Cessaira se vždy cítila přitahována stíny. Byli uklidňující, byla u nich v bezpečí, dokonce i v těch nejnebezpečnějších dobách.

Byli jejími ochránci a dohlíželi na každý její pohyb. Zabalili ji do teplé tmy, měkké přikrývky i když měla starosti a bylo jedno čím byly způsobeny.

Umožnili jí věnovat se tomu aby mohla začít nový život, jelikož sem na Prythian zapadala mnohem lépe než na kontinent kde žila Serafové a kde měla své kořeny.
Mohla se vzdát titulů, ale nikdy né toho odkud pocházela.

Nyní měla rodinu tady, po všech těch letech se mohla těšit že všech svých dětí.

Když chovala syna aby si Thena mohla po náročném a předčasném porodu odpočinout, přemýšlela zda si takové štěstí zaslouží po tom všem zaslouží.

Pochybovala.

Vždy v tomhle ohledu pochybovala.

Noc byla obzvlášť tmavá. Kněžky to označili jako dar Nočního Dvora, i když ona sama to považovala spíše za rozmar přírody.

Arwan byl k jejímu překvapení zatím tichý, jako by ani neměl potřebu nyní plakat a jen si chtěl hovět v bezpečné, teplé náruči.
Přesto že se narodil o téměř měsíc dopředu, byl zdravý a když jej léčitelka mírně poplácala po zádech tak se rozkřičel na celý pokoj.

Měl plíce jako zvon.

Někteří by v tu chvíli řekli že bude silný jako otec, jenže nevěděli kdo jim vlastně je.
Nebo možná tušili, ale nikdo to neřekl nahlas a nechali si to buď pro sebe nebo jen šeptem mezi sebou.

Jeho otec se svých práv zřekl ještě před narozením, taková byla jejich dohoda.
Jediné co chtěl vědět zda je dítě i matka v pořádku až se narodí.

Což bylo teď problém, jelikož na slavnost nedorazil a tak mu poslala alespoň rychlý vzkaz že jsou oba v pořádku.

Odezva byla také překvapivě rychlá, gratuloval a byl rád že i přes předčasný porod se Cessaira i Thena těší z narození zdravého potomka.

I jméno se mu zamlouvalo.

Arwan, což znamenalo statečný či odvážný.

Když jej položila zpátky do kolébky a rozplývala se nad ním, uvědomila si že tohle byla jedna z mála chvil kdy mohla odložit přísnou masku kterou nosila před ostatními.

Neprobudil se, za což byla ráda a tak se mohla vydat konečně do postele.

Měla štěstí že spánek se dostavil téměř okamžitě.

_____

Po dlouhé době se nad Horou tyčily mohutné, ponuré bouřkové mraky černější než samotná obloha.

Uvnitř komnat které obývala Cessaira a Thena bylo většinou v tuto noční hodinu šero, ale posledních pár nocí zde kromě jedné svíčky, hořela další, která dnešní noci hořela do pozdních hodin na nočním stole.

Spánek v který nakonec doufala, neměl příliš dlouhého trvání.

Zároveň osvítila Cessairu, když seděla na okraji postele s hlavou skloněnou, neboť měla pocit že jí všemi starostmi snad praskne bolestí.

Z prvu nevěděla co jí zbudilo, až když začala vytrvale přemýšlet tak si vzpomněla kvůli čemu to bylo.

Zamrazilo jí, až ji po těle naskočila husí kůže a cítila jak jí pot stéká po celém těle.

Hořela.

Ne doslova, ale horečka kterou měla poslední dva dny vytrvale řádila uvnitř jejího těla a jako by snad ani nechtěla odejít.

Na slavnosti se jí podařilo vše zamaskovat, ani Naxos a Taenaran nic nepoznali.
Neměla ani čas přemýšlet že jí není dobře, a když začala Thena rodit tak také ne.

Léky které si vyžádala u dvorní léčitelky zatím nezabrali, začínala tak mít strach aby to nebyla krvavá horečka. Ale nakonec se ukázalo že se o ní nejednalo, i když příznaky byly zvláštní.

Nemoc kterou jsem kdysi zatáhli smrtelníci, a která uměla být i pro ně, jako byla ona sama smrtelná.

