„Výborně," řekla jsem si pro sebe. Clintovo načasování bylo hodno švýcarských hodinek. Řekne půl hodiny a myslí polovinu toho času. Akorát jsem prošla vchodem ven, když se mým směrem otočil strýček Clint.
„Moje nejmilejší neteř," pozdravil mě s úsměvem, když jsem si upravila mikinu s logem SHIELDu. Takhle po ránu jsem milá rozhodně nebývala.
„Taky jediná neteř," zasmála jsem se s ironickým podtónem a dala jsem si dost záležet, aby si ho všiml.
„Pojď, má to naspěch," řekl a skoro mě posadil do auta. Auto zabručelo a rozjelo se směrem k centru metropole. Clintův počáteční úsměv zmizel, tvářil se vážně. Nemyslela jsem si, že to jen kvůli soustředění se na jízdu.
„Kam jedeme?" zajímalo mě, ale odpověď jsem vytušila z jeho tváře. Svraštěné obočí, semknuté rty, dokonce i volant svíral poněkud pevně. Ihned jsem věděla, že mě nečeká nic pěkného. Tohle už tady párkrát bylo. Bez jediného slova se mě ony vyšší hlavy pokoušely uvrtat do něčeho nepěkného, kde bych nasbírala zkušenosti a zdokonalila se. Prý mám vynikající geny, až příliš chytrá matka, strýc dokonalý střelec i bojovník a otec taky celkem schopný. Víc ale o něm nevím.
"Clinte, kam jedeme?" zopakovala jsem už nervózně.
"Za Starkem. Má tam toho Muflona, jak ho nazval a myslím, že celkem trefně," řekl Clint, oči neodtrhávaje od cesty. Pocítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. Doufala jsem v prostou návštěvu, možná někoho, kdo na boha ukáže prstem a prohlásí něco jako: Naše mladá naděje, musíš zabránit, aby se někdo jako on pokoušel zničit tvůj domov!
"Ach," vydechla jsem teatrálně a zamračila jsem se. Přiznávám, i té představy jsem se děsila.

°°°°°

„Takže Loki je u Tonyho. Proč ho nemají na základně?" zeptala jsem se, když jsme nastoupili do výtahu Starkovy supervěže. Přepadala mě touha vytasit zbraň a rozstřílet můj odraz v zrcadle. Vypadala jsem jako vyklepaná husa, a tak jsem se párkrát nadechla a nahodila jsem ten známý tak dlouho pilovaný nicneříkající výraz. Toho si také všiml Clint, postřehla jsem jeho úsměv.
„Zřejmě protože Lokiho podcenili. Už párkrát se mu podařilo odtamtud utéct, tak ho prostě předhodili Starkovi s výmluvou, že právě on má ty nejlepší technologie a Loki mu jen tak neuteče. Je ti jasné, jak se tvářil Stark," řekl a prohlížel mě v leštěném kovu výtahu. Zachytila jsem v jeho pohledu hrdost, už jsem čekala slova podpory směřované mně. Působil nějak majestátně. Že by se chtěl před Lokim blýsknout? Bylo-li toto jeho záměrem, pak mým bylo zneviditelnit se. Nešlo mi o Lokiho, to vůbec, ale obávala jsem se toho, kdo mě před něj postaví a co hůř, proč jsem zde a co se ode mě bude očekávat. V lepším případě přede mnou opravdu někdo přednese motivační řeč, použije Lokiho jako odstrašující případ a mně řeknou nashle! A pak se rozevřely dveře výtahu. Všichni z týmu Avengers se otočili naším směrem a jejich oči mě tak probodly. I ty Lokiho, boha, jehož jsem do té doby považovala za hlavní tvář plánovaného konce našeho světa.
Clint došel ke Stevovi a sledoval Thorova bratra. Každý v místnosti už opět sledoval jeho, jen on pohledem probodával mě. Tváří v tvář jemu jsem se cítila bezmocná, i s pouty na jeho zápěstích. Jen jeho zrak mrazil. Dělala jsem však vše, aby nepoznal jedinou špetku emoce v mé tváři, na níž jsem horko pevně udržovala kamenný výraz.
„Výborně, proč jsme tady?" zeptala jsem se a otočila jsem se k Tonymu. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho bych ty modré oči udržela ve svých. Ale pocítila jsem úlevu.
„No, jelikož jsem dostal na starosti tady Muflona," řekl a já jsem se pousmála. Nešlo odolat.
„Musí ho někdo hlídat." Už jsem tušila, kam míří.
„Jakože ho mám hlídat já?" zeptala jsem, ve tváři stále žádnou emoci. Pokoušela jsem se tomu vykroutit, ale stejně jsem tušila, že to nemá smysl.
"Je to přitažené za vlasy. Prostě by ho měl nabrat Thor a zmizet na Asgard, ať si ho nechají tam. Proč by měl zůstávat tady? Dělá jen problémy," prohlásila jsem. Když jsem se podívala na Lokiho, svým výrazem mi dával za pravdu. Asi by také byl raději jinde. "Ne. To po mně nemůžete chtít."
„Nikdo se tě ale neptá, Julie. Budeš pod jedním z agentů, on bude hlídat tebe a ty Lokiho," řekl Tony. "Není na tom nic těžkého."
„Clinte?" podívala jsem se na něj a lehce zvednutým obočím jsem mu dávala najevo, aby se také vyjádřil. Byla jsem naivní, když jsem očekávala, že se mě zastane? Dnes ne. Nevypadal, že by byl opět ochoten ustoupit mému snažení vyhnout se zodpovědnosti. K několika misím jsem přemluvena byla, ale nikdy přede mě nikdo nepostavil cokoliv podobného. Dost možná proto, že Loki byl prvním bohem, který něco takového zkoušel.
„Julie, to zvládneš. SHIELD sem nainstaloval ochranný systém a Starkova technologie tě ochrání," řekl. Už jsem viděla Lokiho s nožem v ruce a sebe, jak řvu po Jarvisovi. Vskutku milá představa.
"Proč na to nemáme agenty?" I Loki se s nechápavým výrazem podíval na Tonyho. Zcela jistě se cítil dotčený faktem, že ho bude opečovávat raně vyspělá Julie Barton.
"Mám ti to opakovat znovu? To ty jsi agent. Ty s ním budeš v nejbližším styku, aby ses naučila pracovat s podobnými... individui. Načerpáš zkušenosti," prohlásila vyrovnaně Natasha a krátce zvedla obočí. Věděla jsem, že pokud ještě jednou zaslechnu slovo zkušenost, krev v žilách mi začne vřít.
"Samozřejmě. Moc předem děkuju," šeptla jsem si pro sebe a znovu jsem se obrátila k Lokimu. Už podle jeho vizáže byl dotčený víc než já. Opovrhuje naší rasou a teď ho má strážit jedna mladá smrtelnice? Ano, i mně se zvedl jeden koutek úst. K hysterickému smíchu jsem neměla daleko.
„Nevykroutím se, že?" vzdala jsem snahu. Stark i Clint se usmáli. Ostatní vypadali slabě řečeno nespokojeně. Jen Loki vypadal pobaveně.

