"Teď už není cesty zpět, zradil jsem, musím dílo dokončit," povzdechl si Dorian, "někde v hoře je schovaná chodba spojující onu sopku s Černou horou, musíme zpátky do archivu a najít tam plánek zdejších chodeb. Jen tak můžeme zjistit, kde se nachází cesta vedoucí k vůdci a zastavit jeho šílený plán."

Nečekal, až mu dívka odpoví, otočil se a rozběhl se zpátky k archivům. Ajreen nezbylo nic jiného než běžet za ním a doufat, že snad cestou nepotkají moc stráží. Ale i těch v hoře dost ubylo a navíc zde všude vládl zmatek. Dívka netušila, co se kolem děje, jediná jistota byla, že se daly do pohybu velké věci.

Zvuk vířících duší za chvíli utichl a hlomoz vystřídalo ticho přerušované jen dívčinými svižnými kroky. Už byla skoro u konce chodby, když ticho prořízl divoký řev a hned na to Dorianův vyděšený výkřik.

Ale nebyl to strašidelný řev, bylo to něco známého, něco co už slyšela... to je přeci Taexra! Ajreen neváhala ani chviličku a rozběhla se Dorianovi na pomoc. Snad mu dračice mezitím něco neudělá.

"Já... myslím, že máme problém," vyblekotal Dorian, když k němu Ajreen doběhla a hned na to zůstal stát s pusou dokořán.

"Taexro!" vykřikla totiž jeho společnice místo tasení zbraně a s naprostým klidem se vydala proti drakovi. Ten přestal cenit zuby a jeho zorničky se zúžily na tenoučké čárečky i přesto, že byli v téměř naprosté tmě.

"Co děláš tady? Proč jsi se nechala takhle hloupě přepadnout a unést?" promluvila Taexra vyčítavě, ale byla ráda, že konečně dívku našli. Než stihla Ajreen odpovědět, připojili se k hloučku i Kadriel s Hikarim. Nastala chvíle šťastného shledání a také seznamování s Dorianem a Hikarim, ti se oba připojili ke skupině až nedávno.

"Takže, jaké máte další plány?" zeptala se Ajreen, když vítání skončilo a nastala chvíle ticha.

"My vlastně teď žádný plán nemáme," odvětil Kadriel, "měli jsme za cíl najít tebe a o tom, co se děje v hoře, víme jen velmi málo."

"Kdesi v této hoře je ukrytá tajná stezka, kterou potřebujeme najít, bohužel je však velmi dobře ukrytá a já nevím, kde může být," povzdechl si Dorian.

"Doriana napadlo podívat se do archivů, někde tam určitě bude nějaký plán," navrhla Ajreen.

Protože lepší návrh nakonec nepadl, vydala se, teď už pětičlenná skupina, zpátky k archivům. Cesta byla díky práci dračice a dvou mužů liduprázdná, a tak už brzy opět prohledávali polorozbořené knihovny s pochodněmi v ruce. Jako první opět prohledali zatím stále stojící knihovnu s válečnými plány a skutečně slavili úspěch.

"Hledejte jakýkoliv náznak nějaké tajné chodby, která bude nejspíše někde poblíž vůdcovy komnaty," nabádal Dorian ostatní k pozornosti, skláněje se přitom nad mapou. V mapě hledali všichni až na Taexru, která neuměla číst, a tak se jen nervózně procházela kolem stále přitahována silou magie z rituálu, který už někde započal. Draky totiž magie přitahovala jako můry plamen. Ale dočkala se. Vítězoslavný výkřik brzy oznámil všem ostatním, že tajná chodba se bude pravděpodobně nacházet někde v trůnním sále.

"To je marné, kdo ví, jestli tady nějaká tajná chodba vůbec je," rozhodil bezradně rukama Hikari, když už všichni dobrou půlhodinu prohledávali každičký kout a snažili se najít jakékoliv tlačítko, páku či spáru oznamující, že jsou před nimi nějaké dveře.

Sešli se uprostřed místnosti k další poradě, ale tentokrát byli úplně bezradní.

"Nepomohla by tomu třeba nějaká magie?" zeptal se Kadriel Hikariho a Ajreen, ale oba dva jen nesouhlasně zavrtěli hlavami. V tom se ale do čela plácl Dorian.

"Možná bych něco svedl," oznámil ostatním, když se na něj otočili s tázavým pohledem, a vylovil z kapsy křišťál. Došel do středu místnosti, poklekl a zavřel oči. Něco nesrozumitelného zamumlal a křišťál se rozzářil tak jasným světlem, až si všichni museli zakrýt oči dlaněmi. Taexra nespokojeně zavrčela a otočila se k němu zády. Záře sílila čím dál víc a víc, až to v jeskyni vypadalo jako na denním světle, ale potom najednou pohasla. Všichni zase otevřeli oči a zjistili, že všechno světlo je pryč, až na malý kousek stěny, který nepřestával vydávat stejné světlo, jaké před chvílí ozařovalo celou rozlehlou místnost. Dorian k tomu místu došel a bouchl do něj pěsti. Ukázalo se, že se jednalo o důmyslně maskované tlačítko, které otevřelo kamenné dveře vedle něj.

"Skvělá práce, ale jak si to udělal?" zeptala se Ajreen.

"Jsem mág ilusionista," odpověděl jí Dorian, "umím odhalovat věci skryté lidskému oku a ještě mnohem víc."

To byla pro dívku novinka, a to ještě ani netušila, že je v její skupině i další mág, ovládající duchovní magii, a to Hikari.

Všem ale bylo jasné, že další cesta už tak příjemná nebude, už samotný temný vchod do neznámé chodby, svažující se dolů, působil dosti strašidelně, a to ještě nikdo ani neuvažoval o tom, co všechno tam mohou potkat. Bylo proto třeba nachystat si zbraně, Dorian ještě dovedl Ajreen do blízké zbrojnice, kde dívka okamžitě poznala svůj luk i pochvu s mečem a za chvíli tak byli všichni připraveni na cestu do temnoty.

"Tak tedy vzhůru do boje," zavelel Kadriel, "náš svět opět potřebuje záchranu!"