Temnotu neprotnul ani záblesk světla, nic se nepohnulo, ačkoliv zvuky tvrdily opak-šustění kůže na kamenech, skřípání drápů a tiché, zvláštní syčení.

,,Je čas,“ ozval se z temnoty hrubý, skřípavý hlas, ze kterého přejížděl mráz po zádech.

Chvíli bylo ticho a pak temnotu prostoupil chór několika stejně syčivých hlasů.

,,Kde?“

,,Jak?“

,,Proč teď?“

,,Je čas,“ zopakoval ten hlas. ,,Je to naše šance povstát. Právě teď. Kdo se hlásí, že si udělá výlet do Ledové země?“

✴️✴️✴️

Layla okamžitě poznala, že je to sen, protože se před ní objevila její matka. Fialová vlčice vypadala, jako kdyby byla živá-ačkoliv přes její siluetu Layla dokázala zahlédnout mechem porostlý strom Pralesa a vydávala jemné, stříbrné světlo. Přesto byla živější, než kdekoliv v její paměti.

,,Hm. Asi sis nepřišla jen mile popovídat, co?“ Zašklebila se Layla.

Matka zavrtěla hlavou. ,,Mám pro tebe úkol.“

,,Jak jinak,“ kývla Layla. Byla Strážkyní času-musela dávat do pořádku všechny věci, které mohly poškodit čas a ničit všechny, kteří se o to pokouší. Matka byla její průvodkyní, stejně jako dvě bílé vrány, které se i ve snu držely po jejím boku.

,,Příšery z Labyrintu se rozhodly, že udeří v roce sedm tisíc sedmdesát,“ řekla matka. ,,Chtějí mezi obyvateli Eldiary roznést nemoc, která je připraví o jejich magii a oni pak budou moct vnést do naší země chaos.“

,,Co kdybych prostě přišla a všechny je zabila?“ Navrhla Layla a ačkoliv mluvila lehkovážně, otřásla se při pomyšlení, že by se s těmi potvorami střetla.

,,Nemoc vlky rozdělí,“ pokračovala matka a její poznámku ignorovala. ,,Musíš najít čtyři další vlky-budou navzájem odlišní a budou mít názory, které se ti možná nebudou líbit. Ale je důležité, aby se vlci spojili. Jinak tu nemoc neporazí.“

Layla se nestačila na nic zeptat, když se jí před očima zatmělo.

✴️✴️✴️

,,Nevím, proč nás nutí pracovat v téhle díře,“ zavrčel velký, zjizvený vlk s černou srstí, momentálně pokrytou prachem a kousky sutí. ,,Stejně se to tu vždycky propadne a vylezou všemožné potvory-„

,,Nikdy tu nic nevylezlo,“ řekl mu skepticky druhý vlk, žlutý a hubený. ,,Nebo minimálně ne v poslední době.“

Vládce Fedgaru, hlavního města v Ledové zemi, jim nařídil, aby zazdili vchod do Labyrintu-obrovskému, podzemnímu bludišti, plné nejrůznějších nestvůr, který nikdo neprozkoumal celý.

Jeho jediný známý vchod se nacházel v jedné čtvrti ve Fedgaru-už jen skutečnost, že se z velké, černé jámy v zemi táhla zlá, temná atmosféra, byla dostatečným důvodem, proč tu nikdo nechtěl žít. Spoustu vlků před nimi se snažilo jámu zazdít nebo nějak zničit, ale další den ráno byla jáma zase otevřená.

Žlutý vlk se podíval ke svým nohám, k jámě, kterou se svým kamarádem neúspěšně snažili zazdít. Temnota v ní, jako kdyby se posměšně převalovala, posmívala se jejich marným snahám.
Žlutý vlk paranoidně ustoupil-co když z toho něco vyleze a stáhne ho to dolů?

,,Vykašleme se na to,“ navrhl jeho černý vlk. ,,Prostě řekneme Vládci, že to nejde zazdít a hotovo.“

Žlutý vlk se s ním nehodlal hádat-chtěl být už co nejrychleji pryč. Přikývl a otočil se jako na obrtlíku, aby vyrazil přes Mrtvou ulici. Někdo se tu asi před dvě stě lety snažil udělat z Labyrintu atrakci, místo kde si můžete koupit roztomilé suvenýry v podobě příšerovských náhrdelníků a kde se můžete podívat na vchod do pověstného Labyrintu. Jednoho dne, když se vlci probudili a přišli do Mrtvé ulice další turisti, spatřili zdi vymalované krví, mrtvá těla obchodníků a černou jámu, která se pyšnila uprostřed toho všeho.

Žlutý vlk zamžoural na oblohu-měsíc v úplňku zakryly mohutné, černé mraky a teď si pomalu neviděl ani na špičku nosu. Rozkašlal se, jak ho zničehonic zaškrábalo v krku. 

,,Vytvoř nějaké světlo,“ řekl mu černý vlk, když kráčeli přes Mrtvou ulici. Bylo tu strašidelné ticho, jedinými zvuky bylo praskání sněhu pod jejich tlapami.

,,Dobrý nápad,“ souhlasil žlutý vlk a natáhl se po své magii-každý vlk v zemi Eldiara dokázala ovládat nějakou magii. On konkrétně uměl tvořit světlo.
Zmateně se zamračil, když v místě, kde svou magii obyčejně cítil, nic nenašel.

,,Nejde to,“ řekl zmateně. Nikdy takové zábrany neměl, ve své magii vynikal. Tak proč..?

,,Možná je tu až moc tma,“ pokrčil černý vlk rameny.

