,,Další noční můra?" Thena která psala něco u stolu, konečně položila brk a lehla si zpět do postele odkud před pár hodinami odešla aby si zapsala poznámky k novému léku který vytvořila.
Cessaira si unaveně povzdechla a na malou chvíli zavřela oči, než jí odpověděla.

,,To nic, lásko. Jen jdi zas spát, budu v pořádku."

,,Znám tě lépe než kdokoliv jiný, takže poznám moc dobře když mi neříkáš pravdu. Tento týden je to již počtvrté, co se dělá zpocená s horečkou budíš uprostřed noci."
Tři dny prospala aniž by si cokoliv z nich něco pamatovala, nepostřehla ani návštěvu Taenerana a ani to když prý u ní jednu noc proseděl Naxos.
Další čtyři dny střídavě nabyla vědomí, jen aby chvíli na to opět usnula.

,,Máš pravdu v tom že mě znáš lépe než kdokoliv jiný, ale tentokrát opravdu o nic nejde. Jen se blíží Obřad Krve, tentokrát je podle toho co jsem četla dvakrát tolik mladých mužů."
Polovina z nich se nedostane na Ramiel, pár z nich se možná dostanou až na vrchol. Jenže pak tu byla ta část, která se domů vrátí mrtvá.

Cessaira frustrovaně vydechla, než pokračovala.
,,Už to bude deset let, Theno.
Proč teď znovu prožívám znovu tu bolest? Myslel jsem, že to mám za sebou, ale všechno mi ho připomíná.
Kalon jako by byl jeho věrnou, mladší kopií. Silas, Kaan, Fallon to samé, dokonce se i stejně smějí a zacházejí se zbraněmi.
Proč se nemůžu zbavit toho pocitu, že je Enalius mrtvý kvůli mě?"

Thena jí se soucitným pohledem objala, a políbila jí do vlasů.
,,To že je mrtvý tvá chyba není, nikdy nebyla a nebude. Nemůžeš brát všechny tyhle události na sebe, jako kdyby si za ně mohla.  A hlavně se teď musíš postarat i o sebe, čím déle budeš předstírat, že jsi v pořádku, tím se tvůj stav bude zhoršovat."

Cessaiřin pohled náhle změkl.
Něžně si přiložila jednu z Theniných rukou ke rtům a políbila ji na klouby.
Nic na to však neřekla, protože vše co bylo řečeno byla pravda.

,,Je pochopitelné že ti chybí, byl to tvůj syn. Nosila jsi ho pod srdcem devět měsíců, byla jsi při jeho prvních krocích i při tom kdy šel poprvé bojovat. My při tom byly lásko, obě jsme ztratili syna."

Cessaiře po tváři sklouzla jediná slza, když ji přepadl smutek. Theně se sevřelo srdce při pohledu na nesmírnou bolest její ženy, bolest, kterou sama cítila. Lehce se sklonila a tak jemně políbila slzu, která ulpěla na její bradě. Překvapená Cessaira se krátce nadechla a odtáhla se, aby se podívala do Thenin teplých jantarových očí. Přemožená emocemi se naklonila dopředu aby jí mohla políbit, přičemž Thena ho opětovala.
Po chvíli se stáhla, stále podrážděná svými problematickými nočními můrami.

„Doufám že jednou ty noční můry přestanou. Nemůžu mít tyhle vzpomínky a hrozné sny zároveň, když mám na starost tolik věcí."
Thena zaryla zuby do rtu a na rysech se jí vryly starosti.
Cessaira zvedla ruku, aby uchopila její čelist a jemně vytáhla Thenin ret ze smrtelného sevření jejích zubů. Konejšivě se usmála a začala jí líbat na krk.

,,Mluvila jsem v takových chvílích se svojí matkou, kdy jsem cítila, jak se mi srdce roztříštilo pod tíhou mého smutku z toho když jsem ztratila svého nevlastního bratra Amira. Psala jí dopisy a řekla jsem jí všechno, co jsem si přála, abych řekla předtím. Dalo mi to pocit že jsem se dostala ze svého uzavření, pomohlo mi to přijmout, co se stalo a jít dál. Možná bys to mohl zkusit?"

