- Situace byla sepsána ještě z dob před Vánoci, takže dle toho postavy také reagovali. Touto dobou už může být vše úplně jinak a princové mohou zastávat jiné názory. -

---------------------------------------------------------

Tou dobou už bylo dávno po večeři, když si princové našli volnou chvíli a sešli se v Bradleyho pracovně. Velká světla se ani nenamáhali zapnout, místo nich rozsvítili lampičku na pracovním stole a přisunuli si dvě židle, které sice správně sloužily návštěvníkům, avšak pro jejich účel teď měly stačit. Když byli oba princové usazení, přemístili zrak k deníkům na stole, seskupených do tří sloupců. Bylo to pár dní zpátky, co dívkám zadali již druhý úkol, a teď si konečně našli čas zápisníky zkontrolovat.

„První zápisník je od slečny Tess William", oznámí Bradley a nalistuje stránku s nadpisem Nejoriginálnější dárek. Nejprve si oba přečtou pasáž s dárkem pro Bradleyho.

„...V televizi se mi princ zdál velmi vzdělaný a něco tak obyčejného a přitom tak kouzelného by ho určitě potěšilo", cituje princ Luca a usmívá se. „Počkat. Tím chce říct, že já vzdělaně nepůsobím?" dodá, nadzvedne jedno obočí a zasměje se. Bradley si v ten okamžik uvědomí, že tohle nebude procházka růžovým sadem. Ne, když bude jeho bratr všechno komentovat.

„Možná", odpoví Bradley a mykne ramenem. „Vybrala její nejoblíbenější žánr - drama. To je v pohodě", vytuší a přikývne.

„Teď dárek pro mě", poznamená Luca a oba se znovu začtou do deníku. „Dala by mi sadu hřebenů-"

„Hřebenů? Tak to ti chce nejspíš něco naznačit", zamrmlá Bradley.

„Díky, ale ještě jsem to nedočetl." Luca se na bratra ušklíbne a pokračuje. „Sadu hřebenů pro koně. Má pravdu, to je celkem netradiční dárek. Ale líbí se mi to, jezdectví a vše okolo koní je skvělé", řekne Luca a deník zase zavře. Připomene mu to, že by s dívkami někdy chtěl vyrazit na vyjížďku. 

„Tohle by šlo. Kdo tam je dál?" zeptá se Luca směrem k bratrovi.

„Tenhle zápisník je od slečny Julie Gold", sdělí Bradley, když z hromádky vezme další knížku. Tentokrát to otevře Luca a nalistuje kapitolu Vánoční dárky. 

„Pro mě tu je sportovní oblečení či vybavení", zahlásí Luca spokojeně. „To bych zaručeně využil."

„To zajisté ano", přitaká Bradley a najde odstavec se svým dárkem. Na moment zavládne ticho.

„Kniha. Dobrodružný román", šeptne Bradley a Luca se rozesměje.

„Asi jsi jim omylem vyzradil, že jsi šílený milovník knih." Mykne rameny Luca a uchechtne se.

„Nebo jen nevěděly, co mi dát", odtuší Bradley, ale přikývne. „Knihy mi nevadí. Číst se dá vždy."

Princ Bradley se natáhne po dalším zápisníku. „Annabeth O'Connor", prozradí jméno a nalistuje úkol.

„Princi Bradleymu bych zařídila možnost lovu u nás ve vesnici", přečte Bradley. „Tím bude mít na mysli lov zvířat. Zmínil jsem, že mám rád lukostřelbu."

„Zajímalo by mě, kdo by ulovil koho. Ty toho divočáka a nebo on tebe?" Nadhodí Luca a zasměje se nad tou představou. Bradley protočí očima, ale pousměje se.

„Myslím, že by to bylo vyrovnané", usoudí Bradley a lehce se zasměje. Střílet na terč - ať už pohyblivý či nikoliv - je jedna věc, ale zabíjet zvířata? To je něco docela jiného. „Každopádně zajímavý dárek."

„Ano", odsouhlasí Luca a sklopí pohled k zápisníku. „Mně by věnovala jednu ze svých složených písní...to se mi líbí", zamumlá Luca a pokračuje ve čtení. Pak se ovšem mírně zarazí a vzhlédne k bratrovi. Zápisek ho očividně oslovil - těžko říct, jestli je to dobře. „Vážně působím tak pozitivně?" optá se bratra, ale Bradley nad tím zavrtí hlavou.

