Hodiny odbíjely jednu hodinu po poledni a široké městské ulice byly přeplněny elfy, kteří se radovali ze své svobody, a také z krásného slunečného dne. Válka s démony, jakkoli byla krutá a krvavá, naučila prostý lid vážit si každého detailu svého života, jako třeba skvělé pekárny s čerstvými houskami, slunce nad hlavou či upovídaných sousedů, kteří vždy rádi prohodili pár slov. I několik měsíců po válce vládla napříč každým městem tak sváteční a klidná atmosféra, že to Ajreen vždy vykouzlilo úsměv na tváři. Setkala se s tím už v severským zemích, na Taskajských ostrovech i tady, v elfském přístavním městečku. Právě mířila ven z města a hledala proto cestu, kterou by se dostala k městským hradbám. Na nejbližší křižovatce zabočila doprava a otevřel se jí výhled na mohutné brány města Taldjenaar, do kterého připlula před několika dny. Její výprava do Aderis Thaley zatím probíhala v klidu, ale do cíle jí ještě zbýval pořádný kus cesty, a navíc v tuto chvíli ani nevěděla, kudy se má vlastně dát. Uvědomila si, že potřebuje najít kartografa, který by jí prodal mapu zdejších končin. Obrátila se proto k branám zády a vydala se zpět do města, aby našla obchod, kde jí s jejím problémem pomůžou.

Naštěstí nebyla v moc velkém městě, a tak po chvíli našla, co hledala. Zatlačila na zdobené dřevěné dveře a ty se se zacinkáním zvonku otevřely. Uvítal ji nádherně zařízený interiér. Zdejší majitel totiž nebyl jen výrobcem map, ale věnoval se i astronomii, a tak měl všude po stěnách rozvěšené mapy souhvězdí, modely celé planety a měsíců a spousty dalších věcí. Sám obchodník byl opravdu milý a velmi dobře naladěný, protože koneckonců dělal to, co ho bavilo. Ukázal dívce hned několik map a pomohl jí s výběrem té nejužitečnější.

Když se Ajreen zahleděla do zakoupené mapy, zjistila, že ji čeká ještě tak týden cesty. To ji moc nepotěšilo, potřebovala se ke Kadrielovi dostat co nejdříve, ale všechny trasy do hlavního města vedly všemožnými oklikami, což cestu prodlužovalo do neúnosnosti. Dívku však napadlo, že by to mohla vzít zkratkou přes Měsíční les. Tím nevedla žádná cesta a moc lidí tu nechodilo, na druhou stranu by jí taková zkratka ušetřila dobré tři dny pochodu. Ještě chvíli zvažovala všechna pro a proti, ale nakonec bylo rozhodnuto. Projde skrz Měsíční les.

Pomalu se schylovalo k večeru, ale Ajreen měla pro strach uděláno. Třebaže byla v liduprázdném lese obývaném divou zvěří, věděla, že se jí nemůže nic stát. Svou magií by se dokázala ubránit i tomu nejhoršímu, co zde vůbec žije, a navíc věděla, že když ona nebude zdejší zvěř rušit, tak ta zase na oplátku nebude rušit ji. Potřebovala však najít místo, kde by mohla v klidu přečkat noc. Nějakou zarostlejší mýtinku, kde bude ukryta před nežádoucí pozorností. Jedno takové místečko se před ní brzy objevilo, malinký palouk ohraničený z jedné strany velkými stromy a z té druhé hustými křovisky. Tady bude moct rozdělat oheň, aniž by se musela bát, že podpálí celý les. Všechno se jí zdálo ideální, ale když vstoupila na mýtinu, znejistěla. Zvláštní tísnivý pocit jí sevřel žaludek a po zádech jí přeběhl mráz. Jako kdyby se tu někde někdo ukrýval, ale to přece není možné, vždyť nikoho cestou nezaslechla ani nezahlédla. Rozhodla se zažehnout světýlko a všechno podrobněji prozkoumat, ale když rozevřela ruku a vyslovila zaklínadlo, proběhla jí tělem bodavá bolest, jak kdyby jí někdo do ruky zabodl dýku. Tlumeně vykřikla a svezla se na kolena. V tu chvíli zjistila, že ji její instinkty nezklamaly, odevšad z okolí se totiž vyrojili podivní skřeti a hned vyrazili k ní. Bylo jich tolik, že se Ajreen až divila, jak je mohla přehlédnout. Když však byla po urputném boji zajata a přemožena přesilou, zjistila, proč se to stalo. Na palouk se přibelhal gobliní šaman. Drobná postava v plášti z obávaného horského tygra držící dřevěnou hůl vykládanou drahými kameny pro zesílení účinků kouzel. Seveřanka hned poznala, že se jedná o mnohem zkušenějšího mága, než byl ten, kterého kdysi potkala s Naithanem. To on musel nějak skrýt své vojsko před jejíma očima a také určitě nachystal kouzlo, které zeslabilo její magii. Vzpomněla si na tu bodavou bolest a hned jí bylo všechno jasné. Teď už však bylo pozdě.

Šaman se na ni zadíval odporným pohledem a poté zahuhlal něco, čemu Ajreen nerozuměla. Jeden ze skřetů přikývl a praštil dívku klackem do temene. Ajreen projela hlavou tupá bolest a potom nastala tma.