Ten mrňavý tmavovlasý klučina se jí přestával líbit. Pomalu ale jistě si začínala pohrávat s myšlenkou, že to prostě vzdá a nechá jej napospas svému osudu. Ale jak by jen mohla? Nejenom, že to byl ještě jen malý bezbranný kluk, kterému během chvilky zemřeli všichni, koho znal a miloval – za celou svoji existenci už se setkala i se srdceryvnějšími scénáři – ale ani její vlastní pud sebezáchovy nedovolil, aby jej nechala jednoduše zemřít.

Osoba v černém ze sebe vydala další rezignovaný povzdech a protočila mrtvýma očima, když chlapec pár metrů od ní tak tak minul zrezivělou tyč trčící z polorozpadlé budovy. Stačilo pár centimetrů a byl by z něj prvotřídní špíz.

Kdyby nevěděla, že on bude v budoucnu jedním z těch, kteří se budou podílet na obnově lidské rasy, čímž jí vlastně zachrání krk, už dávno by jí došla trpělivost.

***
Zrychleně dýchal. Nohy už téměř necítil, od kamínků a větviček je měl rozedrané do krve. Do obličeje ho šlehaly listy tropických rostlin a pomalu začínal pociťovat i několik smrtelně bolestivých hmyzích štípanců. Přesto nepolevoval na rychlosti a běžel dál, co mu síly stačily.

Za běhu mocně natáhl tětivu. Jakoby věřil, že na osmý pokus už té stvůře zvládne obyčejný šíp ublížit. Na zlomek vteřiny zpomalil, odrazil se od spadlého kmenu a ve vzduchu se otočil. Zamířil a střelil.

K jeho překvapení se zvíře zhroutilo k zemi a z jeho hrdla vyšlo bolestné zakvílení. Šíp mu trčel z hlavy v místě, kde měl ještě před pár okamžiky oko.

Až teď měl šanci si stvoření pořádně prohlédnout. Bylo obrovské, minimálňe tři metry to byly určitě. Podle stavby těla by kreaturu přiřadil ke kočkovitým šelmám, nikdy však něco takového neviděl. Podobalo se to na lva a zuby to mělo jako šavlozubý tygr.

Znechuceně se zašklebil, když zaslechl čvachtavý zvuk, jak se zvíře snažilo zbavit se šípu. Smiloval se a lehkým trhnutím ruky jej vytrhl. Lesem se podruhé ozval kvílivý řev.

Mohutné tělo se třáslo trhavými nádechy bolesti. Vtom se vzduch okolo jeho hlavy zavlnil a tvor úlevně vzdychl. Rána na hlavě se zacelila, oko se však již neuzdravilo.

Z poza stromu vyšla vysoká dívka, jejíž bledá pokožka pokrytá pihami se ke zdejšímů prostředí ani trochu nehodila. Zrzavé vlasy měla ledabyle svázané do vysokého ohonu a zelené oči vydávaly lehkou záři. Zaměřila se na ležící zvíře a zaprskala jako kočka. Odpovědí jí bylo hrdelní zavrcění podtržené bojovným mrsknutím ocasu.

Zrzka se však nenechala zastrašit a znovu varovně prskla, načež seskočila k tvorovi a zasyčela. Šel z ní strach. Šelma neváhala a vzala do zaječích. Své kořisti – tmavovlasého kluka – si už ani nevšimla.

,,Tobiasi, můžeš mi vysvětlit, proč jsi tohoto ligra poranil?" zaměřila své oči na něj, zář pomalu vyhasla.

Tak ligr, no nádhera. Málem ho sejmul nějaký odporný hybrid. Znechuceně si odfrkl. Prý proč. ,,To jsem se měl nechat zabít?" zeptal se sarkasticky a pohled jí s radostí oplácel. On neuhne, nebojí se jí.

,,Nezabil by tě, pouze tě chtěl vystrašit, vkročil jsi na jeho území."

,,Jo ták, pan ligr byl naštvaný, že jsem narušil jeho teritorium! Proto mě hnal dalších deset kilometrů, že?" vystartoval, bublajíc vzteky.

,,Za to sis ale mohl sám, nemám pravdu?" ozval se jiný hlas, ze stínu se vynořila žena s tmavou kůží a postavou, kterou by jí lecjaká žena záviděla. Kdyby teda byly ještě nějaké naživu.

,,Ty sklapni, Beatris. Sama jsi viděla, že jej ten ligr málem uznal k smrti!" štěkl po ní muž, jenž se doposud schovával v koruně stromu. Byl urostlý a tvář měl jako vytesanou samotnými anděly. Olivovou pleť zdravě opálenou a černé vlasy ledabyle rozcuchané.

