,,Jestli nebude do večeře umytá a nablýskaná," sdělil jim jeden z nich, přičemž zacvakal zuby blízko ucha Ilarii jenž stála vedle Feyre.
,,Přivážeme vás na rožeň a párkrát s vámi pěkně zatočíme nad plameny," s těmi slovy zmizeli a nechali je dvě samotné, aby se mohli dát konečně do práce.

Zatím co Feyre stála bledá jako smrt po slovech o rožni, Ilaria si klekla a poprvé namočila kartáč do vody.

,,S tím rožněm to nemyslí vážně," prohodila a začala drhnout.
Raději než tohle, by strážci  použily přímo rozpálené kleště nebo něco podobného neboť měli zálibu v pomalém mučení.

Feyre po chvíli udělala totéž, klekla si vedle ní a dala se do práce.

Nějakou dobu obě dělali svou práci v tichu, ale Ilarii neušlo se Feyre dívá na její ruce v rukavicích zatím co obě drhli podlahu což byl první z úkolů které jim Amarantha zadala.

,,Chceš se na něco zeptat?"
Už nevydržela jak se na ní lidská dívka dívá, s nevyřčenými otázkami které jí podle všeho nedali spát.
Nezeptala se otce kam se tehdy po úkolu tak rychle vypařil, měla pocit že jí to řekne dřív či později sám.

,,Viděla jsem tě po boku Amaranthy, co jsi zač? Známenáš něco v tomhle jejím falešném dvoře?"

Ilaria se nad slovem falešný musela pousmát, v tomhle měla pravdu.
Dvůr pod Horou byla pouhá napodobenina ostatních dvorů, vlastně tomu ona osobně říkala vězení číslo dvě.

,,Po jejím boku mě nejspíš uvidíš až do tvého posledního úkolu, pokud ty nebo já do té doby dřív neumřeme.
A odpověď na tvou druhou otázku, ne neznamenám, jsem pro ní jen další hračka jako je Tamlin, Lucien a Rhysand."

Teď byla překvapená Feyre,  když z jejích úst uslyšela to jméno.

,,Znáš ho?"

,,Koho?"

,,Rhysanda."

,,Samozřejmě," namočila si znovu kartáč do vody, špína se měnila v bahno které nešlo dolů ať se snažila jak chtěla. Povzdechla si, veškerou magii kterou měla použila na Luciena a teď by se oběma hodila.
,,Jsme ze stejného dvora, takže Rhysanda znám dost dobře."

Její otec měl stále několik tajemství které jí postupně odhaloval, ty která zbyla chtěl nechat až na chvíli kdy budou volní.

,,Říkáš mu jen jménem?"

,,Někdy," špitla, byla to vlastně lež. Až kam jí paměť sahala, vždy mu říkala otec bez ohledu na situaci.
Bez tak většina lordů a zbytku tady věděla že je jeho bastardem, takže bylo jedno jak ho před nimi osloví.

U Amaranthy to bylo něco jiného.
Matko jí zkusila říct jen jednou, když jí bylo asi šest a skončilo to tím že jí uhodila natolik až si rosekla čelo o roh stolu.
Byl to její jediný a poslední pokus u ženy která jí porodila, vzbudit alespoň trochu citu.

,,Můžu se ještě na něco zeptat?"

,,Pokud to není něco osobního, nebo něco co ti nemůžu říct tak se klidně ptej."
Možná se chtěla zeptat na odpověď co se týkala hádanky, ale sama Ilaria neměla čas přemýšlet nad tou její když ona sama měla svou vlastní.

,,Je vážně zvykem vašeho dvora, dohody zaznamenávat do kůže?"
Ukázala na svou paži, na které se jí táhlo od dlaně až po rukáv dlouhé tetování které bylo jednoduché a přesto svým způsobem elegantní.
Poznala moc dobře kdo ho měl na svědomí, neboť stejný člověk vytvářel i to i její.

,,Tetování u nás mají spoustu významů, takže se do kůže zaznamenává kde co."
Ukázala na část tetování, které měla na hrudi.
Bylo to vyobrazení dvou havranů, nad kterými byly ještě tři hvězdy přičemž ta uprostřed byla nejvýraznější.

Feyre při tom téměř ani nedýchala, Ilaria nevěděla zda to je tím že jí vůbec odpovídá nebo její chování, které se od většiny se kterými se dívka setkala lišilo.

Další otázka už nepřišla, místo toho raději pokračovali i když věděli že ještě nemají hotovou ani půlku chodby.

Kdesi kus od nich se s cvaknutím otevřeli dveře, zatím co Feyre vyskočila na nohy Ilaria zůstala klečet.

Postavu která ze dveří nečekala, přesto že jí alespoň ona okamžitě poznala.

Paní Podzimního dvora, obě rychle sklopili hlavu a ona na ně souhlasně pokývala.

,,Za to, že jsi jí prozradila své jméno, a zachránila tak život mému synovi."

Pak se otočila na Ilariu, jejíž zrak byl stále sklopný k zemi.

