Postarší dáma zaťukala na dveře. Ani nečekala na odpověď a vstoupila do vkusně zařízeného pokoje. 
„Doreen, neměla bys číst, zbytečně se vyčerpáváš," napomenula dívku ležící v posteli, „ a vy, Giselle, ji v tom ještě podporujete," obrátila svou pozornost k mladé vychovatelce, která seděla v křesle a vyšívala. Když zaslechla výtku, mimoděk se schoulila a špitla: „Slečna se moc nudila." 
„A v čem je čtení vyčerpávající, tetičko?" odtrhla svůj zrak od písmen pacientka a upřela na oslovenou své šedé oči. 
„Přitíží se ti. Doktor ti nařídil klidový režim." 
„Ale mně už je docela dobře," protestovala. 
„Doreen!" zvýšila majitelka domu výhrůžně hlas. 
„Ano, tetičko," vzdala boj nemocná, odložila knížku na noční stolek a pečlivě se zachumlala do peřin. Její opatrovnice se posadila na kraj lůžka a starostlivě si ji prohlížela. 
„Vůbec se nelepšíš, pořád stůněš. Ani do společnosti nechodíš, neustále jen poleháváš a sotva se ti uleví natolik, abys mohla začít něco podnikat, zase se ti přitíží. Myslím, že jediné, co ti může pomoci, je změna vzduchu." Doreen vykulila oči a Giselle přestala předstírat, že rozhovor neposlouchá a hledí si svého vyšívacího rámu.
„Změna vzduchu, tetičko?" 
„Ano. Měla bys jet někam na venkov, někam do hor. Víš, už jsem nad tím přemýšlela. Jistě jsem ti už někdy vyprávěla o mém vnukovi Jamesovi Sherwoodovi." 
„Zajisté." 
„Nedávno se vrátil ze studií domů a jistě mu nebude vadit, když přijedeš. Víš co, spolu mu napíšeme a uvidíme, co nám odpoví." 
„Ano, tetičko." 
„Giselle, doneste sem dopisní papír." 
„Jistě, hned jsem zpátky," vyskočila oslovená a spěchala z místnosti. Doreen ji sledovala s lehce pobaveným úsměvem. Giselle jí byla představena v den jejích desátých narozenin a za oněch sedm let, co ji znala, jí neušlo, že má její vychovatelka z paní Abernathy hrůzu. Její prateta vstala a procházela se po pokoji, jako vždy, když ji začala přemáhat netrpělivost.
Nemocná nechápala náhlou změnu v jejím postoji. Nikdy jí nedovolila nikam odjet. Doreen kromě jednoho delšího výletu, který podnikla s rodiči a svými, zatím dvěma, mladšími bratry, nevytáhla paty z města. Několikrát se vyplížila z domu a podnikla tajnou výpravu do polí. Vždy se tam nachladila a pak nemohla čtrnáct dní z postele, proto, přestože ji dobrodružství, o jakých čítala v knížkách, lákala, byla nucena trávit čas méně zábavným tlacháním s ostatními dívkami, vyučováním s Giselle, vyšíváním a pomocí v domácnosti. Faith tvrdila, že se jí to může kdykoli hodit, uměla proto slušně vařit a udržovat všechno v pucu.
Ozvalo se nesmělé zaťukání a její vychovatelka uctivě položila na stolek papíry a kalamář. Paní domu se s noblesou posadila a namočila brk do kalamáře. Uzlíček nervů se vrátil ke svému vyšívání. Dívka se v posteli posadila a jen těžko odolávala chuti vstát a jít se dívat pisatelce přes rameno. Paní Abernathy se obrátila směrem k posteli: „Takže, Doreen, copak mu napíšeme?"

Odpověď dorazila za čtrnáct dnů. Mladý pán psal, že samozřejmě u sebe rád ubytuje obě slečny, Giselle měla jet také, vůbec jej to nebude obtěžovat a vynasnaží se, aby si obě svůj pobyt co nejvíce užily. Budou moci zůstat tak dlouho, jak budou chtít. Uctivě všechny pozdravoval.

Doreen nadšeně balila s Giselle zavazadla a těšila se na jarní přírodu, kterou si bude moci vychutnat dle vlastního uvážení a přání. Měly odcestovat druhý týden v březnu. Vybírala si knihy, které si s sebou vezme a užije si je někde na sluníčku. Bude se hodně procházet a bude prozkoumávat okolí. Třeba tam někde budou nějaké jeskyně! Nebo něco jiného zajímavě tajemného. A kdyby zlákala k výpravám i Jamese, mohl by jí ukázat nějaká tajná místečka! Její příbuzný se jí zdál velmi milý a nedočkavě čekala, až jej pozná. Netušila, že oba dopisy obsahovaly jeden papír navíc. První napsala její prateta a jeho obsah zněl takto:
Jamesi! Doufám, že budeš rozumný a neopovážíš se mě odmítnout. Udělala jsem toho pro tebe na tvých studiích víc než dost, ale také si nemysli, že jestli mi vyhovíš, změním svou závěť. Jsi synem svého otce a takový si nezaslouží ani penci. Mimochodem, žije ve tvém domě ještě to individuum?

Písmo na druhém listě bylo jiné než Jamesovo a očividně rozzuřený pisatel psal toto:
Ta cácora, co si říká vaše praneteř, zažije peklo na zemi, jestli jen překročí práh domu Za Řekou, vašim manýrům se nebudeme podřizovat. Přestaňte mne laskavě urážet, není moje vina, že váš zeť měl poměr. Vaše dcera byla hysterka. S největším opovržením J. Sherwood