°°°°°

Všimla jsem si, že za tu dobu se venku sesbíraly bouřkové mraky a začalo pršet. I počasí mi dávalo jasné signály, že tohle není v pořádku. Moje hlava stihla pobrat sotva polovinu slov všech, kteří na mě spustili lavinu informací. Stačilo mi vědět jen to důležité. Kde je jídlo, kde spí Loki a čím ho popřípadě spacifikovat. Clint mi do dlaní vtiskl vystřelovací taser.
"To mi jako pomůže?" optala jsem, když jsem si onu nesmrtící zbraň prohlížela s menší nedůvěrou.
"Neměli bychom ho zabíjet," pokrčil rameny Clint. I on vypadal, že by boha nejraději sestřelil něčím účinnějším. Co ale rozkázal SHIELD a jim vláda, to nikdo z nás porušit nemohl.
"Nemusím ti nějak připomínat, že z toho radost nemám, že?" Clint mlčky zavrtěl hlavou. On snad jediný měl podobný názor jako já.
"Ne, že bych se já nějak podceňovat chtěla, ale uvědomuje si Fury, že si tady skoro dobrovolně necháváme tohohle chlápka převychovat? Co říká on na rozhodnutí vlády?"
"Není nadšený, Julie. Nejraději by ho poslal na Asgard, ale nic nezmůže."
"A proč ho tedy hodili na mě? A opovaž se mi tady vykládat o zkušenostech."
"Jsi mladá krev, musí si tě vychovat. Umíš pracovat s lidmi, s bohem to snad taky dokážeš. Navíc se třeba bude zdráhat ublížit ti, jsi mladá, hezká holka. Párkrát si to třeba rozmyslí," ušklíbl se nakonec. Nebyla jsem schopna dalších slov. Neochotně jsem tedy přikývla a už dopředu jsem přemýšlela nad tím, jak následující období bude probíhat. Bude-li mým jediným úkolem dělat Lokimu chůvu, snad to nějak přežiju.
"Julie! Večer ti přivezu tvé věci, něco pošle i sám Fury a jeho lidi. Lokiho pokoj je vedle mé pracovny. Už je pro něj plně zařízen," oznámil mi Tony a mávl rukou do chodby se spoustou dveří, čímž mě vyprovodil z mých představ. 

