,,Ilí!"

Byl to Sorin, který jí konečně radostně po nějaké době doběhl a zastavil se kousek od ní.
Přesto že na něm šla vidět únava, pro Ilariu si úsměv či vlídné slovo vždy našel. Byl z jejich skupiny nejvíce plný naděje, i potom co se stalo jeho bratrovi nepřestal doufat v odchod odsud.

,,Co se děje? Dlouho jsem tě neviděl, když jsem tě přišel navštívit tvůj otec mě nepustil ani k vám do chodby. Alira mi nic neřekla, pokaždé se odpovědi nějak vyhla."
Nepřekvapilo jí že mu nic neřekla, neboť slíbila že to zůstane jen mezi ní, Ilariou, Rhysandem a Namid.
Ephyra a Sorin o tom neměli vědět.

Dokonce ani své tetě to neřekla, neboť neměla zdání jak by na to Rhena zareagovala.
Možná jí to neřekla i z důvodu že o tom nechtěla mluvit před každým, nebyla připravená to říct někomu dalšímu.

,,No já, byla jsem nemocná."
Pevněji sevřela koš s prádlem, které se chystala jít pověsit.
Přesto že to dělala téměř stále pořád dokola, byla ráda že jí otec tuhle práci zajistil.

Dlouho ani nebyla za svými havrany, přesto že je každé ráno slyšela, když opouštěla jejich pokoje.

,,Ty ale nebýváš nemocná, udělal ti někdo něco?"
Za ty roky se musela stát skvělou lhářkou, neboť to byla jedna ze zbraní které u sebe měla.
Jenže jí ale ničilo že lhala svým přátelům, kteří o ní měli strach.
Jenže se nezbavila pocitu že kdyby se svěřila, přidělá jim další hromadu starostí.

,,Ne, nikdo mi nic neudělal."
Oba se pomalu rozešli směrem k chodbě která vedla na onen balkón, byla to krátká cesta takže než se nadáli stali před schody tam nahoru.

,,Tak dobře, ale kdyby jsi potřebovala."
Nebyl spokojený s odpovědí, ale nechtěl na ní tlačit a tak jen položil modrou květinu na její koš s prádlem.
Zarazila se.
Zapoměla jak se květina jmenovala, ale dobře si naopak pamatovala že když byla menší a četla si knížku o bylinkách, zrovna u ní prohlásila že je moc krásná.
Musel si to i po těch letech pamatovat, byla to pouhá drobnost ale i tak jí dokázala zvednout náladu a vykouzlit úsměv na rtech.

,,Já vím," položila koš na zem, vzala květinu a nechala aby jí zastrčil do drdolu. Celou dobu však zadržovala dech, sledovala jeho tělo a ruce, to i poté co si je přitiskl zpátky k tělu.
Nechtěla aby si čehokoliv všiml, a tak se snažila nevzbudit žádné podezření.
Nebyla tady jediná kdo se tady bál mužů, obz když Amarantha vypustila ty nejhorší z nejhorších a, dovolila jim dělat si co chtěli.
Ale dobře věděla že její reakce by byla příliš velká na to, aby mohla odvést pozornost na pouhý strach.

,,Ale jenom, neublížil ti tvůj otec?"
Tuhle otázku nečekala, téměř všichni dobře věděli že Rhysand svou dceru chránil před vším a bylo jen málo věcí na které byl krátký.

,,Ne neublížil."
Ani jeden si ho, nevšiml když vešel do chodby, držel se ve stínu a naslouchal jejich rozhovoru.
Dobře věděla že to nedělá z důvodu špehování, proto ve své ostražitosti polevil když poznal že muž který se baví s jeho dcerou je Sorin.

,,Zdravým lorde Rhysande, já nechtěl naznačit že jste Ilarii nějak úmyslně ublížil," jiní by začali koktat, vzali do zaječích či se začali ohánět lichotkami ale to nebyl jeho případ.

,,Jen aby," zatím co Sorin stál před Rhysandem a díval se mu do očí, Ilaria si, nemohla odpustit drobný úsměv nad pohledem na ty dva.

