,,Tak co Everly?" Zeptám se ho na jeho mamku.

,,Už jste v pohodě?" Dodám.

Ano včera jsem si od Patricka zjistila, proč na na ní Brandon řval.

Everly - mamka Brandona, žila s představou, že Brand půjde na stejnou vysokou jako ona a jako jeho ségra.

Zapomněla jsem se zmínit, ano Brand má ségru jmenuje se Evelin a je o dva roky starší než on, tudíž chodí do druhák na vejšce.

Brandon dlouho říkal, že také půjde na stejnou vysokou. Ale čím víc stárnul, tím víc tam nechtěl. O tom se s mamkou hádali ten večer.

,,Ale jo, už jsme", povzdechl si, v jeho hlase bylo poznat, že to není úplně pravda.

,,Hmm", odpovím.

Chvíli je ticho, upřímně jsem byla moc unavená, abych vymýšlela nějaké téma.

,,Změnila ses", řekl najednou.

Naprosto mě to odrovnalo.
Pochopila jsem to trochu jinak než to myslel.

,,Jak jako změnila? Vůbec si mě neznal", řekla jsem.

,,Takhle to nemyslím, už to není ta malá Aria, kterou jsem znával. Ano nikdy jsme se moc nebavili, ale přesto se známe moc dobře, kdo byl u toho, když se vám začali rozvádět rodiče?Kdo byl u toho, když se na tebe Bethany? A naposledy kdo byl u toho, když se ze dne na den z tebe stala anorektička?" Řekne a já ani nedutám.

,,Myslím to teda tak, že z tebe za ten rok vyrostla opravdová holka, občas trochu paličatá, ale jinak se s tebou už dá normálně bavit", dopověděl myšlenku.

Chápu jak to myslí, když jsem byla mladší prostě jsem se hrozně styděla a jak už jsem říkala konverzacím s ním jsem se vyhýbala.

,,Ehm... díky?" Řeknu nejistě a jeho tím donutím ke smíchu.

,,Taky bych řekla, že ses změnil, ale nezměnil", zasměju se.

,,Jak vidím tu upřímnost máte v genech", ušklíbne se a já zývnu.

,,Už nikam nejdu", zastavím se najednou a Brand na mě podívá s povytaženým obočím.

,,Bolí mě nožičky a jsem unavená", poštěžu ju si.

No co, tenhle 'změnila' ses rozhovor byl pěkně vyčerpávající a mě už se nikam nechtělo.

,,No tak to nevím, jak dorazíš domu, levitovat neumíš předpokládám", řekne Brand s dávkou pobavení, ale mě to vůbec vtipné nepřijde.

,,Já už nikam nejdu", založím si ruce vzpurně.

Ano chovám se jako dítě, ale tenhle večer se stalo tolik dospělích věcí, že si tenhle dětskej výlev můžu dovolit.

,,Á tady je někdo malý dítě", řekne Brandon laškovně.

Vím, že teď ty jeho slova o tom jak jsem vyrostla padaj, ale začíná být zábava.

,,A malý děti se pověčinou nosí", opáčím bojovně.

,,Dobře ponesutě pod jednou podmínkou", řekne a já poslouchám.

,,Zítra se u vás staví Pettie", řekne vážně.

,,Takže mi přineseš kus toho úžasného koláče co peče".

,,To jako fakt, tvoje podmínka je abych ti přinesla nějakej blbej koláč?!" Nechápavě řeknu.

,,Přesně tak", řekne s úsměvem.

,,Fajn", řeknu prostě.

Mohl chtít všechno co chtěl a on tuhle konverzaci zabije tím, že chce kus koláče?

,,Tak pojď", řekne a já mu vyskočím na záda.

Panebože ta kolínská.

,,Dík", řeknu už hodně unaveně a položím mu hlavu na rameno.

,,Co bych pro svého nejlepšího kamaráda ségru neudělal".

~

Ráno jsem se probudili v jedenáct.

Včera mě Brand dones až domu, u kázalo se, že Cooprovi opravdu nebydlí daleko a když jsem stropila svoji scénku už jsme byli u nás v ulici.

V tu dobu jsem si to ale neuvědomila, takže na tom Brandon docela dost ulovil.

Jediné co jsem pořád nechápala, proč mu mám zrovna přinést ten koláč?! Stejně by mu ho přinesl tak i tak Patrick.

Třeba mě chce vidět?

V pyžamu jsem sešla dolu.

,,Tady je má holčička", usměje se na mě moje babička.

