,,Skvělé že jsi dorazila, myslela jsem že už nedorazí."
Na Rhysanda se ani nepodívala, nucený nechat Ilariu opět vedle té děvky mu dělalo zle celou cestu sem.
,,Dobře víš královno, že jsem musela přijít," pobaveně se uchechtla, zatím co rukou přejížděla po Tamlinově koleni.
,,Ale notak, nedělej z toho takovou tragédii. Skvělé se pobavíš a získáš zkušenosti o tom jak je lidská rasa odporná, možná to tady Tamlin rád pochopí s tebou."
Ilaria se na něj podívala, ale neviděla v jeho tváři nějakou změnu od ostatních dnů kdy byl stejně jako ona nucen sedět vedle Amaranthy.
,,Soudit to podle jednoho člověka?"
I když poznala spoustu různých víl či dalších stvoření, neházela je do jednoho pytle.
Věřila tomu že každý nemůže být zlý, ale u některých to bylo jasné od začátku.
,,Všichni jsou stejní," pohrdání které slyšela v jejím hlase, bylo den ode dne silnější.
Přesto si hodlala užít i její smrt, až ji bude nudit stejně jako u té předchozí.
,,Nemyslím si," Ilaria se snažila v davu najít Rhysanda, ten stál dál od ostatních a po jeho boku stáli zbývající vladaři.
Všichni sledovali Feyre, která stála před dřevěnou plošinou.
,,Cítím v tom nádech sázky."
,,Nesázím se," pravidlo kterého se držela, ať se dělo co se dělo.
,,Ale tady na vybranou nemáš," zasičela až tak, že se i Tamlin trochu pohnul.
Nedal najevo zda jejich rozhovor poslouchal, soustředil se na Feyre která se rozhlížela po jámě ve které bylo hned několik tunelů.
,,Mám, nebudu se sázet."
,,O Rhysandův život," řekla slabým hláskem, jako kdyby chtěla znít o něco milejší.
,,Ne!"
,,Co ne?"
,,O otcův ne, prosím," ušla pár kroků na schody vedoucí k trůnu, kde si klekla a sklopila hlavu až téměř na podlahu.
Když šlo o jejího otce udělala cokoliv aby ho nepotrestala, o některých věcech které jí udělala mu raději neřekla.
,,Miluju když jeden z vás předemnou klečí. Jako dva téměř dokonale vycvičení mazlíčci, kteří bohužel někdy neposlechnou.
Rhysandův život bude jako odměna, přeci nechceš aby se mu něco stalo, že?
Co myslíš že znamenají barvy tvých šatů které ti pošlu na každý úkol?
Když odpovíš správně zachráníš své přátele i otce, když však odpovíš špatně jedna strana bude muset zemřít."
,,Prosím, nedělej to," ruce svírala tak pevně, až nehty které se zaryli do kůže způsobovali ranky kterými tekla krev a vsakovala se do znovu rukavic.
,,Ale budu laskavá, máš čas to začátku třetího úkolů."
Chytla její tvář tvář tak pevně, že když sundala svou ruku zůstali na tváři Ilarii její obtisk.
,,A být tebou Rhysandovi to neříkám, přeci nechceš aby se mu stalo něco rovnou teď."
Amarantha si odfrkla, rukou naznačila aby se jako poslušná loutka vrátila na své místo.
,,Nuže, Feyre, přišel čas na tvůj první úkol. Ukaž nám, jak hluboká může být lidská náklonnost."
Ilaria nepustila zrak z Feyre, i na tu vzdálenost viděla jak se snaží nezakřičet všechny nadávky které znala a nevrhnout se na Amaranthu přímo teď.
,,Dovolila jsem si zjistit pár věcí o tobě, bylo to jen spravedlivé."
Její tvář i hlas byl znuděný, ještě ani úkol nezačal a ona už zněla takto.
,,Myslím, že tenhle úkol se ti bude líbit," mávla rukou a Attor uvolnil cestu, čímž se mohla dostat až na samý okraj příkopu.
,,Prosím, podívej se."
Tohle slova z Amaranthy úst znělo tak cize, ale ani Ilaria se nebránila pohledu do příkopu.
Uvnitř bylo bludiště, stěny pokryté bahnem značně zapáchali a dno bylo pokryté něčím co raději nechtěla vědět co to je.
Než se stihla vůbec nadechnout, Feyre bez jakéhokoliv varování, díky Attorovi spadla dovnitř.
Jenže ještě před tím než dopadla jí stihl zachytit, zvedl jí nad zraky přítomných a po sále se nesla ozvěna smíchu.
,,S vámi dvěma není zábava,", pronesla Amarantha než každého udeřila do ramene, Tamlin se nepohnul a, jen nepřítomně sledoval jak Attor spustil Feyre opět do příkopu.
,,Rhysand mi pověděl že jsi lovkyně," prohodila a luskla prsty jejím směrem.
,,Tak lov," znovu se ozval jásot, který trval o něco déle než ten předchozí.
Ve světle se leskly zlaté záblesky, jak přítomní začali zběsile sázet.
Amarantha se také vsadila, příliš zaujatá Attorem si nevšimla že Ilaria opustila své místo a našla si skulinku mezi ostatními.
,,Copak, nebudeš sázet? Já myslel že jde i o tvůj krk?" Byl to Idris, jeden z Attorových mužů který se vysmíval muži vedle ní.
