"Kam se vydáme dál?" zeptal se Hikari, když zvládli několik šarvátek se strážemi a ocitli se na prvním rozcestí.

Celá trojice teď fungovala jako dobře namazaný stroj, Hikari s Kadrielem si navzájem kryli záda jako staří mazáci a Taexra je díky skvělému zraku perfektně doplňovala, když přepadla své soupeře ze zálohy. Z jejího rodného lesa byla zvyklá i na užší prostory, a i když ji tunely přeci jen limitovaly, rozhodně předváděla, že je právoplatným členem skupiny i tady.

"Měli bychom najít nějaké vězení, pochybuji, že tu má Ajreen přepychový pokoj s lokajem," odvětil Kadriel.

Vydali se tedy doprava, protože se jim ta cesta zdála nejschůdnější a hned u další hlídky se jim podařilo získat zajatce. Zdálo se, že zajatý mladík není zrovna nejsilnějším bojovníkem, to došlo Hikarimu hned na první pohled. Své kopí držel nepříliš pevně a rozkročený byl až příliš. Pro cvičeného bojovníka Gon-chi bylo opravdu jednoduché naznačit výpad a po zblokovaném protiúderu nejistého soupeře podkopnout jeho pravou nohu. Ten si při pádu na kamenitou zem vyrazil dech a zbraň se odkutálela mimo dosah. V takové pozici také zůstal až dokud si ho oba muži nepřišli prohlédnout. Kadriel se postavil před něj a s podmračeným výrazem si ho přeměřil. Byl to vysoký mladík s krátkými hnědými vlasy a ustrašenýma šedýma očima. Jeho ruce byly jemné, hodící se spíš pro magii nebo pro celodenní práci s knihami při studiu, než pro boj s obouruční zbraní.

"Řekni nám, kde tu najdeme vězení!" spustil na něj elf hrubě, a i když z mladíka všechno lezlo jak z chlupaté deky, nakonec se dozvěděli, kudy se mají dát. Museli se vrátit zpátky na křižovatku a dát se chodbou vedoucí strmě dolů. Když se dozvěděli vše, co potřebovali, přemýšlel Kadriel, zdali pomocníka vůdce zabít nebo ušetřit. Tu mu ale Taexra připomněla, co ji naučil v jeskyni při boji s oběma medvědy, a tak Kadriel nakonec mladíka pustil.

Teď už pro jistotu postupovali opatrně, chodba se často klikatila a všichni tři měli strach, aby to přeci jen nebyla nějaká léčka.

Brzy se však chodba postupně vyrovnávala a za chvíli její konec ústil do jeskyně ozářené oranžovým svitem neznámého původu. Když do jeskyně vstoupili, nestačili se divit. Stáli na cestě vedoucí několik desítek metrů nad propastí, ve které se vařila žhavá láva. Se zvýšenou opatrností odbočili na další cestičku a brzy se zastavili v další jeskyni. Ta byla posetá několika dalšími menšími jeskyňkami, které vždy uzavíraly masivní dveře.

"Jak teď ale zjistíme, za kterými z nich je Ajreen? Ty dveře jsou masivní a chráněné kouzlem, i kdybychom se přes ně nějakým způsobem dostali, zabere nám to spoustu času a nemůžeme přeci projít všechny místnosti, co tu jsou," zachmuřil se Hikari.

Vyslovil tak myšlenku, která trápila i ostatní. Jenže jak na ni najít řešení? Po pár minutách přišla s nápadem Taexra a byl to nápad vskutku velkolepý.

"Já přeci mohu s Ajreen rozmlouvat myšlenkami, které nezastaví ani ty dveře. Projdu pomalu všechny kobky a budu volat její jméno."

Nápad byl okamžitě přijat, ale když dračice prošla kolem všech kobek, ani z jedné z nich se jí dívka neozvala."Zdá se, že tu snad ani není," povzdechla si po neúspěšném pokusu Taexra.

"A co když třeba omdlela nebo spí? opáčil Kadriel.

Na otázku se mu nedostalo odpovědi, protože v tu chvíli zaslechli hlasy, které se k nim velmi rychle přibližovaly. Hikari sáhl po zbrani, ale Kadriel ho pohybem ruky zastavil.

"Schováme se a vyslechneme je, můžou nám pomoci," zašeptal a potom se všichni tři skryli za výklenek u jedné ze stěn. Skrýš však byla dosti malá pro Taexru, ta nakonec musela v poslední chvíli zaletět až do temnoty v úplném rohu jeskyně a doufat, že tam nemají přicházející namířeno. Ti se však naštěstí zastavili už u jedné z prvních cel.

Pekta ga re!," zaslechl Kadriel a hned na to se ozval zvuk otevírajících se kamenných dveří. Opatrně vykoukl ven a viděl, jak tři muži s oštěpy v ruce vyzvedli z cely nějakého mladíka a za zvuku stejného zaklínadla nechali dveře zase zavřít. Poté se s vězněm vydali zpátky tam, odkud přišli.

"Už víme, jak dveře otevřít," poznamenal Kadriel šeptem, "a teď osvobodíme toho mladíka.

Sotva to dořekl, ozval se z konce jeskyně strašidelný řev a Taexra se několika hbitými skoky ocitla přímo ve středu překvapeného hloučku strážných. Ti ještě neopustili jeskyni, díky čemuž měla dračice konečně trochu více prostoru k boji a své výhody dokonale využila. Než na pomoc přiběhli oba muži, bylo po boji a na ně už čekal pouze onen vězeň krčící se u stěny. Celý ten výjev ho opravdu vystrašil a Kadrielovi dost dlouho trvalo, než ho uklidnil.

Hikari mezitím obcházel jednotlivé cely a u každých dveří pronesl stejné zaklínadlo, jako strážci. Dveře se otvíraly a jeskyně se pomalu plnila spoustou vězňů. Celá akce však nakonec skončila bez většího úspěchu. Zachránili sice desítky vězněných mužů, dokonce i tři dívky, ale Ajreen zase nenašli.

"Tak teď už opravdu nevím, tohle místo je úplné bludiště a ještě k tomu prokleté, jak ji tu máme najít?" posteskl si Kadriel, když se vrátili k jezírku na křižovatku a ukázali celému houfu vězňů bezpečnou cestu na povrch.

Zdálo se, že jim nakonec nezbude nic jiného, než postupně prohledávat všechny zdejší chodby a jeskyně, když sebou Taexra znenadání škubla a potom zavětřila jako pes.

"Někdo zakouzlil něco velkého, cítím energii, jak sálá až sem k nám," vysvětlila své chování překvapeným mužům, "mohla bych vás na to místo dovést."

Oba tázaní neváhali ani chviličku a hned nadšeně souhlasili.

"Skvělý nápad," řekl Kadriel, "snad je to naše další stopa."