Cítila se jako zrádce, když nyní stála na palubě jedné z lodí mířících na kontinent.

Jako zbabělec, který před tím co se stalo utíkal.

Milovala chladný mořský vzduch, který bičoval její odhaleno kůži.

Však tentokrát si to neužívala.

Hleděla na břehy Prythianu, a stále si při tom opakovala že měla zůstat.

Nic by se nestalo kdyby tu cestu ještě odložila.

Jenže dobře věděla že kdyby znovu odložila, už by se domů nikdy nepodívala.

O tak se nezbavila toho neodbytného pocit, že tohle měla být její poslední cesta na Kontinent.

Tak, a první díl máme oficiálně u konce 😉

Tak brzy u pokračování 💙