorty.

Ferox, Kunna, Seren a Werric ani nevzhlédli od jídla, zatímco Enyo k nim vrhla nepříjemný pohled, kterým je skoro prosila, aby je zachránila z této večeře-nebo oběda? Těžko se to rozpoznávalo, když byla obloha v jednom kuse pokrytá mraky.

,,Nemám hlad," odpověděla Layla stručně. To sice nebyla pravda, ale chtěla si co nejdřív promluvit se lvy. A ideálně někde, kde jí nebude za zadkem stát parta zlodějů.

,,Co jste našli?" Zajímal se Python.
Layla trhla hlavou k Jizvě, která vletěla do místnosti, snesla se ke stolu a ukradla Pythonovi z talíře přímo kus masa.

,,Hej!" Vykřikl Python.

Layla si pobaveně odfrkla. ,,Má hlad," pokrčila rameny.

,,Měli byste se najíst," upozornil je Azan. ,,Mimochodem, jmenuji se Azan."

,,Layla a Naurin," představila je Layla-dopředu se domluvili, že nikomu neřeknou o princově přítomnosti. Alakin sice brblal, že by Azan nikdy nikomu nic neřekl, ale ostatní ho přehlasovali.

Teď se na něj Layla podívala a všimla si, že vypadá uvolněněji než obvykle, dokonce by se opovážila tvrdit, že vypadá šťastně. Všimla si, že i Enyo k němu natáčí hlavu, jako kdyby vnímala změnu emocí.

Layla pocítila naději. Možná se Alakina zbaví, možná zůstane se svým kamarádem. Nevěřila mu, ať říkala cokoliv, ale nechtěla ho nechat jít, aby ho měla na očích a on nemohl utíkat za někým, komu by jejich polohu vyžvanil.

,,Azan nám dovolil u něj strávit noc," vysvětloval Python, který se očividně vzpamatoval z toho, že mu Jizva ukradla z talíře jídlo.

,,On se nestěhuje?" Zajímal se Aurin a Layla měla chuť ho kopnout. Zbytečné otázky, zbytečná ztráta času.

Azan se na ně přes brýle podíval. ,,Nikdo mě z mého domova nevyžene," řekl pevně. ,,Královna lvy porazí. Ani sem nedojdou."

,,Kdyby to bylo na mně, už bychom byli pryč," ozval se někdo, koho neznala-hlas patřil bílošedé vlčici, sedící u stolu vedle Alakina.

,,To je Sukki," představil ji Azan spěšně. ,,Moje kamarádka."
Sukki si pobaveně odfrkla a věnovala mu nedůvěřivý pohled.

,,Jsem docela unavená," ozvala se Layla, aby utnula tuhle konverzaci. ,,Kde si můžu odpočinout?"

Alakin ji probodl pohledem, jako kdyby to považoval za nezdvořilé, ale Layla ho ignorovala.

Azan okamžitě vstal a vyrazil ke dveřím. ,,Pojďte za mnou," řekl.

Layla mu spěšně uhnula z cesty, podívala se za sebe-ano, pach lvů tam byl-a pak se vydala za Azanem, který vykročil chodbou. Cestou narazili na spoustu dveří, ale zastavili se až u posledních.

,,Nemám dost pokojů, abyste každý měli svůj, ale snad to nevadí," řekl Azan.

,,Fajn, díky," přikývla Layla netrpělivě, otevřela dveře a trhla hlavou k Aurinovi, aby šel první.

,,Eeehm... Myslel jsem to spíš, jakože..." Zakoktal se Azan.

Layla obrátila oči v sloup. ,,Neboj se," ušklíbla se. ,,Jsme sourozenci."

Aniž by cokoliv dalšího řekla, vešla do pokoje za Aurinem a nechala lvům dost času, aby ji následovali. Pak práskla dveřmi Azanovi přímo před nosem.
Chvíli poslouchala, dokud si nebyla jistá, že slyší kroky.

Aurin se na ni pobaveně podíval. ,,Sourozenci?"

,,Hele, jsme hodně vzdálení příbuzní," připomněla mu Layla a rozhlédla se po pokoji.