Nikdo zatím nepřišel co tyhle stavy způsobovalo, ale začali se horšit.
Nechtěla nikoho děsit, obzvláště Thenu kterou takto vyděsila před lety.

Ale pokud by se o tom dozvěděl Naxos, dokázala si živě představit jak by zuřil.

Noční můra která jí vzbudila, ji provázela poslední dobou tak často že jí stále připadalo jako by se to stalo teprve včera.
A nikoliv téměř před deseti lety.

,,Mmm," zamumlala rozespale Thena, která ucítila že ruka její ženy už nespočívá pevně na jejím boku.

,,Pojď si lehnout, potřebuješ se aspoň trochu vyspat." Zašeptala a otočila se obličejem k ní a konejšivě jí pohladila po zádech, cítila jak se chvěje a do očí se jí začal pomalu vkrádat strach.
Už si nepamatovala kdy bělovlasá žena, generálka Prythianu spala déle než čtyři hodiny.

Cessaira na to nic neřekla, jen vyčerpaně přešla k nedaleké pohovce kam předchozího večera odhodila věci a začala se oblékat.

,,Cítila jsem, že jsi vzhůru," pokračovala Thena dál, vstala z postele, pomalými kroky si to zamířila k ní a nechala ze sebe cestou spadnout na mramorovou podlahu slabou deku, která odhalila košilku pod kterou se skrývali její bujné vnady, přistoupila ke své ženě, přitiskla se k ní ze zadu a políbila jí jemně na zjizvený krk.
,,Děje se něco, lásko?"

,,Nic se neděje, omlouvám se jestli jsem tě vzbudila." Chytla Cessaiřiny ruce kterými jí předtím objala, a přistiskla si je na hrudník a chvíli je tam nechala.
Jindy by se po takové provokaci na, svou manželku vrhla s dravostí horského lva.
Ale, dnešek tím dnem nebyl.

Otočila se a pohladila jí po tváři, která i přes všechny rány které jí osud nadělil, stále usměvavá a plná laskavosti.

,,Pozdravuj Akila, určitě už je na hlídce." Věrný stín generálky, kterého přijala částečně i do své ,,rodiny" jak s oblibou Thena říkala celé Legii Stínů, poté co co se mu s jeho babičkou podařilo uprchnout ze stepí Ilirie předtím než ji válka téměř zničila.

,,Říkáš mi to každé ráno, že už to dělám automaticky," alespoň teď si pobaveně odfrkla, zapnul si opasek a vložila do pochvy meč který už podle rukojeti měl něco za sebou stejně jako ona.

,,To jsem celá já, však mě znáš. Dnes mám na práci jen jednu věc, žee. Takže modlitbu dnes v chrámu pronese máma a Sybella."
Sebrala deku ze země a vrátila se zpátky na postel, odkud měla dobrý výhled na stále ještě spící město a zároveň i na spícího Arwana kterého pohladila lehce po hlavičce aby se nevzbudil.

,,Někdo se přece musí postarat o, děti že?" Tímhle zas velmi ráda škádlila ji.
Zapnula si košili a políbila Thenu na rozloučenou. Jeden z jejich zvyků každé ráno i večer, žádná na něj nenechala dopustit.

,,Musím zařídit pár věcí s Kalonem, pak se zastavit za Taenaranem a vyřešit nějaké záležitosti legií zkrze Obřad Krve. A pak za Naxosem, který je už druhý den zalezlý v pracovně a skoro nevychází."

,,Á, to mi připomíná, na stolku máš dopis. Je od tvé babičky."

Znovu se přikryla a po očku sledovala jak si Cessaira bere dopis, který strčila do kapsy své hnědé kazajky.

,,Víš o co jde?"

,,Nevím, asi bude nejspíš chtít aby si přijela domů."
Domů. Spíš navštívit než přijet domů, jelikož Kontinent za svůj domov už pěkných pár let nepovažovala.

,,Uvidíme se tedy večer," vzala si cestou z mísy jablko a zmizela jako blesk za mahagonovými dveřmi pryč z pokoje.

Tadá, bez tohoto kecání to máme dnes krásných 1 143 slov.
Nějak se v délce kapitol zlepšuji 😂