Nepříjemný svíravý pocit provázel El celé dvě hodiny. Jakmile ručičky na hodinkách odtikaly dvanáctou, do šaten se zase nahrnulo studentstvo a na odkládacím prostoru dřevěného pultu se najednou objevilo prvních pár čísel.
8, 34, 21...

„Červená bunda," upřesnil známý dívčí hlas. El od čísla 21 zkoumavě zvedla pohled. Opravdu, očima se střetla s brýlatou hnědovláskou. Slečna se mile usmála a hlavou pokývala směrem k pravé části šaten.

„Ano, hned to bude," odvětila spěšně El a dala se do hledání.
Huňatá cihlová bunda visící na čísle 21 s nevkusně situovaným bílým lemem připomínající spíš levnou náhražku Santova kostýmu nebyla příliš obtížná najít.

„Tahle?" chopila se tázavě El bundy.

„Ano, děkuju!" odvětila slečna a natáhla ruku. El překvapilo, jak hrdě se ke svršku hlásila. Sice se El v módách nevyznala, ale byla si jistá, že by ji, spatřivše ji ve výloze, všichni s kouskem estetického cítění v těle obešli obloukem. Musel to být nějaký návrhářský kousek, nebo něco, pomyslela si při předání. Rychle se otočila k dalšímu číslu, snažíc se na obličeji co nejlépe skrýt opovržení. Lidé tak lehkovážně kupují ty nejohavnější věci za tak velký prachy.

„Prosím vás," zastavil ji hlas hnědovlásky, která se do bundy už stihla celá nasoukat. Vypadalo to, jako by ji neforemná červenobílá koule sežrala za živa. El se nepatřičně zašklebila při pohledu na slečnu, jejíž hlava byla vlastně jediným, co z původní drobounké postavy zbylo.

„Ano?" odkašlala si.

„Kde jsou herecké šatny?" otázala se dívka nejistě.

„Když půjdete zadem k záchodům a zabočíte doleva...," začala popisovat cestu, než zaznamenala zmatení, které se zračilo v hnědých očích brýlaté slečny.

„Počkejte tady, herci většinou chodí přes foyer. Tamhle jsou sedačky," ukázala na černou koženkou potažená křesla u vstupu do sálu.

„Děkuju," zdvořile se usmála dívka a odcupitala směrem k jednomu z křesel.
Netrvalo dlouho a šatna se, i s pedagogy, prakticky celá vylidnila. Bylo pozoruhodné, že tu nikdo nic nezapomněl, ani stopa po válející se čepici ani zapomenutá rukavice si nehověla nikde na zemi. Ještě jednou se porozhlédla.
Vskutku. Dneska bude moci domů brzy!

„Ježišmariá!" El strnula. „Elvíro, tak dělej něco, neplatím tě tu pro nic za nic!" El se pomalinku otočila, načež stanula tváří v tvář zarudlému napuchlému obličeji Valerie, která s sebou přinesla i oblak přeslazeného parfému Živé květy, ikonickou vůni komunistických babiček. Jak trefné.

„Naštěstí mě nezaměstnáváte přímo vy, že?" jízlivě zamumlala El, než zatnula čelist a podívala se Valerii přímo do očí. To je fakt hnusná baba, pomyslela si El. Není divu, že je tak zahořklá.

„Tak nestůj tu jenom," zapištěla Prasečí hlava a rozhodila rukama po prostoru. El převrátila oči v sloup a s bublajícím vztekem se chopila lahvičky dezinfekčního spreje stojící na zemi u pultu šaten. Dřevěný odkládací prostor propichovala pohledem a se vší vervou na něj začala dezinfekci stříkat. V zádech sílící ostříží pohled Prasečí hlavy.

Do háje. Došly papírové utěrky. Musela pro toaleťák na záchod. Ještě s dezinfekcí v ruce se rozešla směrem k dámským záchodům, Prasečí hlava v patách. Udýchaný sopránek kolébající se Valerie se po prázdném foyer rozléhal v nepříjemných frekvencích.

„Kam si myslíš, že jdeš?!"

„Na záchod!" obořila se El a zrychlila krok. Dnešek se celý rozpadal už od samého rána a El opravdu už neměla energii řešit vymletou paní v letech kompenzující si celoživotní komplexy na zaměstnancích divadla.

„Seber se a běž to utřít. Takhle se, děvenko, práci nevyhneš!" zaječela Prasečí hlava za supící El.
„Bože, babo!" štěkla El a v mžiku se na růžovou obludu otočila. El, svírající desinfekci jako namířenou pistoli, přiměla Prasečí hlavu úplně ustrnout v pohybu. Chvíli tak jenom bez hnutí stály a očima jedna druhou ponoukala ustoupit.

Čas se zastavil. El ucítila prudkou bolest v zádech a nekontrolovaně se řítila na Valerii, jejíž výraz se pomalu měnil v čiré zoufalství. Hmyzí oči se jí zvětšily na dvojnásobek své dosavadní velikosti a ústa rozevřela, jakoby se snad pokoušela něco říct. El, ještě pořád v letu, snažíc se zbrzdit pád, stiskla na namířené desinfekci spoušť. Kapinky smradlavého saponátu nezastavitelně letěly vzduchem směrem k vyděšenému obličeji Prasečí hlavy.