Konečně všichni opět vběhli do chodby a opět je obklopila černočerná tma prosvětlovaná jen magickými světelnými kuličkami. Zpočátku zase všichni postupovali obezřetně, ale brzy zjistili, že pastí ubylo, a to značně. Vůdce zdá se nepředpokládal, že by se někdo někdy mohl dostat přes strašidelný chrám, a proto tu dalších nástrah rozházel jen pár, snad aby se neřeklo. Když to skupinka zjistila, všem se ulevilo, už ztratili spoustu času a rituál se mohl každou chvíli chýlit ke konci. To ostatně potvrzovala i Taexra, která cítíla, že magická energie už neproudí v takové síle, což znamenalo jediné - ať se před nimi dělo cokoliv, brzy to skončí.

"Slyšíte to taky?" zeptal se najednou ostatních Hikari, "Jako by tu něco kvílelo a hučelo."

"To musí být ty duše, sem se tedy ztrácejí," vykřikl Dorian, který stejné zvuky zaslechl, když byli s Ajreen v Jeskyni tisíce duší. Brzy už onen nepříjemný hluk slyšeli všichni a změny pozorovali i na stěnách chodby, ta se opět podstatně rozšiřovala. Po chvíli se před nimi objevila zatáčka. Byla prudká, takže nebylo vidět za roh a všem bylo jasné, že je možná poslední.

"Jsme tady, ať tu dojde k čemukoliv, skončí to tady, připravte si všichni své zbraně a bojujte jako byste bránili svou vlast. Nechť Koriel vede vaši ruku," pronesl k ostatním Kadriel v kratičké pauze, zatímco si všichni připravili své zbraně. Kadriel věděl, jak povzbudit morálku ve skupině, a jeho slova měla skutečně blahodárný účinek. S bojovým pokřikem se vrhli všichni muži vpřed, i Taexra se prudce odrazila od stěny a vletěla do zatáčky jako uragán.

Za rohem stála skupinka démonů, se kterými se už všichni několikrát setkali. Mohlo jich být něco přes deset, všichni po zuby ozbrojení, ale to nemohlo zastrašit skupinu dobrodruhů toužících po spravedlnosti. Démoni sotva stihli zaujmout bojový postoj a už jeden z nich padal k zemi se šípem trčícím z hrudi přesně v místě, kde mělo jeho brnění spáru mezi dvěma pláty. Ajreenina muška byla neomylná.

Konečně se ozvalo zařinčení kovu o kov a zvuky boje brzy přehlušily i strašidelný jekot duší vycházející zpoza bytelných okovaných dveří za skupinou démonů. Všichni bojovali co mohli, ale jako by to byla znovu Ajreen, kdo měl v celém boji největší sílu. Její kouzla kosila nepřátele, výhonky vyrůstající ze země svazovaly jejich ruce i nohy a její šípy prorážely i kovové pláty chránící slabá místa nepřátel. Kadrielovi opět probleskla hlavou ta myšlenka, kde se asi Ajreen naučila tak dobře používat svou sílu? Kouzlila nyní jak zkušený mág a i přesto, že si ve vězení určitě nežila královským životem, nevypadala, že by teď byla vyčerpaná nebo znavená dlouhým kouzlením.

Konečně zbylo jen posledních pár chabě se bránících soupeřů. S těmi už neměli dobrodruzi žádnou práci a velmi brzy si vyčistili cestu i od nich.

"Jak se dostaneme přes dveře?" zeptal se Dorian, když zvuky boje utichly.

"Nechte to na mně," odpověděla Ajreen prostě, "a ustupte mi z cesty."

Ozvala se ohlušující dutá rána a těžké dveře se pod náporem kouzla rozlétly do stran.

Všichni vešli dovnitř a zůstali v úžasu stát. ocitli se přímo v nitru vyhaslého vulkánu, jehož stěny sahaly vysoko nahoru, jako by se chtěly dotknout nebes, která byla vidět skrz jícen až na samém vršku. Kol dokola tu stály desítky démonických strážců, hlídající celý rituál probíhající před jejich očima. Uprostřed celé jeskyně bylo malé "jezírko" s hladinou zahalenou ve stejné zkažené mlze, jakou už Ajreen jednou viděla v jeskyni, kde měla přijít o svou moc. Právě z tohoto jezírka vylétaly všechny nasbírané duše a obtáčely se v mnoha kruzích kolem bezvládného těla vznášejícího se několik metrů nad zemí. Bylo to tělo dívky s nezvykle bledou pokožkou a dlouhými oříškovými vlasy. Bylo to Karennino tělo. Ajreen si však povšimla ještě něčeho, co nikdy předtím neviděla. Karenně vyrůstala ze zad křídla. Kdysi musela být mohutná a nádherně bílá, teď se však pomalu barvila do šedi podobné mlze, která se vznášela nad jezírkem. Pod tím vším stál sám Yadari a vítězoslavně se usmíval.

