,,Ona je družka tvého táty?"
Namid se div neudusila čajem, když to Ilaria ze sebe po téměř deseti minutách dostala.

,,Pšš, nekřič tolik."
Několik víl se na Namid otočilo, než se uklidnila.
I stráže které stáli o kus dál a hlídali Ilariu se otočily, ale naštěstí nic jak se ukázalo později neslyšeli.
Volnost po které doufala aspoň při setkání s Namid se jí nedostalo, neboť dle slov jejího otce se o ní bál.

Ale pořád to bylo lepší setkat se tady, než v domě ve kterém bylo díky jistým záležitostem dost horko.

,,Promiň, jen mě to překvapilo. Ale proč to nikdo nesmí vědět?"

,,Zakázal to, dokonce ani já o tom nesměla nikomu říct."
Svým způsobem cítila jaký si pocit zklamání, že nedodržela slovo ale zároveň to před svou kamarádkou nechtěla tajit.

,,Ale i tak jsi to porušila."

,,Protože by jsi to měla vědět."

,,Ať nikdo nečeká, že o ní budu mluvit dobře nebo se k ní jakkoliv laskavě chovat.
Po tom co udělala si to nezaslouží, zabila mi téměř celou rodinu a teď se prohání bez jakéhokoliv trestu a ještě ke všemu jako víla."
Namid sevřela hrnek tak pevně, až ji klouby na ruce zbělali.
Ilaria jí po nich jemně pohladila, aby jejich sevření uvolnila.

,,Lituji Tamlina," řekla po chvilce, když si z konvice kterou jim donesla číšnice, aby si mohli kdykoliv nalít, nalila další šálek.
Čaj měl velmi zvláštní chuť, a jak se ukázalo tak specialitou této čajovny bylo hned několik druhů čajů, včetně toho který nyní měli oni, borovicového.

,,Proč?"

,,Až zjistí co si vezme, bude zklamaný."
Vážně jí Tamlina bylo líto, od doby kdy odešli z pod Hory o něm věděla jen přes svou tetu, a jakákoliv narážka na Jarní dvůr měla za následek kázání které klidně trvalo i několik hodin.

,,Pravda, tu bych ani nepostavila ani k plotně. Bych se bála že akorát podpálí dům, jak se bude před tou pecí natřásat.
Žádný prsa to nemá, zadek žádný, a boky, jak tím chce porodit?
Neříkám že každá musí chtít děti, ale jestli ona jednou porodí tak to dítě lituji. "
Namid se zhluboka nadechla, jak se sebe téměř vše dostala najednou.
Ilaria se jen pobaveně ušklíbla, a souhlasně pokývala hlavou.

,,Já ani do postele svého otce, akorát přinese ještě víc problémů než doteď.
A mám takový pocit, že to určitě někdo odnese životem."
Povzdechla si u ruce si unaveně složila do klína, čehož si Namid i přes napatrný pohyb všimla.

,,Ale dost o ní, jak si se měla?"

,,Upřímně?"

Namid přikývla, i ona byla ve tváři pohublá, s kruhy pod očima, ale dobře viděla že na její přítelkyni se to podepsalo ještě více.

,,Noční můry, sotva zvládnu udržet jídlo v sobě a krom moře povinností které mi nevadí, to tady jde."

,,Pořád?"

,,Ano, i když už né tak často ale od času se div nevyzvracím z podoby."
Možná za to mohlo i to, že krom domu, výcviku nebo návštěvy knihovny byla pod neustálým dozorem a nikam nesměla bez doprovodu.

,,Dobřej tomuhle čas, tvoje tělo si musí zvyknout na veškeré změny.
Jen s těmi nočními můrami to bude horší, z vlastní zkušenosti se budím téměř každý druhý den a buď je to stejná nebo podobná můra jako vždy."

Přežit peklo byla jedna věc, další byla odejít od tamtud jako přeživší a ztratit ty které milovali.

,,Čas, to říkají všichni. Ale většině se to říká, když si žijí pěkně poklidným životem."

