Elizabeth

Z temnoty, v které jsem se nacházela, mě probudilo něco studeného. Prudce jsem otevřela oči a probrala se. Postupně jsem zjistila, že mám bolest hlavy od toho svinstva pomocí, kterého mě uspali. Možná nebyl nejlepší nápad jít si s tátou promluvit. S takovou bych neskončila v téhle díře, kde jsem seděla svázána na dřevěné židli, u které z obou stran stáli nějací muži. Kvůli tomu uspávacímu svinstvu jsem měla rozostřené vidění, takže jsem viděla všechno jako barevné šmouhy.

„Už se probrala," řekl někdo. Bylo pro mě těžké ho sotva slyšet, ale postupně jsem nabývala zpátky svých smyslů.

„Kdyby jste jí neuspali a nedali jí toho tolik,tak by už dávno byla vzhůru, ale ono ne. Vy jste ji prostě museli uspat a ještě k tomu jí dat dávku, která by uspala i koně." Ten hlas mi byl povědomí. Určitě patřil někomu mladému a ambicióznímu. Podívala jsem se před sebe, odkud jsem hlas zaslechla a snažila se zaostřit na osobu, která stála u kovového stolu.

Snažila jsem se na osobu zaostřit. Rozeznávala jsem krátké blond vlasy, tmavě modré oči, ostře řezané lícní kosti, které zdědil po otci. Co on tu dělá?

„Liame?" zeptala jsem se ho a nemohla uvěřit, že tu je.

„Ahoj, Elli," řekl můj bratr až přehnaně sladce a mé jméno protáhl. Věděl, že nesnáším, když takhle protahuje moje jméno a právě proto to dělal. Protože ho bavilo mě otravovat a znepříjemňovat mi život. Otci to bylo pokaždé jedno. Pro něj byl hlavní Liam.

„Kde je otec. Chci si s ním promluvit,"promluvila jsem a směřovala svůj pohled pouze na svého bratra.

"Je doma a těší se, až se mu jeho milované dcery vrátí. Takže pokud si chceš promluvit s ním, bude to muset počkat, dokud nebudeme mít i Theu, abychom mohli jet domů."

"Nechápu to. Proč by byl otec doma, když jsem dostala jeho vzkaz?"Tohle nedávalo smysl. To co jsem viděla ve zprávách by udělal jenom můj otec. Nebo jsem se mýlila?

Přikláněla jsem se k druhé možnosti, protože se na Liamově tváři objevil povrchní úšklebek.

"To jsi byl ty?" zeptala jsem se ho udiveně a doufala, že se mýlím. Nechtěla jsem, aby z něj bylo stejné monstrum jako z otce.

"Líbila se ti má práce?" zeptal se Liam a z jeho hlasu jsem slyšela hrdost. Dělalo se mi z něj špatně.

"Jak jsi mohl? Proč bys něco takového vůbec dělal?" Věděla jsem, že Liam není stejný jako já, ale netušila jsem, že bude jako otec.

"Jednoduše, Elli. Přijít na Arona chvíli trvalo, ale když tě varoval, tak jsme vás našli. Sledoval jsem tu holku, jak s Theou jde domů a řekl svým lidem, ať čekají, dokud se tam neobjevíš i ty, což se taky stalo, jenže jste se mým lidem potom ztratili mezi auty což mi něco připomíná. „Coopre, neřídil jsi to auto náhodou ty?" Nelíbilo se mi kam bratrova otázka směřuje. Podívala jsem se na vysokého muže, který stál po mé levé straně. Měl krátké černé vlasy a byl docela mladý. Typovala jsem mu na něco kolem dvaceti pěti. Nechápu, jak se mohl zaplést s lidmi jako je můj otec a bratr.

"Ano, pane. Řídil jsem ho," odpověděl mu Cooper a narovnal se. Za ty léta jsem se naučila rozeznat, kdy má člověk strach a snaží se to zakrýt a tohle byl přesně jeho případ. Liam mu naznačil, ať přijde blíž a Cooper uposlechl. Se zatajeným dechem jsem očekávala, co se bude dít dál. Liam mu dal ruku okolo ramen a poplácal ho za něj.

"Řekni mi Coopre jsi pravák nebo levák."

