Od doby kdy nemohla chodit za ostatními a dělat práce, které předtím vykonávala se Ilaria začala nudit až jí to téměř dohánělo k šílenství.

Jediným krátkým úsekem kdy mohla opustit pokoj, než měl být druhý úkol bylo nošení jídla Feyre.

Nemluvila s ní, jen přinesla jídlo které předala strážcům a čekala dokud ho nedali Feyre.

Pak se otočila na podpatku, obdařilo je vulgárním gestem jako odpověď na jejich odporné narážky a vydala se zpět čekat na otce.

Dnešek byl proto jiný, měla jí společně s dvojčaty Nualou a Cerridwen připravit na večerní zábavu.

Dostala narozdíl od těch dvou ještě jeden příkaz, který pocházel od Amaranthy - nesměla s Feyre promluvit. Nevěděla zda to byl trest jen tak z její nudy, nebo za to že jí s Rhysandem pomohli přebrat tu čočku.

Nemělo cenu se vyptávat, bez tak by se jí odpovědi nedostalo.

Nechala otcovi služebné do cely vejít jako první, zatím co čekala na schodech než se vrátí i s ní.

Tázavě na Ilarii hleděla, ptala se, ale žádnou odpověď dostat nemohla.
Jediné co jí mohla poskytnout bylo krátké zavrtění hlavou, než všechny čtyři vešli do další místnosti.

Byla celkem obyčejná, krom židle, malého stolku a dřevěné kádi ze které se šla pára zde nic jiného nebylo.

Zatím co Ilaria mlčky chystala něco na stole, zády k Feyre, začali ji Nuala a Cerridwen svlékat a nakonec jí strčily do vany.
Překvapeně zvedla obočí, když na nic z toho nereagovala a, nechala ty dvě aby jí vydrhli.

Usoudila že pochopila, proč nemá cenu utíkat a že domáhat odpovědi nikam nevede.

Nechala je dokončit jejich práci.

Ilaria si připravila barvu a dva štětce, ten druhý podala Nuale a obě se dali do práce zatím co Cerridwen Feyre držela svou mocí aby sebou necukala pokaždé když štětcem vytvořily další spirálu.

Nakonec zbývalo jí obléknout, šaty které Rhysand nechal připravit byly lehce podobné těm které měla Ilaria - lišila se však barva.

Zatím co pro ní měli modrou barvu, která připomínala rozbouřené moře, ty Feyřiny byly až moc odhalující.

Tiše dívku litovala.

Dožadovala se, aby ji oblékli něco jiného ale jim nezbývalo než její ignorovat.

Dobře na ní viděla jak si šaty chce strhnout, i ona ten pocit znala a lépe než si Feyre dokázala představit.

,,To bych nedělal," ozval se hluboký hlas, patřící Rhysandovi.

,,Vše je přepravné?"

,,Samozřejmě," odpověděla Ilaria, zatím co se vydala k němu.

,,Naše dohoda ještě nezačala platit," obořila se na něj.

,,To ne, ale já potřebuji dámský doprovod na na slavnost.
A když jsem pomyslel že obě jste celé dny téměř sami..." mávl rukou na obě své služebné, ty se vytratily za dveřmi.

Rhysand spokojeně pokýval na Ilariu a práci kterou všechny tři odvedly, tak se uchechtl.

,,Vypadáš přesně tak, jak sem doufal."

,,Je tohle nutné?" ukázala na kresbu a šaty.

,,Zajisté," odvětil chladně, byl to však zcela jiný tón než který používal na ty kteří chtěli ublížit jeho dceři.
,,Jak jinak bych věděl, jestli se tě někdo dotkl?"

Prstem jí přejel po rameni a lehce rozmazal barvu, Ilaria na něj nesouhlasně mlaskla.
Sundal z Feyre ruku a nechal kresbu vrátit do původní podoby.

Snad si nemyslíš že bych zničil tvé dílo.

Podle toho jak ses na ní díval, ano myslela jsem si to.

