„Čekáš na zázrak?"

Albert doslova nadskočil, když se za ním ozval tichý Gregorův hlas.

„Nemáš co na práci, že tu strašíš?" zamračil se na kolegu, když byl se ujistil, že mu srdce neproskočilo krkem. Gregor, ležérně opřený o zeď průjezdu v němž Albert postával, jen klidně pokrčil rameny.

„Ani nemám, abych pravdu řekl. Pořád ses nevzdal naděje, že se Daisy odněkud zázračně vynoří a vrhne se ti do náruče?"

Albert chvilku váhal jestli má Gregora poslat ke všem čertům, prostě ho ignorovat, nebo mu přeci jen odpovědět. Na jednu stranu na něj byl pořád ještě naštvaný, že se stal, byť nepřímo, důvodem k tomu, že Daisy ztratil, na druhou stranu pokud od sebe odežene i Gregora, nebude mít už vůbec nikoho, s kým by si mohl alespoň občas promluvit. V knihovně si od začátku držel lidi od těla a oni postupně přijali, že je nemluvný morous, kterého je lepší nechat na pokoji a mimo knihovnu se stýkal jen s Daisy, o kterou ale kvůli jedné hloupé lži přišel. Suma sumárum, Gregor byl poslední osoba, která s ním ještě neztratila trpělivost a jak se původně bál s někým navázat bližší vztah, teď ho děsila možnost, že zůstane úplně sám.

„Stačilo by mi, kdyby se zjevila," zamumlal. „Pak bych se jí mohl alespoň zkusit omluvit. Třeba by mě hned ani hned neposlala k ďasu."

„Třeba, třeba," pokyvoval Gregor. „Možné to je, jenže to bys ji musel nejdřív najít a nezlob se na mě, jako detektiv nestojíš za nic. Plížíš se po okolí s provinilým výrazem, jako bys kradl dětem dudlíky z kočárku. Nenápadný při tom jsi jako osminka másla v křoví."

„Nesnažím se být nenápadný," zavrtěl Albert hlavou. Popis svého výrazu raději nekomentoval, obával se totiž, že je nepříjemně přesný.

„Nepovídej. A v tomhle průchodu v tom případě stepuješ proč? Abys nezmokl? Dovoluji si tě upozornit, že už skoro týden nepršelo, drahý příteli."

Albert si nešťastně promnul oči. Bavit se s Gregorem bylo občas hrozně těžké. Už nějakou dobu ho podezíral, že přinejmenším v polovině případů svým třeskutým vtipem zastírá skutečnou starost, jenže nikdy nedokázal poznat, kdy přesně.

„Nechce se mi postávat uprostřed ulice," vysvětlil příteli unaveně. „Přijde mi pak, že mě všichni pozorují. Dovedeš si snad představit, jak je mi takový pocit nepříjemný?"

„Když to říkáš," ušklíbl se Gregor. „Mě pozornost okolí nijak netrápí, takže z vlastní zkušenosti nemohu čerpat. Nezbývá mi tudíž, než ti prostě věřit. To ale není podstatné. Podstatné naopak je, že blouděním po okolí na slepo a postáváním v průjezdech jen těžko něčeho dosáhneš."

„A to si myslíš proč?"

„Protože pokud není slepá, hluchá a úplně pitomá, musela si tvého pátrání Daisy dávno všimnout. Kdyby chtěla, dávno by se ti objevila v dohledu. Protože neobjevila, zjevně nechce."

Albert zamračeně vrazil ruce do kapes saka. Nelíbilo se mu, co Gregor říká, o to víc, že už k podobnému závěru došel sám a Gregor mu ho jenom potvrdil.

„Tolik k tvému předpokladu, že až vychladne, objeví se třeba sama," zabručel.

„Byla to možnost, abys věděl," hájil svůj původní odhad Gregor. „A docela dobrá. Ve skutečnosti si myslím, že chyba není v mém předpokladu, ale v tom, že jsi jí zatím nedal možnost vychladnout."

„Jak nenechal vychladnout?" zaúpěl Albert. „Vždyť jsem ji od toho úterka vůbec neviděl."

„No jo, ale to nic to neříká o tom, jestli viděla ona tebe. Jako že tě nemohla nevidět, jestli tu někde opravdu žije nebo pracuje. A pokud se jí čistou náhodou denně promenuješ pod okny, moc prostoru pro vychladnutí jí to nedává."

„A co když nepromenuju?"

„Pak se taky namáháš zbytečně. To je snad zjevné. Podívej, dala ti košem a tebe to sebralo, chápu," položil mi Gregor přátelsky ruku na rameno. „Možná na to teď není nejlepší chvíle to připomínat, ale já tě varoval. Varoval jsem tě, že se na ni moc vážeš, to nemůžeš popřít."

Albert jen mlčky zavrtěl hlavou a otočil nešťastný pohled k ulici, kypící vlastním životem, který bohužel postrádal tu jedinou osobu, kterou by teď opravdu chtěl vidět.

„Tak vidíš," pokračoval Gregor spokojeně. „A měl jsem pravdu. Nechala tě a ty se z toho hroutíš."

„Kdybych jí nelhal, nestalo by se to."

„Kdyby s jí nelhal, nedala by ti košem to ráno, ale neznamená to, že by s tebou zůstala do skonání věků. Jestli zahodí, co jste mezi sebou budovali, kvůli jedné nevinné lži, bylo jen otázkou času, kdy se rozejdete."