Byl prostý a docela malý, ale hezky zařízený-stěny byly vymalovány tmavou, vínovou barvou, na které se klikatily vyryté spirály a květiny. Byly tu dvě postele a Layla si s nelibostí uvědomila, že jsou až moc blízko k sobě, vzhledem k drobné velikosti pokoje. Aspoň, že mezi nimi byla malá skříň.

Vyskočila na postel, která vypadala uklizeněji a v tu chvíli se jí před očima objevili Starlia a Kelnan.

,,Jůů, vy taky máte postele?" Řekla Starlia. ,,Teda, vypadají docela... Tvrdě, ale i tak."

Layla obrátila oči v sloup a lehla si. Ona sama s postelí byla spokojená-strávila spoustu let jen na peřinách a přikrývkách, postele vymyslel až Silen.
Rozhostilo se mezi nimi ticho.

,,Najednou nevím, o čem mám mluvit," přiznala Starlia.

,,No, asi můžu začít já," ušklíbla se Layla. ,,Moc jsme se nepředstavili. Já jsem Layla a tohle je Aurin."

,,Aurin?" Naklonil Kelnan hlavu na stranu. Vypadal, jako kdyby se ze všech sil snažil udržet nedůvěřivý výraz, ale moc mu to nejde, jak jeho zvědavost vítězila. ,,Těm vlkům dole jsi ho představila jinak."

,,Preventivní opatření," řekla Layla a Aurin po ní hodil pohledem.

,,Můžete nám věřit," ujistila ji Starlia. ,,Chceme... Chceme zastavit válku. Vy také?"

,,Ano," přikývl Aurin.

,,No... Já jsem k tomu byla prakticky donucena, ale ano," ušklíbla se Layla. Po boku se jí posadily Královna a Jizva-Jizva si z peří vyndávala kusy masa a Královna vypadala, že za chvíli usne.

Starlia chvíli váhala, ale pak se napřímila a prohlásila: ,,Jmenuji se Starlia, napůl nebešťanka, napůl stínotkadlena a jsme princezna Měsíční země."

Layla se obdivně zašklebila. ,,Proč mi přijde, že se královské rodiny přitahují?" Řekla.

Starlia nechápavě naklonila hlavu na stranu.

,,Tohle je princ Aurin, bratr královny Faezany," řekla Layla nevzrušeně a úplně ignorovala Aurinův nejistý pohled. ,,A já jsem Vládkyně Rablestu, nebo jsem jí aspoň byla před několika tisíci lety."

Starlia na ni nechápavě zírala.
A tak se Layla znovu pustila do vysvětlování.

✴️✴️✴️

,,Ne," zamumlala si Oltiris pro sebe. ,,Ne, ne, ne."

Procházela kolem celého domu, ve snaze najít pokoj, kam odešli ti vlci a předpokládala, že i lvi. Kdyby ji viděli rodiče, zavrtěli by nad ní hlavou a poznamenali něco o tom, že tohle chování by většina vlků nevzala zrovna pozitivně.

Nikdo nechápal důležitost Oltirisiných teorií! Kdykoliv s něčím přišla, každý se jí jenom smál, ale toho teď nechají! Našla lvy v Misidiru a třeba... Třeba jsou nějak důležití, může z nich udělat zajatce a vydupat si od ostatních lvů mír za jejich osvobození! A navíc, ti dva vlci se s nimi baví, to je určitě spiknutí! Co když jim předávají informace o Eldiaře, nějaké vážné tajemství a když je Oltiris zastaví, než to stihnou vykecat dalším lvům, tak všechny zachrání!

To jen Oltiris potvrdilo přesvědčení, že to, co dělá, není špehování, ale vysoce důležitá věc!

Prošla kolem jednoho okna, ale hned se zarazila a vrátila se k němu. Skrčila se a jen letmo pohlédla dovnitř-a ano, spatřila tam dva vlky a dva lvy.

Přitiskla jedno ucho k oknu, tak, aby z ní šlo co nejméně vidět a začala poslouchat.

Já, jelikož jsem popředu, jsem se dostala do části, která už je velmi blízko konci XD A já ho nechci odfláknout XD Musím si pečlivě promyslet, co tam vlastně dám, takže teď chvíli nevyjdou kapitoly (vážně ne moc dlouho, možná to ani nezaregistrujete XD).
To je asi vše, zatím ahuuuj! XD