,,Tak to musíš navštívit Cesere, budeš velmi mile překvapená.
Jsou tam dost pohostinní, milý, přátelští a město je vážně nádherné.
A ani válečný tábor není špatný, dokonce jsem tam viděla i cvičit ženy."

To Ilarii překvapilo, zatím vždy trénovala buď s Cassianem, Azrielem, svým otcem nebo dokonce Mor.
Ale s žádnou elitní válečnicí, kterých prý bylo tak málo že vlastně ani nebyly.

A jak se zdálo, nikoho z její rodiny to netrápilo.

,,Zní to jako ráj," povzdechla si, Velaris jí za to naopak začal připomínat zlatou klec která se každým dnem zmenšovala.

,,Mnohem krásnější věž Velaris," odfrkla si pobaveně Namid, když si všimla dvou žen které se zajímali o to co si vezmou na nějakou slavnostní večeri.

,,Takže jsi se rozhodla žít tam?"

,,Nakonec ano, sice jsem chvíli přemýšlela že bych odešla na Jarní, ale nakonec jsem usoudila zůstat tady a vyhnout se jisté osobě."

,,Nedivím se ti."

,,Jak to?"

,,Každý týden v měsíci, ta děvka stráví tady."
Slovo děvka ze sebe dostala tak rychle, až se nestačila divit.
Ale i tak se na tom neměnilo nic, neboť to myslela zcela vážně.

,,Přímo ve Valarisu?"

,,Ale kdepak, jen na území Nočního dvora."
Namid si vděčné oddechla, byť se do Velarisu nehodlala přestěhovat, mířila sem na trhy aby prodala i něco mimo Ceseru a například i tábory.

,,Byl tvůj táta příčetný, když ho to napadlo?"

,,To nevím, dohodu s ní uzavřel už pod Horou."

,,Ne, tak to promiň, příčetný nebyl."

,,To nebyl," Ilaria v tomhle souhlasila, Namid nebyla rozhodně první kdo to o jejím otci řekl.
Nevyčítala to, naopak plně souhlasila.

,,A co děláš teď ty? Povídej."
Dopisy které posílala po havranech byla jedna věc, ta druhá bylo to slyšet od své kamarádky.

,,Potom co jsem dorazila do Cesere, jsem začala hledat nějaké to bydlení.
A to se mi podařilo, přímo nad jednou z kováren kde hledali pomocníka."

,,Počkat, počkat. Já vím že jsi věčně
opravovala třeba pec, když se rozbila, ale nečekala bych tohle že se pustíš do kovařiny."

To ani já, z prvu se moc majiteli nezdálo že bych to zvládla. Ale dal mi několik týdnů na zaučení, což jsem zvládla."

,,To je úžasné, doufám že je hodný," Ilaria z tohle radost, přála to Namid aby si našla nový domov a nemusela se vracet tam kde měla předtím také peklo.

,,A víš že jo? Vlastně sice je dost přísný ale rozhodně nezapomene na slušné vychovaní, a taky umí čas od času ukázat i vážně tu milejší stránku."

,,Ty se červenáš, že by jsi se zamilovala?"

,,Pche, kdepak."

,,Ale notak, vždyť jsi červenejsi než rajče."

,,Někoho jsem potkala," přiznala nakonec, po intenzivním koukání z očí do očí které vyhrála Ilaria.

,,Ale ale."

,,Žádný ale ale, je moc hodný, slušný, vychovaný, a myslím že nějaká jiskra tam je."

,,Že je to on!"
Tentokrát to byla Ilaria, která vykřikla až se na ně několik lidí opět otočilo.
Rychle se omluvila, aby mohla pokračovat v dotazování Namid.

,,Je, je to on."

,,Tak to bych vážně nečekala, že se zabouchneš do svého zaměstnavatele."

,,Ty si taky jednou někoho najdeš, a věř mi, podrobně si ho prověřím až se objeví."

,,Možná, jestli po tom všem budu vůbec schopná si někoho k sobě pustit."

Ne každý jí mohl pochopit, obzvláště když si sebou vláčela své vlastní démony.