"Hlavně se ve městě chovej slušně a nikoho neděs, jsi sice známá a oblíbená, ale to neznamená, že musíš zbořit půlku města a vyděsit zdejší obyvatele k smrti," spustil Kadriel další várku pouček směrem k Taexře. Ta si po jeho slovech jen odfrkla tak, aby to elf neviděl a rychle vzlétla do oblak před další salvou komentářů k její maličkosti. Po několikadenní túře byli konečně na dohled přístavu Taldjenaar, ve kterém musela Ajreen přistát. Dvojice jejích přátel se to dozvěděla z dopisu, který poslala po orlí poště.

Orlí pošta byl vlastně skvěle propracovaný systém posílání rychlých zásilek. Odesílatel odevzdal své psaní na nejbližší chovatelské stanici, kde ho převzal jeden z ptačích poslů a doručil ho do dalšího takového místa, a takto řetězově nakonec dopis dorazil až k adresátovi, a to často v řádu hodin. I díky tomu se Ajreenin dopis dostal ke Kadrielovi opravdu rychle, ale jeho odesílatelka se stále neobjevovala, a dokonce ji elfo-dračí dvojice nepotkala ani na cestě.

Teď oba procházeli branami města a uvažovali, kde by tak jejich pátrání mělo začít. Byl to Kadriel, kdo nakonec přišel s prvním nápadem. Rozhodl, že se nejdříve vydají až do samotného přístavu, kde se správce poptají, kterou lodí vlastně Ajreen přijela. Elf doufal, že se jim díky tomu podaří sehnat alespoň nějaké informace o pohřešované. Procházeli klidným, ale rušným městečkem a vychutnávali si zdejší atmosféru. Dorazili sem právě v době prvních trhů, na které se sjížděli hosté ze široka daleka. Kromě elfů tu byla i spousta lidí, kteří se na pochodujícího draka koukali přeci jen s udivenějším výrazem než elfové, kteří už Taexru přijali jako svého spoluobčana. Nikdo je však nějak výrazněji nerušil, zastavilo je jen pár trhovců nabízející čerstvě upečené koláče, voňavou vyuzenou šunku, nebo zralý sýr. Kadriel měl s sebou stále ještě dostatek peněz, a tak si mohli oba dopřát vydatnou snídani plnou těch nejvybranějších pochoutek, které tamní venkov nabízel.

Nakonec se však úspěšně propletli mezi volajícími stánkaři i zvědavými kolemjdoucími a uvítaly je modravé vlny oceánu narážející do pevných dřevěných mol všude kolem. Zabočili a po chvíli oba stanuli před vysokou strážní věží, ve které měl právě správce přístavu svou kancelář a na jejímž vrcholu ve dne v noci plápolal věčný plamen ukazující lodím správnou cestu. Dračice musela chtě nechtě zůstat venku a Kadriel pomalu stoupal po úzkých točitých schodech až k jediné místnosti, která tu u schodů byla. Otevřel zdobené dveře a vešel do malé, ale velmi prakticky zřízené místnůstky, kde byl opravdu využit každičký metr místa, což svědčilo o pořádkumilovnosti zdejšího velitele. Celou šestihrannou místnost lemovaly knihovny sahající až ke stropu, přeplněné nejrůznějšími svitky i knihami a na římsách před nimi byly úhledně vyskládané nejrůznější námořnické pomůcky, jako dalekohledy, kompasy, sextanty a další. Uprostřed toho všeho stál vyřezávaný světelníkový stůl a za ním muž středně vysoké postavy s brýlemi na nose.

"Přejete si?" otázal se, aniž by zvedl oči od spisu, který právě studoval.

"Mara Rye," pozdravil Kadriel zdvořile, "jsem Kadriel, jeden z radních města Aderis Thalea, a rád bych se podíval do přístavní knihy na příjezd několika lodí."

Ach, vy jste radní hlavního města, tak to mě velice těší, pane," zvolal správce a vstal od stolu, aby si s Kadrielem podal ruku, "mé jméno je Pytion, mohu se zeptat, co konkrétně hledáte?"

"Pátrám po jedné z pasažérek, která sem připlula před několika dny, měla se dostavit do hlavního města, ale po cestě zmizela," odpověděl Kadriel podle pravdy.

"Ach, tak to je mi líto, doufám tedy, že vám seznam pomůže," řekl Pytion a podal Kadrielovi jednu z knih ležících u něj na stole. Ten v ní zalistoval a díky úhlednému pravopisu i pečlivému třídění brzy našel, co potřeboval. Ajreen do přístavu dovezla loď Jiskrná sova. K jeho štěstí stejná loď připlula i dnešního rána s nákladem koření, takže její kapitán určitě bude velet při vykládce zboží. Poděkoval tedy správci za pomoc a co nejzdvořileji se s ním rozloučil. O chvíli později už sděloval výsledky svého pátrání Taexře a poté se oba vydali k molu, od kterého cítili desítky nejrůznějších exotických vůní.

Člověka, kterého hledali, našli v plném pracovním nasazení. Kapitán Agrenar, přezdívaný pro své zkušenosti mořský lišák, byl totiž známý také tím, že nikdy nestal u lodi a neřval na své podřízené, místo toho jim sám šel příkladem a bez jakýchkoli výmluv pracoval na vykládce společně s posádkou. Když ho však Kadriel zastavil na kus řeči, sundal si Agrenar těžkou bednu z ramen a ochotně se s příchozími pustil do rozhovoru. Mluvil hodně rychle a věcně, aby hned zase mohl zvednout bednu a vyrazit na pomoc svým chlapům, přesto však Kadriela nijak neodbyl, čímž si hned získal jeho sympatie. Oba pátrající se tak nakonec dozvěděli, že se s ním Ajreen párkrát během plavby bavila a říkala mu, že se potřebuje dostat do hlavního města co nejrychleji, ale neví přesně kudy. Poradil jí proto, aby v Taldjenaaru vyhledala kartografa a koupila si mapu, která ji do Aderis Thaley bezpečně dovede. Po přistání jí potom ještě radil s výběrem hostince, a tak Ajreen nakonec na jeho radu zamířila do podniku U Slané tresky.

Rázem se tak objevila hned dvě nová vodítka, která si mohli Kadriel s Taexrou ověřit, což je tak potěšilo, že Kadriel věnoval kapitánovi váček s tabákem, který si prve zakoupil na tržišti. Obě strany se tak spokojeně rozloučily a rozešly se po svém. Elf s dračicí se vydali na cestu z přístavu a jak tak šli, uvažovali, co všechno se vlastně dozvěděli, a co dalšího by měli podniknout.

"Tak kam vyrazíme dřív?" zeptala se Taexra, když měli hluk přístavu za svými zády.

"Jdeme do hostince," odpověděl Kadriel, "doufám, že tu někde Ajreen najdeme..."