„Je obecně známo, že královna Ameline se na veřejnosti neobjevila již sedm let. Některé kasty si šuškají, že by mohla být vážně nemocná. Videa, která jsou však stále zveřejňována, vykazují o opaku. Královna je na nich zdravá a krásná jako vždy a to nejen při konverzacích s politiky, ale též po boku svého manžela. Novináři po celé zemi usuzují, že by bylo nejlepší nechat královské rodině trochu času na vzpamatování, ovšem..."

Král se natáhne po ovládání a stiskem červeného tlačítka televizor vypne. „Nemůžeme média věčně obcházet. Jednoho dne se to provalí.... Možná nadešel čas jim říct pravdu", vydechne, položí ovladač stranou a promne si rukou obličej. Jeho syn Bradley se otočí v křesle.

„Pravdu? O všem?" zeptá se princ tlumeným hlasem a střetne se s pohledem svého otce.

„Ne, samozřejmě ne. Pouze to s Ameline. Tu lepší verzi", vysvětlí mu král svoje mínění krapet zkroušeně. Princ se nad tou myšlenkou zamyslí. Na moment odvrátí pohled stranou.

„Možná bychom měli dívky poslat domů. Jistě, jejich přítomnost zde je prospěšná k rozptýlení pozornosti novinářů, ale zjevně to stejně nestačí. Zbytečně si to zhoršujeme", sdělí Bradley svůj názor a vyhlédne z okna. „Čím méně osob bude v paláci, tím lépe." Zní to jako slibná idea, král nad tím však nesouhlasně zakroutí hlavou.

 „Selekce je příliš důležitá. Teď dokonce více než kdy dřív", zamumlá král a prsty pravé ruky si zamyšleně promne bradu. „Soutěž necháme v provozu, alespoň něco budeme podle veřejnosti vykonávat správně." Povzdechne si. „Zítra vystoupím na Veřejném kanále a vyjdu se zkreslenou pravdou ven. Snad jim dokážu přinejmenším částečně vysvětlit důvody našich lží."

Tyhle slova zaskočí druhého prince, který doteď v tichosti seděl na pohovce a sledoval dění okolo. Vyskočí na nohy a obrátí se směrem na krále. „Prosím, tohle nedělej, otče. Ne takhle. Máme v paláci dívky a spousta z nich by k nám mohla ztratit důvěru. K čemu by Selekce byla, kdyby dívky jedna po druhé dobrovolně odstoupily?" zmíní Luca vážným, diplomatickým hlasem a neodvrací zrak od svého otce. V ten okamžik se na prince zadívají jak král, tak i Bradley. „Dej mi trochu času, nech mne s nimi promluvit. Řeknu jim to, jen potřebuji čas", dodá princ, tentokrát se v jeho hlasu objeví známka frustrace. Příčí se mu představa, že by všechny ty dívky poslali domů. Po měsíci, co už v paláci strávily, by to bylo nespravedlivé - a to nejen vůči nim, ale i jemu. Nechce o ně přijít.

Král si již poněkolikáté nespokojeně povzdechne. „Obávám se, že čas je jednou z věcí, které nemáme", připustí a poposedne si v křesle.

„Zvládnu to. Jen o tom zatím nikde nemluv. Chci, aby to slyšely nejdřív od nás a ne přes televizní obrazovky. Alespoň tohle jim za ty lži dlužíme", poznamená Luca a překříží si ruce na hrudi. To zaujme jeho bratra Bradleyho, který si tiše odkašle a prince osloví.

„Třeba to není tak horké, bratře. Přemýšlej, spousta dívek už určitě nabyla podezření. Koneckonců, není tak těžké si dát dvě a dvě dohromady. Třeba již ví, co za tajemství skrýváme a jen čekají, až jim to někdo z nás potvrdí. Jistě tomu budou rozumět a odpustí nám." Bradley se pousměje.

„Třeba, třeba", zopakuje Luca lehce kousavě. „Chybí nám jistota. Já vím, že jsem ten, co věří v zázraky, ale v tomhle ohledu nic riskovat nechci." Zavrtí hlavou a přejde z jedné strany místnosti na druhou. Jeho bratr si povzdechne, ale nic nenamítá. Král na to však má jiný názor.

„Ne", zamítne král. „Musím to zítra ohlásit. Je to moje královská povinnost." Ohlédne se po svých synech. „Tomu byste oba měli rozumět."

„Jistě", kývne Bradley. Ani jeho nijak zázračně netěší, že se to dívky dozví tak nevhodným způsobem, ale na druhou stranu nemá nic proti. Chápe, že se musí udělat to, co je správné. Kromě toho v dívkách zatím žádnou spřízněnou duši nenašel a jejich případná ztráta by mu tolik neublížila... Jak šílené, že o dívkách přemýšlí zrovna takto.
Stejná myšlenka se náhodou dostane do hlavy i princi Lucovi. Pevně k sobě stiskne oční víčka a ponechá místnost v naprostém tichu, zatímco jej oba jeho společníci pozorují. A když oči potom znovu otevře, řekne tu jedinou věc, kterou by to teď mohl zvládnout zachránit.

„Zamiloval jsem se."

~ Zápis sepsán z pohledu vypravěče

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

//Tak fajn. Řekla jsem si, že už by to chtělo začít pomalu odhalovat určité záhady, kterými je celé království zastřeno, takže tady máte první (ne)nápovědu (záleží na tom, co si z toho vezmete).
Víc jsem toho za dnešek napsat nestihla, takže pokračování dostanete někdy příště.
Jsem zvědavá na vaše reakce, ale možná bude lepší to s těmi konspiračními teoriemi nepřehánět. ;D

- Summer ♥