,,Možná,“ zamumlal žlutý vlk, ale jeho slova se ztratila v chraplavém záchvatu kašle.

✴️✴️✴️

,,Dnes už je to sedmý vlk,“ stěžoval si král Mergimer. ,,To si budou všichni pořád jenom chodit stěžovat?“

Jeho družka a královna Eldiary, drobná, bělosrstá Silencia se na něj váhavě podívala. ,,Neměli bychom s tím něco dělat?“

,,Oni mě jenom chtějí otravovat, to je všechno,“ odfrkl si Mergimer. Jako kdyby mohla existovat nějaká nemoc, která by vlky připravila o magii. ,,Nemají žít na takovém místě, jako je Ledová země. Jsou jenom nachlazení, to je toho.“

Silencia mu neodporovala. Nikdy mu neodporovala.

Jako kdyby mohla. On je král, nejmocnější vlk, který kdy žil! A i kdyby nějaká nemoc existovala, jeho se to netýká. Ledová země, tsss. Ať si to vyřeší jejich Vládce. Kdyby chtěl Mergimer vládnout sám úplně všem, tak už to udělá, no ne? Od toho má Vládce, aby dohlíželi i na nejvzdálenější části Eldiary. Ať si to vyřeší.

✴️✴️✴️

,,Slyšela jsi to?“ Zeptala se štíhlá, červená vlčice své kamarádky, při procházce po ulicích Sarogu.

Černá vlčice unaveně zabručela-Sarog se nacházel uprostřed Pouště, vzduch byl suchý a horký a slunce nemilosrdně pražilo do kožichů. Pro její kamarádku s dlouhou srstí to nebylo nic příjemného. ,,Co?“ Zeptala se.

,,V Ledové zemi prý vypukla nějaká nákaza,“ vysvětlila červená vlčice ochotně. ,,Magie prý mizí. A taky kašleš a máš rýmu a je to prostě hnus.“

,,Magie mizí?“ Zamračila se černá vlčice.

,,Myslím že jo,“ přikývla červená vlčice a nastavila obličej slunci. ,,Prý to vypuklo ve Fedgaru. Celý ho izolovali od ostatních měst v Ledové zemi. Prý tam propukl hrozný chaos, nikdo neví, co se vlastně děje.“

,,Jak znám Ledové, budou se snažit všechno ututlat,“ ušklíbla se černá vlčice.

,,Ne, právě naopak,“ zavrtěla červená vlčice hlavou. ,,Slyšela jsem, že Vládce Fedgaru už požádal krále o pomoc-začali se vyrábět nějaké náhubky, aby se ta nemoc nešířila, nebo tak a oni potřebují materiály. Král se mu prý vysmál.“

,,Hm. Rozhodně to zní jako dobrá podívaná,“ zabručela černá vlčice. ,,Zajímalo by mě, jak se to vyvine.“

✴️✴️✴️

,,Nemáme se… Jak živit,“ brečela před trůnem stará, hubená vlčice. ,,Všichni… Jsme architekti, používáme telekinezi ke stavění domů… Ale-"

Mergimer jí skoro nerozuměl přes ty její vzlyky. Přejel ji a její rodinu-všichni stejně zablešení a vychrtlí-znuděným pohledem. Zprávy o záhadné nemoci byly čím dál častější-dokonce i Vládce Fedgaru se k němu obrátil, že má něco dělat. A to jako co? Je to jejich nemoc. Ostatních se to netýká.

Dvoukřídlé, zlatém vykládané dveře se s třísknutím otevřely a do trůnního sálu s třísknutím vběhl posel. Udýchaný vlk se zastavil těsně před trůnem a vzhlédl ke králi.

,,Máme první případy,“ oznámil. ,,Tady, v Blackstaru.“

,,V mém Blackstaru?“ Zavrčel Mergimer. V jeho hlavním městě? Na jeho území?

,,Musíme něco udělat,“ ozvala se Silencia nečekaně. ,,Co kdyby se to dostalo až k nám?“

,,Je to snad nakažlivé?“ Zamračil se Mergimer.

,,Vysoce,“ vykoktal posel. Mergimer si všiml, že se drží co nejdál od nemocné rodiny.

Proč mi nikdo neřekl, že je to nakažlivé? Vyděsil se Mergimer v duchu.

,,Odejděte z mého paláce,“ vyštěkl Mergimer na rodinu. ,,A z mého města. Nepotřebujeme nějakou vaší Fedgarskou nemoc!“

Rodina se na něj nevěřícně a nenávistně podívala, ale pak se otočili a vyrazili z trůnního sálu.

Mergimer kývl na strážného a ten se okamžitě vydal za nimi-pohlídá, aby se dostali z města, aniž by třeba zabloudili do něčí společnosti.

,,Dejte ty vlky do karantény,“ řekl Mergimer. V Ledové zemi tu nemoc nezvládali, aspoň co tak slyšel. Nakažených začínalo být více, než normálních obyvatel. A nejenže je to připravilo o magii a tím pádem většinu z nich i o práci, ale začalo to nepříjemně doléhat na jejich zdraví-magie byla součástí vlků, jako cokoliv jiného, jako srdce nebo třeba plíce. A když to něco napadlo…

Mergimer tuto situaci doteď jen se zaujetím pozoroval, bavilo ho posmívat se Vládci Fedgaru, který to očividně nezvládal. Teď se nemoc dostala do jeho města a on nehodlal udělat stejnou chybu.

✴️✴️✴️

,,Moje máma říká, že je to jen nesmysl,“ vykládalo důležitě červeně zbarvené vlče.

