"Neuznávám vašeho vůdce a rozhodně za ním nehodlám chodit. Pokud mi něco chce, ať přijde on za mnou," Ajreen stála odhodlaně proti strážci u dvěří a svým upřeným pohledem dávala jasně najevo, že ze svých nároků nehodlá slevit.

Strážný se na ni pouze nevzrušeně zadíval a potom si povzdechl.

"Jen pojď, ať to máme za sebou," řekl jí zcela nezaujatě a její pohled opětoval.

Ajreen najednou počaly v hlavě vířit všechny její myšlenky a z nich vyvstala jedna jediná: Běž za ním! Aniž by to vůbec chtěla, její nohy se samy od sebe rozpohybovaly a brzy stála u dveří vedle strážce. Okamžitě pochopila, že ji sem přivedl kouzlem.

"Oni vědí, kdo jsi, Ajreen, tady je tvá moc oslabená a nejsi tu nic, než loutka v rukou vůdce. Doporučuji ti nedělat problémy," sdělil jí strážce opět bez jediného náznaku emocí v hlase a hned na to pokynul rukou před sebe na znamení toho, aby Ajreen pokračovala v chůzi. Seveřanka opět získala plnou kontrolu nad svou myslí, ale pochopila, že nemá smysl s oním mužem bojovat, stejně udělá, co bude on chtít. Vydala se tedy po kamenité cestě vpřed a už jen zaslechla, jak se za ní zaklaply těžké kamenné dveře.

Její průvodce ji nyní vedl labyrintem nejrůznějších chodeb, osvětlených tmavě fialovou září z loučí, které visely po stěnách. Celý komplex, ve kterém se právě nalézala, musel být opravdu rozlehlý, obrovské skalní město, které určitě vedlo až pod zemský povrch, protože tolik chodeb, uliček a místností by se do jedné, třebaže obrovské hory snad ani nevešlo. Ajreen však prostředí kolem sebe moc nevnímala, spíše přemýšlela nad tím, kdo je vlastně ten záhadný muž, který kráčí vedle ní. Je přeci jedním z vůdcových mužů, ale přesto jí na tuto roli přišel až příliš normální. Většina členů démonické či skřetí armády byla svými nadřízenými zcela fanatizována a taky zcela oddána jejich myšlenkám, zatímco tento mladý kouzelník působil spíše odevzdaně a smířeně. A proč vlastně říkal "oni vědí"? Naznačoval jí tím snad něco?

Víc už však vymyslet nestihla, protože se jí otevřel výhled na něco, co by každému smrtelníkovi vyrazilo dech. Vyšli právě z jedné z chodeb na trochu volnější prostranství a stanuli na hladkém kamenitém plácku před propastí. Jak byla hluboká se dalo odhadovat jen stěží, jisté ale bylo, že už několik metrů pod nimi ozařovala boční stěny prohlubně rozžhavená láva. Muž vedle ní se však zastavil jen na chvilku, jako by se snad jen snažil zorientovat, a hned zase zamířil na cestu vedoucí kolem lávového jezera. Ta byla dost úzká na to, aby mohli kráčet vedle sebe, ale ani jeden z nich nedal najevo strach z případného pádu do rozžhavené tekutiny. Jezero tak úspěšně překonali a brzy již stáli před místností výrazně odlišnou oproti všem ostatním, které cestou minuli. Byla totiž o hodně prostornější, ale také vyšší, vypadala vlastně jako obrovský kostel bez lavic. Po obou bocích ji lemovaly kamenné sloupy ozdobené hrůzostrašnými chrliči a před nimi na podstavcích levitovaly koule pulzující fialovou energií, podobající se svým vzhledem těm, které seveřanka viděla ve chrámech Aderis Thalley. Nebylo však pochyb o tom, že tato energie bude daleko temnější a rozhodně nebude v harmonii s přírodou.

Když konečně upřela pohled před sebe, zahlédla na druhé straně ode dveří stupínek, na kterém stál nádherný, drahými kameny zdobený trůn. Na něm v tuto chvíli seděla postava, která jako by z oka vypadla Yezarathovi, démonu, kterého Ajreen zabila před několika měsíci.

"Konečně si mohu zblízka prohlédnout dívku, která mi zabila otce... ale čekal jsem tedy víc," ozvala se ona osoba a vstala z trůnu, "mé jméno je Yadari a jak jsem již zmínil, jsem synem Yezaratha, právoplatného vládce světa. Bohužel, můj otec padl a já bych teď měl to samé provést té, která ho má na svědomí. Má pomsta by teď nemohla být jednodušší, ale právě proto si ji ještě o to více vychutnám."

Démon se hlasitě zasmál a přitom pomalu postupoval k Ajreen.

"Jistě tě zajímá, proč jsi tady a proč je tu s tebou neznámá dívka. Obojí má svůj důvod, ale já ti neprozradím více, než že tohle je konečná. Nejen tvoje, ale také celého světa. Nejsem šťasten, že mi zemřel otec, ale připusťme si, byl to starý hlupák. Chtěl celý svět dobít silou a byl poražen silou větší. Nedbal mé rady počkat si a připravit léčku. Sám se nechal vlákat do pasti a nyní musím jeho dílo dokončit já. Má moc roste každým okamžikem a nikdo na světě ani netuší, co strašného chystám," démon se strašlivě zasmál a vychutnával si svou převahu. Když se dostatečně opojil sám sebou, otočil se k Ajreen a jeho ústa se zkřivila do nechutného úšklebku.

"Doriane!" zakřičel na strážce, který sem dívku přivedl, "odveď slečnu do Jeskyně tisíce duší, tam už budou vědět, jak ji připravit o její moc. A až z ní vysají každičký kousek její životní síly, nebude mi už žádný lidský červ stát v cestě!"