Dva dlouhé dny probíhalo vyslýchání toho bastarda Lewise. Steve přestal namítat cokoliv proti občasné ráně a my ostatní jsme se tvářili, že povýšený rozbolavělý ochraptělý smích neslyšíme.
Pepper tedy hned dne našeho seznámení s tím padouchem odjela ke své přítelkyni, aby byla mimo drama a hustou atmosféru, které byly všudypřítomné.
Já jsem našla naštěstí azyl u Nataši, která byla toho srdce a vždy mi věnovala pár minut svého drahocenného času. Od zajmutí Lewise se Rushovi muži stáhli. Útoky ustály a celkově jsme všichni pocítili drobnou úlevu. Lewise jsem však nemohla mít na očích.
Všem se nám, chabě řečeno, vysmíval a já jsem měla pocit, že se v naší nevědomosti vyžívá.

Stála jsem před zrcadlem a Lokiho podpis, značku či jak jinak to nazvat, jsem schovávala pod velkou náplastí. Kdesi hluboko mě sžíral vztek stejně jako bolest, a přesto jsem se zasmála nad tím, jak dokonale mě ten blázen rozhodil tím, jak doslovně si mé doporučení převzal.

Už se opět schylovalo k večeru, když z Tonyho dílny vyšel Clint a práskl dveřmi.
"Dojdu mu přihřát večeři," špitla mi Nataša, skrývajíc drobounký úsměv, který vyvolával pohled na běsnící výraz strýčka Clinta.
"Já s ním zkusím promluvit," řekla jsem jí, načež jsem se zvedla na nohy spolu s ní, každá svůj jasný cíl.
"Clinte!" zavolala jsem za ním, než mi utekl na terasu. Věnoval mi pohled, mávl rukou na znamení, abych šla za ním. Bezradně jsem vydechla, opět jsem byla přinucena vystavit své závratě výškám. Vyrazila jsem tedy za ním. Opatrně jsem za sebou zavřela prosklené dveře, načež mě ofoukl chladný vánek. Slunce se sklánělo za New Yorkem a tma pohlcovala stále rušné ulice. Světlo neonových nápisů a led obrazovek prokousávalo tmu a jako zářivé dlaně se natahovaly k ztemnělému nebi, na němž jako zoufalé světlušky problikávalo pár hvězd- oproti Asgardu velmi slabý odvar. Thor si mě rozmazlil. Nicméně já jsem sebrala takříkajíc koule a vydala jsem se za strýčkem, jenž stál na kraji terasy a shlížel k městu. Pevně jsem se chytila zábradlí vedle něj a obrátila jsem tvář k němu, jen abych se nemusela koukat dolů. Srdce mi třískalo do žeber a v krku jsem měla knedlík jako pěst. Přesto jsem se nervózně usmála.
"Nemluvil, co?" optala jsem se, odpověď jsem znala dopředu. Clint zavrtěl hlavou.
"Ani neceknul, zmetek jeden," zavrčel a na moment se odmlčel. "Mohla bys s ním zkusit mluvit ty. S tebou se aspoň rozkecal." Radost z toho strýček zjevně neměl, ale pravda to byla.
"Nejspíš ty zmetky přitahuju," zasmála jsem se.
"Lokiho jsi taky zlomila," pokrčil rameny na souhlas. K tomuto tématu jsem se však dostat opravdu nechtěla. "Myslel jsem si, že jsi citově dostatečně chladná na to, aby se nic takového nestalo. Jsem... v šoku, že mezi vámi je... něco."
"Tak tedy dík," odtušila jsem nepotěšeně a dotčeně jsem svraštila obočí. "Mezi námi nic není," dodala jsem po chvíli. "Jak by taky mohlo?" Fajn, když už byl ten můj zmetek na druhé straně vesmíru, aspoň využiji situace ve svůj prospěch.
"Jsi mizernej lhář, Julie," zasmál se unaveně Clint. "Kvůli němu jsi po mně řvala po telefonu."
"Neřvala jsem kvůli němu," bránila jsem se uraženě. "Řvala jsem kvůli sobě."
"Kecy, kecy, neteřinko," smál se dál. Ale smál se, a tak jsem neměla nic proti. "Já se mu vlastně ani vůbec nedivím."
"Lewisovi?"