Drobné, šedobílé vlče ztuhle vzhlédlo od stolu a vyhledalo vlastníka hlasu pohledem-no jistě, Likoj. Chodil s ním do třídy a byl to ten nejnamyšlenější vlk, jakého kdy šedobílé vlče poznalo.

,,Jak to myslíš?“ Zeptala se ho nechápavě malá černá vlčice.

Likoj si očividně užíval pozornost, kterou získal od své třídy-a úplně ignoroval skutečnost, že za chvíli jim začne další hodina.

,,Je to jen vymyšlené,“ řekl Likoj. ,,Chtějí, abychom se toho báli a oni nás mohli ovládat!“

Šedobílé vlče se na něj nevěřícně podívalo a pak na jeho spolužáky, kteří souhlasně přikyvovali.

,,Ale to, že je to v Ledové zemi, neznamená, že se to netýká i nás,“ ozvala se černá vlčice a šedobílé vlče mělo chuť ji obejmout.

,,Prosím tě,“ ušklíbl se Likoj. ,,Nic takového jako Magická chřipka není. Viděla jsi snad někoho s tou nemocí?“

,,Prales je daleko od Ledové země,“ stála si černá vlčice za svým. ,,Asi se to k nám ještě nedostalo.“

Šedobílé vlče sklopilo oči ke stolu-cítilo, jak se mu začínají zalévat slzami.

,,Je to jenom podfuk, jak z nás vymámit peníze,“ řekl Likoj. ,,V Ledové zemi teď musíš prý nosit náhubky, aby se ta nemoc nepřenášela. Je to samozřejmě za peníze a je to omezování svobody!“

,,Ale… Zachraňují tak ostatní,“ namítla černá vlčice.

,,I kdyby to existovalo, tak bych radši nosil něco, co by chránilo mě, ne ostatní,“ ušklíbl se Likoj.

Šedobílé vlče si přálo propadnout se třeba do země, aby už ho nemusel poslouchat. Připadal si, jako kdyby na něj někdo namířil reflektor, ačkoliv si ho nikdo nevšímal.

,,Přestaň to řešit,“ odfrklo si zelené vlče. ,,Nás se to netýká.“

Šedobílé vlče si přálo vykřiknout svůj názor: Týká, týká se to všech! Ale bál se, že by s ním nesouhlasili, že by se mu začali posmívat.

Nestálo to za to. Nestálo to za to, aby si ho všimli, upřeli svou pozornost na něj a všimli si, jak vypadá-hubený, špinavý, unavený.

Jako vlče bez domova.

✴️✴️✴️

,,Od dnešního dne platí zákaz cestování pro všechny z Ledové země,“ zabručel hnědý vlk na svého kamaráda.

Ten zvedl hlavu od knihy. ,,Vážně?“ Vykulil oči, takže je měl v brýlích ještě větší, než obvykle. ,,Proč?“

,,Děláš taky někdy něco jiného, než že čteš?“ Ušklíbl se hnědý vlk. ,,Sleduj trochu, co se děje ve světě. Magická chřipka, vzpomínáš?“

,,Eeeeh.“

,,Ta chřipka, která připraví vlky o magii.“

,,Hm. Není zákaz cestování trochu omezení svobody?“ Zeptal se jeho kamarád zamyšleně.

,,Nechtějí, aby se to rozšířilo někam dál,“ vysvětlil hnědý vlk. ,,Prý na to už začali vlci umírat.“

,,Jak můžeš umřít na něco, co tě jen připraví o magii?“

,,Je to, jako kdyby tě někdo připravil o srdce.“

✴️✴️✴️

,,Můžu s tebou?“ Prosilo světle modré vlče svého otce.

Vysoký, štíhlý bílý vlk se na něj podíval. ,,Do práce?“ Zamračil se.

,,Jo,“ přikývlo vlče. ,,Slíbil jsem spolužákům, že jim řeknu, jak to vypadá s těmi vlky s Magickou chřipkou.“

Bílý vlk málem zakopl a ohromeně se na něj podíval. ,,Jak tě to vůbec napadlo?“ Vyštěkl.

Jeho syn zmateně svěsil uši. ,,Já-"

,,Jdi do školy,“ zavrčel bílý vlk. ,,A vyřiď svým kamarádům, že tahle nemoc není žádná maškaráda.“

Aniž by na cokoliv čekal, vyrazil z domu, s maskou na obličeji. Jeho vrstevníci se mu za to posmívali-Dariest, malé město na Louce, se sice nenacházelo moc daleko od Ledové země, kde nákaza vypukla, ale nikdo do něj nechodil, pokud to nebylo nutné. Bylo naprosto obyčejné a ničím nezajímavé-když už někdo putoval tímto směrem, tak se tu jen buď zastavil, aby pokračoval buď do Blackstaru nebo dál do Pouště.

Bílý vlk tu pracoval jako doktor-Louka byla jedno z nejlepších míst v celé Eldiaře, kde se poskytovala kvalitní, lékařská pomoc. Dlouhé, zelené pláně bez jediného stromu sloužily jako dobré místo pro stavění nemocnic.

Jeho práce byla vcelku poklidná-teda dokud se neobjevila Magická chřipka.

Začali jim vzducholoděmi převážet spoustu pacientů, protože ve Fedgaru už to nezvládali-ani jinde v Ledové zemi.
Bílý vlk byl celý den na nohách, lítal z nemocnice do nemocnice, vyzvedával nové zásoby náhubků a masek a posílal zprávy všem, jejichž příbuzní nemoc nepřežili.

V základě nebyla tak strašná-ačkoliv už jen vědomí, že jim dokázala sebrat magii, bylo děsivé. Většina vlků se z toho vzpamatovala. Ale ti starší, z horší imunitou dostávali i záchvaty kašle, ztráceli chuť a měli poškozené plíce.

