Will

Hned jak jsme měli všichni všechno sbalené, nasedli jsme do dvou aut a vydali se na cestu k mým prarodičům. Anabet seděla v autě s našimi, kteří jeli před námi a já vezl Theu s Elizabeth, která si ji i přes bezpečnostní pás tiskla k sobě. Ty dvě k sobě měli rozhodně velmi blízký vztah.

Cesta proběhla klidně a rychle až jsme zastavili u hlavního vchodu do domu mých prarodičů. Tu jejich velkou vilu s šedou omítkou a hlídači na každém kroku jsem nenáviděl, i když vnitřní interiér byl úchvatný.

Vystoupil jsem z auta. Elizabeth udělala to samé s Theou v náručí. Vzal jsem z kufru naše zavazadla a přistoupil k Elizabeth, která se podezřívavě rozhlížela po okolí a tiskla si Theu k sobě. Opět jsem pocítil ten zvláštní pocit, že tu něco nehraje, ale nechal jsem to být a přistoupil k nim.

„Pojď, ukážu ti pokoj, kde budete a ošetřím ti tu ruku," řekl jsem jí a vydal se k hlavnímu vchodu. Babička nám od něj otevřela dveře a pustila rodiče s Anabet dovnitř.

„Co jsi zase provedl?" zeptala se mě babička, když jsem kolem ní procházel a vysloužil jsem si od ní pohlavek.

„Tentokrát jsem v tom nevině. Teda možná," přiznal jsem nakonec. Je hodně velká možnost, že ti muži, které jsme s Elli zabili sloužili někomu od mafie, ale od koho. Jejich těla jsme nechali na odklizení našich bodyguardů, ale zbraně jsme jim odebrali a vzali je sebou k prozkoumání.

Babička se na mě zamračila, ale nechala Elizabeth i s Theou projít a až za nimi zavřela dveře a už nic neřekla. Prošla kolem nás zpátky do společenské místnosti, kde se obvykle schází celá rodina za těžkých či významných časech.

„Tudy," řekl jsem a vedl Elizebeth velkou chodbou plnou obrazů zavěšených po stěnách až do západního křídla. Tam jsem je vyvedl po točitých schodech do dalšího patra a vešel s nimi do prvních dveří na pravo. Před námi se objevil pokoj zařízený v béžové barvě a stejné byly i stěny.

„Co je to za pokoj?" zeptala se potichu Elizabeth a pozorně se po místnosti rozhlížela.

„Je to pokoj pro hosty. Můj je hned naproti stejně jako ostatních. Tohle křídlo je určené buď pro nás nebo nečekané hosty." Elizabeth přikývla a přešla k posteli. Položil jsem jejich tašky na zem k šatníku a sledoval, jak Theu pokládá do postele a přikrývá ji peřinou s béžovým povlečením. Divil jsem se, jak ta malá mohla zase usnout, ale asi to bylo to nejlepší.

„Pojď za mnou podívám se ti na tu ruku," zašeptal jsem na Elli a zamířil ke dveřím. Když jsem se u nich otočil, všiml jsem si, jak dává Thee do ruky plyšového králíka a hladí ji po vlasech. Potom se otočila a mířila ke mně.

Společně jsme přešli chodbu do mého pokoje. Rozsvítil jsem světlo v pokoji a hodil svoji tašku na postel. Později si ji možná vybalím. Elli se posadila na okraj postele a prohrábla si vlasy. Vešel jsem rychle do koupelny, která byla skrz dveře propojená s mým a vedlejším pokojem. Ze skříně pod umyvadlem jsem vytáhl lékárničku a zamířil s ní zpátky do pokoje za Elizabeth.

Posadil jsem se na postel vedle ní a vedle sebe položil lékárničku. Elizabeth si sundala z rány můj kapesník, který nasákl krví. Nanesl jsem na kousek vaty dezinfekci a začal jí opatrně ošetřovat ránu od nože. Naštěstí to bylo jen povrchové škrábnutí, které jen hodně krvácelo, ale to šlo zastavit.

„Bude to dobrý," řekl jsem jí a dal ji na ránu náplast.

„To už mi dneska říkáš poněkolikáté," odpověděla mi. Zvednul jsem koutek úst a vzpomněl si na její způsob, jak se uklidnit z prodělaného šoku.