,,Děkuji i tobě, že jsi riskovala aby jsi mu pomohla."
Překvapením zvedla hlavu, jak se mohla dozvědět že Lucienovi pomohla?
Tamlin by to nejspíše neřekl, většinou mlčel a nejvíce ho slyšela mluvit osobně jen když šli za Lucienem.
Namid to také nemohla říct, pochybovala že by jí to řekla jakožto Beronův bastard.
A tak když chtěla vyslovit jméno Luciena, jeho matka jako by to tušila jen tiše přikývla.

Udělala pár kroků vzad, než natáhla štíhlou bledou ruku ke kbelíkům.

,,Splatila sem dluh."

Zmizela za dveřmi kterými přišla, na jejím místě ještě chvíli zůstala vůně připomínající kaštany a praskající oheň.

Nestihly ani poděkovat, neboť odešla tak rychle jako přišla.

Obě se zaraženým pohledem opatrně došli k místu kde stáli kbelíky, ty byly znovu plné až téměř po okraj.

Feyre do nich strčila opatrně špinavé prsty, když je vytáhla byly dokonalé čisté.

Ilaria se vesele na ní usmála, dobře věděla co paní Podzimního dvora udělala aby jim pomohla od úkolu na který by jinak potřebovali víc času než měli.

Obě vylily něco málo vody na podlahu a dívali se, jak se smývá všechno bahno které předtím nedokázali vydrhnout.

Dlažba pod tím vším byla světlá, což ani jedna na tomhle místě nečekala.

,,Jak ti vůbec mám říkat," vyhrkla z ničeho nic Feyre, podle všeho příliš dlouho mlčet nedokázala.
Ilaria veškerou snahu o to dokončit práci v tichosti vzdala, bez tak až skončí tady padne na postel a bude čekat na svého otce.

,,Ilaria, jmenuji se Ilaria."

,,Jsem Feyre," natáhla k ní ruku, přičemž čekala zda jí Ilaria přijme aby si mohli potřást.
Chvíli váhala, ale nakonec jí podala a lehce stiskla.

,,Pěkné jméno Ilaria, co vůbec znamená?"

,,Veselá nebo šťastná, což je celkem ironie vezmeš li v potaz tohle místo."

Dveře se otevřeli znovu, akorát tentokrát se v nich neobjevila žádná postava kterou Feyre znala.
Ale za to Ilaria, ta je poznala okamžitě, položila kartáč do kýble a ten přisunula blíže k Feyre.

,,Ať budou strážci pak říkat cokokoliv, vysmívat se ti, neraguj na to pro své vlastní dobro."

Feyre jen tiše přikývla a, dívala se za ní, dokud i ona nezmizela za dveřmi.

Byly to Nuala a její dvojče Cerridwen, které jí na Rhysandův příkaz odvedli za ním.

Stál na balkóně a nepřítomně hladil jednoho z havranů patřících Ilarii.

,,Jak se drží?"

,,Drží se, ale mohli jsi mi říct že ten nápad abych jí ,,pomáhala" a dohlížela na ní byl tvůj, připadala jsem si jako kdybych něco provedla."

Rhysand nechal havrana aby usedl vedle ostatních, pak se otočil na Ilarii a obejmul jí.

,,Promiň, měl jsem ti to říct hned."

,,Pěkné tetování mimochodem," odtáhla se aby viděla na tvář svého otce, měl lišácký úsměv a ona se díky tomu i trochu bála zeptat co má vlastně znamenat.

,,Půjdeme?"

Přikývla, oba se rozešli pomalu do pokoje ale předtím se zastavili v kuchyňi a až po nějaké době se nakonec vydali zpět.
Dveře do pokoje byly lehce otevřené.

Rhysand šel první, Ilariu schoval za sebe než se ujistil že vzduch uvnitř je čistý.

Jediný kdo tam byl byla Feyre, klečela před studeným krbem a hrabala se v popelu.

,,Sice tě nesmírně rád vidím, drahá Feyre," pronesl Rhysand natažený na lůžku s hlavou podepřenou o ruku, zatím co Ila si sedla vedle něj,
,,ale opravdu mě zajímá, proč se nám prohrabuješ v krbu."

,,Nařídili mi, abych z popela vybrala čočku, nebo mi serveš kůži z těla."

,,Opravdu?"

Ila na svého otce překvapeně zvedla obočí, zatím co on měl na tváři kočičí úsměv.

,,Čočku? Vážně? Fazole nebo kukuřice to být nemohla?"

Praštila sebou vedle něj, zatím co se snažila přijít na to kdo mohl mít tak blbý nápad.

,,Mám ti poděkovat za ten tvůj nápad?" sykla na něj Feyre.

,,Ale kdeže," pronesl nenuceně, zatím co sledoval Feyre jak přešlapuje před krbem. Rukou zastavil i Ilariu, která chtěla Feyre podat kus látky aby si mohla setřít prach z tváře.
,,O naší malé dohodě zatím nikdo neví, a ty jsi o ní dokázala pomlčet. Žasnu, že ses ještě nepropadla studem."

Jaká dohoda?

Brzy se to dozvíš, buď trpělivá.

Feyre ukázala na krb, zatím co druhou ruku stále držela za zády.

,,Přijde ti dostatečně čistý?"