Sice je to moje babička, ale ve skutečnosti je to hrozná kost. Ano, na babičky postavu jiný než tento chlapský výraz použít nejde. Mojí mamku měla hodně mladá a na tom se také trochu odrazila její výchova, možná proto je k nám mamka tak upřímná, byly s babičkou jak ségry a taky se tak chovaly.

Babi Pettie byla rozhodně feministka. Všem dokazovala, že vše se dá zvládnout bez mužů a že na tom to světě je není potřeba.
Tento postoj měla už když jsem byla malinká, učila mě jak zacházet s kladivem, jak hrát poker, dokonce mě v sedmi naučila jak platit účty.
Není to tak, že by muže nenáviděla, spíš je má jak to ona ráda říká jenom pro potěšení.

,,Hádej co mám", řekla s potěšením.

Ještě než jsem vůbec stihla říct nějakej návrh co by to mohlo být, odkryla žlutou látkou talíř, na kterým byl jak jinak než třešnový koláč.

V tu chvíli jsem si vzpomněla na Brandona.

,,Mňam", už jsem se natahovala pro jeden kus, ale v tom mě majzla přes ruku.

,,Jedeš, musíme počkat na tvého bratra" řekla a pak si ještě zamumlala něco ve stylu ,,kde je mu jen konec" a odnesla koláč na stůl.

,,Dobré ráno", pozdravila mamka, která se právě vrátila z nákupu.

,,No teda", slastně si povzdechla když viděla třešňový koláč.

S babi jsme pomohly mamce vyndat nákup a pak jsme si chvíli povídaly o škole, mezitím se mamka nenápadně vyplížila z kuchyně a už si to šinula ke koláči.

Když už se ho skoro dotékala, jakoby babi zbystřila.

,,Anno - Marie Smaragdová, ať tě to ani nenapadne", zavelela z kuchyně a přesunula se také ke stolu, já jsem jí následovala.

,,Musíme počkat na tvého syna", řekla panovačne Pettie.

,,A kde vlastně je", podivila se ještě.

,,No včera spal u kamaráda", snažila jsem se to zakecat, aby to nevypadalo, že chodí za holkama.

,,Že on někoho má", zeptala se podezíravě babi.

Tak to asi těžko. Je pravda, že Patrick dříve chodil s nějakou holkou, mám pocit, že jse jmenovala Olivie, ale na tom nesejde, tahle ta holčička mu zlomila srdce před celou školou. Od té doby nikdy s žádnou holkou nechodil a ani to neměl v plánu změnit.

,,Babi, prosim tě", podívá se na Pettie mamka.

,,Vím, že nemá a ikdyby řekne nám to až bude chtít", řekne mamka klidně.

Babičce ale tahle odpověď nestačí a tak se otočí na mě.

"Drahoušku, nezmínil se ti někdy o někom", usměje se na mě sladce.

Babi prostě musela všechno vědět, byla to takříkajíc drbna naší rodiny.

,,Babi neboj Patrick nikoho opravdu nemá" řeknu a s mamkou se na ní zářivě usmějeme, aby jsme potvrdily pravdivost slov a ukázaly, že vše je v naší domácnosti v pořádku.

Kdyby Pettie zjistila, že se včera šeredně opil a skončil u nějaký třeťačky v posteli, nevíme jaké by to mělo následky.

Babička se zatvářila jako kdyby vsobě vedla vnitřní boj jestli nám má věřit.

,,Nuže dobrá", usměje se na nás pochvíli.

,,Jak se má Brandon?" Zeptá se mě když sedíme na gauči a jíme koláč.

Ano s tím koláčem, s kterým jsme měly počkat na Patricka.

,,Nevím, nebavím se s ním", odpovím stroze.

"Aha" podiví se babička.

,,Jak se tedy má Brandon?" Zeptá se znovu, ale otázka je nyní směřována na moji mamku.

Ptáte se proč se tolik zajímá?
U nás je Brandon největší miláček rodiny, babička ho zbožňuje, proto také dělá ty koláče, kdyby mohla adoptuje si ho. Ale nejen Brandon je v naší rodině tak populární bývala to i Evelin, když tu byla.

,,Myslím, že dobře, včera když šel s Patrickem na párt.. teda když tu včera u nás byl na návštěvě říkal, že se těší až odmaturuje", řekne mamka opatrně.

,,A kam pak se hlásí?" Ozve se znovu babi.

,,Myslím, že chce jít tam kde je teď Evelin", odpoví mamka.

,,Ach Evelin, toď sladké děvče", zasní se Pettie.

