Kapitola XXXI.

Když zemřel Enalius, vytvořil Naxos Obřad Krve.

Když zemřela Thera a Rina, vytvořil svátek Calanmai - neboli ve starém jazyce příchod jara.

I když to druhé mnozí nevěděli, nebo spíš někteří, dokonale skrytý důvod tohoto svátku.

Nevnímala ani polovinu toho co Naxos říkal, nedokázala držet pozornost a tak si pamatovala jen útržky z jakého si jednání které bylo svoláno ještě před pohřbem.

,,Cess," zašeptal Naxos, když přítomní začali opuštět sál a vydali se směrem na nádvoří, kde měla proběhnout část pohřbu.

,,Měla by radost Naxi, ten nápad by se jí líbil."

Na jeho tváři se na chvíli objevilo něco, co velmi vzdáleně připomínalo úsměv.

,,Omlouvám se."

,,Za co se mi omluváš?"

Dobře viděla že se stěží drží, aby se nezhroutil.

A teď se jí omlouval, i když to měla být ona kdo měl žádat o odpuštění.

,,Že jsem na tebe vyjel a  ignoroval, já, nebyl se sám sebou."

Objala ho, a pohladila po vlasech jako to dělávala kdysi, když ho něco trápilo.

Opřel si unaveně hlavu o její rameno.

,,Měl jsi na to právo, kdybych dorazila den předtím zpět a nežádala o další volno, kdybych nezrušila teď den s, Therou nemuselo se nic z toho stát."

Mohla tomu zabránit.

Kdyby tam byla, mohla něco udělat.

Kdyby...

,,I kdyby jsi to nezrušila, a byla tam, nemusela by si tomu dokázat zabránit."

,,Ale ano Naxi, víš moc dobře že jako vznešená víla vypadám ale..."

,,Dost Cess, jediný kdo si to může vyčítat jsem já."

Sklonila hlavu na náznak že se s ním nechce hádat, nechala aby si myslel že s ním souhlasí přesto že ve skrytu duše se obviňovala neustále.

,,Výsosti, už je čas," sloužící se hluboce uklonil a zmizel dřív, než cokoliv jeden z nich stačil říct.

Bez tak by nic neřekli.

,,Měli bychom jít," pustila ho ze své náruče, nechala ho jít jako první a zařadila se hned za něj.

Cestou ven ani jeden už nepromluvil, nebylo o čem.

Ne aspoň v tuto chvíli.

Uprostřed všeho toho když vyšli ven, se nacházely dvě rakve.
Jedna věští pro Theru, ta druhá menší pro Rinu.

Trhalo jí srdce je vybrat, a i nyní na ně hledět.

Zastavila se kus za Naxem, který si nechal na ruku z Theřiny rakve vlézt Lyry.

Nevěděla kde se tam vzala, když nechala těla obou dvou do nich vložit.

A najednou tam byla.

Neměla bazilišky ráda, ale dnešní den jí přítomnost jednoho z nich nevadila,
svým způsobem si na ní zvykla.

Hlouček kněžek mezi kterými byla i Thena, Sybella a Adira začal pronášet modlitbu.

Avšak zvuk kočičího mňouknutí byl natolik hlasitý, až kněžky svou modlitbu přerušily a sledovali jak dav začal ustupovat.

Tentokrát Cessaira dobře věděla kdo to je, před kým všichni překvapeně usputovali.

Neodvážila se na svou babičku podívat, a tak jen se sklopenou hlavou čekala až žena projde okolo ní a, zastaví se před rakví.

Následně mávla rukou, když víko rakve zmizelo a natáhla ruku k mrtvé královně a konečně promluvila.

,,Nyní jsi volná. Můžeš se připojit k nám. Podsvětí je ti otevřené."

Kněžky se vyděsily, když z královnina těla vstala duše.
Cessaira udělala pár kroků v zad ale přesto z toho co viděla nedokázala odtrhnout zrak stejně jako Naxos.

Thera se rozešla směrem, odkud vyšla pro mnohé neznámá žena.
Po cestě se její postava značně zmenšila a zhmotnila do tvaru, který nikdo nečekal.

Stala se z ní Shade kočka.

Naposledy se na všechny otočila, obzvláště na Naxe a Lyry, kteří téměř bez dechu jen stáli a nevěřícně se dívali.

Cessaira by přísahala že rty její přítelkyně, se na krátký okamžik zvlnily do úsměvu.

Ale pak se rozběhla z paláce, u brány se zastavila a čekala na druhou ženu

Ta nechala zaklapnout víko rakve, než se otočila na Naxe a usmála se na něj.

,,Znovu se setkáte, to ti mohu slíbit. Bude na tebe čekat na druhé straně a možná si tě najde i zde, tak nedělej ostudu, králi." 

S těmi slovy se o ona změnila na Shade kočku, a, společně s Therou zmizeli přítomným z dohledu.

,,Co tím myslela?"
Zašeptal Naxos, zatím co stál před rakvami, které měli být odneseny pod palác a tam být pohřbeny.

,,Smrtí to nikdy nekončí, i když mnozí myslí."

,,Koruna bude pohřbena společně s Therou, už nebude žádná královna Prythianu."

Hlas i když mu třásl, byl o něco pevnější než předtím.

,,Víš že na tebe budou naléhat, jsi si a to vědom."

,,Jsem, ale taky sem král této země. Já se rozhodnu jestli pojmu někdy další ženu, a jestli ano bude to jen náhrada za ní."

Cessaira kývla na vojáky, kteří měli vzít rakve a odnést je pod palác až tam kam neměl přístup jen tak někdo.
Nic na to neřekla, jen se podívala na Thenu kterou z jedné strany držel Kalon a z té druhé Taeneran.

,,Všichni kteří budou vědět kde je Thera s korunou pohřbená, o tuto část vzpomínek přijdou."

Otočil se na Cessairu, která z jeho tváře dobře poznala že to myslí vážně.

Přikývla.

,,Víš že kromě mě?"

,,Vím, raději by si zemřela než dopustit aby jsi to někomu řekla."

,,Ano, ale také kvůli tomu co jsi my slíbil."

Nezapomněl na to.

Slib který jí dal před lety a stále ho dodržoval.

Že nikdy nevleze do její hlavy, za žádných okolností.

,,Měl by si jít dolů a dohlédnout na jejich uložení."

Pevně mu stiskla rameno, než se otočila a vydala za rodinou aby udělala to co chtěl.

Zapomenou na to kde je Thera doopravdy uložená, i to že na jejím těle spočívá koruna která by dokázala udělat možná i z náhodné ženy královnu.

Věděla že bude muset čekat, klidně i tisíce let než poklekne znovu před ženou aby slíbila svou věrnost.

Musela jen čekat.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top