Doporučuji pustit:

https://www.youtube.com/watchv=v1Gqtx4VAiw&list=LLQsXuwvf2XQXPMNhp_9VTGQ

Hráči ani nevěděli jak a najednou jim zbývala pouhá hodina, než konečně budou stát proti zahraničnímu týmu. Všichni pobíhali po stanu a snažili se připravit. Střelci dokončovali poslední úpravy svých košťat a doufali, že je při manévrech nevyhodí ze sedel. Posledního půl roku se pokoušeli upravit kulové blesky tak, aby byly obratnější a snadněji ovladatelné, jinými slovy vhodné pro střelce. Kulový blesk je koště, které v rukou chytače dokáže divy, ale pro ostatní hrací pozice je dosti nepraktické. Američtí střelci ale chtěli to, co asi všichni, vyhrát, a to vyžadovalo, aby byli rychlejší a pružnější než soupeři. Všichni tři košťata samozřejmě vyzkoušeli již dříve, ale tohle není školní turnaj, tu už jde o hodně, museli si být naprosto jistí, že se na koštěti udrží. 

Zbytek hráčů běhalo sem a tam. Dvojčatům unikalo, co vlastně dělají, ale předpokládali, že pouze zmatkovali kvůli nervozitě. Nakonec byli střelci jediní, kteří ještě nebyli oblečení do jejich perfektně sladěných dresů. A tak se rozhodli, že tak také raději učiní, už přece jen neměli moc času. Když Howard Pichrt, odrážeč, zahlédl za plentou Sophii, jak se souká do bílých kalhot, proklínal své vlastní za to, že jsou tak těsné. Byl tak rád, že ony partie, které kalhoty zvýrazňovaly, zakryla červeným trikem a pak i po kolena dlouhým modrým pláštěm, na jehož zádech zelo velké číslo 3. Z poklidného slintání nad nejmladší členkou týmu jej vytrhl její bratr, který se najednou objevil ve společné části stanu. Jednu botu na noze, druhou v ruce a kyselý výraz na tváři. 

"Z těch bot mě už asi nikdo nedostane. Mi budete muset po zápase nohu useknout!" prohlásil Sebastian, čímž vyvolal smích všech, kteří jeho prohlášení zaslechli. Posadil se na pohovku a pokoušel se nazout si druhou botu. Nakonec mu musel pomoct Patrick Greenford, třetí střelec, aby nohu do boty dostal. Jakmile Sebastiana konečně obuli, byli všichni připraveni. A nutno podotknout, že právě včas, aby se vydali na místo, odkud budou nastupovat na hřiště.

Jako první naletěli na stadion jejich protivníci v dresech skutečně podivného odstínu modré, poté konečně přišla řada na ně. Jakmile začala hrát hudba, která je měla doprovázet, nasedli na košťata a vyletěli na oči všech fanoušků famfrpálu. Všichni byli skryti v moři zlatých jisker, které se shlukovaly do podoby obrovského ptáka bouřňáka, který dvakrát za velkého jásotu diváků proletěl nad hřištěm. Když dokončili druhé kolo, jiskry zmizely a přede všemi se objevil Americký tým, stojící na svých košťatech a s rozpaženýma rukama naposledy proletěli okolo tribun. Dokonce i Sophie a Sebastiana, které Denní věštec již překřtil na Grindelwaldovi, se shledali s nadšeným jásotem. Stalo se dokonce něco, co dvojčatům doslova vyrazilo dech.