"Pravák, pane." Liam přikývl a dovedl Coopra až k železnému stolu, na který mu položil levou ruku. Sám obešel stůl a vzal něco do ruky. Přes Coopra jsem na tu věc neviděla, ale rozhodně mi ta věc naháněla strach. "Víš Coopre, můj otec má rád schopné lidi a já taky. Aron na nás udělal boudu a podraz a zaplatil za to životem stejně jako ta holka. Takže z toho plyne, že za každé selhání, podraz či cokoliv jiného čím mě či mému otci neuděláš radost přijde trest, rozumíš?" Liam to všechno říkal až ledově klidným hlasem.

"Ano, pane," odpověděl mu Cooper.

"Skvěle, takže tohle je tvůj trest." Ve stejnou chvíli co to Liam pronesl se halou, kde jsme byli, rozlehl bolestný křik. Chloupky na zátylku se mi postavily do pozoru. "Pamatuj si, že naše rodina nesnáší neschopnost," zavrčel na Coopra Liam a odložil věc na stůl vedle Cooprovi ruky. Ten si ji pohotově stáhl k hrudi a snažil se udusit bolestivé sténání. Tu věc jsem rozeznala. Bylo to kladivo.

"Pane bože," vydechla jsem nevěřícně. Můj bratr se určitě proměnil v monstrum.

Liam obešel stůl, nechal u něj Coopra stát se zraněnou rukou a zamířil ke mně. Snažila jsem se svoje zděšení schovat pod vrstvu vzdorovitosti.

„A teď zpátky k tobě, Elli. Kde je Thea?" Liam se opřel rukama o postraní opěrky židle přímo na moje ruce. Mohl mi nahnat strach, jakýkoliv chtěl, ale moje odhodlání chránit Theu bylo silnější.

„Já ti nic neřeknu. Podívej se co se z tebe stalo. Proč jsi stejný jako on?" Snažila jsem se změnit téma z Thei na něj. Liam si zhluboka povzdechl a narovnal se.

"Vždycky jsem si myslel, že jsi chytrá, ale teď o tom pochybuji. Podívej se na našeho otce. Vybudoval si pověst, má peníze i moc."

"Zabil nám naši matku,"vyhrkla jsem na něj bez myšlení.

„Tak měla být lepší manželkou, jinak by teď byla živá!" zakřičel na mě Liam až jsem se na židli poskočila. Na tohle téma jsme byli oba hákliví.

"Elli, přestaň dělat problémy a řekni mi kde je Thea." odhodlaně jsem se dívala Liamovi do očí. Rozhodovala jsem se, dokud jsem se nerozhodla definitivně. Liam už není moje rodina. Nechci s ním mít nic společného. S ním ani s mým otcem a nedovolím jim, aby se Thei zmocnili a změnili ji na jednu z nich.

"Naser si," vyplivla jsem odhodlaně na Liama. Liam si povzdechl a udělal to co mi nikdy neudělal. Pokaždé mě slovně týral či provokoval, ale nikdy mě neudeřil.

Nemohl jsem uvěřit, že teď to udělal, ale pálení na mé pravé tváři tomu jen nasvědčovalo, že to je skutečnost.

„Četla jsem ten inzerát, pokud mě otec chce zpět, tak se mi nesmí nic stát, jinak to každý schytá, i ty," řekla jsem pohoršeně. Doufala jsem, že teď nad ním mám navrch, protože dobrovolně mu nic neřeknu.

"Elli, je to můj otec a i když máš pravdu, tak já to mám povolené. Otec chce své dcery zpátky a řekl mi, že můžu udělat cokoliv, jen když vás zpátky přivedu, takže mě laskavě přestaň provokovat sestřičko a řekni mi, kde je Thea." Zvedla jsem hlavu a semkla rty. Nic mu neřeknu.

Liam se začal usmívat. Přešel zpátky ke stolu a opřel se o něj.

„Jedno ti musím nechat, Elli. Vždycky jsi měla odvahu a odhodlání vůči Thei, ale jak silné si myslíš, že bude až s tebou skončím?" Mým tělem projela vlna strachu, co mi Liam udělá, ale i toho zda nakonec povolím a vše mu řeknu.

"Pánové, kdo z vás má cigarety?" zeptal se hlasitě Liam. Odkdy začal kouřit?

Jeden z mužů mu bez řeči podal krabičku cigaret. Liam si z ní vytáhl cigaretu, vložil si ji do úst a zapálil. Vdechl trochu dýmu a pak ho vyfoukl. Znechuceně se u toho zatvářil a oddálil ruku s cigaretou od tváře.