„Jenom v tom pokoji jsi mě políbila, že?" zeptal jsem se jí opatrně. Jen pokrčila rameny.

„Nestěžoval sis."

„Protože jsem byl zaskočen tvou dovedností v líbání."

„Takže líbám dobře?"

„Jo," vyhrkl jsem dřív než mi to stihlo dojít. Když mi došlo, že jsem jí zrovna složil kompliment, zhluboka jsem si povzdechl.

„Díky za kompliment,"řekla a u toho se pobaveně usmívala.

„A mě žádný neřekneš?" Naše konverzace začala nabírat na vážnosti a zasahovala do mezí, které jsme spolu jako zaměstnanec a zaměstnavatel asi mít nemohli, ale z nějakého důvodu jsem se k ní choval jinak. Možná to bylo našimi rychlými odpověďmi.

„Ne. Mohlo by hrozit, že ti naroste ego." Musel jsem se zasmát a Elizabeth se zasmála taky. Byl to upřímný smích, který jí slušel. Jenže když jsem se zadíval na její usměvavou tvář, uviděl jsem modřinu na její čelisti a rozbitý ret.

„Měla jsi mě poslechnout a zůstat v tom pokoji."

„Kdybych to udělala, tak by tě mohli zastřelit."

„Jenže takhle mohli zabít i tebe."

„Ale neudělali to, protože jsme byly dva na dva." Ta holka je prostě děsně paličatá, až z toho začínám šílet. Prohrábl jsem si rukou vlasy. Musím změnit téma nebo ji budu mít chuť uškrtit.

„Kde ses naučila prát?" Nešlo přehlédnout, jak se napjala a těkala očima po pokoji. Elizabeth si položila ruku na ránu a vstala z postele.

„Žila jsem v místě, kde jsem se to musela naučit, abych přežila."

„Špatná část města?"

„Jo přesně tak," souhlasila. Natáhl jsem se k nočnímu stolku a sebral z něj ovladač od televize. Stiskl jsme tlačítko a na černé televizi se objevil barevný obraz. Zrovna na jednom kanále dávaly televizní noviny, které komentovala moderátorka. Navýšil jsem hlasitost a všiml si, jak Elizabeth zpozorněla a její pozornost se upnula na televizi, kde se zrovna objevilo tělo mrtvé ženy.

„Dnes večer okolo deváté hodiny našli policisté zavražděnou mladou dívku. V čem se, ale tahle vražda lišila bylo, že žena byla usmrcena kulkou do hlavy, ale podle mluvčího policie zemřela dívka na vykrvácení způsobené ránami na jejím těle. Někdo jí totiž vyřezal do těla větu, která zní. Pokud nechceš, aby takhle dopadli další lidé tobě blízcí, tak vezmi malou a sejdeme se na místě Aronem a tebou určeném. Co tímhle vrah zamýšlel policisté nevědí, ale bylo nám i prozrazeno, že poblíž těla ženy se našlo i tělo muže též zastřeleného kulkou do hlavy." Ztišil jsem znovu hlasitost a sledoval, jak kameramani přiblížili záběr na tělo ženy, teda spíš dívky. Ležela v zakrvácené zemi do půli těla nahá a na zádech a rukách měla vyřezanou větu, kterou moderátorka řekla. Elizabeth se chytila za ústa a celá se třásla. Jen jsem se modlil, abych za tohle nemoh.

„Jsi v pohodě?" Možná to byla špatná otázka, ale lepší mě v tu chvíli nenapadla. Elli se na mě otočila s hrůzou v očích. Zvedl jsem se z postele připravený ji obejmout či udělat cokoliv, aby se po dnešku cítila lépe.

„Jo, jen... Půjdu si lehnout, za dnešek toho všeho bylo hodně a já. Jdu si lehnout," řekla a vzápětí odešla z pokoje. V tomhle ohledu měla pravdu. Za dnešek se toho stalo až příliš a spánek rozhodně neuškodí. Nechal jsem televizi jet a zamířil do koupelny. Osprchoval jsem se a potom zamířil rovnou do postele.

