Pohled Hermiony:

To není možné? Harry přeci ten deník před lety zničil. Nejspíš je to nějaké kouzlo. S určitou mírou strachu jsem sledovala písmo v deníku. Vím, že bych měla zakročit, někomu to předat ale z nějakého mě neznámého důvodu jsem nemohla. Neumím to popsat ale něco mě k tomu deníku doslova přitahovalo. Nemůžu se ho zbavit. Zároveň se o něm nesmí nikdo dozvědět. Musím ho někam dobře schovat, aby ho nikdo nenašel. Co to se mnou je? Tohle bych přeci já Hermiona Grangerová nikdy neudělala. Mám plno otázek a žádné odpovědi. Vím, že většinu odpovědí mohu snadno získat ale bojím se. Deník jsem zavřela a pečlivě ho schovala do své tašky. Věděla jsem, že jít do společenské místnosti není dobrý nápad a tak jsem šla k jezeru. Sedla jsem si a opřela o strom. Vytáhla jsem deník a otevřela ho, přemýšlela jsem jestli to hodlám vážně udělat. Nakonec jsem vzala pero a začala psát.

Jak je možné, že stále žiješ?

Text se vpil do deníku a ze okamžik přišla odpověď.

Kouzlo a taky tvoje zvědavost. Nenašla bys ten deník kdybys ho najít neměla.

Jak to myslíš? Já ten deník najít nechtěla.

Vědomě ne ale někde uvnitř sebe si chtěla vědět co deník dokáže a já ti to mohu ukázat.

Z deníku začalo vycházet oslepující světlo a já se najednou ocitla v nějakém domě.

,,Je tu někdo?"
,, Jen já."
Ozvalo se a ze stínu vyšel mladý černovlasý kluk. Věděla jsem, kdo to je. I kým je v současnosti, přesto můj strach nebyl tak veliký, jak by měl být. Možná to bylo tou lidskou podobou ale neděsil mě.
,, Zdravím Herm."
,, Tome..."

Co se bude dít teď? Proč Hermiona našla deník? Je s Tomem v bezpečí?