,,Máš sice pravdu, Brandone," ujala se slova opět zrzka a Beatris dramaticky zalapala po dechu, ,, avšak Tobias si za to opravdu mohl sám. Zaůtočil na její mládě."

,,To byla ale nehoda. Kdyby ten stupidní pták neuletěl, když se lekl, jak někdo," věnoval Beatris významný pohled, ,,zanadával na zdejší počasí, nic z toho by se nestalo." samolibě se usmál a ruce si vítězně překřížil na hrudi.

,,No tak pardón, ale sám dobře víš, že mi to mokro nedělá dobře. Jsem bohyně slunce, voda je tvoje specialita." opáčila jak kdyby to všichni neslyšeli už stokrát. ,,Navíc všichni dobře víme, že by jsi to v klidu přežil, takže bychom mohli začít řešit důležitější věci."

Tobias se zamračil a uraženě nafouknul tváře.

,,Souhlasím," zvolala drobná dívka s asijskými rysy, jež spadla z oblohy. Ashley. Ze zad ji zrovna zmizela křídla. ,,Co vy dva?" houkla na zrzku a Brandona.

,,Já jsem pro, Cass je ještě mimo z toho, že Tobias ublížil nějakému živému tvoru, nechme ji vychladnout. Neviděli jste někdo Oliviu a Jacka? Cid je hlídá děcka a Crystal sbírá něco k jídlu."

,,Liv se snaží přijít na kloub svým schopnostem, Jack jí dělá pokusného králíka. Musím říct, že je mi ho líto, než jsem se vytratila, stihla ho už sejmout nějakým stromem, když se jí povedlo vytvořit menší tornádo a hned na to ho sežehla bleskem. Bude zázrak když z toho vyjde bez úhony," zasmála se Ashley a křídla se jí na zádech opět objevila, ,,Chcete někdo svézt?"

,,Ráda," pousmála se rusovláska a dvěma skoly se k ní přemístila. ,,Ta tomu vychladnutí teda moc nedala," poznamenal Tobias a ignoroval Ashleyino protočení očí. ,,Jak malé děti," poznamenala, když mu Cassidy odsekla něco, co by tady pro dobro duševního stavu čtenářů raději nemělo být zmíněno, a bez váhání ji čapla pod rameny a vzlétla.

Brandon se zašklebil. ,,Vy dva toho asi jen tak nenacháte, co?" rýplnul si a taky zmizel.

,,Už mě fakt začínají štvát, to teď jako máme jít pěšky?" postěžovala si černoška a seskočila k Tobiasovi. Ten jí jen věnoval znuděný pohled a nevzrušeně se otočil ke svému dopravnímu prostředku. Díky častým dešťům se zde nacházelo spoustu vody, což mu hrálo do karet. Nasedl na vlnící se útvar, jež už téměř dokonale připomínal koně, a bez ohlédnutí odcválal do hlubin pralesa.

O této schopnosti ještě donedávna nevěděl. Jako jediný se o své pravé podstatě dozvěděl až po tom, co lidstvo vymřelo – tedy téměr vymřelo. Na krku jim zůstala dvě batolata, jež se příhodnější jmenovala Adam a Eva – a za ten uplynulý půlrok už se toho stihl dost naučit. Stále si však na svou moc teprve zvykal a pochopitelně dost věcí ještě ani neobjevil.

Černovláska se za ním dívala, v očích vraždu. Kdyby jí Brandon jen o chvíli později nevyzvedl, asi by je všechny sežehla paprskem.

***

Jak roky ubíhaly, parta mladých reinkarnovaných bohů se spřátelila. Své staré životy nechali za sebou a plně se oddávali svému poslání.

Země se totiž rozhodla zmáčknout tlačítko restart. Aneb vyhladit lidstvo a začít odznova. A udělala dobře. Globální oteplování, kácení deštných pralesů, nedostatek vody, plasty zamořené oceány. Lidstvo by se samo zničilo. Možná za sto, dvěstě let, ale definitivně.

Země se rozhodla dát lidské rase druhou šanci. Vybrala si dvě nejčistší dětské duše a darovala jim život.

***
,,Lidi...a co když to nevyjde?" proťal ticho poklidného večera Cid. Byl to hubený vysoký brunet s jemnými rysy a oříškovýma očima.

,,Nevyjde co?" zeptal se rozespalý jack, blonďatou čupřinu v očích.