Zrovna v tuhle chvíli jsem si připadala jako hlasatelka zpráv, která se vždycky dozví zprávy dříve, než jsou puštěny prostým lidem.

Ano až tak všemohoucně jsem se cítila a to jen proto, že mi Brandon řekl jak to teď u nich je.

Ale nic jsem neřekla.

Dál jsme se bavily o rodině Dallosových, než mi zazvonil telefon.

Byla to Kendall.

,,Ahoj", ozvu se do telefonu u mě v pokoji.

,,Moc, moc, moc, moc, moc, moc se omlouvám, já vím, že jsem tě tam neměla nechávat, ale byl tam Tay s Bethany a já to nemohla vydržet, tak jsem tě šla hledat, ale ty nikdy. Kde jsi vlastně byla? No a tak jsem šla domů, moc a moc mě to mrzí, vím, že si tohle parťačky nedělají, už se to nikdy nestane promiň", vyhrkla Ken rychle do telefonu.

,,Teda ještě jsem neviděla říct někoho tolikrát za sebou moc", zasmála jsem se.

Odvyprávěla jsem jí to všechno.
Nejdřív jsem to říkala s úplným klidem, ale čím víc jsem se dostávala k onomu momentu, tím víc jsem si začala uvědomovat co se stalo.

Začlo mi být špatně a to opravdu špatně a začala jsme se nepatrně třást.

,,Zlato, to je hrozný!" Zděsila se Kendall.

Ještě chvíli jsme to rozebíraly, ale já se musela omluvit, že mě volá babi.

Nevolala.

Jen jsem šla na záchod vyzvracet ten úžasnej třešňové koláč.

Všechno to na mě dolehlo, myslela jsem si, že budu silná a nebudu z toho dělat big deal, ale ten kluk mě málem znásilnil!

Patrick dorazil až na večeři.

~

Neděle ráno.

Zítra je škola aghh.
Chtěla jsem ráno zavolat Lili, ale byla nedostupná.

,,Dobré ranko", pozdraví mě brácha.

,,Dobré dobré", pozdravím ho nazpět.

Chtěla jsem ráno přinést Brandonovi ten třešňový koláč, když jsem na to včera zapomněla.

,,Kam jdeš ségra?" Zeptá se Patrick.

,,No... já... ehm, jdu donést Brandonovi ten koláč", řeknu a přitom mám pohled zabodnutej do země.

,,Aha... no jste teď nějaký kamarádi, ne?" Zeptá se.

,,No já mu to slíbila, když jsme šli spolu domu a...", větu jsem nedokončila.

,,Vy jste spolu byli venku?!" Výkřik Patrick.

,,Ano, když si mě nechal na tý párty samotnou", řeknu s dávkou sarkasmu.

Nechtěla jsem mu to říkat a nechtěla jsem se k tomu vracet, ale když mě teď tady kárál za to, že mě doprovodil jeho nejlepší kamarád domu, vybuchla jsem.

,,No...", ale větu nedokončí.

,,No tak prosím uhni, jdu mu dát ten koláč", řeknu naštvaně.

Není to tak, že by mě úplně tahle situace naštvala, ale přípomněli si mi vzpomínky ze včerejší noci.

Prošla jsem kolem Patricka, který pohledem propaloval díru do země.

Když jsem stála před Dallasovic domem trochu jsem znejistila, mám jít?

Nemám jít?

Nakonec jsem zmáčkla zvonek.

,,Jé, ahoj Ari, co potřebuješ?" Zeptala se překvapeně Everly stojící ve dveří.

Je fakt, že sama od sebe jsem tu nikdy nebyla.

,,No... ehm... Včera tu byla babi a tak jsem přinesla koláč", úsměju se na ní.

,,Tak pojď dál, Brand bude určitě nadšený", řekne s úsměvem.

V kuchyni spolu poslední kusy koláče připravíme na talíř.

,,Doneš to prosím Brandonovi", usměje se na mě.

Jupí na nic jiného jsem nečekala.

Když jdu po schodech, zmocňuje se mě nervozita.

To dáš Ario.

Zaťukám, ale nic. Zaťukám ještě dvakrát, ale pořád žádná odezva. A tak trochu neslušně vstoupím.

Wow. Nikdy jsem u něj nebyla, vždy jsem jeho pokoj pozorovala s okna.

V pokoji byl černý nábytek a zdi měli modrou barvu, vše k sobě perfektně ladilo. No musím uznat, že Brandon má dobrý v kus. Zadívala jsem se na zlatý pohár, stojící na jedné z poliček. Věděla jsem, že Brand hraje fotbal, ale nevěděla jsem, že je kapitán, protože jenom kapitáni si mohli nechávat poháry.