„Neber si to tak doslova. Jsou to jen úkoly", řekne Bradley k druhému princi, ale ten o tom nechce nic slyšet.

„Jen úkoly? Ne, tohle je upřímnost v té nejčistší formě", řekne princ Luca vážně a zaťuká ukazováčkem na deník. „Píšou sem to, co si doopravdy myslí. Některé věci by nám ani do očí neřekly, ale sem to napíšou. Nelze to brát na lehkou váhu", upozorní Bradleyho a povzdechne si.

„Ne, jsem rád, že mě vidí veselého. Snažím se o to. Ale to neznamená, že nerozumím realitě. Jen prostě radši strávím den s úsměvem na tváři než se slzami v očích", vydechne princ a pokroutí hlavou. „Každopádně dobrý námět na dárek." Pousměje se.

„Tak popojedeme." Povzdechne si Bradley, odloží zápisník stranou a chopí se dalšího. „Zápisník slečny Skyler Wentworth", ohlásí a oba se dají do čtení.

„Boxovací pytel a k tomu rukavice. Zjistila jsem, že nemá moc v lásce boj na blízko a to, že ho bratr přepere, proto bych k tomu přiložila papírek s vysvětlením: Tento dárek vám dávám proto, abyste to zkusil, zjistil, že je to někdy i zábava a třeba vám to s bratrem půjde snáz", odříká Bradley a poškrábe se ve vlasech.

„Má pravdu", sdělí Luca. „Měl bys víc trénovat. V paláci jsou sice stráže, ale nikdy nevíš, kdy se dostaneš do úzkých. Třeba za tebou rebel vleze do koupelny..." Nadnese to jako žert, ale vůbec se nezasměje. Myslí to vážně.

„Já vím", ustoupí Bradley a přikývne.

„Ani já s tebou nejsem dvacet čtyři hodin denně. Nemůžu tě bránit."

„Já vím! A snažím se. Ale není to tak jednoduché." Bradley si povzdechne.

„Jo. Není. Ale zvládneme to", zamumlá Luca a významně na bratra pohlédne. Bradley kývne.

„Fajn, tak teď k mému dárku", řekne Luca zvesela a zapátrá očima v zápisníku. „No to nee." Zasměje se. „Ponožky? Definitivně nejlepší dárek." Uchechtne se a zaklapne deník. 

Princ Bradley se natáhne po sloupci zápisníků a jeden z nich vytáhne. „Slečna Wendy Green", prozradí a princi Lucovi cukne koutek úst. Otevřou to na straně s úkolem a začnou číst.

„Hodlám vám vysvětlit tu scénu, která se odehrála při našem rozhovoru. Tehdy jste se mě ptal na mou rodinu a já - pro vás z jistě nepochopitelného důvodu - začala brečet...", spustí Bradley a odvrátí pohled někam do prostoru. „Tohle bys asi číst neměl. Myslím, že je to soukromé."

Luca skloní pohled k zemi. „Víš, že bych chtěl vědět, co se tam píše", zašeptá a zkusí se uchechtnout. 

Bradley jemně přikývne. Rozumí bratrově zvědavosti. „Ale neměl bys to číst. Když bude chtít, vysvětlí ti sama, o co jde."

„Já vím." Povzdechne si a promne si rukou obličej. „Nechme to tedy být. Přečteš si to, až tady nebudu." Luca  koukne na bratra a ten kývne.

„Řeknu ti, co by dala tobě", oznámí Bradley a prstem si dopomůže najít onu větu. „Karikaturu tebe a mě. Prý něco, na co když se podíváš, donutí tě to se usmát", prozradí Bradley a krátce se zasměje.

„Jo, to by mohlo plnit svůj účel." Zasměje se i Luca a deník zaklapne.

„Teď tu máme slečnu Angelu Darley", řekne Bradley, když vytáhne z hromádky další zápisník.

„Vypadá to na vlastnoruční práci", poznamená Luca dle toho, co se na stránce píše.

„Vskutku", přitaká Bradley. „Pro tebe konkrétně lapač snů a já bych dostal přívěšek."

„To se mi líbí. Osobitý dárek." Usměje se Luca.

„Souhlasím", připustí Bradley a přejde k dalšímu zápisníku.

„Ten patří slečně Maye Novek", řekne Bradley a zápisník otevře.