Nemocnice jsou ta nejzoufalejší a nejsmutnější místa na světě-nebyl to ani zločinný Garmor, temný Labyrint nebo město Misidir, které žilo pod neustálou hrozbou vybuchující sopky. Ne, vidět kolem sebe vlky, kteří se marně snaží vydržet v tomhle světě ještě o něco déle, to bylo to nejzoufalejší, co kdy viděl.

Natáhl se po své magii, aby se uklidnil-měl léčivou magii, jako většina jeho spolupracovníků. Na Magickou chřipku jejich magie bohužel moc nepomáhala, dokázali maximálně zklidnit některé příznaky.

Srdce mu vyletělo až do krku, když nenahmatal nic.

✴️✴️✴️

Růžová vlčice snila. Snila o době, kdy byl svět hezkým místem.

Každý den se stal jednotvárným a stejným.

Vzbudila se. Nasnídala se sama v prázdné kuchyni. Nasadila si ten protivný náhubek na tlamu. Vyrazila do práce. Dávala si pozor, aby se s ostatními střetávala co nejméně. Sledovala jejich tváře zakryté podobnými náhubky, někdy i maskami. Pracovala-byla ráda, že vůbec sehnala práci, když jí z té minulé vyhodili. A zase se vrátila domů.

Její matka byla v nemocnici někde na Louce a ona ji ani nemohla navštívit. A to samé se týkalo i jejích dalších příbuzných, roztroušených všude po zemi. Neviděla se s nimi už… Jak dlouho to bylo? Hodně dlouho.

Nemohla opustit Fedgar.

Byla úplně sama.

Měla pocit, že se začíná topit v jednotvárnosti a zoufalství, které všude panovalo.

Cítila se jako… Jako v kleci.

✴️✴️✴️

,,Já nejsem žádný hloupý, Ledový vlk!“ Vykřikl šedý vlk rozzlobeně, když uslyšel zprávu, kterou mu dnes řekla jeho družka. Pracovala v paláci, měla všechny informace z první ruky. A tak jako první slyšela o dalším nařízení, které král Mergimer vydal. ,,Nebudu nosit nějaké pitomé náhubky!“

Co si o sobě myslí? On má svá práva a nebude se jich vzdávat jen proto, že si někdo usmyslí.

Zatím neviděl ani jednoho vlka, který by tu chřipku měl. Podle něj to byl jenom výmysl někoho, kdo se nyní náramně bavil na jejich účet.

,,Je to král,“ povzdechla si jeho družka. ,,Co bychom tak asi mohli dělat?“

✴️✴️✴️

,,Tak už i tady, jo?“ Vykřikla Ajna pobouřeně. ,,NEJSME V LEDOVÉ ZEMI, KRUCIŠ!“

Její kamarádka, stará, zelená vlčice souhlasně přikývla a usrkla ze svého čaje. ,,Vládkyně Rablestu chce učinit preventivní opatření,“ pokračovala. ,,Aby to nedopadlo jako v Ledové zemi. Nebo v Blackstaru. Tam se to prý taky začíná dost nepříjemně rozlézat.“

,,KECY!“ Vybuchla Ajna a začala pochodovat po obývacím pokoji. ,,VŽDYŤ JE TO JEN NORMÁLNÍ CHŘIPKA, SAKRA! Dělají z toho hroznou vědu!“

Ajna byla sice možná stará, na její šedivé srsti už pomalu nešlo poznat, že dřív byla zelená, ale zrovna před pár měsíci se rozhodla, že si užije ten zbytek života, který má a začne cestovat po Eldiaře. Nikdy nebyla dál, než za hranicemi Pralesa a chtěla se podívat na všechna zajímavá místa.

ALE TO NEMŮŽE, KVŮLI TÉHLE STUPIDNÍ NEMOCI!

,,No… Jedna moje známá říkala, že její kamarádka na to umřela,“ řekla světle zelená vlčice.

Ajna se k ní prudce otočila a přimhouřila oči. Taková zrada a zrovna od její nejlepší kamarádky!

,,Tak si stejně tupá ovce, jako oni!“ Vyjekla. ,,Nejsme ve středověku! Nemají žádné právo nás omezovat! Vsaď se, že je to všechno jen nějaký jejich plán. Chtějí, abychom za ty náhubky utráceli peníze. A chtějí, abychom se báli, aby nás strachem ovládali.“

No samozřejmě. Král Mergimer, nikdy mu nevěřila. Hlupák, který myslel jen na sebe, ne na své vlky. Šlo mu vždycky jen o peníze a moc.

,,A nebo… Nebo to vytvořili schválně! Jasně, to dává smysl! Tahle nemoc nevznikla náhodou. Mergimer to má celé pod dohodou, je to celé spiknutí s Vládci. Já říkala, že by měli zavést demokracii! Že bychom měli vládnout my, obyčejní vlci a ne nějací urození snobové s čistou krví,“ rozhořčovala se Ajna.

,,Páni, tomu dnes vlci věří?“ Ozval se nějaký posměšný hlas.

Ajna a její kamarádka se prudce otočily a spatřili ve dveřích do obývacího pokoje stát vysokou, modrou vlčici se zlatýma očima a dvěma bílými vránami po boku.

,,Kdo jsi a co děláš v mém domě?“ Vyjekla Ajna výhružně a snažila si rozpomenout, jak svou magií kdysi dokázala ostatní měnit v žáby.