,,Pěknej co?" Ozve se ode dveří. Leknutím povyskočím a trochu vyjeknu. Co mě má co strašit?!

,,Mám koláč", pípnu.

V tu chvíli si začnu uvědomila, že stojím v Brandonově pokoji, že stojím v pokoji mají tajné lásky.

Trochu znervóznim no dobře docela dost znervózním.

,,Vidím", zasměje se Brand.

,,Sázka je splněna, jsi propuštěna", řekne a sedne si na postel.

Tak to hou hou chlapečku, né tak rychle.

Odložím koláč na jeho pracovní stůl.

,,Víš, že na to, že jsme sousedi už nějakej ten pátek, tak jsem ve tvém pokoji nikdy nebyla", prohlasím a opřu se o skříňku.

On ale neodpoví.

,,A taky jsem nevěděla, že jsi tak dobrej ve fotbale", řeknu a zadívám se znova na jeho zlaté ceny.

No dobře věděla jsem to, vždyť jsem si o něm vždycky všechno zjistila, ale to on nemusí vědět.

Jo Ario hraj překvapenou.

,,Ví to každá  holka na škole, takže zvláštní, že zrovna moje sousedka to neví", ušklíbne se.

,,Já nejsem každá", odpovím také s úšklebkem a i trochu svůdně, on se tomu zasměje.

Teda Ario co to do tebe vjelo?!

,,A navíc nikdy jsem nebyla na školním fotbalovým zápase", pronesu.

Ano Patrick, který taky hrál fotbal, mě tam nikdy nechtěl pustit. Bylo to proto, že by mě po zápase musel odvést domu a to prý by zase nasvědčovalo, že buď spolu něco máme (fuj), nebo že jsem příbuzný.

,,No to je ale chyba, tak můžeš se jít podívat ve čtvrtek hrajeme proti Canton high school, teda jestli tě Patrick pustí", řekne Brandon.

Canton high school, největší nepřítel Marsall high school. Tyhle dvě školy se nesnášely ve všech možných směrech.

Nevím co přesně jsme si s Cantoňáky udělali, ale na tom v dnešní době už vůbec nezáleželo. Hlavní bylo, že jsme se nenáviděli tečka. No fotbalových utkáních s Nika to vždy bylo dost ostrý a končilo rvačkou nebo co jsem aspoň slyšela.

,,Tak to bude docela masakr", podotknu.

,,No to teda, ale už nechceme vyvolávat rvačku minule, když se Dylan porval s Dereckem tak ho málem vyhodili", řekl Brandon s úsměvem vzpomínající na tu rvačku.

Taky si ji pamatuju, byla minulej rok na jednom fotbalovým zápase (nečekaně), ale jenom jsme o ní slyšela samozřejmě.

Dylan byl hodně temperamentí kluk z Patrickovy party, holky po něm hodně letěly, ale on měl oči jenom pro jednu... Ashley Woods. Ashley byla jedna z roztleskávaček, byla hodně nevinná a to se asi klukům líbí, nejenže se líbila Dylanovi, ale také Dereckovi. Ten na ní na zápase pořád něco pokřikoval. Po zápase, který jsme vyhráli, za ní přišel a plácl jí přes zadek, což samozřejmě Dylan nerozdejchal a vrhnul se na něj. Celý tým byl po tom měsíc po škole, protože se do rvačky pustili všichni, když měli příležitost, včetně Patricka a Brandona.

,,Přijdu", slíbím mu.

,,Budu se těšit", usměje se na mě.

Panebože ten úsměv.

On se na mě usmál.

Asi je konec světa.

,,Tak já už půjdu", vyhrknu.

,,No dobře", zamumlá a vyprovází mě z pokoje.

Arioooo měla jsi příležitost se s ním normálně bavit a tys to zase pokazila.

,,Tak ve škole", řeknu u dveří.

,,Ve škole", usměje se na mě a zavře.

Ještě chvíli tam jen tak stojím a pitomě se usmívám.

Pane bože já byla u něj v pokoji a pozval mě na zápas, běží mi v hlavě.

Ahojky💗
Po trošku delší době jsem tu s novým dílem. Doufám, že se vám líbil i když moc o něčem nebyl, ale tešte se na zápas, tam to bude peprný. Budu ráda za každou hvězdičku a komentář✨❤️
Vaše My Lady Jane🖤