Když jsem si onen pokoj prohlížela, neubránila jsem úsměvu. Postel, stůl se židlí a jedna skříň. Výborně, nebudeme si ho tedy rozmazlovat.
„Hodně štěstí," rozloučil se se mnou Clint. Tony mezitím Lokimu sundával pouta, zatímco ho bůh propaloval svýma modrýma očima. Aspoň nějakou chuť či nechuť jsme sdíleli.
„Vím, že to nemáš rád, ale budu to potřebovat. Prosím," zaškemrala jsem ke Clintovi, když jsem svou pozornost přesunula k němu.
„Že jsi to ty," pousmál se Clint, ruce mi omotal kolem ramen a objal mě. Tátu jsem neznala a on mi ho nahrazoval. Obličej jsem zabořila do jeho agentského, černého obleku. Nerad se objímal, protože to prý shazovalo autoritu a on kvůli tomu měkl, ale většinou mi vyhověl.
„Díky," pousmála jsem se, když jsme se od sebe odtáhli. Jeho vrásky od úsměvu byly v tu chvíli příjemnou změnou v tak hektickém prostředí.
„Dávej pozor," řekl a odešel do výtahu k ostatním. Se zavřením dveří a tichým hučením výtahu jsem se otočila k Lokimu. Asgardské oblečení vyměnil za zelené tričko a černé kalhoty. Vlasy se mu neposlušně točily kolem hlavy. Nebýt té nenávisti v jeho obličeji, vypadal by téměř lidsky. Prohlížela jsem si ho s jakýmsi nepochopením. Často mi lidé kolem říkali, že jsem empatická, což byla nejspíš pravda, ale jemu jsem nemohla přijít na kloub. Rozhodla jsem se dát mu čas.

„Takže ty mě tady máš hlídat," pousmál se Loki povýšeně, když jsem se s hrnkem kávy usadila u stolu. Jej jsem se pokoušela ignorovat. Než abych stáhla oči do dvou škvírek a skočila mu po krku, raději jsem jen našpulila rty.
„Taky bych byla raději jinde," přiznala jsem a očima jsem oběhla všechny kamery snad v každém koutu bytu. Clint s Natashou mi naslibovali, že do večera dorazí pár agentů. Zatím jsem Lokiho hlídala jen já, Jarvisem řízený ochranný systém a drobný kroužek na Lokiho zápěstí, který by mu dal elektrošok, pokud by bylo potřeba. Navíc já jsem se nevzdalovala od svého taseru.
„Nepřeceňují tě trochu?" zeptal se mě a zvedl jedno obočí. Otočila jsem se k němu. Posadil se do křesla v obýváku a s úsměvem, prázdným a šíleným, si mě prohlížel. S podobnými výrazy jsem se stýkala v práci, když jsem dostala na starosti také něco důležitějšího.
„A ty mě trochu nepodceňuješ?" zeptala jsem se já. Mlčel. „Ale ovšem. Zřejmě podceňuješ všechny "midgarďany". Jsem hodně nekonfliktní člověk, a pokud ti tady mám dělat chůvu, tak se aspoň snažme spolu vycházet. Nestojím o to, abychom se tady hádali a házeli po sobě nože. Jen to tady budeme muset protrpět. Je mi úplně jedno, jestli zalezeš do pokoje, nebo budeš sedět v obýváku a číst si, nebo budeš ležet na podlaze a zírat do stropu. Jen se snažme se respektovat. Já přehlédnu to, že jsi chtěl zabrat Zemi a vyvraždit polovinu zeměkoule a ty přehlédni to, že jsem obyčejná smrtelnice, která tě má na starosti," navrhla jsem tónem tak neústupným, že normální člověk by už pro jistotu souhlasil minimálně pětkrát. Loki si však dával na čas, čímž mě znervózňoval ještě mnohem víc.
„Zdáš se vcelku rozumná. Rozhodně proti tvému návrhu nemám námitky," pousmál se tím svým božským úsměvem. Zježily se mi chlupy na krku. Snažila jsem se mít situaci pod kontrolou. Kontrolu měl ale on a oba jsme to věděli.

°°°°°

Ani se nehnul. Zaujatě jsem si ho prohlížela. Seděl jako pravítko, nohy měl zkřížené v kotnících, prsty rukou propletené do sebe a jeho ledově modré oči se zabodávaly do zdi plné obrazů a fotek New Yorku a několik portrétů. Úzké rty pevně tiskl k sobě, chřípí jeho špičatého nosu se pravidelně rozšiřovalo. Zvedla jsem jedno obočí a nestydatě jsem si ho prohlížela. Vypadal duchem naprosto mimo. Slyšela jsem o jeho myšlenkových cestách kamsi do jiných světů a v tu chvíli jsem si byla jistá, že bych byla proklatě ráda, kdyby jen dřímal. Přistoupila jsem o krok blíž a mírně jsem se k němu naklonila. Skoro nedýchal. Už jsem se chystala nějakým způsobem zakročit, co kdyby se mu podařilo spojit se s... kdoví kým.
„Nechceš si mě nakreslit?" zeptal se najednou, otočil se na mě a zvedl jeden koutek úst. Stáhla jsem se nazad a vyrovnala jsem se v zádech.
„Ne. Jen už jsem myslela, že jsi pošel svým trápením," řekla jsem s úšklebkem, čímž jsem své rozptýlení hodila do autu. Přešla jsem k malé knihovně a pročítala jsem tituly knih. Nic, co by mě zaujalo, nebo v tu chvíli jsem nebyla ani schopna si něco vybrat. To ticho v bytě bylo strašné. Většinou se tady rozléhala hudba, nebo Tonyho poznámky, vtipy a monolog, ale tohle bylo ještě nesnesitelnější.