"Stále nechápu kuřáky," prohodil a zamířil ke mně. On možná nechápe kuřáky, ale já nechápu jeho samotného.

„Poslední možnost, Elli. Řekni mi kde je Thea."

„Trhni si."

„Jak chceš," řekl a kývl na muže po mé levé ruce. Ten mě chytil za levou ruku, rozevřel mi ji a natočil dlaní nahoru. Liam se sklonil a přiložil mi zapálený konec cigarety do dlaně. Strašně to pálilo a já se musela kousnout do rtu, jen abych nekřičela bolestí. Chtěla jsem mu svoji ruku vytrhnout ze sevření, ale zapěstí jsem měla připoutané k opěrkám židle, ale nohy ne. Jednou nohou jsem šlápla vší silou muži na nohu a tu druhou vykopla proti Liamovi.

Oba dva zasyčeli a Liam odtáhl cigaretu, jenže ten druhý mi stále držel ruku. Mohla jsem na své ruce cítila bolest způsobenou po cigaretě. Z očí mi začaly téct slzy, ale ústa jsem držela pevně sevřená u sebe. Nesmím vydat ani náznak bolesti. Liam se začal smát a já na ho nechápavě pozorovala.

„Zapomněl jsem na tvoji kuráž. Nikdy ti nevadilo se prát. Takže to znamená, že asi budu muset přitvrdit, co?" Liam šáhl rukou do tašky a z ní vytáhl skládací nůž. Rozložil ho a namířil na mě jeho špičkou.

„Rád bych ti připomněl, že stačí kdykoliv říct, kde najdu Theu a tohle všechno skončí," řekl předtím než ke mně znovu přišel a tentokrát mě do dlaně řízl po celé její délce. Zaskučela jsem, jak jsem se snažila udržet ústa u sebe a přitom nevydat ani hlásku a způsobit mu tím radost z mé bolesti. Nesmím se tomu poddat kvůli Thei. Nesmím se nechat zlomit kvůli ní.

William

Prohledali jsme většinu míst, které jsme sami používali k obchodu či těch, která jsme posuzovali za důležité, jenže nikde jsme ji nenašli. Po celou dobu hledání jsem na sobě cítil pohledy ostatních, které mi prozrazovali, že netuší, proč tohle všechno dělám kvůli holce, kterou znám ani ne den. Jenže já to věděl. Dělal jsem to pro Theu. Pro tu malou Elli hodně znamenala a Elli to s ní měla stejně. Stále jsem nemohl zapomenout na tu noc, kdy nás doma přepadli a Elli byla schopná udělat cokoliv, aby její sestra byla v bezpečí. Viděl jsem jí to na očích.

Rozložil jsem mapu města a znovu si ji pořádně prohlédl. Musel jsem Elli najít už jen kvůli Thei, protože jejich pouto bylo stejné jaké jsem měl já k Anabet, i když jsem měl často chuť ji uškrtit, ale stejně to byla moje mladší sestřička, která potřebovala moji ochranu. Zkoumal jsem každé místo a snažil se na budovy dívat z pohledu mafiána, který o tomhle městě nic pořádně neví. Přece jen jejich rodina pocházela z jiného města a tady nezasahovali až do teď.

Do očí mě udeřila stará továrna, která byla uzavřená jen pár týdnů, ale byla vyprázdněná. Nikdo ji nepoužíval, dokonce ani my. Zabodl jsem prst na budovu na mapě a vzhlédl na ostatní, kteří se na bod pod mým prstem pozorně podívali.

„Myslíš si, že tam bude? Už tak ji hledáme celé dopoledne," řekl otráveně Robert a opřel se o kapotu auta, na které byla mapa rozložená.

„Kdybych byl na jejich místě určitě bych to místo aspoň zkusil, ale příště jí dám sledovací zařízení, abychom ji mohli lépe najít, pokud chceš?" Ironie ze mě přímo sršela. Sám jsem toho hledání začínal mít po krk, ale pocit, že Elizabet něco dlužím i Thei mě prostě hnal dál. Robert se ušklíbl.

„To zní dobře." Co všechno on neodsouhlasí?

„Tak fajn zpátky do aut, jedeme tam," zavelel otec. Složil jsem mapu a nasedl s Robertem zpátky do auta.