,,Jmenuji se Layla a hledám tebe,“ ušklíbla se vlčice. ,,Věř tomu nebo ne, byla jsi vyvolená z proroctví-jedna z pěti vlků, kteří dokážou zastavit tuhle nemoc.“

Ajna na ni přimhouřila oči. ,,A to ti mám jako věřit?“ Zeptala se.

Layla lhostejně pokrčila rameny. ,,Kdybys mi chtěla usnadnit život… Byla bych ti za to moc vděčná.“

,,Ne,“ vyštěkla Ajna. ,,Ty jsi beztak jeden z těch Mergimerových sluhů! Víte, že jsem nebezpečná, že ohrožuji váš tajný plán a jdete mě zničit!“

Layla obrátila oči v sloup. Ajna si skoro byla jistá, že ji slyšela žašeptat: ,,Čím jsem si to zasloužila, mami?“

Pak probodla pohledem její kamarádku. ,,Chci si promluvit s Ajnou sama.“

Ajna se naježila-ta vlčice znala její jméno! Určitě je to spiknutí! Kývla však na svou kamarádku, aby šla. Tohle vlče by zvládla levou zadní.

Když kamarádka odešla, Layla se posadila a zabodla do ní zlaté oči. ,,Jsem Strážkyně času…“

✴️✴️✴️

,,Ne… Jak to myslíte, že máme zavřít restaurace?“ Strachovala se oranžová vlčice, když hleděla do chladných tváří městských strážných. Udržovali si od ní odstup, obličeje měli zakryté bílými maskami, které už tak vylepšovaly jejich strašidelný vzhled.

,,V restauracích se shromažďují vlci,“ zavrčel jeden z nich. ,,A shromažďování vlků je zakázáno, kvůli Magické chřipce. Je to nové opatření krále Mergimera.“

,,Ať se jde Mergimer bodnout!“ Vyjekla oranžová vlčice-její hlas vůbec nezněl tak silně, jak by si přála. ,,Musím krmit čtyři vlčata, úplně sama! Tahle restaurace je moje jediná obživa!“

Strážné to neobměkčilo. ,,Restaurace budou zavřené. Jestli nachytáme někoho, kdo opatření nedodržuje, schytá pěkně mastnou pokutu.“

S tím se otočili a odešli.

✴️✴️✴️

,,Je to strašně zvláštní,“ zašeptalo temně modré vlče své stříbrné sestřičce.

,,Že?“ Souhlasila, taky šeptem. ,,Nikdy jsem neviděla mamku nemocnou.“
Děsilo ji to. Jejich matka byla energická a veselá vlčice, která byla nemocná jednou do roka.

Teď ale chytila tu Magickou chřipku, o které všichni mluvili. Maminka najednou strašně zhubla, nevychutnávala si jídlo-protože ztratila čich i chuť-a pořád kašlala. Skoro nevycházela z ložnice a pořád jenom kašlala…

Jednou ji vlčata viděla ležet zhroucenou na zemi, jejich otec jí jemně olizoval srst a snažil se ji uklidnit, když hlasitě vzlykala a choulila se do klubíčka bolestí. Utekli, než si jich stačili všimnout.

,,Já… Já se bojím,“ vykoktala stříbrná vlčice a roztřásla se. Bratr ji objal a ona čekala na nějaké jeho ujištění-že maminka bude v pořádku.
Jenže bratr mlčel.

✴️✴️✴️

Ichloas slyšel, že jeho sousedi dostali Magickou chřipku, takže se jim snažil pokud možno co nejvíce vyhýbat. Omezil svou chůzi na nákupy, aby neumřel ještě hlady, jak to jen šlo. A většinou chodil až k večeru, kde první nával vlků u obchodníků opadl. Zboží z jiných zemí začalo být vzácné, nikdo neměl čas se zabývat pěstováním ovoce a zeleniny a jeho rozvážením do míst, kde nebylo-například Poušť, Icholasův domov. Největší problém byl, že Ichloas pracoval jako dodavatel vody do jiných, menších měst-takže musel často cestovat. Naštěstí si vzal v době, kdy nemoc vypukla, dovolenou a nehodlal ji v dohledné době rušit. 

Letmo se podíval z okna, ale rychle uskočil, když uviděl nějakého vlka procházet bez náhubku. Byl to jeho soused.

Má přece zůstat doma! Proč se třeba neodstěhuje, nebo tak? Proč je ta protivná nemoc nenechá?

Ichloas se schoulil do klubíčka a snažil se uklidnit svůj dech. Třásl se po celém těle, jen co si tu nemoc představil-nijak mu nevadila představa, že by přišel o magii, to ho zas tolik neděsilo, ale v uších mu neustále zněly všechny opatření, všechny zákazy, všechny změny, které Eldiara zažila.

Kdyby to nebylo vážné, tak si s tím přece nikdo nic nedělá, ne..?
Zvenku uslyšel hlasy.

,,Tss, hlupáci! Všichni jsou z té chřipky úplně pokadění. A vidíš to, jak poslušně nosí ty náhubky?“

,,Můžeš na chvíli držet klapačku, Ajno? A navíc, ty máš ten náhubek taky.“

,,Jo, ale jenom proto, že jsi mě k tomu přinutila.“

A pak si Ichloas uvědomil, že někdo vstoupil do jeho domu a stojí před ním.

,,To je on?“ Vyprskla stará, šedivá vlčice, které musela být Ajna.

,,Hustý ocas,“ ušklíbla se druhá vlčice, vysoká a modrá, s dvěma bílými vránami, když spatřila, že má místo vlčího ocasu štíří, s jedovatým bodcem.
Ichloas na ně zmateně zíral a přemýšlel, co je to za divný sen. To mu právě někdo… Vtrhl do domu, který má být zamčený?