Snad celá polovina stadionu začala skandovat: "Blackburn! Blackburn!" Američané, jenž už seděli na košťatech tak, jak se slušelo, se na sebe překvapeně otáčeli, než se začali smát a mávat fanouškům, kteří je přišli podpořit. Přeletěli na předepsané pozice a nabuzení nečekanou podporou byli více než kdy dřív odhodlaní zvítězit. 
Hra začala a o zábavu skutečně nikdo neměl nouzi. Američtí střelci Francouze k camrálu snad ani nepustili, téměř neustále atakovali jejich obruče a několikrát je s naprosto dokonalou přesností zasáhli. Stav byl 150: 210 pro Američany, když se jeden z Francouzů naklonil k jejich odrážeči a zašeptal mu: "Musíme se zbavit Blackburnových." Ti jim totiž působili největší problémy. Dvojčata byla dokonale sehraná, přihrávat by si zvládla snad i poslepu. Odrážeč přikývl a přislíbil, že se pokusí s tím něco udělat. Alespoň částečné řešení nepříznivé situace francouzských hráčů nastalo během chvíle. Odrážeč odpálil potlouk směrem k Sophii, jenž se právě pokoušela chytit přihrávku od Greenforda. Přímo před zrakem Freda a George Weasleyových, kteří po ranním incidentu s bednami u jejich stanu prohlásili, že tento zápas prostě musí vidět a nyní tak seděli v nejvyšší řadě tribuny, ve postavila na svém koštěti a natahovala se po míči. Když jí však od hladkého povrchu dělily už jen milimetry, přišla rána. Potlouk vystřelený Francouzem ji zasáhl s chirurgickou přesností přímo do hlavy. 

Sophii se zatmělo před očima. Náraz byl tak silný, že nejen že ji vyhodil z rovnováhy, ale doslova s ní mrštil o nedaleké tribuny. Dívka tvrdě narazila zády do kovového zábradlí, přes které následně přepadla a skončila v náručí rusovlasých dvojčat. 

Fred svíral tělo americké střelkyně v náručí s překvapeným výrazem ve tváři. Rána mezi hnědými vlasy krvácela a špinila mu tričko i kalhoty. Sophie se zmateně dívala kamsi daleko za něj. Měla pocit, že se jí hlava rozletí na milion kusů. Takovou bolest snad ještě nezažila. Celý svět se s ní točil a cítila se, jako by její tělo ani nebylo její a ona v něm byla jen hostem. Slyšela, že na ni někdo mluví, ale význam těch slov jí unikal. Nedokázala v tu chvíli ani říct, zda jsou ty hlasy mužské nebo ženské. 

Na hřišti se Americkému chytači podařilo dostihnout zlatonku, kterou hned vítězně zvedl nad hlavu. Učinil tak akorát ve chvíli, aby viděl, co se stalo Sophii, nedaleko od něj. John Smith, chytač, nebyl schopen slova, pouze s otevřenými ústy sledoval, co se stalo, a radujícím se spoluhráčům napřaženou rukou ukázal ono místo.

"Sophie," zašeptal. Sebastiana ani nikoho jiného nemuseli dlouho pobízet. Hned se rozletěli, společně se zdravotníky, tím směrem. Celý stadion ve zlomku okamžiku utichl. Všichni sledovali, co se děje. Nadějný střelec porazil jako první. Aniž by bral ohled, co se s ním poté stane, seskočil k koštěte na tribunu a přiklekl si k Sophii, kterou sevřel v náručí namísto rusovlasého chlapce. 

"Sophie! Sophie!" mluvil na ni a vyděšeně sledoval jak rána na hlavě jeho sestry silně krvácí. Zraněná těžce dýchala. Pouze na okamžik se jí podařilo zaostřit obličej jejího bratra plný strachu. Ještě  než ztratila vědomí, zvedla ztěžka ruku a křečovitě s ní sevřela jeho zápěstí. 

"Ne, ne, ne, Sophie!" zavolal na ni. To už ho ale od těla jeho dvojčete odtahoval Greenford se Pichtrem, aby udělal místo lékouzelníkům, kteří právě dorazili. Sebastian se jim vzpíral, snažil se vysmeknout. Chtěl být Sophii nablízku, nechtěl ji za nic na světě opustit. 

"Nech to na nich, teď jí nepomůžeš, oni ano," pokoušel se ho Howard uklidnit, aby se přestal cukat. Radost z vítězství se naprosto vytratila z jeho mysli. Ty naprosto zaplavil neuvěřitelný strach.

Fred s Georgem sledovali všechen ten rozruch. Sledovali ten děs v očích staršího z Grindelwaldových potomků i nehybnou tvář jeho sestry, jenž byla právě na nosítkách rychle odnášena okolo nich pryč. Fredovi se klepaly ruce. Jedna z nich byla stejně jako jeho oblečení celá od krve. Všechno se to seběhlo tak rychle, že až ve stanu si oba bratři uvědomili, co se vlastně stalo. Tam se jich všichni vyptávali a oni se jim pokoušeli celou onu situaci vylíčit tak dobře, jak jen to šlo.