„Připomeň mi, proč ji vlastně hledáme," prolomil Robert ticho v autě.

„Protože je sexy." Vrátil jsem mu jeho vlastní slova a musel se společně s ním usmát. Těšilo mě, když jsem mu jeho minulé slova mohl vrátit.

„To nepochybně, ale teď vážně. Proč ji hledáme, když to není náš problém?" Tohle jsem si taky řekl, ale měl jsem ten pocit. Horší je, že mu o tom ani říct nemůžu, protože by si ze mě mohl dělat srandu a o to jsem vážně nestál.

„Ani nevím. Zřejmě kvůli Thei, která čeká, kdy se její sestra znovu objeví. Musím ji kvůli té malé najít. Mají mezi sebou zvláštní pouto a nechci je o to připravit navíc Elli chápu. Nejspíš odešla za otcem, aby se nějak pokusila Theu ochránit, ale neopustila by ji."

„A jak k sakru můžeš vědět tohle?"

„Protože bych udělal přesně to samé být na jejím místě já. Navíc ty jsi nebyl u nás doma, když nás napadli." Robert zakroutil hlavou a po zbytek cesty věnoval plnou pozornost silnici za což jsem mu byl vděčný. Nepotřeboval jsem, aby se v tom nadále vrtal.

Konečně jsme dojeli k vysokému plotu, který byl okolo staré továrny. Zastavili jsme s auty u brány, která vedla dovnitř a vystoupili z aut. Vytáhl jsem si svoji zbraň schovanou za zády a ujistil se, že je nabitá.

„Roberte, Wille vy běžte zepředu a my půjdeme z boku. Pokud tam budou nezasahujte..."

„Dokud nezaslechnete signál. Já vím, dneska to slyším snad po desáté," řekl jsem otráveně a zamířil k hlavním dveřím do továrny s Robertem za zády. Když tu s námi byl otec bylo jasné, že tomu bude chtít velet, i když mám už nějaké obchody i akce podobného typu sám za sebou. Nezapomenu, jak jsem musel Roberta dostat z parníku plného Sternsova gangu jenom proto, že se ten idiot nechal chytit, když se gang snažil otevřeně obrat o peníze. No snad se z toho ponaučil, protože od té doby jsem nic podobného dělat nemusel. Až do teď.

Otevřel jsem dveře a opatrně vešel dovnitř. Byla to vstupní hala, kde nebylo skoro nic vidět, protože okna byla zatlučená a skrz ně sem procházelo minimální množství světla. Navíc dveře,kterými jsme přišli dovnitř Robert hned zavřel. Došel jsem ke zdi na opačném konci haly a našel tu další dveře.

Na škvíru je otevřel. Z místnosti se ozval ženský křik. Jo tentokrát jsme se trefili. Rozevřel jsem dveře natolik, abych jimi prošel a přeběhl se ukrýt za velké bedny, které se u dveří nacházely. Nahlédl jsem zpoza nich a uviděl Elizabet sedět na dřevěné židli uprostřed rozlehlé haly. Poblíž ní stáli dva muži znichž jeden byl mladší a v ruce držel nůž s rozžhaveným ostřím.

„Toho znám. To je Liam. Bratr Elizabet. Ten co drží ten nůž," zašeptal mi do ucha Robert, když vykoukl na skupinku lidí zpoza mě. Už teď se mi ten zmetek nelíbil. Jeho výraz v obličeji značil, že je naštvaný, ale mě víc vadil ten rozžhavený nůž v blízkosti Elizabet. Já sám jsem neubližoval ženám. Teda pokud se nejednalo o velice závažný problém, ale to jsem jim stejně nejhůř dal párkrát do obličeje, ale nic takového jako Liam bych neudělal. Navíc vlastní sestře.

„No tak Elli. Víš, že mi nedělá problém ti to opakovat stále dokola, ale té tvojí tvářičky či jen hebké pokožky je škoda. Prostě mi jen řekni, kde je Thea a všechno to skončí," řekl Liam a podal nůž jinému muži. Slyšel jsem, jak Elli vzlykla a viděl jsem, jak zvedla hlavu a plivla Liamovi do tváře. Ta holka je rozhodně šílená nebo šíleně odvážná.

„Naser si," pronesla naštvaně. Liam kývl hlavou a muž, který stál za Elli si šáhl do kapsy, odkud vytáhl igelitový sáček. Tušil jsem, co s ním má v plánu a rozhodně se mi to nelíbilo.

