Pohled třetí osoby:

Jakmile se Hermiona vzpamatovala, okamžitě uklidnila deník do tašky a okolo krku si dala šátek, aby nebyl vidět její náhrdelník. Zvedla se a vydala se do společenské místnosti. Tam ji téměř okamžitě přivítali Harry a Ron.

,, Ahoj, kde jsi byla tak dlouho?"

Zeptal se ustaranně Harry.

,, Byla jsem u jezera, přemýšlet."

,, To si přemýšlela tři hodiny?"

Ronovu poznámku úspěšně ignorovala, z části proto, že na něj byla naštvaná kvůli jeho zájmu o Levanduli Brownovou a z části proto, že jí zaskočil. Tři hodiny? Tak dlouho? Jí to přitom nepřipadalo déle než půl hodiny. Čas v deníku zřejmě běží pomaleji než v normálním světě.

,, Jsem unavená kluci, půjdu si lehnout. Dobrou noc."

,, Dobrou."

Ozvalo se sborově od kluků.

To už Hermiona vybíhala schody k dámským ložnicím. Nikdo tam nebyl a to jí vyhovovalo. V klidu se převlékla a ulehla do své postele. Jen co zavřela oči, uviděla před sebou onen luxusní obývací pokoj a Toma stojícího u krbu, dívajícího se do planoucího ohně. Nejdříve jí to vyděsilo a prudce oči otevřela. Stále byla ve své posteli, nic se nestalo. Když opět oči zavřela, ucítila jemný pohyb přívěsku na krku. Pak se znovu objevila na stejném místě jako předtím. Tentokrát se na ni však Tom otočil.

,, Vidím, že stále myslíš na naše setkání?"

,, Jak..."

,, Ten přívěsek, díky němu se mnou můžeš být v kontaktu prostřednictvím svých myšlenek."

,, Takže se mi můžeš dostat do hlavy."

,, Ano a ty mě taky, ovšem pouze pokud to tomu druhému dovolíme. Jinak řečeno, kdybys chtěla přede mnou své myšlenky skrýt a zablokovat můžeš. Nemohl bych se do nich dostat, kdyby si to udělala a ty by si se nemohla dostat do mých aniž bych to povolil."

,, Není to riskantní? Pustit mě do tvé hlavy?"

,, Mohl bych se zeptat na to samé Herm."

Má pravdu, pustit ho do své hlavy je stejně riskantní ne-li daleko víc. Další věc, kterou nechápala bylo to jak jí oslovuje. Herm... proč jí tak říká? Zrovna on.

Jeho smích jí vrátil zpět na zem, nebyl to ten krutý, zlověstný smích. Byl normální, upřímný a Hermioně se líbil.

,, Na odpověď na tuhle otázku je příliš brzy Herm."

,, Ty... víš na co jsem myslela?"

,, Ano, nezapomeň, že jsem ve tvé mysli a ty jsi si svoje myšlenky nechránila. Časem tě naučím jak ale teď by jsi se měla vrátit. Brzy si zase promluvíme Herm."

Hermiona otevřela oči a hlavou jí proběhla jediná otázka. Do čeho jsem se to namočila?...

Jak spojení Hermiony a Toma může ovlivnit další průběh?