"Lokimu," protočil očima. "Vždyť ty máš své kouzlo. Nejde ti odolat. Nikdy jsem tak na tebe nepohlížel, jsi moje rodina, ale od Lokiho... Jsi dospělá holka, víš, jak to chodí. A máš v sobě něco, co všechny nutí nechat se omotat kolem tvého prstu. Tančit, jak ty pískáš. Vždyť i ten Lewis začal mluvit až na tebe. Je to zvláštní." Mně to zvláštní nepřipadalo. Ale než něco strýčkovi vyvracet, radši jsem držela ústa zavřená. "Ty, Jul... nemohla bys to s Lewisem zkusit ty?" Že by mě to vyloženě překvapilo, to se říct nedá. Ale rozhodně se mi do toho taky nechtělo. Ale jednou už jsem byla agent SHIELDu a neteř Avengera.
"Och, tak jo."

"Hej, pistolníku! Nespi," prohlásila jsem dost hlasitě namísto pozdravu. Jako třešničku jsem si dopřála třísknutí dveřmi.
"Ale! Poupátko," zazubil se mým směrem.
"Nemáš žízeň? Tony má v dílně vodu přiváděnou hadicí..."
"Dnes nějak zostra," konstatoval. Ó, kdyby věděl. Jen co jsem ho znovu měla na očích, vřela ve mně krev.
"Pověz mi, čím to je, že mluvíš jen se mnou?"
"Líbíš se mi, maličká."
"Neříkej mi tak."
"Maličká? Je to rozkošné stejně jako ty..."
"Fajn, zmlkni a věnuj se něčemu jinému." Rozkošné to bylo nepopiratelně. A rozkošné to bylo o to víc s myšlenkou, že to byl právě Loki, kdo jako první použil toto roztomilé oslovení směřované mně.
"Pověz mi něco o Aidenu Rushovi."
"To není mým úkolem." Takže se nikam nepohneme.
"SHIELD se nám trochu rozpadá. Pár Avengerů se rozhodlo dát si pauzu a ten zbytek nemá čas hrát si s tebou."
"Nebude to trvat dlouho." Iritovaně jsem protočila oči. Nemělo to smysl. Snad jsem i tiše zavrčela, když jsem opouštěla místnost.

"Nikam to nevede," oznámila jsem, jakmile jsem se vrátila do obýváku a naštvaně jsem sebou praštila na gauč. "Kašlu na něj."
Jenže neodbily ani dvě hodiny. Seděla jsem schoulená v rohu sedačky začtená v knize, když k nám naráz dolehl neuvěřitelný hluk. Tony byl zrovna pryč, Steve taky. Zůstala jsem jen já a Clint s Natašou. Všichni tři jsme byli na nohách lusknutím prstů a hledali jsme původ toho kraválu.
"Vrtulník!" vykřikla Nataša. A opravdu. Za okny se vznášel vrtulník, jehož vrtule vířila vzduch tak moc, až se s třísknutím zavřely okna terasy a sklo se v nich puklo. Díky silnému větru několik střepů doletělo až k nám. Stihla jsem si akorát rukou ochránit tvář. Cítila jsem, jak mě pár střepů poškrábalo. A opět jsem pocítila, jak mi vypínal mozek a tělo začalo fungovat automaticky. Nemuseli jsme ani promlouvat a všichni jsme se rozběhli pro zbraně. Clint sebral svůj luk a já jsem našla svou Berettu. Zamyslela jsem se a uznala jsem, že jsem nebyla překvapená. Byl-li to Aiden Rush, dávalo to největší smysl. Netrvalo chvíli a už z vrtulníku vyskakovali ozbrojení muži v černém.
"Jul!" Než se rozezněla střelba rozbíjející ostatní okna, popadl mě Clint za paži a doběhl se mnou za Tonyho bar. Nataša stála za sloupem. Plácla jsem sebou o podlahu chvíli před tím, než kulky prošly skleněnými lahvemi a bourbon se začal rozlévat proudem.
"Tony nebude mít radost," ušklíbla jsem se mimoděk, ovšem můj vtip nebyl doceněn.
"Zastavte střelbu!" zvolal hluboký mužský hlas, načež opravdu vše utichlo. "Nechceme ji zranit." Clint si s Natašou vyměnili lehce zmatené pohledy, načež je obrátili ke mně.
Ji?
"Vylez, maličká! Nemáš se čeho bát!" zaslechla jsem. Bezpochyby jsem věděla, že dotyčný mluví na mě. Clint mě chytil za rameno a stáhl mě níž k podlaze, jako by mi chtěl zabránit zvednout se na nohy. To jsem ale ani v plánu neměla.
