Na oblohu se připlížily mraky a zastínily slunce. Doreen si nemohla nevšimnout, že počasí nemělo na Jamesovo chování pražádný vliv. Jeho dobrá nálada a euforie rostla každým dnem. Stejně tak neušlo její pozornosti, že se na tváři jeho  bratra natrvalo usadil zachmuřený výraz. Neodvažovala se jej ptát, co se děje v jeho mysli, přesto začínala tušit příčiny jeho starostí.

„Dnes je ve vesnici slavnost, dámy," zahalekal starší z bratrů, když vpadl do kuchyně, kde dívky snídaly a mladší přikládal dřevo do krbu.
„Ach, skutečně?" zeptala se bez sebemenšího zájmu Giselle a dál se věnovala svému chlebu s máslem.
„Půjdeme tam?" zajímalo její svěřenkyni.
„Jestli se vám bude chtít, dámy," křenil se James. Vychovatelčin výraz jasně tvrdil, že by se ráda této události vyhnula, ale Doreen okamžitě prohlásila: „Samozřejmě, rády půjdeme," a bylo rozhodnuto.

Odpoledne se dívky oblékly do svých nejlepších šatů a zamířily na dvůr. James galantně pomohl do bryčky nejdříve Giselle a pak natáhl ruku, aby se o něj mohla opřít i Doreen, tu ale zaujal Jacob ve svých obyčejných šatech upravující postraňky. 
„Vy nepojedete na slavnost, pane Sherwoode?"
Na její otázku jen pokrčil rameny. Dívka se tedy odvrátila.
Při nastupování do bryčky trochu zavrávorala, dřív než ale James zareagovat, Jacob ji jemně chytil za loket a pomohl jí udržet rovnováhu. Na zamračení a zaťatou pěst svého bratra odpověděl úšklebkem a zmizel v domě. James se vyškrábal na kozlík, práskl bičem a vyrazili.

„Slavnost je moc honosný výraz," nakrčila nos Giselle, když vstoupili do místní hospůdky. Posadili se a James jim objednal pití. Vychovatelka se nápoje ani nedotkla, Doreen sebrala odvahu a usrkla ze své sklenice. 
„Chutná to lépe než bylinkový odvar," poznamenala, ale ani to její společnici nepřesvědčilo. 
„Slečno, slečno, to jsem ráda, že jste přišla," přiběhla k jejich stolu Mary. 
„Ráda vás zase vidím, Mary, toto je moje vychovatelka Giselle," představila Doreen svou družku, která jen nepatrně kývla hlavou na pozdrav. 
„Pojďte, musím vás se všemi seznámit," prohlásila a už byla Doreen odvlečena k jinému stolu. Smála se, když na ni Mary chrlila jména, která jí šla jedním uchem tam a druhým ven a vesele si se všemi třásla rukou. Cítila v zádech, že ji propaluje pohled její vychovatelky, ale vůbec si s tím nelámala hlavu.

Byl to ten nejlepší večírek, na jakém kdy byla. I když ji vzali do kola a neustále pletla kroky, šlapala si s ostatními tanečníky na nohy a neustále se omlouvali. Koutkem oka zahlédla Jamese, jak s někým mastí karty, Giselle znuděně sedící u jejich stolu a odmítající pokusy o jakýkoliv kontakt.
Dveře se otevřely, do místnosti vnikl čerstvý vzduch a vešel Jacob. Pozdravil se s několika lidmi a pak si přisedl k Giselle, objednal si pivo a okázale ji ignoroval. Za okny už se stmívalo. Udýchaná a žíznivá Doreen ani pořádně nevnímala hořkost svého nápoje a už ji zase Mary táhla do kola.

U stolu karbaníků to šumělo čím dál tím víc. James prohrával, sázel více a více a jeho vztek narůstal stejnou měrou jako prohraná suma. Najednou se Jacob vymrštil ze svého místa, došel ke svému bratru, chytil ho za rameno a prohlásil: „Dost." 
„Nebudeš mi poroučet," shodil jeho ruku James, „hrajeme dál, pánové." 
„Řekl jsem, dost."
Hlas mladšího byl chladný jako zimní noc.
„Ne," vyštěkl jeho bratr a vzal do ruky rozdané karty.
Jacob mu je vytrhl a praštil s nimi o stůl. James se vztyčil, rozmáchl se a udeřil svého bratra do obličeje, až ten spadl na podlahu.
Doreen se spěšně rozloučila s Mary a prodírala se davem ke rváčům. Jacob se už ale na svého bratra vrhl a nedbal vůbec na to, že mu z nosu teče krev a špiní mu nablýskaný kabát.
James schytal úder do břicha, než ale stihl zasadit protivníkovi další ránu, pověsila se mu Doreen na ruku.
Jacob mu zkroutil druhou za záda a strkal ho ven z místnosti. Lidé jim udělali místo, které dívce připadalo jako ulička hanby.
„Zítra za něj zaplatím" zakřičel ještě Jacob ve dveřích.
Giselle se z hospody vypařila při první známce nepříjemností a teď seděla na svém sedadle.
„Musíte na kozlík vy," oznámil mladík Doreen, když se snažil udržet svého bratra v bryčce. 
„Ale já neumím řídit bryčku," protestovala. 
„ Bože, co teď," přemýšlel mladík a nakonec jí přikázal:
„Tak mi sežeňte nějaký špagát." Když se jí povedlo splnit zadaný úkol, svázali Jamesovi ruce a nohy, ale ani to mu nezabránilo ve vzpírání se' Giselle se vyděšeně choulila v koutku a vzadu v bryčce už nebylo víc místa. Jacob tedy pomohl Doreen na kozlík, pak vylezl za ní a práskl do koní.

Ze zatažené oblohy se spustil déšť a kapky smývaly mladíkovi krev z obličeje.
Otočil se na dívku: „Není vám zima?" 
„Ne, děkuji, jsem v pořádku," odvětila. 
„Velmi mě mrzí, jak to dneska dopadlo," omlouval se jí. 
„To nic. Tušila jsem něco takového."
Pak nepromluvili, dokud nedorazili k domu Za Řekou, nezamkli Jamese v jeho pokoji a nepopřáli si dobrou noc.