„To vypadá rovnou na tři dárky." Zasměje se Luca. „Prožít den jako Osmí?" Podiví se. „No, to zní pozoruhodně."

„Není lehké si to představit", poznamená Bradley a zamyslí se. „Ale ano, interesantní by to jistě bylo. Co tam je dál?"

„Hmm...dárek pro mě!" oznámí Luca po chvíli pátrání v textu. „Malovaná kytara po jejím dědečkovi. To zní nádherně." Usměje se.

„A pro mě.... kniha od Devona", řekne Bradley.

„Jak tak koukám, za chvíli se budeš topit v knížkách", směje se Luca. „Až dojdou knihy v mé knihovně, zajdu si půjčit něco od tebe."

„To klidně můžeš. I teď jich tam mám dost." Ušklíbne se Bradley, ale hned zase zvážní a zadívá se na zápisník. „Popsal dobu patnáctého století", přikývne princ. „Už jsem o té knize slyšel, ale zatím jsem se k ní nedostal."

„Tak to je nejvyšší čas s tím začít", zamumlá Luca a vrhne se po dalším zápisníku.

„Slečna Veronica Delacour", přečte Luca a nalistuje stranu s úkolem. Oba se k tomu skloní a začtou se.

„Tady je pro změnu jeden dárek pro nás oba", upozorní Bradley. „Poukaz na jeden den strávený na soukromé pláži. Pravděpodobně už si i dívky myslí, že moc pracujeme a potřebujeme prázdniny."

„Moc nedoufej, je to jen na jeden den." Ušklíbne se Luca. „Kromě toho, možná je to její způsob, jak se nás na chvíli zbavit", zauvažuje nahlas a zasměje se.

„Zase v tom hledáš něco, co tam není", varuje ho Bradley a zakroutí hlavou.

„Nech si to, jo? Tohle mě na tom baví nejvíc, tak mi to neber."

„Rozkaz", uchechtne se Bradley, protočí očima a odloží deník stranou. Místo něj sáhne po dalším ze sloupce těch nepřečtených. 

„Zápisník patří slečně Josetee Reynolds", řekne Bradley a otevře ho. Chvíli v něm oba princové čtou, potom Luca nechápavě zdvihne zrak.

„Královna ohně? Není to náhodou ten obraz?" obrátí se na bratra nechápavě.

„Ano", přitaká Bradley. „Říkala, že sedí k její povídce."

„Takže proto by ti dala tu povídku", odkývá Luca. „To je neobvyklé. Nejspíš měly s autorkou obrazu velmi podobný styl."

„Velmi."

Luca si odkašle a znovu nahlédne do zápisníku. „Mně by slečna darovala... upřímný názor o tom, co si o mně myslí a jak na ni působím", prozradí Luca a usměje se. „To je dobrý dárek, při rozhovoru jsem se jí na to ptal, ale nedokázala mi odpovědět."

„V tom případě bys dostal, co jsi chtěl", poznamená Bradley a druhý princ kývne.

„Ten názor by mě skutečně zajímal", zasměje se Luca zrovna ve chvíli, kdy se ozve tiché zaklepání ode dveří.  Oba princové obrátí své hlavy daným směrem a spatří, jak do místnosti nakukuje drobná služebná.

„Výsosti." Pokloní se oběma princům. „Nechci vás rušit, ale jste si opravdu jistí, že nic nepotřebujete?" Nejprve se zadívá na Bradleyho, poté na Lucu. Její nejistý, nespokojený hlas prince rozesměje.

„Ano, jsme si tím jistí." Luca s úsměvem pokývá hlavou. „Běžte si odpočinout."

„Ale-"

„Žádné ale. Jděte, zasloužíte si to," vybídne ji Luca a Bradley přikývne.

„Kdybychom něco potřebovali, určitě vás zavoláme", ujistí ji Bradley klidným hlasem. Dívenka opatrně přikývne, znovu se ukloní a zmizí na chodbě. Bradley se zvedne ze své židle a namíří si to k oknu, kde zastaví. Chvíli je ticho.

„Už máš mezi dívkami nějakou favoritku?" obrátí se Bradley na svého bratra a ten mu pohled oplatí.

„Dalo by se to tak říct." Pokroutí očima a mykne ramenem. „Ale uvidíme." Usměje se. „Kromě toho, o mně a mých názorech se bavíme pořád. Jak jsi na tom s dívkami ty?"

Bradley si povzdechne. „Ani nevím. Není moc co probírat."