,,No...co když se prostě nebudou mít rádi? My potrěbujeme aby se reprodukovali, to asi nepůjde, když se nebudou mít rádi, což?

Ticho prořízl Oliviin hýkavý smích. ,,Prý reprodukovali!" plácla se do stehna a smála se dál.

Po chvíli nechápavého zíraní se uchechtl i Tobias a Beatris zachrochtala zadržovaným smíchem. Zanedlouho se smíchy prohýbali všichni, jen Brandon tiše seděl. Takový převtělený Fury nebo Severus Snape.

,,Ale teď vážně, co budeme dělat?"

,,Věř mi, budou sami samotincí na celém světě. Hormony nakonec zvítězí a budou dipat jak králíci, ani nebudeš vědět jak," mrkl Jack a uchechtl se.

,,Větší starosti mi spíš dělá, co když jeden z nich bude třeba neplodný?" ozvala se váhavě Ashley a zamračila se do plamenů ohně.

Nastalo ticho. To nikoho nenapadlo.

,,Ona si to Země určitě nějak pojistila, to by jinak byla pěkně blbá náhoda," zasmál se hořce Tobias a zvedl zrak k obloze poseté hvězdami. Bez továren, aut a dalších plynů, jimiž lidstvo znečišťovalo ovzduší, bylo nebe úplně jiné. Tak jasné a živé. Bylo to jako nasypat třpytky na černý samet. Dokonalé.

Jeho myšlenky narušila Cassidy, jejíž vlasy v záři hvězd vypadaly stejně jako plameny ohně před nimi. ,,Náhody neexistují, všechno má svůj důvod. Pokud se jejich... reprodukce," loupla pohledem po Cidovi, který se uchechtl, ,,nepodaří, je to jasný znak toho, že naše rasa není pro Zemi dost dobrá."

,,Jejich rasa," poznamenal Brandon.

,,Celých devatenáct let jsem vyrůstala jako člověk, to zanechá následky. Dokonce i na někom, jako jsme my," oponovala rusovláska.

,,Ale my nejsme lidi, to bychom si měli všichni uvědomit. Jsme bohové. Sice ne ti, o kterých jsme za svých lidských životů věděli, ale stále jimi jsme," přidala se do debaty Beatris a každému z nich věnovala intenzivní pohled svých hlubokých očí.

,,Souhlasím. Už je to pár let, co nejsme lidmi a co jejich rasa vymřela. Soustřeďme se na náš úkol a nemarněme čas tlacháním o nesmyslech," uzavřel debatu Cid, který ji koneckonců i začal a rozhlédl se po okolí.

Olivia se postavila a napodobila jej. ,,Když už je řeč o našem úkolu, kde jsou to dva kazisvětové?" pronesla neuvědomujíc si samotnou ironii vlastní věty.

,,Hrají si dole v údolí s mláďaty lvice. Poprosila jsem ji, ať na ně dohlédne," odpověděla ji v klidu Cassidy a přihodila do ohně kus dřeva. Hladově se po ní sápal a zanedlouho ji strávil mezi plameny.

,,Jdu pro ně," zvedl se Jack a oprášil do ruce o kalhoty.
,,A vy byste měli taky, už je pozdě, děcka by měla dávno spát, ráno vstalváme brzo. Je čas přesunu."

,,Kam tentokrát?" ozvalo se od Tobiase. ,,Jestli to zase bude nějaký tropický prales, nikam nejdu. Nechci aby mě znova proháněly nějaké šelmy.

,,Neboj. Zítra se přesuneme na do polární oblasti. Děti by si měly zvyknout i na jiné prostředí a taky by měly poznat, co je to zima. Aby se někdy v budoucnu nelekly nebo tak," uklidnil ho Brandon a bez dalšího slova zmizel.

***

Léta utíkala a malý Adam vyrostl v dospělého muže, zatímco z Evy se stala půvabná mladá žena. Své bozšké průvodce si nepamatovali, ale věděli, že jsou na celém světě sami, a že je jen na nich svou rasu rozšířit.

Netrvalo dlouho, než si k sobě našli cestu. Za pár let se jim narodila dvě krásná dvojčátka.

V průběhu několika dalších let si pořídili ještě spoustu dětí, které pak měly své děti a ty zas měly svoje děti.

Adam s Evou prožili dlouhý život plný radosti z naplnění svého poslání a dožili se vysokého věku.

Lidská rada byla zachráněna.

Po několika staletích se vytratili i bohové a celý cyklus začal znovu.

Kdo ví, po kolikáté se to děje dnes.