,,Já to nechápu! Prostě se tu zjeví, je oblečený jako bezdomovec a furt leze za Chloe? Kde je logika? Kde bere peníze na jídlo? ODKUD SE VLASTNĚ VZAL?!"

Modrovlasá dívka přecházela po svém pokoji a její nejlepší kamarádka se bavila pohledem na ní.

,,Žárlíš." odpověděla jí prostě a Marinette se zastavila a trhnutím hlavy se podívala na Alyu, které strnul úsměv na tváři.

,,NE. ŽÁ. RLÍM!" vyštěkla frustrovaně a sedla si na zem.

Alya se zase rozesmála.

,,Po škole kolují drby o tom, že přijel na koni,"

,,Myslíš, že utekl z blázince?"

Alya zakroutila hlavou.

,,Hledala jsem jeho jméno všude, ale ani zmíňka o jeho jméně,"

Marinette si povzdychla.

,,Ale jeho jméno je hodně staré, je takové, no, vznešené, nemyslíš?"

,,Co myslíš, že to znamena?" Marinette se položila a zadumaně hleděla na strop. 

,,No, nejspíš to, že nepochází z Holandska, " odpověděla jí a ukázala jí displej telefonu.

,,Tato jména se dost často používala v minulosti, v sedmnáctém století. Měli je převážně lidé, kteří něco znamenali. Třeba je potomkem nějakého krále," dedukovala Alya dál a oči jí kmitaly po internetové stránce.

,,Ať už tu chce cokoliv, furt se drží u Chloe a já nechápu proč." povzdechla si dívka na zemi.

,,A jak jsi pokročila s tím výtvorem? Já mám jen jednu kalhotu, protože mi prostě nejde druhá ušít."

Modrovlasá dívka se zajíkla, vyskočila na nohy a začala panikařit.

,,Já vlastně ještě nic nemám! Vůbec nic! A nevim, jak to ušít, vždyť jsem nemehlo!"

Alya se rozesmála, přesně to věděla, věděla, že její kamarádka zase na vše zapomněla.

,,To s klidem ušiješ, říkala jsi, že to umíš, ne?"

Marinette sebou škubla a začala horlivě kroutit hlavou v souhlas.

O kousek dál, jen přes ulici, stál mladík a byl bezradný. Našel tu správnou? Mohlo to být vůbec tak lehké? Dostali se jen do Francie.
Vážně tu každý měl malou krabičku, přes kterou mluvil? A opravdu dobře slyšel, že Marinette, ta s culíkami,  bydlí v pekárně?
,,Musí to být ona, říkají mi to moje krovky, ne?" přesvědčoval Plagg blondýna.

,,Asi ano, ale no.. Nevím," Adrien kroutil hlavou a uviděl pekárnu.

,,Za zkoušku nic nedám," pokrčil rameny a vydal se vstříc vchodu.

~

,,Marinette, máš tu spolužáka!" ozvalo se zezdola a dívka si povzdechla, jako to dělávala v poslední době furt.

,,Už jdu!" křikla nazpět.

,,To bude Kim, zase chce proteinové koláčky, hned jsem tu." objasnila Marinette a slezla schody.

,,Marinette? Ach, tady jsi! Tady Adrien říkal, že tě zná a prosí nás o dočasný azyl. Myslíš, že bys mohla dojít nahoru pro matrace a rozestlat v pokoji pro hosty? Já zatím udělám něco dobrého." matka Marinette se usmála a odešla dveřmi do pekárny.

Až teď se mladá dívka vzpamatovala.

,,Cože? Co tu děláš? Proč nejdeš ke Chloe? My máme pokoj pro hosty? PROČ JSI TU?" rozkřičela se a Adrien instinktivně poodstoupil.

,,Nevěděl jsem, já, omlouvám se," vzdychl a sklopil hlavu.

,,Nemám kam jinam jít, ke Chloe nemůžu, nemůžu jít žebrat k budoucí královně - teda, nemůžu jí o to prosit, neslušelo by se to. Můžu pár dní zůstat tady, prosím?"

Mari se nadechla a vydechla.

Mohla bych zjistit co je zač, když tu zůstane. Měla bych větší šanci zjistit, proč je tak moc upnutý na Chloe.

,,A kde máš rodiče? Jsi tu sám?" zeptala se mimo téma, aby získala čas na přemýšlení.

,,Můj otec zůstal v mé rodné domovině, jsem tu se svým koněm. Nevěděl jsem, že v jiných zemích se platí jinými dukáty a tak jsem bez peněz, jinak bych tu nebyl."

Odpověděl polopatě a Marinette kývla. To by pro začátek stačilo.

Za chvíli se vracela nabručená do svého pokoje a za jejími zády se objevila blonďatá kštice vlasů.

,,Adrien? Co ten tu dělá?" zeptala se Alya směrem k Marinette.

,,Bude tu teď bydlet," odpověděla s nechutí v hlase Marinette a šla pro matraci a povlečení.

~

,,Jak jako myslíš, že tu bude bydlet? Tvoji rodiče to dovolili?" 

,,Rozhodla to moje máma, Alyo! On přišel prosit, že prý jeho tatík bydlí jinde a nás prosí o azyl!  Chápeš to?!"

Jančila a hodila matrací o zem. Pak ji zase zvedla a i když její jančení slyšel i Adrien, dělala, že tam není.

,,Jdu to zanést do pokoje pro hosty, o kterém jsem ani nevěděla, že máme. Pak vše probereme." objasnila Marinette své kamarádce a než se rozešla, setkala se s Adrienovým pohledem.

,,Jé, ty šiješ? To je báječné, taky šiju!" vypískl mladík a na Marinettině tváři se vykouzlil potěšený úsměv.

Bingo.