"Měl jsem tušit, že je Dorian zrádce, nikdy zcela nepropadl velkoleposti mé myšlenky, ale teď už je to stejně jedno. Dali jste mi dost času, abych dokončil rituál. Slyšel jsem, že Ajreen je nějaká kouzelnice, že byla hrdinkou bitvy, ve které padl Yezarath, a že kosí své nepřátele po desítkách, ale co když jich bude stovka? Velice rád bych vás viděl umírat, dostali jste se nejdál ze všech mých nepřátel, ale nedopřeji vám tu radost v podobě mé přítomnosti. Jsou tu jiné plány, které ještě musím stihnout a čas je drahý. Mějte se."

Už během démonova proslovu se začaly zbylé duše obtáčet nejen kolem Karenny, ale také kolem něj. Oba dva jako by se začali rozplývat a za chvíli za divokého démonova smíchu zmizeli.Družina neměla čas přemýšlet, kam zmizeli, protože v tu samou chvíli se na ně vrhli všichni démoni, kteří tu dosud stáli a hlídali svého vůdce. Zdálo se, že zde celá jejich výprava končí. Pětičlenná skupinka neměla proti takové hordě nejmenší šanci. Ajreen jako by to ale vůbec nezajímalo.

Cítila, že je do jisté míry spjatá s Karennou a měla pocit, že je za její problémy svým způsobem zodpovědná.

"Co jsi s ní provedl, démone?" vykřikla do prázdna, ve kterém se ještě před chvílí oba nacházeli a cítila, jak v ní stoupá vztek. Za hlasitého bojechtivého výkřiku vytáhla meč a sama se rozeběhla proti přibližujícím se nepřátelům. Všichni ostatní věděli, že teď je jejich jediná naděje. Vytáhli své zbraně a přidali se bok po boku k mladé seveřance. Ta však bojovala s lehkostí, jako kdyby doma ve své rodné vesnici porcovala maso k obědu. V boji na blízko sice ještě neměla tak velké zkušenosti, ale všechno hravě doháněla její čepel, která se nyní leskla v zářivých duhových barvách a zdálo se, že jí snad nedělá problém ani brnění. Nebylo pochyb o tom, že Ajreen použila další kouzlo.

Mužská skupinka si zase tak dobře nevedla. dlouhý boj během přepadení u chrámu se na nich podepsal, a tak teď jen těžkopádně odráželi útoky svých soupeřů. V jedné chvíli využil démon Dorianovy nepozornosti a prudkou ranou vyrazil mladíkovi meč z ruky. Povalil ho na zem a zbytek démonů rychle zahalil zbývající dva společníky, takže Dorian zůstal proti démonovi úplně sám. Neměl se jak bránit, teď už ne. Ve strachu si zakryl rukou oči a díval se, jak se jeho soupeř napřahuje k poslední ráně. Náhle však obr vzplanul jasným plamenem a s řevem se kácel k zemi vedle Doriana. Ten jen tak tak uhnul plamenům, které se živily na kožené tunice a jen koutkem oka si povšiml, rychle letící šmouhy, která se mihla kolem něj. Taexra mu zachránila život!

"Děkuji ti, draku!" pomyslel si a málem vyjekl překvapením, když se mu v mysli ozvalo prosté

"Není zač!" Brzy však pochopil, Taexra s ním mluvila skrze jeho mysl.

V řadách démonů nastal zmatek - jakási neznámá dívka kosila jejich řady, a dokonce i ostatní už začínali vítězit. Dorianovi se dokonce podařilo vyvolat přízračného draka - kopii dravé Taexry - a onen přízrak se v odvaze i dravosti Taexře opravdu podobal jako vejce vejci. Hikari zase požádal o pomoc své předky. Ti ho pochválili za jeho službu mrtvému elfskému vojákovi a z vděčnosti mu na oplátku pomohli proti jeho soupeřům v bitvě. Neviditelní přízraci vysávali z démonů jejich životní energii a soupeři slábli, stěží odvraceli útoky a umírali i na menší zranění. Brzy už šlo jen o pročištění zbytku bojiště a společně s posledním mrtvým padajícím k zemi utichly i všechny zvuky v hoře.

"Tak jo," schoval si Kadriel meč do pochvy a otočil se na Ajreen, "všichni jste bojovali skvěle, ale přesto, tohle už začíná být zvláštní, znám tě už řadu měsíců a stejně si teď nejsem vůbec jistý, kdo vlastně jsi."

Z Ajreen najednou veškerá bojechtivost vyprchala. Stála na místě a snad sama přemýšlela, co se tu vlastně stalo.

"Nejsem si jistá, jestli se vůbec znám sama," řekla nakonec. Byla najednou taková neklidná. Kadriel jí chtěl pomoci, a tak vykročil směrem k ní a položil jí beze slova ruku na rameno. Dívka si vzpomněla, jak ji stejným způsobem utěšoval i v zahradě jednoho z chrámů jen pár minut po hrozné smrti jejího přítele Naithana. Stejně jako tehdy i teď se na svého přítele vděčně podívala, ale nebylo jim dopřáno jediného slova. Začalo se totiž ozývat zlověstné dunění a země kolem jezírka začala praskat.