Elizabeth

Myslela jsem, že se pozvracím, když jsem poznala na fotografii, kterou v televizi ukázaly Christinu. Nemohla jsem uvěřit, že ji zabili, aby mi doručili zprávu. Netušila jsem co mám dělat. Musela jsem ochránit Theu, ale tím, že jsem se dala dohromady s Blackwoody jsem ohrozila i je. Až teď jsem přemýšlela nad tím, zda ti lidé nešli po mě místo Willa. Musela jsem si udělat jasno hlavně v jedné věci. Mou prioritou byla Thea a tu musím i ochránit. A to znamená ujistit se, aby byla v bezpečí a přitom zajistit, aby nikdo další mě blízký neutrpěl jakékoliv zranění.

Zvedla jsem se z křesla, kde jsem seděla a pozorovala Theu a přemístila se k posteli, kde ležela. Posadila jsem se na okraj postele pohladila Theu po vlasech. Thea otevřela oči a ospale se na mě podívala.

„Děje se něco?" zeptala se mě. Usmála jsem se na ni a nepřestala ji hladit po vlasech. Thea si přitáhla Zajdu k tělu a přivřela oči.

„Nic se neděje, broučku. Jen si musím jít promluvit s tátou." Thea přikývla.

„Zlobí se, že jsme na výletě?"

„Ne, zlatíčko. Jen si s ním musím promluvit, ano." Thea přikývla. "Zůstaneš tu s Blackwoodovými, ano." Thea znovu přikývla a já ji přestala hladit.

Ještě chvíli jsem tam seděla a čekala, dokud celý dům neusne. Potom jsem si z tašky vzala zbraň se zásobníky a zamířila pryč z domu. Cestu jsem si pamatovala a celou dobu jsem se snažila být neslyšná. Povedlo se mi dostat až k jednomu z aut a odjet pryč od domu. Teď bylo jen zajet do staré továrny, kde jsme se s Aronem scházeli. Nebylo mi líto jeho smrti, ale za to co udělal mě si to zasloužil. Jen udělali to po čem jsem já už dlouho toužila.

Will

Ráno jsem se probudil a protřel si obličej. Čas vstávat a všechno s našimi vyřešit. Převlekl jsem se do riflí a černého trička a zamířil dolů. Zastavil jsem se u dveří, kde Elizabeth s Theou spí. Jemně jsem zaklepal a potom nakoukl dovnitř. Thea stále spala v posteli a Elizabeth nikde nebyla. Nejspíš už sešla dolů na snídani nebo byla v koupelně.

Zavřel jsem dveře a sešel po schodech dolů. Zamířil jsem do kuchyně, kde už babička s dědou i rodiči snídali.

„Bré ráno," pozdravil jsem a přešel ke kávovaru, kde jsem si nalil do hrníčku kafé. Není nic lepšího než ranní káva.

„Dobré i tobě, Wille. Vaše hospodyně i s tou malou ještě spí?" zeptal se mě dědeček a posadil se i s talířem s jídlem ke stolu. I na svůj věk vypadal stále skvěle. Jeho tvář zdobilo jen nepatrné množství vrásek a jeho nakrátko ostříhané šedé vlasy měl vždy pěkně sčesané a v obleku vypadal opravdu pokaždé jako gentleman a kavalír. Nikdo by ho netypoval na mafiána.

„Thea ještě spí a Elizabeth je nejspíš v koupelně," odpověděl jsem mu a s hrnkem se posadil k velkému dřevěnému stolu.

„Skvěle, pak si tedy promluvíme o tom kdo na vás zaútočil," začal dědeček svůj monolog o tom, že to musíme vyřešit a ochránit nás. Jakoby jsme to potřebovali, když otec vede firmu, kde najímá lidi jako bodyguardy a domlouvá jim kšefty.

„A taky o tom, že Harrymu Derlovi utekli dcery a vypsal na ně odměnu," ozval se v místnosti strýcův hlas. Otočil jsem se a uviděl ho vstupovat do kuchyně s Robertem za zády. Byly si vzhledově podobní. Měli stejné šedé oči a hnědé vlasy. Jediné v čem se lišili byly vousy, které strýc měl na obličeji na rozdíl od Roberta.

„S Harrym nemáme žádné spory a dcery si měl ohlídat sám," odbyl ho dědeček. Máma s babičkou se zvedli od stolu a zamířili pryč z kuchyně.

„Nemáme, ale ten chlápek Aron, kterého zabili s tou holkou se vzkazem, pracoval pro ně. Podle informátora jim pomohl utéct právě on a ta holka je vzkaz pro ty dvě."