„Na to ani nemysli. Musíme počkat na signál," zavrčel mi do ucha Robert, když vytušil můj záměr a zastavil mě s rukou na rameni, když jsem se chtěl zvednout a muže zastavit. Ten roztáhl sáček a přehodil ho Elli přes hlavu. Zezadu ho přitáhl a začal ji tím dusit. Všiml jsem si, jak se Elli začala zmítat, ale zápěstí měla připevněná k židli. Skousl jsem rty a zaťal ruce v pěst. Zatracený otec a jeho signál. Dělalo se mi špatně, když jsem viděl Elli v nesnázích a nemohl jí pomoct.

Halou se rozlehl výstřel a jeden z mužů padl k zemi. Využil jsem toho a začal střílet na muže, který dusil Elli. Zasáhl jsem ho do ramene a on sáček pustil. Vytáhl zpoza pasu zbraň a začal střílet naším směrem. Schoval jsem se zpátky za bedny a později na toho muže opětoval palbu. Během ní společně s Liamem couvali k zadnímu vchodu doprovázení palbou. Všiml jsem si, že Elizabet zůstala sedět na židli se svěšenou hlavou. Nevypadalo to, že by dýchala.

Za střelby jsem ze svého úkrytu přeběhl k ní. Odvázal jsem jí zápěstí svázána provazem a pomohl jí ze židle na zem. Sundal jsem jí sáček z hlavy a zkontroloval zda dýchá. Uvnitř mě vzrostla panika, když jsem zjistil, že ne. Střelba mezitím utichla, ale nebral jsem to na vědomi, jelikož mi v hlavě naskočili myšlenky první pomoci. Zaklonil jsem jí hlavu a pustil se do oživování. Nejdřív dýchání z úst do úst a potom resuscitace.

„Co se děje?" ozval se u mě vyděšený hlas Roberta.

„Nedýchá," odpověděl jsem pohotově a pokračoval v resuscitaci. Robert se mezitím pustil do dýchání z úst do úst. Přišlo mi to jako věčnost, když jsme ji oživovali a panika uvnitř mě rostla.

Elizabeth se zhluboka nadechla a poté se rozkašlala a překulila se na bok. Položil jsem ji ruku na rameno.

„Už je to dobrý," zašeptal jsem k ní. Elizabet se na mě podívala s překvapením i vděkem v očích. Nestaral jsem se o to co se zrovna dělo v hale a vzal Elizabet do náruče. Všiml jsem si jejího domláceného obličeje, kterému jsem předtím nedával takovou přednost. I její ruce a hruď byly zraněné. Měla tam krvavé šrámy, z kterých tekla krev a na pravé ruce měla i spáleninu. Drtil jsem zuby o sebe, když jsem viděl co všechno jí její bratr udělal. Měl jsem sto chutí ho najít a pořádně ho zmlátit, aby se naučil jak se k sestře chovat.

„Děkuju," zašeptala Elizabet a opřela se hlavou o mé rameno.

„Vezmu ji domů," oznámil jsem otci a zamířil ven z továrny k autu. Otevřel jsem zadní dveře od auta a položil na něj Elizabet, která mezitím zavřela oči. Lekl jsem se, že má opět zástavu, tak jsem jí zkontroloval puls zda žije. Položil jsem jí dva prsty k tepně na krku. Ucítil jsem pod prsty tlukot jejího srdce a zhluboka vydechl. Zřejmě jen usnula či omdlela. Připoutal jsem ji a zavřel dveře od auta. Obešel jsem ho a sedl si za volant. Připoutal jsem se a vyjel domů.

AAA jsem zpátky lidi nebo aspoň pro teď. Ano já vím je ode mně hnusné, sobeké a nezodpovědné nepřidat skoro okolo tří měsíců novou kapitolu, ale věřte mi, že jsem to chtěla udělat už dávno, ale nebyla nálada ani chuť a to u mě při psaní hraje velmi důležitou roli, jenže teď jsem tu přidala další kapču, tak si prosím mé ukamenování nechejte na poslední díl mafie. :)

No co říct než snad se vám kapča líbila a potěšila a všem děkuji, že mě neukamenovali a počkali trpělivě a klidně na další díl. Dali jsme Elli hodně zabrat co? Loučím se s vámi a sbohem u další kapitoly. Nejpozději na Štědrý den. :)