Tentokrát zokoulela očima Ilaria.

,,Samotné šaty kresbu nepoškodí, tvůj pohyb také ne. A já si zapamatuji, kde přesně mé ruce byly. Pokud se tě ale dotkne kdokoliv jiný, krom tady Ilarii, řekněme jistý vladař v jarním čase - poznám to."
Lechce zataženo Feyre cvrnkl do nosu.

,,Mimochodem, Feyre, nemám rád, když se někdo hraje s mým majetkem."

Majetek.

Majetek.

Majetek.

Slovo které Ilaria tolik nesnášela, obzvláště když bylo myšleno na osobu a nikoliv na věc, jak to mělo být použito správně.

,,Pojďte mé dámy," pokynul oběma rukou.,,Už máme beztak zpoždění."

~~~

Procházeli chodbami, ve kterých téměř nikdo až na pár skupinek a stráží nikdo nebyl.

Jestli si Rhysand všiml že se Feyre chvěje, nedal to najevo.
Bylo to jednak zimou, na kterou si ona už dávno zvykla, ale také tím že cítila stud.

Chtěla dívku uklidnit, jenže jediné co mohla bylo jí položit ruku na rameno aby se alespoň truchu uklidnila.

Kamenné dveře se opět otevřeli a oni mohli do trůnního sálu.

Nižší i vznešený víly na ně zíraly, když procházeli mezi nimi až před stupínek, na kterém byly tři trůny.
Dva byly téměř totožné, na jednom seděl Tamlin zatím co ve druh seděla Amarantha.

,,Měj požehnané léto," pronesla Rhysand i Ilaria na stejno, poté se uklonili.

,,Co jsi to provedl s mou zajatkyní?" zeptala se s úsměvem, který se jí však neodrážel v očích.

Ilaria byla překvapená že Tamlin dokázal zachovat kamenný výraz aspoň na tváři, když pevně svíral opěradlo trůnu a klouby na prstech měl téměř bílé.

,,Máme spolu dohodu," vysvětlil konečně Rhysand, neuniklo mu že jak jeho dcera tak i Amarantha mají stejný výraz překvapení.
Provokativně pohladil Feyre po tváři, než promluvil ale směrem k Tamlinovi.
,,Výměnou za to, že jsem ji po prvním úkolu vyléčil, stráví každý měsíc jeden týden na Nočním Dvoře."

Zvedl Feyřinu levou ruku, aby všem předvedl tetování které dohodu stvrzovalo.

Teď už jí ta otázka během úklidu, konečně dávala řádný smysl.

Pak jen ještě upřel zrak na Amarantha, než ledabyle dodal:,,Po zbytek života."

,,Užijte si slavnost," odvětila stručně, pak ukázala na trůn vedle Tamlina a Ilaria tiše a se skloňenou hlavou si do něj sedla.

Buď opatrná.

To jediné jí stačil říct, než Feyre položil dlaň na záda a vydali se pryč.

Chvíli je pozorovala, aby věděla co má její otec opravdu za lubem.

Zastavil se u jednoho ze stolů, na němž se nacházelo občerstvení.
Včetně vysokých, pozlacených nádob které skrývali víno.

Jeho záměr byl tedy jasný.

Opít ji a zároveň tím provokovat Tamlina, který vydával tiché vrčení jenž naštěstí slyšela jen ona.

Amarantha byla příliš zabraná do sledování okolí a hraní si s Jurinovou kostí.

Ilaria by přísahala že když se zadívala na její prsten, Jurinovo oko se na ní podívalo.

Nevěděla jestli má být znechucená nebo lidského generála litovat.

Pokud stále vnímal, nechtěla vědět co všeho viděl.

Když už doufala že přetrpí zbytek večera, počká až ji propustí a ona se vydá po pokoje si lehnout - zarazil ji Amaranthy hlas a věta kterou řekla, překvapila i Tamlina.

,,Proč pak se moji dva oblíbenci nezatančí?"