„Je to naprosto jednoduché," začala důležitě Ignis, „počkáme až zazvoní na přestávku. Poté bude potřeba nějak odlákat zástupkyni. To zařídíš ty.”

Zoey se naježila: „A jak to mám asi udělat?”

„Něco zničíme nebo tak něco. Nejlépe v šatnách a ty jí to půjdeš oznámit. Dole ji budeš zdržovat co nejdéle to půjde. Já se mezitím dostanu do kabinetu a kopíruju tu fotku. Až budu hotová, sejdeme tady,” dokončila Ignis svou řeč.

Zoey se ještě nadechovala k nějakým námitkám, ale byla nemilosrdně Přerušena kamarádkou. „Tak jdeme, než zazvoní.”

Otevřela dveře a s přesvědčením, že ji Zoey následuje, se vydala chodbou pryč, nechávajíc svoji kamarádku daleko za sebou.

Za nějakou dobu, kdy se za ní rozezněl rachot, se otočila. Přesvědčila se o svém omylu při pohledu na černovlásku. Nevěděla jestli se má smát, nebo zlobit, když ji viděla ležet přede dveřmi s nohou v kbelík, na zádech několik košťat a mopů.

Nakonec jen protočila očima a se zadržovamým smíchem ji tahala ven.

Když ji sbírala na nohy, Zoey si povzdechla. „Promiň jsem tele.”

Zasmála se. „To tedy jsi. Teď si ale musíme pospíšit, každou chvíli zazvoní.”

Kamarádka kývla a obě se tiše rozeběhly. Schody skoro sletěly a modlily se, aby na ně nepřišel školník. To by byla opravdu smůla. Nebyl zrovna přátelský.

Dole v šatnách se s lapáním po dechu zastavily. Ignis se rychle zotavila, měla skvělou fyzičku, narozdíl od kamarádky. Začala pokukovat kolem a zvažovat šance.

„Co kdyby jsme vylomily dvířka skříňky?” Otočila se na Zoey. Ta pouze zavrtěla hlavou a hodila po ní pohledem, kterým dodávala, že až získá trochu kyslíku, něco jí k tomu řekne.

Párkrát se zhluboka nadechla a začala. „Musíme vymyslet něco uvěřitelného i po té stránce, že jsem tu byla a neudělala jsem to já.”

Zamyšleně se odmlčela. „Což je docela ironie.”

„Něco nevinného. Chápu.” Nakrčila Ignis v zamyšlení čelo.

Něco ji nakonec napadlo. „Co kdybychom vzaly něco z mé skříňky a schovaly to? Ale tak, aby se to dalo lehce najít.”

Jelikož už na nic lepšího nepřišly, učinily tak. Za chvíli se Zoeyina neonově růžová teniska nacházela na vršku skříněk o kousek dál.

„Je to naprosto pitomej plán,” brblala trochu Zoey; ani trochu se jí to celé nelíbilo.

Schytala za to pořádný dloubanec loktem do žeber. Vypískla jak myš a chytila se za bok.

Ignis stála s rukama v bok a hubovala. „Dej pokoj a nesejčkuj, ještě nám přitáhneš smůlu.”

„No jo pořád. Hlavně mě už nebouchej tím loktem prosím,” zaskuhrala Zoey v odpověď a pohlédla na hodiny.

Obě se na ně zahleděly a došlo jim, že pokud to chtějí stihnout, měly by okamžitě vyrazit.

„Tak hurá ke kabinetu,” zavelela Ignis a obě s výrazně nižším tempem než předtím, zdolávaly schody do třetího patra.

„Malá otázečka. Proč se sakra musíme vloupat zrovna do jejího kabinetu? To by nestačilo, já nevím, třeba paní Cooperovou poprosit? Nebo zajít někam do knihovny, nebo tak?” začala zase Zoey a vychrlila na kamarádku salvu vyčítavých dotazů.

„Zaprvé. Nemám peníze a pochybuji, že ty ano. Takže to není moc reálný. Paní Cooperová je jediná kromě ředitele kdo má tiskárnu. A k řediteli se mi míč nechce. Doufám, že to s paní Cooperovovou jsi to nemyslela vážně. Víš skoro lépe než já, že u ní není na tohle žádná šance. A taky by to nebyla taková zábava,” odpověděla bez váhání a na konci se zazubila.

Zoey zaůpěla. „Ty jsi naprostý cvok. Potvrzuješ dokonale moje teorie, určitě se z tebe vyklube nějaká příšera, nebo budeš mít superschopnosti. A pokud ne, tak kvůli tobě jednou skončíme ve vězení.”

„O tom posledním nepochybuji, " chytila se toho Ignis a přehodila jí ruku kolem ramen. „I když já jsem natolik skvělá, že bych se nenechala chytit,” nadmula se pýchou.

„Tobě vážně nemá cenu nic říkat,” zavrčela si Zoey pro sebe a uraženě shodila Ignisinu ruku z ramen. Ta se jen tiše zasmála, ale ztichla při pohledu před sebe. Stály před kabinetem.

„Počkáme až zazvoní,” připomněla Zoey ve snaze získat trochu času, avšak během sekundy se jim nad hlavami ozval nervydrásající zvuk.

„Tak hodně štěstí.” Chytila si Ignis palce a zaplula do prázdné třídy vedle a nechala tam kamarádku stát. Poté přiložila ucho ke dveřím.

Taaak.... Opravdu jsem si přesně nebyla jistá jak pokračovat, ale už to mám! Jo a poradil by mi někdo jak dlouhé kapitoly jsou nejlepší???