Okamžitě si vzpomněl na Magickou chřipku a odsunul se od nich co nejdál.

,,Odejděte… Z mého domu,“ vykoktal.

,,Já jsem Layla a tahle reptající vlčice je Ajna,“ představila je modrá vlčice a jeho slova úplně ignorovala. ,,A ty jsi další člen tohoto pochybného proroctví.“

,,Jaké… Jaké proroctví?“ Zeptal se Ichloas sotva slyšitelným hlasem.

,,O zastavení téhle Magické chřipky,“ řekla Layla bezstarostně. ,,Chceš ji zastavit, ne?“

✴️✴️✴️

,,Ta chřipka je nebezpečná,“ říkal Ricewr pomalu, jako kdyby mluvil s malým vlčetem. Což ostatně nebylo daleko od pravdy-ačkoliv vlk, s kterým mluvil, byl pravděpodobně ještě hloupější, než vlčata. ,,Chceš se snad vzdát své magie? Nemocnice jsou přecpané vlky s Magickou chřipkou a málokdy přežijí. Ztrácí chuť a čich, mají časté bolesti hlavy, jsou slabí a unavení. To chceš? Spoustu vlků na to umírá!“

Červený vlk, kterého se dřív opovažoval nazývat svým přítelem, nyní znuděně zamrkal.

,,Umíraj na to jenom stáří a ti s malou iminutou,“ zahuhňal.

,,U Bohyně,“ zamumlal si Ricewr a obrátil oči v sloup. Někdy si říkal, jestli nejsou vlci Lávové země ti nejhloupější z celé Eldiary. Možná jim ty výpary ze sopky vymývají mozky, nebo tak. On sám je samozřejmě výjimka. Vystudoval univerzitu v Blackstaru a není tak hloupý, jako jeho vrstevníci. ,,Tohle nemá smysl. Prostě si nasaď ten náhubek, jasný?“

Počkal, dokud to neudělal a pak vyrazil přes Kalosir-hlavní město Lávové země-se zlostným brbláním. Jeho zlost ještě vzrostla, když zdálky uslyšel křik, řev a vytí.

Zase protestují, pitomci, pomyslel si. Co chvíli se před palácem v Kalosiru shromažďovalo spoustu vlků, kteří protestovali proti nošení náhubků a zákazu cestování. Nejenže dělali hrozný hluk, ale zároveň tak jen pomáhali té nemoci. Každý třetí vlk, který na ty protesty přijde, dostane Magickou chřipku. Další zbyteční nemocní, další zbyteční mrtví.

Reciwr si někdy přišel jako jediný inteligentní vlk na světě, který je obklopen jen samými idioty.

Všichni měli až moc úzkoprsé myšlení, jen já já já a jenom já a o vědě a nemocích věděli houby… On to studoval! Takže by ho měli automaticky poslouchat.

,,Tady je tolik vlků… Měli bychom jít pryč… Bojím se,“ ozval se těsně za ním nějaký hlas.

,,Ovce,“ zabručel další.

,,Nasaď si ten náhubek! Nepotřebujeme, abychom dostali další pokutu, protože ty nejsi schopná to nosit!“

Reciwr zvědavě zvedl hlavu. To znělo jako někdo rozumný.

Otočil se a spatřil za sebou tři vlky-vysokou, modrou vlčici s bílými vránami, starou, šedivou vlčici, která si zrovna nasazovala náhubek a drobného, písčitě žlutého vlka se štířím ocasem. A všichni se dívali na něj.

,,Super, tebe jsme hledali,“ oslovila ho modrá vlčice.

,,Mě?“ Ujistil se Reciwr.

Modrá vlčice přikývla. ,,Jsem Layla a tohle jsou Ajna a Ichloas. A ty jsi náš předposlední člen výpravy za záchranou Eldiary a poražení Magické chřipky.“

Reciwr o tom vůbec nepochyboval. Vždycky věděl, že jeho inteligence a rozum ostatní zaujmou a poznají v něm vlka, který je vhodný na záchranu světa.

✴️✴️✴️

,,Víš co jsem slyšel? Strejda bratrance tety mého souseda říkal, že měl jít na testy na Magickou chřipku-páč kolega v práci ho dostal, či co a říkal, že tam ani nebyl a stejně mu došel poštou dopis, že je pozitivní,“ vykládal šedivý vlk svému kamarádovi.

Zlatý vlk se na něj nedůvěřivě podíval. ,,Eh, to vážně?“ Zeptal se. ,,Když tam nebyl, tak mu to přeci nemohli poslat, no ne?“

,,Já ti celou dobu říkal, že je to jen podvod, jak z nás vymámit peníze. Chtějí nás jenom ovládat. Jo a taky jsem slyšel…“

✴️✴️✴️

Hm, jak to bylo? Uvažovala Siltori. Lehnout si na záda do sněhu za úplňku? Jo, tak nějak to ta stará babice říkala…

Zastavila se nedaleko Chisty-malého městečka v Ledové zemi-a praštila sebou do sněhu. Okamžitě ji zastudil na srsti, ale měla ji dost hustou, aby jí to nevadilo.

Pohlédla na tmavou oblohu a velký, kulatý měsíc, který jí vévodil a zastiňoval světlo hvězd. Viděla občas cáry temných mraků a doufala, že se nezatáhne-nevěděla, jestli by to fungovalo i v tom případě. 

Snažila si zjistit co nejvíc návodů na to, aby nedostala Magickou chřipku. Náhubek skoro nepomáhal. Ne, ona bude chytrá a zjistí si jiné způsoby, jak se chránit před Magickou chřipkou.