,,Co vůbec dělala čočka v našem krbu?"

Rhysand jen pokrčil rameny, ani on to nevěděl.

,,Hádám, že to vaše paní považuje za výpomoc v domácnosti."

,,Ona a její poskoci si očividně myslí, že se tebou nějak rozptýlím."

,,Nebo tě zkoušejí, tvrdil jsi, že sis na mě při mém prvním úkolu vsadil. Zdá se, že ji to nepotěšilo."

Ilaria si odfrkla když se na ní Rhysand podíval, věděla že si vsadil ale až teď jí pořádně došlo že část peněz které jí dal byly právě onou výhrou

,,A proč by mě Amarantha chtěla zkoušet?"

,,Lhal si jí. O Clare. Moc dobře jsi viděl, jak vypadám."

Rhysand se plynulým pohybem posadil a opřel lokty o stehna.

,,Amarantha hraje svoje hry," odvětil a díval se na Ilariu, než pokračoval.
,,A já zas ty svoje, tady dole plyne jeden den jako druhý, což začne celkem nudit."

,,Nechala tě jít na Noc ohňů a nějak se ti podařilo přinést do zahrady tu hlavu."

Hlava, Ilaria sebou cukla při vzpomínce kdy jí Rhena oznámila že Soren zemřel na Jarním dvoře.

,,O to, abych tam tu hlavu donesl, mě požádala ona. A co se týče Noci ohňů... měl jsem tehdy své důvody tam být. Nemysli si, Feyre, že jsem za to nezaplatil."
Znovu nasadil svůj falešný úsměv, zatím co držel ruce své dcery schován ve svých dlaních.

,,Jak to, že sis udržel takovou moc, zatímco ostatní o ní přišli? Myslela jsem, že vás o vaše schopnosti okradla všechny."

,,Ale ona mi mou moc vzala...Toto je pouhý zbytek, zlomek, s nímž si mohu hrát. Tvůj Tamlin má hrubou sílu a schopnost měnit podobu, má výzbroj je podstatě víc smrtící."

Zachmuřil se.
Ano, jeho moc byla smrtící víc než kteréhokoliv jiného vladaře zde.
Zatím ho předčila jen Rhena, ale byl si dobře vědom že Ilaria která zdědila moc všech vladařů mohla být tak surová že by jí nedělalo problém rozmetat celý zdejší dvůr.

Feyre pak začala klást jednu otázku za druhou, přičemž na odpovědích se střídali jak Rhysand tak i Ilaria.

Oba ale neodpověděli na otázku, kterou chtěla Feyre položit Ilarii ale nestihla to.

,,Znáte odpověď na tu hádanku?"

Rhysand si založil ruce na hrudi.

,,Rozhodli jsme se podvádět?"

,,Nezakázala mi požádat někoho o pomoc."

,,To sice ano, ale potom, co tě nechala ztlouct jako psa, nám nařídila, abychom ti nepomáhali."

Rhysand chtěl pokračovat, ale předběhla ho Ilaria.

,,I kdybychom měli chuť ti pomáhat, nemůžeme to udělat. Když nám dá příkaz, všichni se musíme podvolit."

Jak Ilaria tak i Feyre sledovali Rhysanda, jak si smetl z černé kazajky smítko prachu.

,,Šetři si dech," zarazil jí, když viděl jak se chystá prosit doslova na kolenou aby odpověď řekli.

,,Nemůžeme ti to říct. Nikdo zde to nemůže prozradit. Kdyby nám rozkázala, abychom přestali dýchat, i tehdy bychom ji museli uposlechnout."

Pak jen kývl na Ilariu, která přešla blíž k Feyre a luskla prsty.
Saze, špína jí zmizeli z kůže jako kdyby právě vylezla z vany.

,,Prosím, malý dárek za to, že jsi měla kuráž s tou otázkou vůbec přijít."

Feyre se na na něj podívala, ale on ukázal na krb.
Popel byl dokonale vycíděný, vědro plné čočky.

Náhle se otevřeli dveře, a za nimi strážci kteří Feyre předtím přivedli.

,,Splnila úkol. Odveďte jí zpátky."

,,Už žádné domácí práce a úkoly, vyřiďte to i ostatním. Držte se mimo její celu a ani se jí nedotknete. Pokud to uděláte, vezmete vlastní dýku a rozpářete si vlastní břicho. Jasné?"

Stráže omámeně přikývly, potom zamrkaly a napřímily se.

Pokynuly Feyre aby šla před nimi, přičemž se na ní usmál a brouk:,,není zač."

Kdyz vyšla z pokoje, jeden ze strážců se otočil na Rhysanda.

,,Královna očekávala že něco takového řekneš, děvko. S těmi pracemi to platí i pro tvého bastarda," pohrdavě si odfrkl, když spatřil Ilariu jak se chvěje.

Rhysand na něj zavrčel a na jeho rukách se znovu vynořily drápy, strážce věděl že provokovat dál by nebyl dobrý nápad a tak se vytratil do tmy která já chodbě panovala.

Tak, tímto je před námi cca ještě 10 kapitol do konce.

Docela to uteklo že 😂