„Neříkej. Přeci tu musí být nějaká, se kterou si rozumíš víc než s ostatními", nabádá ho bratr.

„Ani nevím", zopakuje Bradley a vyhlédne z okna. „Nejspíš žádná není... Ale to není důležité. Měli bychom dočíst ty deníky", ozve se Bradley a posadí se zpět na svoje místo vedle bratra.

„To ty jsi začal s tou otázkou", oznámí Luca nezávazně a zvedne ruce v obranném gestu.

„Jistě. No, teď už bychom však měli pokračovat. Zápisníků schází již jen pár."

Luca na princova slova přikývne a vyhmátne další deník z hromádky.

„Eileen Stack", prohlásí Luca a spolu s bratrem se začte do textu zápisníku. 

„Možná jsem jim o své vášni pro kytaru neměl říkat. Čím je teď budu ohromovat, když o mně většinu věcí ví?" Luca se zasměje a zakroutí nad sebou hlavou.

„Budeš muset najít jiné balící techniky než hru na kytaru", poznamená Bradley s lehkým úšklebkem.

„Eghmmmm", zabručí Luca a sklouzne hlouběji do sedadla. „Škoda." Uchechtne se a ukáže prstem na větu v zápisníku. „Každopádně, mně by lady dala staré noty pro kytaru. Což je fajn." Pousměje se a stáhnu ruku zpět na opěradlo židle.

„Mým dárkem by byly barevné nápisy se slovy "love", "smile" a "relax". To je....pozoruhodné."

„Pozoruhodně přesné", zasměje se Luca. „Měl by ses tím začít řídit."

„Když myslíš."

„Vím", odpoví Luca, protáhne si ruce za hlavou a zívne. „Tak, co nám tu ještě zbývá?"

Bradley uchopí další zápisník a rozevře ho.

„Slečna Rosalie Chapter", zmíní Bradley a začne číst.

„Výtisk knihy Dějiny Illeji", zašeptá a otočí se na bratra. „Netušil jsem, že by ho mohla mít jedna z dívek u sebe", podiví se.

„Třeba nemá. Dárky nejsou hmotné. Možná je to jen její návrh na dárek", odtuší Luca a mykne ramenem.

„V tom případě čti", pobídne ho Bradley a přisune zápisník blíž k němu. Luca shlédne ke knize a po chvíli ticha zrak zase zvedne.

„Dobře. To bych nečekal", přizná Luca. „Je to zvláštní", zamrmlá skepticky. „Každopádně bych si to rád přečetl."

„Myslím, že nepřipadá v úvahu k dívce dokráčet a požádat ji o něco, co nám nenáleží." Bradley si povzdechne a opře se rukama o stůl. Tenhle dárek očividně vzal i jeho. A to je co říct. 

„Nějak to vymyslíme." Luca pokrčí rameny. „A nebo to necháme být, klasicky", odfrkne si a zapátrá očima v zápisníku. Zajímá ho, co by dostal od slečny on. „Darovala by mi svoji vlastní píseň Přátelství. To je pěkné." Usměje se, ačkoliv mysl mu stále bloudí u té knihy. Zatřese hlavou, zaklapne deník a skočí na další.

„Poslední", vydechne. „Susan Smith". Princové shlédnou k zápisku a Bradley se chopí čtení.

„Princi Bradleymu bych dala šíp, který jsem vlastnoručně vyrobila.... Ale princovi Lucovi bych dala životní motto mé babičky", odrecituje Bradley a pousměje se. „Šíp. To je zajímavý nápad", odkývá to.

„Teda, to životní motto bych chtěl slyšet." Zasměje se pro změnu Luca. „Ale dobré." Zavře zápisník a přihodí ho na hromádku těch přečtených.

„To by bylo", zamumlá Luca a vytáhne se na nohy. „Mám ty zápisníky odnést nebo...?"

„Můžeš to tu nechat. Přečtu si ten od slečny Green a zítra je dívkám zase vrátím." Pousměje se Bradley. Luca si skousne ret a sklopí pohled, potom kývne.

„Tak tedy na viděnou, bratře." Uculí se Luca a vydá se ke dveřím. Během okamžiku je Bradley v místnosti sám. Povzdechne si, otevře zmíněný zápisník a začne číst vysvětlení té scény, co se udála při rozhovorech....

~ Zápis sepsán z pohledu vypravěče