"Dívka však povstala, aniž se vzdala,

broušeným mečem vstříc démonu ťala,

tělo, už neživé, k zemi vstříc padá,

končí nám nezvaná démonů vláda,

slunce už krajinou paprsky rozlévá,

nastal klid zbraní, jaká to úleva,

navždy teď slavme ten památný den,

který nám pro jednou ukázal všem,

že naděje, ta vždycky poslední zmírá,

a s nadějí ve dvojici přichází víra.

Oslavné verše utichly jen aby je po chvíli vystřídal ohlušující potlesk. Mladá trubadúrka se s úsměvem na rtech uklonila obecenstvu a následně i se svou loutnou odešla do zákulisí, aby uvolnila místo dalšímu programu. Ve vesnici Kagayaku panovala už šestým dnem slavnostní nálada. Aby taky ne, právě se tu slavily ty nejvýznamnější svátky v roce, svátky Znovuzrození přírody. Právě na konci těchto oslav se slunce poprvé vyhouplo až nad vrcholek nejvyšší z hor zvané Hareta yama, čímž dávalo všem obyvatelům Yugského národa najevo, že už má dost síly na to, aby zahnalo zimu.

Letos bylo obzvlášť co slavit, protože společně s odchodem zimy odešla také krutovláda démonů. I z vesničky Kagayaku a okolí vyrazilo nemálo statných mužů, aby se připojili k armádě jednoho z lidských království sužovaného nekonečnými útoky nepřátel. Jednoho dne však vojska nenáviděných vetřelců zmizela neznámo kam a brzy na to přišla zpráva o velké bitvě v údolí pod horským pásem Kaltari a také o dívce jménem Ajreen, která se stala hrdinkou celé války. Na obyvatelstvo pod horou Hareta yama udělala tato dívka dojem, už po staletí zde totiž byly ctnost a odvaha těmi nejopěvovanějšími vlastnostmi a mladé seveřance nechyběla ani jedna z nich. Nejvíce si však získala srdce mladého bojovníka Hikariho.

Ten byl jako jeden z kandidátů na budoucího vládce kmene povinen provést tradiční službu svému lidu. Jiní dělali všechny možné hrdinské skutky, skolili sami na lovu mohutné zvíře, pomohli vesničanům s jejich starostmi nebo pochytali bandu lapků a vydali je spravedlnosti. Hikarimu to však přišlo málo. Chtěl udělat mnohem víc, vykonat nějaký hrdinský skutek. A od koho jiného by se měl učit hrdinství než od svého vzoru, od Ajreen?

Tento nápad dostal už před několika týdny, ale až teď na největší den v roce, ho hodlal naplnit. Začátek své cesty si naplánoval přesně na to ráno, během kterého překoná slunce poprvé onen vrchol, který pro celou kulturu jeho kmene tolik znamená. Všichni ve vesnici už o jeho rozhodnutí věděli a přáli mu na cestu jen to nejlepší. Mnoho štěstí mu popřál i jeho učitel, starý Kirigashi, který však stále zacházel s holí i s katanou tak, že se jeho žákům málokdy povedlo ho překonat.

"Soustřeď se a pozvedni hůl na obranu, ještě nejsi na cestě!" zařval na něj jeho učitel naštvaně, ale Hikari věděl, že se zlobí jen naoko.

Přesto udělal oč ho jeho lektor žádal a zaujal bojový postoj jen kousek před tím, než jeho soupeř provedl první výpad. Odstartoval tím sérii ladných pohybů, protiútoků i dokonalých krytí, protože oba bojující patřili v umění Gon-chi k nejlepším ve vesnici. Chlapec byl taky pro toto bojové umění jako stvořený. Jeho středně vysoká, poměrně hubená postava mu umožňovala přemístit se z jednoho místa na jiné v krátkém okamžiku a hnědé, na mladický věk velmi zkušené oči pozorně sledovaly každičký učitelův pohyb ve snaze najít jakoukoli drobnou chybku, která by se dala využít v jeho prospěch. Kirigashi měl však stále nad mladíkem lehce navrch a ani dnes Hikariho nešetřil, jeden z jeho těžkopádných výpadů hravě vykryl koncem své hole a tím druhým podtrhl svému žákovi nohy. Hikari tvrdě dopadl na zem a o hrudník se mu opřela protivníkova hůl. Jeho soupeř si ho stále ještě bojechtivě měřil, ale potom se staříkova tvář rozjasnila a on propukl v upřímný smích.

"Já vím, já vím, ty už si myšlenkami na cestě, viď? Býval jsem úplně stejný, když jsem byl kluk jako ty."

Pozvedl svou hůl výš a mladík se konečně mohl postavit na nohy.

"Máš pravdu, už se nemohu dočkat, až vyrazím," usmál se na svého učitele a prohrábl si své krátké hnědé vlasy.

"Tak se tedy vydej domů a sbal si na tu dlouhou cestu, pamatuj, že správný mistr Gon-chi nesmí nic podcenit!" odpověděl mu jeho lektor.

"Taky že ne, už mám vše na cestu připravené, ale mohl bys mi ještě jednou vyprávět nějaký z tvých hrdinských příběhů?" žadonil Hikari.

Kirigashi byl totiž nejen skvělým učitelem boje, ale také neméně dobrým vyprávěčem příběhů, které se předávaly z otce na syna už po celé generace. Stařec se také nenechal dlouho prosit, vzal mladíka do svého obydlí, zapálil oheň v krbu a poté vyprávěl svému žákovi nejrůznější legendy a pověsti až do hluboké noci.

I přes velmi krátký spánek se ráno Hikari cítil odpočatý a svěží. Možná za to mohl fakt, že ho od počátku jeho výpravy dělily pouhé desítky minut. Slunce už se totiž pomalu zjevovalo za horizontem a obyvatelé vesnice se pomalu scházeli na kopečku za vesnicí, aby odsud dobře viděli na ten velkolepý výjev. Ten na sebe nenechal dlouho čekat a vesničané propukli v ještě větší jásot než po oné velkolepé básni v podání mladé trubadúrky. A tehdy nadešel Hikariho čas. Naposledy se ohlédl po slunečním kotouči stoupajícím modrou oblohou a potom se otočil, aby vykročil na svou cestu, která končila až ve městě Khatras Thalea. Právě tam někde se teď určitě nachází Ajreen, odvážná dívka, kterou hledá.