Byl příliš hloupý a někdy měla Ilaria pocit že postrádá i inteligenci, ale muž jej ignoroval což ho značně podráždilo.
Příliš pozdě si uvědomila že na Idrise zírala, stihl si toho všimnout a svou pozornost přesunul na ní.
,,Copak tu děláš? Že by ti naše královna dala dlouhé vodítko?"
Rukou chtěl chytit její vlasy, ale to už se zaleskla dýka která směřovala na jeho krk.
Ilaria nestihla ani odpovědět, když byla nucena udělat několik kroků v
zad.
,,Zmiz," zavrčel muž a Idris ho překvapivě poslechl, bezpochyby si šel stěžovat buď za Amaranthou nebo Attorem.
,,Děkuji," nevěděla proč to udělal, až teď si všimla že to byl stejný muž jakého tehdy viděla v chodbě.
Nic neřekl, jen kývl hlavou a odešel ze svého místa a ztratil se v davu.
Nestihla se zeptat ani na jemno, a tak si jen zapamatovala jeho popis aby se mohla zeptat otce zda ho nezná.
Na další přemýšlení neměla čas, neboť Amarantha vydala rozkaz.
,,Vypusťte ho," brána u jednoho otvoru se pomalu začala zvedat, hlasy se změnili v mumlání a ona neviděla co se děje.
Feyre se dala na útěk a ona konečně uviděla co se skrývalo v těch tunelech.
Červ.
Ten největší jakého kdy viděla.
Amarantha překvapeně stejně jako ostatní vykřikla, když se nad jámou objevila černá labuť a snesla se až k Feyre.
Rhena se rozhodla pomoc, teď už měla mladá lovkyně šanci na výhru.
Zatím co Rhena se snažila zaměstnat červa, Feyre hledala cokoliv co by se hodilo jako zbraň nebo z čeho by se dala udělat past.
Kosti které se váleli všude, nebyly nic moc ale stačili k tomu aby je zabodla to stěny kudy běžela.
Past byla přichystána, a tak Rhena vylétla zpět nahoru a proměnila se do své podoby.
Zbytek už musela zvládnout sama.
,,Je nalevo!" Mužský hlas přehlušil ohlušující ticho, ve kterém i Ilaria slyšela tlukot vlastního srdce.
Byl to opět ten muž, kdo jí varoval.
Feyre vběhla do chodby kde měla přichystanou past, do které se červ řítil společně s ní.
Ilaria raději pevně zavřela oči, nechtěla vidět jak se z dívky stane mastná skvrna.
Ozvala se hlasitá rána, doprovázená křupnutím ze kterého ji zamrazilo.
Když ticho trvalo příliš dlouho, otevřela pomalu jedno oko a nakonec i to druhé když Feyre prošla okolo ní s kostí v ruce.
,,Hmm,, předpokládám, že by to zvládl každý, i když jsi měla menší pomoc," usoudila Amarantha s úšklebkem, jenže to už po ní Feyre mrštila kost.
Ta se zabodla u jejích nohou, přičemž jí potřísnila její bělostné roucho špínou.
Víly včetně Ilarie zalapali po dechu.
Amarantha hleděla na stále se třesoucí kost a poté se dotkla živůtku.
Nenuceně se usmála
,,Zlobíš," pronesla nakonec.
Ilaria vytřeštila oči, když uviděla jak Alira oblečená do hnědých šatů se sklopenou hlavou podává něco její matce.
,,Asi tě potěší, když ti řeknu, že většina dvořanů dnes přišla o pěkné peníze," prohodila a zvedla pergament nad hlavu.
,,Tak se na to podíváme," Amarantha si pročitala pergament a pohrávala si opět s Jurianovou kostí na konci řetízku.
,,Co tu děláš?"
Zašeptala Ilaria, když Alira opustila pódium a přispěchala za ní.
,,Budu potřebovat tvojí pomoc až to dnes tady skončí," oči měla vyděšené a jen pevně tiskla ruku své kamarádky, zatím co jejich falešná královna pokračovala ve své řeči.
,,Ano, řekla bych, že se téměř celý můj dvůr vsadil, že nepřežiješ první minutu. Někteří se domnívali, že vydržíš pět a," obrátila pergamen a Ilarii neuniklo, že se zatvářila celkem překvapeně.
,,Pouze jeden věřil, že zvítězíš."
Ilaria si povzdechla, podle toho jak se její otec tvářil pochopila že ten někdo byl právě on kdo si vsadil že Feyre vyhraje.
Attor ji vytáhl z bludiště a shodil na plošinu.
Amarantha se ani neobtěžovala na ní podívat, jen se dál mračila na seznam před sebou.
,,Odveďte ji. Ta tuctová tvář už mě omrzela."
Stiskla opěradlo stiskla tak pevně až jí klouby zbělali ještě víc, než byla původní barva její poměrně bledé kůže.
,,Rhysande, přístup."
Její otec se vynořil z davu, letmo pohladil Ilariu po ruce a vydal se za Amaranthou.
To už i Feyre znovu odváděli do její cely, cestou sebou cukala a Ilarii přišlo že nejspíše bolestí.
,,Co jsi předtím říkala?"
Alira jí odvedla kousek od ostatních, jako by měla strach že je někdo uslyší.
,,Prosím, pomoc mému bratrovi."
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top