,,On je tvůj bratr?"
Cesta ze síně nebyla naštěstí tolik hlídaná, neboť všichni stále řešili své prohrané sázky na Feyre a její otec byl stále u Amaranthy která zuřila že první úkol nebyl pro lidskou dívku dostatečný.

,,Nevlastní, od doby kdy jsem utekli z domova sme se neviděli."
Proto byla celá na trní když předtím než přinesla svitek, mluvila se svým bratrem jehož jméno Ilaria díky ní nyní znala.

Lucien.
Nenapadlo jí spojit si jeho s Erise, kterého předtím několikrát viděla.
Přesto že tam nějaká podoba byla, nedokázala si teď ani u Aliry představit že někdo takový jako byl lord Podzimho dvora může být jejich otec.

,,Takže není jako..."

,,Jako Beron? Od našeho otce má tak daleko jak to jen jde."
Cestou do podlaží kde se nacházeli cely, v jedné z nich nyní byla i Feyre ale ta se nacházela až téměř na samém konci a hlídali ji dva strážci stejné rasy jako byl Attor. 

,,To by vysvětlovalo co udělal," rychle si na sebe uvázala plášť který vzala po cestě nějaké víle a přes rameno si od Aliry vzala svou brašnu, pro kterou její přítelkyně rychle doběhla zatím co ona čekala zda za nimi někdo nepůjde.

Ale nikdo naštěstí nešel.

,,Co máš na mysli?"
Alira si též uvázala okolo sebe plášť, který předtím schovala do jedné ze skalních puklin pro případ nouze jako byla právě tato.

,,Zas mě otravoval Idris, když se mě chtěl dotknout tak ho tvůj bratr zastavil."
U Idrise bylo známé že pokřikoval na dívky, nebo se jich dotýká a bohužel u většiny mu to prošlo neboť nebyl nikdo kdo by ho zastavil.
Ilaria s některými měla díky Rhysandovi štěstí, že skončil téměř vždy jen u slov.

,,To, je celý on. V tomhle ohledu jste si dost podobní," Ilaria se na ní nechápavě podívala, jenže Alira k ní byla otočená zády a sledovala procházející hlídku která se z ničeho nic zastavila v části kam měli namířeno. Tiše si povzdechla, otočila se na Ilariu a obě zamířili pomalu zpět do výklenku kde se rozhodli čekat než bude čistý vzduch.

,,Chcete se pak vrátit pak domů?"

Alira se pousmála, přesto šlo vidět že nad případnou svobodou moc podrobně nepřemýšlela.
Přesto v jedné věci měla dokonale jasno.

,,Dokud žije otec tak ne, Lucien ani Eris by nám narozdíl od ostatních bratrů nikdy nic neudělali."

,,Tak můžeme zůstat spolu, víš že tě má můj táta rád a teta by si určitě také postavila za to aby jste mohli zůstat," určitě by oba pochopili důvody proč se nemohou vrátit, každý pocítil jako Beron a většina jeho dvora dokáže být.

,,Tvůj táta je prostě skvělý, tvou tetu jsem zatím viděla jen z dálky během úkolu."

,,Víš určitě..."

,,Jo vím,"

Obě někdo někdo zatáhl to vedlejší uličky, přiložil dlaň na ústa aby zabránil křiku.
Než se stačili bránit, dotyčný je pustil hned jak stráže z Lucienovi cely zmizeli na druhou stranu.

,,Tamline," vydechla překvapeně a pohladila lehce se třesoucí Aliru, štěstí že ani jedna z nich nekřičela.

,,Kam si myslíte že obě jdete?"
Podle oblečení se nešel ani převléct jak měl téměř pokaždé ve zvyku, místo toho zůstal v oblečení ze kterého byl cítit pach Amaranthy v místech kde se ho dotýkala.

,,Víš moc dobře kam," vyprskla naštvaně Alira a stoupla si ochranitelsky před Ilariu, jako to dělala nyní pokaždé když se v její blízkosti objevil muž který ji mohl klidně ublížit.

Tamlin na to co udělala nic neřekl, místo toho udělal raději pár kroků od nich.

,,Pokud vás při pomoci Lucienovi chytí, víte moc dobře že bez trestu nevyváznete."
S tím obě počítali, proto si chtěli dát pozor aby se to nestalo.

Tamlin vystrčil hlavu do chodby aby se ujistil že je skutečně prázdná, kdyby je hlídka viděla mohli by jít žalovat nebo spustit poplach.

,,A kam jdeš ty?" Ilaria narozdíl od Aliry překvapená byla, když se tu náhle ocitl.

,,Za Lucienem, nemůžu ho tam tak nechat. Pojďte," obě se za ním rychle vydali, Tamlin jako kdyby tušil že stráže nezamkli.

Opatrně vzal za kliku a šel pro všechny případy jako první, kdyby na ně náhodou čekalo nepříjemné překvapení.

Ale to se naštěstí nekonalo, v malé místnosti která byla osvětlená jen díky loučím, ležel na špinavé podlaze Lucien a chraplavě dýchal.

Neotevřel oči ani tehdy když ho Tamlin převalil opatrně na břicho, když si všiml krve která pod ním byla.

Ta vytékala poměrně z hlubokých ran na jeho zádech, které byly způsobené bičem se třemi důtkami na jejichž konci byly železné hroty.

K čelu se mu lepily vlasy, které byly pokryté krví a potem.
Celá tvář měla lehký bledý nádech, který však stále prohluboval.

Pořádně ho zřídily.