,,Ilí?"

,,Hmmm," byla na chvíli úplně mimo, a tak nepostřehla že na ni mluví.

,,Máš se pak zastavit za Alirou v kuchyni, prý se tam zas někdo popálil o olej. I když by ráda aby jsi přišla co nejdřív, prý to není pěkný pohled" nemusel ani nic víc dodávat, stačilo aby se podívala na, jeho výraz a pochopila že nešlo o obyčejné popálení od oleje.
Bylo jen otázkou kdo to dotčenému nebo dotyčné způsobil, neboť poslední dobou se sem pod Horu stahovali všemožná stvoření.

,,Máš teď co dělat Sorine?"

,,Teď momentálně nic, proč?"
Zvedla koš s prádlem a přitiskla mu ho na hrudník, byl překvapený takže sebou cukl až ho málem upustil.

,,Jsou tam jenom prostěradla," mrkla na Sorina, který nechápavě hleděl na Rhysanda jenž se zase díval na něj a, jejich výrazy vypadali opravdu komicky.

,,Máš za to u mě koláč," pak se otočila na svého otce, který celou dobu byl opřený o sloup a téměř ani nepromluvil.

,,Chci dva, s borůvkami," oči mu vesele zajiskřily, když Ilaria pokývala, hlavou na jeho přání.
Po borůvkách se mohl utlouct, což někdy způsobilo že je stihl sníst ještě dřív než začala péct koláč.

,,Taky bych si dal, ale raději jablečný."

,,Samozřejmě vaše lordstvo, se skořicí že?"

,,Znáte mě velmi dobře," oba se pobaveně usmáli, než se vydali po cestě do kuchyně a opustily Sorina který šel pověsti prádlo.

,,Nevíš co se to poslední dobou na spodních patrech děje?"
Po tom dni se už neopovážila sejít do nižších pater, bez tak by jí to zakázal a ona ho nechtěla naštvat.
Za druhé měla strach, měla ho pořád když někam šla a bylo tam naprosté ticho.

,,Netuším, i když bych rád zjistil co mají znamenat ty neustále davy lidí."

Čas který Amarantha dala Tamlinovi se sice pomalu blížil, ale ještě ho bylo dostatek a tak je překvapilo když se obyvatelé všech Dvorů začali dostavovat.

Prošli okolo skupinky, která si je měřila pohrdavým pohledem.

,,Podzimní Dvůr," zašeptal Rhysand když uviděl jak se snaží poznat odkud jsou, ale díky tomu že stáli mimo světlo pochodní je neviděla příliš dobře.

Než se stačila zeptat znovu, zda jí pomůže s léčením přitáhl si jí ke svému tělo a on sám udělal několik kroků do tmy která je dokonale skryla.

Až po chvíli Ilaria pochopila proč její otec tiše vrčí, a stojí tak aby nebyl ani jeden z nich vidět.

Po chodbě kráčel někdo, před kým zde nebylo radno cokoliv říkat nebo se nacházet v jeho blízkosti

Byl to Attor, jeho kroky byly lehce rozpoznatelné obzvláště když křídly občas zavadil o podlahu.

Začala si jí zmocňovat panika, dobře věděla že ani její otec se s ním do křížku nepouštěl a Attor rád využíval své nové pozice.

Ale oba překvapili i dva muži, kteří za ním nedobrovolně šli.

Jednoho z nich dobře znala, i Rhysand zpozorněl když okolo prošel.
Ale nebylo to ze stejného důvodu jako měla Ilaria, stále k němu cítil i po letech nenávist.

Druhého muže viděla poprvé, jeho zrzavé vlasy ve světle od ohně vypadali též jako samostatný oheň.

Polhkla nahlas, když uviděla jak jeho zlaté oko směřovalo tam kde stáli.

Pokud si toho pohybu všiml i Rhysand, nedal to znát.

Místo toho když všichni tři zmizeli za rohem, využili toho a sami zmizeli do kuchyně.

Rozhodně se něco začalo dít.