„A jak vypadají?" zeptal jsem se ze zvědavosti.

„Ta starší je docela sexy," poznamenal Robert a položil přede mě na stůl papír. Vzal jsem ho do ruky a jako první mě udeřila do očí fotka, na které byla blondýnka s tmavě modrýma očima. Tu podobu by přehlédl jedině slepec.

Odložil jsem hrnek s nedopitým kafem na stůl a zvedl se ze židle. Mířil jsem rovnou do Elizabetina pokoje s Robertem za zády. Neustále se mě na něco ptal, ale ignoroval jsem ho. Byl jsem až příliš naštvaný na to, abych mu všechno mohl vysvětlit. Jsem hlupák, že mě celou dobu obelhávala.

Když jsem šel po schodech nahoru, všiml jsem si, jak Thea stojí na chodbě a tiskne si plyšového králíka k tělu. Vypadala vyděšeně. Sakra ta malá nemůže za svou sestru, takže musím být milý a hodný. Nebo si aspoň hrát na hodného a milého.

„Theo. Kdepak je Elizabeth?" zeptal jsem se jí a došel až k ní. Přidřepl jsem si k ní a snažil se být klidný.

„Elli říkala, že si musí promluvit s tatínkem. Myslím si, že se zlobí, že jsme odjeli na výlet bez něj, ale Elli říká, že ne a že mám zůstat s vámi," řekla Thea tichým hláskem a přitiskla si králíka blíž k tělu.

„A neříkala, kde si s tatínkem popovídají?" Thea zakroutila hlavou.

„Na tom vzkazu bylo, že se mají sejít na místě, kde se scházela s Aronem," přidal se do konverzace Robert.

„Znáš Arona?" zeptal jsem se opatrně Thei. Nesměle přikývla. "A netušíš, kde se scházeli?"

„Ne, ale jednou se spolu sešli v nějaké staré budově."

„Víš co, běž se dolů najíst, jo? Moje máma se o tebe postará, ano?" Thea přikývla a pomalu zamířila ke schodům. Otočil jsem se na Roberta a zadíval se na něj. Pokud mě mé instinkty nezrazují tak má Elli nějaký průšvih a zrovna teď dělá něco špatného.

Vytáhl jsem z kapsy telefon a vytočil její číslo, které jsem si od ní vzal. Čekal jsem, kdy to vezme, ale stále se nic nedělo. Nakonec hovor přepnul na hlasovou stránku. Zadíval jsem se na Roberta a nadzvedl obočí. Něco mi tu nehrálo a já chtěl znát celou pravdu.

„Ten pohled znám. Ty ji vážně chceš hledat?" zeptal se mě nevěřícně Robert. Kousl jsem se do tru a přikývl. "Proč?"

„Protože mi tu něco nesedí."

„Zase ten tvůj podělaný instinkt. Ale dobře, když si chceš hrát na kočku a myš tak proč ne. Jen netuším proč to děláš a je mi to fuk. Nachystám auto." Tohle jsem na Robertovi miloval. I když se mnou nesouhlasil a neschvaloval mé rozhodnutí, stejně do toho šel se mnou.

Vrazil jsem do pokoje a z tašky si sebral zbraň se zásobníky. Nechtěl jsem vyděsit Theu, a tak jsem mámě nic neřekl, ale tátovi jsem vše vysvětlil. Souhlasil s námi a jako vždy souhlasil s mým instinktem. On jediný mi v tomhle plně věřil, a proto se k nám se strýcem připojili. Zároveň se totiž i obávali o tom, co před námi Elie tajila a jediný kdo nám mohl říct pravdu byla právě ona.

Nasedli jsme do aut a vyjeli pryč. Doufám, že mě ani tentokrát můj instinkt neplete. Navíc se mě zmocňoval divný pocit, že se něco děje. Být na Elizabetině místě zmizel bych v noci a ráno se vrátil, ale ona stále byla pryč a to mě děsilo. Hlavně, ať ji najdeme.

Tamtadadá, další kapitola na světě a já doufám, že se vám líbila. Copak si myslíte, že Elizabeth zamýšlí a najdou ji Will s ostatními? Za veškeré komentáře či hvězdičky nebo jenom shlédnutí předem děkuji a doufám, že se příběh stále líbí a baví vás. :) A na obrázku je malá nápověda k příští kapitolce. :)