"Zmizte, dokud to můžete udělat dobrovolně!" zavolal Clint a postavil se, již s natáhnutou tětivou a šípem namířeným kamsi k mužům. Vzhlédla jsem k němu, ohlédla jsem se na Natašu, která také vylezla ze svého úkrytu a zamířila na ně svými pistolemi.
"Ach, Clinte," mlaskl cizí muž, "myslel jsem si, že jsme přátelé."
"Už dávno ne," odsekl strýček. "Co tady chceš?"
"To, co mi patří," odpověděl. Já jsem si lehce mohla domyslet úšklebek na jeho tváři. Odjistila jsem spoušť a taktéž jsem se ukázala s Berettou nataženou před sebou. Má muška precizně zamířila na hlavu muže, jenž stál v čele drobné jednotky. Lehounce prošedivělé vlasy, zelenošedé oči, výrazné lícní kosti, pohled jako ostří nožů. Vzadu na krku se mi zvedly chloupky.
"A voilà," zazubil se muž. Už jsem věděla, že je to Aiden Rush. Stát mu tváří v tvář bylo poněkud nepříjemnější, než jen pozorovat jeho obličej na obrazovkách počítačů. Tak prázdný pohled jsem viděla jen u Lokiho, ale tak špatný pocit jsem z něj neměla. Najednou vykročil našim směrem, načež Clint nechal vystřelit svůj šíp. Jen sekundu na to se Aiden Rush znovu opovržlivě pousmál a setřel kapku krve ze své tváře.
"Minuls, příteli," řekl výsměšně.
"Varovný výstřel. A nejsem tvůj přítel. Seber se a odejdi." Neútočilo se. Zatím se obě strany pečlivě studovaly. Za Aidenem stála jen čtveřice mužů. Nataša samotná by je zvládla. Tedy snad.
"Tak teď to bude po mém," řekl Aiden. Vzápětí vypadl proud a místnost se ponořila do tmy. Normálně by sepnul záložní generátor, ale ani to se nestalo. Zavládla tma, načež se vlevo ode mě začalo bojovat. To byla Nataša. Zprava někdo skočil ke Clintovi. Vystřelila bych, pomohla bych, ale neviděla jsem nic. Jen neurčité temné obrysy. Schovala jsem si za pás Berettu a zaujala jsem obranný postoj. Naráz se postava vynořila i přede mnou. Okamžitě jsem proti ní máchla pěstí, ale dotyčný mě vykryl. Ač se mi předloktím rozlila tupá bolest, rozpřáhla jsem se podruhé, zasáhla jsem a hned na to jsem zboku kopla do kolena muže, který zavrčel bolestí, když se ozvalo křupnutí. Další ránou jsem ho chtěla přivést do bezvědomí, ale já jsem dostala ránu do žeber. Dost silnou na to, aby ze mě vyhnala všechen vzduch. Ostrá bolest zachvátila můj hrudní koš, ale byla jsem odhodlaná bojovat dál. Najednou jsem však kolem kotníku postřehla něčí stisk a než jsem se vzpamatovala, byl ze mne opět vyražen vzduch. Hleděla jsem do tmavého stropu. Točila se mi hlava nejspíš od nedostatku kyslíku a taky od toho, jak jsem se praštila o podlahu. Do zad mě dřely střepy, když mě někdo táhl pryč. Chtěla jsem se vzepřít na rukách a vykroutit se stisku, ale nedokázala jsem najít dostatek síly. Nalezla jsem ale dost odhodlání, abych se natáhla za pás pro svou zbraň. Už jsem znovu uvolňovala spoušť, když se naráz má ruka ocitla na podlaze vedle mé hlavy přišpendlená čísi nohou obutou v těžké botě. Stěží jsem pohledem doputovala k jeho tváři a díky slabému světlu jsem v něm poznala Lewise. Se zamlaskáním na mě vrtěl hlavou.
"To bych ti nedoporučoval, kočičko." Sehnul se k mě, zbraň odkopl pryč a mě vytáhl na nohy. Zkroutil mi ruce za zády a přitiskl si mě k tělu. Nebyla jsem v pozici, kdy jsem mohla být drzá, a tak jsem držela pusu zavřenou a vzpírala jsem se proti němu, co jsem zmohla.
"A kde jsou ty tvé kecy teď?" zeptal se, hlavu nepříjemně blízko u té mé.
"Lewisi, sbal ji a jdeme!" zavelel Rush.
"Slyšela jsi, kočičko. Jdeme." A naráz tma a ticho.