„To není pravda. Ona mi věřila a já ji zklamal. Kdybych před ní neměl tajnosti, tak..."

„Tak co? Hele, jen tak mezi námi chlapi, pokud byste měli takový úžasný, na upřímnosti založený vztah, jak se mi snažíš tvrdit, proč potom nemáš ponětí, kde ji hledat? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem, jak se říká. Naštve ji jedna malá neupřímnost, ale sama se před tebou od začátku schovává. Copak ti asi tají, hm?"

„Nic, nevím, možná si jen chtěla zachovat trošku soukromí, než se víc poznáme."

Gregor trpně povzdechl.

„Dobře, dobře. Je nevinná jak lilie, a někde pláče do polštáře nad tvou sprostou zradou," ušklíbl se. „Ne, že bych tomu opravdu věřil, ale mám pro tebe takový návrh. Zkus si přestat hrát na soukromého detektiva, ztrať se na chvíli z města a nech někoho jiného, ať se po ní podívá. Když se tu nebudeš pořád motat kolem, nebude mít důvod se ti vyhýbat a nebude si třeba dávat takový pozor a nechá se najít. Pak ji můžeš navštívit s kyticí růží a přerostlou bonboniérou, padnout před ní na kolena a pobít hlavou o zem."

Albert nerozhodně přešlápl z nohy na nohu. Znělo to lákavě. Mělo to ale jeden háček.

„Koho jiného? Neznám nikoho, kdo by něco takového mohl udělat. A i kdybych znal, ztratit se z města není jen tak? Kam bych asi šel? A na jak dlouho. Mám práci v knihovně a ta práce mě živí. Nemůžu se prostě jen tak sbalit a vyklidit pole."

„Jistě, jistě, máš práci, jsi zodpovědný a všechno ostatní, ale já přece neříkám, že máš sbalit kufry a zmizet jak pára nad hrncem. Vezmi si v knihovně volno."

„Volno?"

„Volno, ano. Je na tom slovu něco divného?"

„Na tom slovu ani ne, spíš na té představě. Nevěřím, že by mi volno dali. Možná den, dva, ale to asi stačit nebude."

„No, to ani náhodou. Týden minimálně, spíš víc."

„Zbláznil ses? Jak bych něco takového vysvětloval?"

„Jak tě tak pozoruji, tak ty asi těžko," souhlasil Gregor vesele. „Máš přesvědčivost mrtvého chrobáka. Ale od čeho jsou kamarádi, že? Abys věděl, zařídím to za tebe. A víš co? Mám báječný nápad, vyřídím volno pro nás oba a vezmu tě hezky na čerstvý vzduch. Skotský venkov, to je to pravé na tvoje nervové zhroucení."

„Jaký skotský venkov? Jaké nervové zhroucení?" nechápal Albert. „Tebe chytá fantas, Gregore."

„Nic mě nechytá. Kdyby ses viděl, jak se po knihovně potuluješ jako duch, neptal by ses, jaké nervové zhroucení myslím. A co se týče tvé druhé otázky, vzpomínáš na moji tetičku, chovatelku ovcí? Tu, co má ve Skotsku rodinné sídlo? Vezmu tě k ní. Čerstvý vzduch, příroda, procházky po okolí. To přesně potřebuješ. A já si s sebou vezmu tu knihu, cos ti pořád ještě dlužím a konečně ji dočtu," zasnil se Gregor. „Jak říkám, nech to na mě, ty si jenom sbal kufry a připrav se na zdravotní výlet."

Gregor se už otáčel k odchodu, zjevně rozhodnutý, okamžitě začít zařizovat výjezd do Skotska, ale Albert ho chytil za ruku.

„Počkej, počkej. Skotsko je skvělé, volno dejme tomu opravdu zařídíš, ale pořád nemám, koho bych nechal hledat Daisy. A bez toho to celé nemá cenu."

Gregor se na něj přes rameno spokojeně usmál.

„Řekl jsem, že to zařídím, tak to zařídím. Komplet. Ty možná nikoho nemáš, ale já v Londýně vyrostl a znám tu dost lidí. Třeba jednoho poslíčka, co se pohybuje po širém okolí a určitě má lepší detektivní schopnosti, než ty. Vlastně sní o tom, že si jednoho dne otevře detektivní kancelář, jen co si na ni našetří. Zangažuju ho, bude nepochybně celý žhavý prokázat svoje schopnosti," ujistil přítele, a než se Albert zmohl na další námitku, spokojeně odkráčel.

Albert osaměl v průjezdu, nepřítomný pohled upřený ve směru, kterým zmizel. Pomalu mu začínalo docházet, že v podstatě souhlasil s odjezdem, ke kterému neměl nejmenší chuť. Možná by měl Gregora zkusit ještě dohnat a vysvětlit mu, ať se nenamáhá, že prostě nikam nejede. Ale i když by to udělal hrozně rád, nehnul se z místa. Moc dobře si uvědomoval, že proti Gregorově výmluvnosti nemá šanci. Zbývala mu jen naděje, že ředitel knihovny nebude s uvolněním dvou pracovníků souhlasit a pokud ano, tak maximálně na prodloužený víkend. To by nebylo tak špatné. Tři, čtyři dny mimo Londýn by nakonec vůbec nemusely uškodit.