Nejúčinnější prý bylo, pověsit se za ocas na strom uprostřed dne, ale v Ledové zemi žádné stromy nebyly takže musela využít verzi pro Ledové-ležet ve sněhu za úplňku. Na zádech, aby nezapomněla.

Zkoušela taky jíst nějaké divné, Pralesní žáby, po kterých jí bylo špatně a taky odříkávala slova nějakého rituálu.

Magická chřipka se k ní nikdy nedostane, ha! Takhle je chytrá! Nějaký náhubek, tsss! Musí se na to jít tradičně.

,,Ajaj, tohle je jeden z těch šílenců, co si myslí, že když sebou praští do sněhu, že se Magické chřipky zbaví,“ narušil její soustředěné zírání na noční oblohu nějaký vzdálený hlas.

,,Ona má Magickou chřipku? Potřebujeme zrovna ji?“ Vypískl další hlas.

,,Nemá,“ opravil ho jiný hlas. ,,Tím se chtějí pouze chránit. Ne že by na tom bylo něco pravdy. Já jsem vyučený vědec a takhle se rozhodně chřipky nezbavíš, ani té Magické, ani normální. Naopak se ještě víc nachladíš.“

Siltori zvedla hlavu a zahlédla čtyři vlky, kteří se přes sníh prodírali až k ní.

,,Běžte pryč,“ vyštěkla. ,,Já se tu snažím-"

,,O zahnání zlých duchů?“ Ušklíbla se na ni stará, šedivá vlčice.

,,Takže, já jsem Layla, tohle je Ajna, Ichloas a Ricewr. A ty jsi bohužel jedna z nás-chceme zabránit Magické chřipce, aby se dál šířila,“ oznámila jí modrá vlčice.

Siltori na ni vykuleně zírala a pak se rozesmála.

,,Jo, je šílená,“ usoudila Ajna.

✴️✴️✴️

,,Můžou konečně přestat hulákat?!“ Vyštěkl Mergimer zlostně. Už asi dvacátou noc po sobě ho vzbudilo hulákání těch pitomců pod palácem. ,,Nemůžou prostě dodržovat opatření a držet klapačky?“

,,Ty opatření moc nefungují,“ upozornila ho Silencia, která byla taky vzhůru a dívala se velkým oknem na brány kolem paláce, které je oddělovaly od naštvaného davu tam dole. Mávali těmi svými hloupými vlaječkami se slogany typu, nebudeme nosit náhubky, nejsme vaši otroci, nebo, chceme svá práva.

,,Proč jsem chtěl vůbec být král?“ Zamručel si pro sebe Mergimer.
Situace byla čím dál horší a začala se mu vymykat z tlapek. Začali umírat vlci, kteří byli mladší než nějakých sedmdesát let a všechno začalo krachovat-bez magie nebyla ani práce. Doktoři a lékaři skončili bez magie naprosto neschopní, to samé stavitelé a dělníci. A pořád se nedařilo najít žádný lék. Vědci a doktoři experimentovali, kombinovali své magie či klasické, léčebné metody, ale nic nepomáhalo.

A on… Nikdy by to nepřiznal, ale začínal mít pocit, že je čím dál unavenější a že se jeho magie… Ztrácí. Nechtěl vědět, co to znamená.

S prasknutím se otevřely dveře do jeho ložnice a on se vylekaně posadil. Dovnitř vtrhl strážný.

,,Vaše Veličenstva,“ uklonil se. ,,Do paláce se někdo vloupal. Přišli jsme je zadržet, ale přemohli nás a řekli, že chtějí mluvit s vámi.“

Mergimer na něj překvapeně zíral, pak se zvedl a vyběhl z místnosti, následován svou družkou.

✴️✴️✴️

Layla si odfrkla, když spatřila krále Mergimera, velkého černého vlka, vstoupit do trůnního sálu.

Tenhle trůn byl její. V jiné době. A tohle byl pravděpodobně nějaký její vzdálený příbuzný. Otřásla se, při té myšlence.

,,Co jste zač?“ Vyštěkl Mergimer, když ji spatřil sedět na trůně a vedle ní stali Ajna, Ichloas, Ricewr a Siltori. Byla to rozhodně zajímavá skupinka, o tom nebylo pochyb.

,,Jmenuji se Layla,“ zazubila se. Věděla, že ji bude znát, nebo v to minimálně doufala. Každý urozený se musel učit historii svých rodů. A ona byla v minulosti královna. Věděla, že mu to nebude dávat smysl a na to sázela. ,,Tohle jsou Ajna, Ichloas, Ricewr a Siltori. Vlci s odlišnými názory a povahou…“

Ajna se tvářila vzpurně a posměšně, Ichloas se krčil a asi se snažil být neviditelný, Ricewr vypadal zvědavě a Siltori strkala nos do náhrdelníku z páchnoucích květin, které prý zaháněly Magickou chřipku.

,,Kteří přišli zastavit tohle šílenství, než umře ještě víc vlků,“ pokračovala Layla. ,,Trochu se ti to vymklo z tlapek, Mergimere. Je na čase, aby to něco skončilo, protože vzpoura ti klepe na dveře. Máš na kontě čím dál víc mrtvých a na tvých ramenech leží všechna ta zodpovědnost-nutíš vlky vybírat mezi zdravím, nebo životem. Určitě nechceš tu tíhu nést sám.“

Mergimer si odfrkl. ,,Odejděte z mého paláce.“

Layla zvážněla. ,,Potřebuješ pomoc. Přestaň si hrát na někoho, kdo tuhle situaci zvládá s přehledem, protože nezvládáš. Podávám ti pomocnou tlapku. V téhle době… Musíme si navzájem věřit a respektovat se, pokud chceme tu nemoc přemoct.“

✴️✴️✴️

Mrtvá ulice byla věrná svému jménu-a byla mrtvá. Nikdo tu nechodil, jako ostatně v celém Fedgaru. Na ulicích bylo strašně málo vlků, většina chodila jen do práce nebo do obchodů a pak zpátky domů. Do svých nudných domovů, které už se všem musí zajídat.