Než se Tamlin stačil ohlédnout na obě dívky, Ilaria už klečela vedle něj.

,,Pomůžete mi?"
Oba okamžitě přikývli, Ilaria si Alirou sundali pláště a s pomocí Tamlina je dali pod Luciena aby neležel na zemi.

Ten sebou už tentokrát cukl, když se omylem dotkly jedné z jeho ran.

Pak už se jen Ilaria začala přehrabovat v tašce, kde hledala věci jenž by se mohli hodit.

,,Co potřebuješ teď?"
Zeptal se vyděšeně Tamlin, přesto že ve tváři měl klidný výraz.

,,Aliro, ty hlídej kdyby někdo šel a ty Tamline ho drž."

,,Myslíš že by se při tom mohl probrat?" Přikývla a vyslovila z brašny lahvičku, ve které se nacházela hnědá tinktura z Mochny.
Nebylo to nic extra, ale muselo to stačit.
Pokapala s ní látku kterou měla přichystanou k vyčištění ran, když na ní měla dostek začala čistit jednu ránu za druhou.
Snažila se dělat to jemně, ale to se u některých příliš dobře nepovedlo.

,,Proč to sakra nezabírá!"
Ať se snažila jak chtěla, ta trocha magie kterou mohla používat se pokaždé vytratila když položila ruce těsně nad rány poté co je vyčistila.

,,Nevrť sebou, jenom to zhoršuješ," Lucien začal přicházet k sobě, neviděla zda to bylo kvůli tomu že použila magii nebo kvůli tomu jak nadávala.

,,Luciene přestaň, prosím," Alira své místo u dveří neopustila i když chtěla, místo toho se střídavě dívala na chodbu a svého bratra.

,,T-to se vám lehce řekne," snažil se vstát, ale jeho pokus překazil Tamlin který ho přitlačil zpět k zemi.

,,Myslíš si že z nás nikdo zraněný nebyl?"

,,Tamline," napomenula ho Alira a sjela vražedným pohledem, pro případ že by to chtěl zopakovat.

,,Jenže tohle je jiné," zažila to na vlastní kůži, povzdechla si nad tím že nemohla udělat víc, zavřela lahvičku a místo ní otevřela mastičku kterou vyrobila nedávno podle jedné z receptur ve staré knize.

,,Má pravdu, nemůže použít magii protože ani nevíme co do těch ran použili," teď mohli jen zkoušet pokus omyl, nebo se modlit ke všem aby zabrala buď pomoc od Ilarii nebo Lucienova magie.

,,Rád bych ti to řekl ale sám nevím, zmar to není," Tamlin svého přítele jemně poplácal po levé ruce, která svým zázrakem nebyla nijak zraněná.

,,Taky nevím," vydechl Lucien a lehce siknul bolestí když se pohnul.

,,Máš je vyčištěné, mám tu mast kterou ti dám okolo těch ran proti bolesti, na infekci už jsem ti stihla dát."

,,Děkuji," víc dodávat potřeba nebylo, jestli byl překvapený že ho ošetřila tak to nedal znát.
Přesto se truchu otočil aby viděl na Aliru, která byla ráda že svého nevlastního bratra vidí živého.

,,Dohlednu na něj," převzal si od Ilarie tinktura i mast, které uložil do kapes pláště který stejně jako ony sebral po cestě.

,,Jak? Teď bude chvíli klid a pak zas budeme stát vedle ní, jako dvě naprosté sochy."

,,Všimla jsi si toho."

,,Všimla, narozdíl od tebe se můžu většinou pohybovat pokud vyloženě nenakáže abych stálá na místě."
Po dnešku už měla pocit že jí nic takového nedovolí, pokud si jí ještě dnešního dne nenechá přivolat do svých komnat.

,,Při prvním úkolu jsi nehledě jen na Feyre, že?"

,,Ne, i na svou tetu."

,,Rhena ví kdy přijít na scénu, v tomhle se nikdy nezmění."
Koutky úst mu lehce zacukali, když vyslovil její jméno.

,,Ty jí znáš?"

,,Znám, dá se říct..."

Luciek si významně odkašlal, Tamlin se na chvíli odmlčel jako by hledal vhodnější slova jak odpověď.

,,Zkrátka jí znám celkem dobře."
Nemohla si pomoct ale tušila že za tím bude rozhodně víc, potom se zeptá přímo své tety až bude mít možnost.

,,Myslím že Rhysand bude zuřit že tu jsi."

,,S tím si hlavu dělat nemusíš Luciene, otec by mi v tomhle případě dal maximálně kázání."
Zvedla se ze země, otřela si dlaně do kusů látky co měla na sobě které vzdáleně připomínali šaty.

,,Spíš myslím že jsi tu s námi."

,,Vy jste mi nic neudělali, proto tohle berte jako laskavost."

,,Za vše se platí," procedil mezi zuby, když se znovu pokusil zvednout ale ani tentokrát mu pokus nevyšel.

,,Za vše ne."

,,Už budeš muset jít Il, budou tě shánět."
Alira měla pravdu, pokud se Rhysand vrátil již do pokoje bude muset vymyslet jak to zatím zamluví.

,,Přežij Luciene," dodala Alira a společně s Ilarií a Tamlinem vyklouzli na chodu, kde naštěstí nikdo opět nebyl. Jen v dálce slyšeli jak dopadá bič, někdo křičel a prosil aby přestali.

,,Doprovodím vás na hořejší chodbu, pak se za ním musím vrátit."

Vděčně přikývli a vydali se nahoru.