Cessa o tom chvíli přemýšlela.
Ona a její babička si těch posledních pár let nebyly moc blízké. Ilta se stala tvrdohlavou a svým způsobem krutou, dovolila svému nepřátelství vůči těm kteří utíkali před svými problémy a házeli je na ostatní, aby se stala mírně zahořklou což jí zkazila a udělala z ní poněkud nemilosrdnou, chladnou válečnicí. Přesto mohlo být dobré si s ní promluvit, konečně dostat tyhle nekonečné myšlenky z její hlavy a uzavřít část téhle kapitoly.

,,Dobře, zkusím to. Ale teď bychom obě měli už jít spát," Thena přikývla s pochopením jako vždy, naposledy jí polibkem se otočila se na druhý bok.
Překvapivě usnula velmi rychle, což se stávalo poslední dobou zřídka.

Cessaira se opřela o čelo postele, a sledovala jak se za okny třpytí hvězdy a brzy tři z nich budou obzvláště zářit nejvíce.
Zluboka se nadechla a zavřela oči, aby se i ona snažila usnout.

Obřad Krve brzy započne.

___

,,Vážně se nezhroutím k zemi," už od rána Cessaira sršela suchým humorem, neboť byla na každém svém kroku někým pozorována.
Ať šlo o její děti, Thenu nebo služebnictvo které to mělo nákazané od Naxe ale i přesto se nezbavila pocitu že to dělají dobrovolně.

Když jí Satori dovolila po týdnu vstát z postele, okamžitě se poroučela k zemi jako kdyby se chystala.
A nemohli za to jen slabé nohy, ale opět i hračky jejích dvou nejmladší dcer Elowen a Athiri které je nechali zas blízkosti postele.

,,Pracuji na odborném posudku," Thena stála za ní, a přísným pohledem sledovala každý její pohyb.
Rekonvalescenci své ženy brala smrtelně vážně, a určitě by vedle ní stali i Naxos a Taeneran kdyby je Cessaira brzy ráno jako dva malé kluky nevyhodila za dveře.

,,A ten zní prosím tě jak? Sdělíš mi ho přímo, nebo ho hodláš doručit po tom svém havranovi který vypadá že každou chvíli zdechne."

,,Zdechne? To ke Coronis nebylo vůbec hezké, měla by jsi mít ke starším úctu. Chudák malá.
A můj odborný názor ti řekne klidně teď, i když nevím zda si ho zasloužíš tak rychle vědět. Že jdeš křivě."
Cessaira se na ní nevěřícně podívala, a nestačila se divit výrazu který měla její žena na sobě protože očekávala uražený za to jak se vyjádřila k jejímu mazlíčkovi.
Úsměv od ucha k uchu, který měla vždy když si jí dobírala.

,,Tak to děkuji."

,,Rádo se stalo," dodala sladkým hláskem a přitom rychle zamrkala, jako kdyby se snažila odehnat nějaký hmyz.
A přitom se dál usmívala jako sluníčko.

,,Víš o tom že jsi vřelost sama?"

,,Jelikož mi to říká skoro tři sta let, tak na tom možná něco bude."
Vzala ze země plášť, který omylem schodila na zem když se snažila už podruhé ustlat postel.

,,Ale teď vážně, chci jít jen pracovat," už se pomalu Cessaira blížila ke dveřím, když jí Thena bleskurychle zatarasila cestu a odmítala jít na stranu.

,,Víš co řekl Naxos? Že tvoje povinnosti převzal teď na nějaký čas Taeneran, takže máš odpočívat a až řekne Satori že jsi v pořádku tak se můžeš vrátit ke své práci."
Cessaira poraženecky zavrčela, otočila se na patě a zamířila si to do svého oblíbeného křesla.

,,Bože, všichni jste jak chůvi."
Podle povzdechu Thena usoudila že její žena kapitulovala na své rozhodnutí jít pracovat, proto si mohla dovolit výraz vítěze.

,,Vážně? Kdo podle tebe tedy včera málem spadl ze schodů, pak v pracovně převrhl stůl a stihl se o jeho roh praštit do hlavy?"

,,Děláš jako kdyby to byla moje chyba."

,,To není, ale..."

,,To že tady sedím a kopu se do prdele, zatím co monstra opět útočí je moje pevná vůle vás uposlechnout aby jste si nedělali starosti."
Naštvaně popadla knihu, kterou jí Adira přinesla z Jarního Dvora a byla o údajných možnostech procházení mezi světy.

,,S tebou je to vážně někdy těžké," podotkla s povdechem Thena, než zamířila pryč z pokoje a jí nechala v její pesimistické náladě.

Dnes je to krásných 1221 slov.