Layla byla zvyklá, že zachraňuje svět, ale ostatní to očividně brali jako velké vzrušení.

Ajna všem vykládala, jak je skvělá, Ichloas se zase třepal o něco méně, než obvykle, Reciwr se tvářil nesmírně zodpovědně a vážně a Siltori… No, ta věnovala svůj výklad o léčivých účincích hub několika vlkům, kteří byli ochotni poslouchat.

Porušili pravidlo-Mrtvá ulice ožila.
Celým setmělým Fedgarem se táhl průvod vlků-Mergimer a jeho strážní, ona a její přátelé, dokonce i Vládce Fedgaru.

Siltori napadlo, že by sebou mohli vzít lampióny-světlo, jako naděje.
A tak postupovali městem jako lampionový průvod, který osvětloval tmu.

Layla si na Fedgar vzpomínala vždy jako na město ozdobené zářivými, barevnými světélky. Byl to symbol radosti. Ale teď… Teď tu bylo ticho, žádná světla ani radost.

Do chvíle, než se na ulicích objevila ona a její přátelé. Vlci vykukovali z oken, když zahlédli ve tmě plout lampionová světla a přidávali se k nim-všichni měli náhubky nebo masky a všichni teďka pravděpodobně porušovali hromadu nařízení, ale když byl v čele král, tak se to nepočítalo.

Průvod se rozrůstal a houstl, ticho se změnilo ve vzrušené šeptání-vlci byli zvědaví. Bylo to po dlouhé době něco zajímavého, dokonce přijel samotný král. Co se bude dít?

Layla se naježila, když se blížili k černé jámě v zemi. Labyrint znala a on znal ji. Přinutila se, nedat najevo strach. Všude kolem ní byla rozzářená lampionová světla, symboly naděje. Naděje vlků, kteří věří, že už to brzy skončí.

Zastavila se několik metrů před jámou a s ní i celý průvod. Vlci se strkali, aby se mohli podívat, co se vlastně děje, rozhostilo se slabé ticho, přerušované jen zmateným šeptaným.

,,Ehm. Co teď?“ Ozval se Mergimer.
Nic se nedělo.

Laylu ovládli pochybnosti. Byla tu ve špatný čas? Spletla se?
A pořád se nic nedělo.

,,Já jsem věděla, že nemám opouštět Prales,“ vyštěkla Ajna. ,,Celou dobu jsem to říkala-jenom podvod. Musela jsem se trmácet až sem!“

,,Drž klapačku,“ zavrčel Reciwr. ,,Tohle není žádný podvod. Žádné spiknutí se nekoná a nikdo Magickou chřipku nestvořil schválně.“

,,Já souhlasím s Ajnou!“ Vykřikla Siltori. ,,Chtějí nás ovládat! Všichni nám lhali!“

Jejich hlasy se dostaly i ke zbytku průvodu a rozezvučel se hovor. Spíš to byla zlostná vřava-vlci se začali hádat, dožadovali se vysvětlení, co tu vlastně dělají a štěkali své názory i na ty, které ti vůbec nezajímalo.

A Layla stála uprostřed toho všeho a cítila zmatek.

V tu chvíli se zatřásla země. Layla byla na to zvyklá, takže neztratila rovnováhu, ale spoustu vlků vykřiklo a popadali na zem jako hrušky.

Hádky utichly a všichni se vystrašeně dívali ke vchodu do Labyrintu, ze kterého se vynořilo obrovské, temné tělo.
Mělo tvar pavouka, nebo snad nějakého hmyzu, tyčil se před nimi a cukal kusadly.

Z jámy začaly vystupovat další a další příšery-přišly si pro Eldiaru.

,,To oni stvořili Magickou chřipku!“ Vykřikla Layla. ,,Chtěli nás oslabit, aby mohli ovládnout Eldiaru!“

Vlci se rozkřičeli, začali do sebe narážet, jak se snažili utéct.

,,Nesmíme se vzdát!“ Vykřikla Layla-její hlas přehlušil všechen ryk, zhruběl a změnil se. ,,Musíme jim ukázat, co jsou vlci Eldiary zač! Jste všichni jiní, máte jiné názory, ale tohle…. V tomhle jsme stejní! Nevzdáte se.“

Vlci se uklidnili. Najednou byli jedním-byli jiní a zároveň stejní. A magie, která dřímala pod nánosem Magické chřipky, se prodrala napovrch.

Helloo XD Tohle je jenom taková povídka, kterou jsem posílala do soutěže, ale vzhledem k tomu, že prý byla moc dlouhá, tak mi ji nevzali XD Smutné XD
No nic-najdete pravděpodobně pár chyb, protože jsem ji psala už před nějakou dobou a taky jsou tam špatně roky. Vzhledem k tomu, co plánuju, je nesmysl, aby se cokoliv odehrávalo v nějakém roce sedm tisíc XD Takže můžeme dělat, že se to nestalo XD
Každopádně, tohle mě docela bavilo XD Vyhrát si se všemi názory, situacemi a emocemi...
Kdybych to psala teď, asi bych udělala update a přidala pár dalších věcí, ale nechám to tak, jak to je XD
No nic, zatím ahojtee XD