Planeta Ontária se nachází v galaxii, která je od nás vzdálená devět milionů tři sta sedmdesát osm tisíc světelných let a to jsme nejbližší galaxií. Tato galaxie se nazývá P3XG. Kromě Ontária tam je ještě devět dalších planet a dvanáct měsíců. Měsíce obíhající Ontário se jmenují Lata a Seit. Uprostřed galaxie je hvězda stejně jako u nás Slunce, jenže oni té svému říkají Tara. V pohybu planet není zdánlivě žádný systém, a přesto se nesrazí.

Ontário je velmi pestrobarevná. Nic zde není stejné jako na Zemi, i když na první pohled se to tak může zdát. Voda zde je průzračná, když se potopíte několik metrů a pohlédne ke hladině, tak stále vidíte větve stromů nad sebou a Taru. Kameny jsou zde hladké a hřejivé na dotek. Písek je tak jemný, že se vám dostane úplně všude. Je ještě jemnější, něž písek na naší Sahaře. Ještě jednou věcí se od našeho liší a to barvou. U nás je písek takový žluto hnědý, ale tam má modrou barvu. Lesy nejsou káceny kvůli tomu, aby bylo kde vystavět elektrárny, ale lesy jsou součástí lidského života stejně tak jako voda nebo vzduch. Stromy zde rostou stejně jako u nás, akorát mají zelenou barvu pouze prvních pět set let a pak ji mění na stříbrnou po dalších pět seti letech na zlatou, pak na oranžovou a takhle změní barvu ještě třikrát. Nejvyšší pohoří na planetě je asi tak dvakrát větší než naše nejvyšší pohoří Himaláje. V těchto horách je spousta vodopádů a jeskyň. Je jich tam asi tolik, jako je zde druhů květin, nesčetné množství. A tak je to zde i se zvířaty. Je jich tu spousta a jsou hodně podobná těm našim.

Lidem na této planetě se říká Ontaři. Jsou velmi milý, moudří a velmi krásní, klidně by mohli elfům ukrást označení ,,půvabný lid". Životem se od elfů mnoho neliší. Žijí v symbióze s přírodou a využívají její sílu a zdroje. Jediný nezřetelný rozdíl je to, že se dorozumívají telepaticky. Vzhled je ten zásadní rozdíl, vypadají jako my, ale děvčatům narůstají křídla a chlapcům zase ve sedmdesáti letech ocas. A zbytek svého života stráví ve vodě, spolu s vodními nymfami. V ty se dívky mění po šedesáti letech svého života. V jejich měřítku v tu dobu akorát dosáhnou dospělosti. Několik málo Ontarů ovládá telekinezi, díky ní se zásadně liší od všech známých ras. Tento národ je míru milovný, ale i tady se chlapci a několik vyvolených dívek učí umění boje s meči, dýkami, kopími, bojovými holemi a samozřejmě se svými pěstmi.

Na tom jak Ontaři bydlí je krásně vidět jejich soulad s přírodou. Ontarské dívky žijí v horských jeskyních, dokud jim nenarostou křídla a nemohou vyletět do korun stromů, kde pak prožijí část svého dlouhého života. Jeskyně, ve kterých žijí si nepředstavujte jako chladnou ponurou díru ve skále ba naopak. Jeskyně měli většinou dva vchody. Jeden úzký průlez, kterým se dívka dostane ven, když přijde čas a jeden podvodní který je ukryt v jezírku, aby za ní mohli přijít rodiče. Stěny jeskyně jsou pokryty spoustou květin, které postupně na podlaze přechází v jasně zelenou trávu. Tráva a spousta mechu vytváří přímo tepichově měkou postel. Jako polštáře jim slouží kořeny stromů, které rostou po okraji jeskyně. Jejich obydlí v koruně stromů je trochu jiné, na nejvyšších větvích stromu jsou zavěšeny koule z malých větviček. Dívky je však netrhají, ale požádají strom pomocí telepatie, aby je utvořil. Vnitřek si však každá musí dotvořit podle sebe. Většinou si na zem narovnají mech nebo tam nanosí hlínu a nechají vyrůst trávu. Stěny pokrývají popínavé rostliny břečťan atd. Zbytek místnosti zabírá nábytek, který si samy vyrobí. Většinou jsou to skříňky na oblečení, jídlo a u některých i na zbraně. Jelikož mají podlahu pokrytou trávou tak nepotřebují postele. Ontarští chlapci žijí v těch samých jeskyních když se narodí, ale stráví tam mnohem míň času, hned jak se naučí mluvit, tak z jeskyní odcházejí. Na rozdíl od dívek, které mají křídla a tím pádem mohou žít v korunách stromů, chlapci žijí v jejich kořenech. Je to takové spletité bludiště chodeb a pokojů. Pokoje zde vypadají podobně jako u dívek, jenže oni tu nemají kvetoucí květiny. Oni si vlastně nemusí stavět ten nábytek tak složitě, protože tam mají spoustu malých kořenů, ze kterých si mohou udělat poličky. Ale veškeré toto ubytování je jen dočasné, jak už jsem zmiňovala dívkám, i chlapcům v dospělosti naroste ploutev a zbytek svého života prožijí v ohromných lasturách.

Tato planeta je velmi krásná, protože ji člověk nezničil svými elektrárnami, chemičkami, dálnicemi, a spoustou dalších věcí. Moc ráda bych na této planetě žila ale vím jedno nikdy se nenajde člověk ze Země, co Ontário navštíví, ale naopak . . . to už se stalo, ale jen málo kdo to ví.