Následující ráno mě probudila silná bouřka za okny. Pokoj pařížské základny byl zařízen vcelku příjemně, cítila jsem se skoro jako doma a to hlavně díky pohodlné posteli. Zda si nás chtěli Francouzi rozmazlit, to už mi bylo k smrti jedno. Probudit se s čistou hlavou mi bylo největším darem za posledních několik dní. Ovšem Loki, k němuž se vzápětí nasměrovaly všechny mé myšlenky, ten byl zdaleka dáreček největší.
Jakmile jsem se donutila vstát z postele a vydala jsem se vyhledat Joea s Alexem- s tím chlápkem jsem neprohodila snad půl slova-, připomněla jsem si i minulou noc. Styděla jsem se. Ani ne tak za to, co se stalo. Spíš mě sžírala myšlenka, že jsem se nebránila. Až do včerejší noci jsem byla v podstatě (sotva) políbena. Nikdy jsem se za to nestyděla, neznala jsem děvčata, která by se mi za to vysmívala. A i kdyby nějaká byla, rozhodně bych se jimi nezabývala... Takto jsem sama sobě zněla jako zoufalec. Ha!
"Joe?" potkala jsem ho akorát ve dveřích pokoje. S ospalýma očima si mě prohlédnul od hlavy k patě. Jistě musel můj otrávený obličej vidět rád.
"Včera jsi s ním byla ještě pryč?" A jéje! Byla jsem přistižena při činu. Jak ale o nás věděl?
"Má v tom náramku i GPS?" optala jsem se já podmračeně. Kývl jen tak mimochodem.
"Ty máš jediné štěstí, že ti věřím, dámo. Alex už málem zmobilizoval celý SHIELD, když zjistil, že se procházíte kolem Eifellovky..."
"Chtěla jsem pryč a řekla jsem si, že nabrat Lokiho s sebou by znamenalo zbavit se dvou much jednou ranou. Měla jsem u sebe taser, spínač k náramku, Loki byl hlídaný jako nejsvětější relikvie v samotném Vatikánu." Ale až nyní mi došlo, co se mohlo stát. Husa, Julie, husa! Joe mi ale nejspíš opravdu důvěřoval, a tak s dlouhým výdechem kývl hlavou.
"Dobře."
"Navíc jsem si tu hádku vyříkali," dodala jsem s menším úsměvem. Joe se ale pořád tvářil jako kárající otec.
"Jul, neměla by ses ale snažit zavděčovat se mu. Mohl by s tebou lehce manipulovat. Věř mi, že ať se k tobě chová i sebevíc hezky, nemyslí to tak. Chce se jen dostat pryč." Těžko říct, co jsem si v tu chvíli myslela. Možná jsem i byla ráda za to, že mi tento fakt připomněl.
"Jasně, Joe. Plně chápu a beru na vědomí." Pravda? Horko těžko říct.

"Á, slečna Julie, že ano? Claud Ollivier k vašim službám," volal za mnou jakýsi Francouz. Než jsem se otočila, stál přede mnou vysoký brunet s širokým úsměvem na tváři, zelené zářící oči zapíchnuté do mých.
"Ale, zdravím. Ráda vás poznávám," usmála jsem se na něj a podala jsem mu ruku. "A s kým že mám tu čest?"
"První asistent ředitele místní pobočky. Vy prý máte na starosti Lokiho. Musel jsem vás vidět na vlastní oči. Máte velkou odvahu, slečno," chválil si mě mladý, pohledný Claud. Nestihla jsem mrkat, když stiskl mou ruku a líbl ji na kloubky. Jsem si smrtelně jistá, že jsem se culila jako idiot a nyní mi byl nějaký Loki a jeho úlety poměrně ukradený. Claud se vyrovnal v zádech.
"Tady s vaším dozorem jsem se již setkal včera večer. No... Máte nějakou otázku?"
Můžeme zůstat o pár dní déle? zeptala jsem se v duchu, v obličeji co nejnevinnější a zároveň ten nejprofesionálnější výraz.
"Jak to bude s dneškem? V Londýně Lokiho velké vystoupení vypadalo jako předváděcí akce na největšího psychopata pod Sluncem, ale... v Londýně to všechno vypadalo jinak."
"Britové a jejich serióznost," pousmál se Claude. "Tady mají naši agenti příležitost setkat se s ním, zeptat se jej, co je zajímá. Nechceme nic znepříjemňovat jim, Lokimu ani vám." Flirtoval se mnou? To sakra doufám. Příjemná změna od nabručence, spolupracovníka nebo nafoukaného Brita.
"Julie?" oslovil mě po chvíli, kdy jsem se bez přestání usmívala a pomrkávala jako panenka. STOP! Pojďme se vzpamatovat. Odkašlala jsem si a pustila jsem jeho dlaň.
"Claude, měla bych se jít podívat za Lokim a probrat s ním jeho následující... chvíle. Pokud mě tedy bude poslouchat," dodala jsem tiše a kousla jsem se do rtu. Po tak sympatické změně bych ani nejraději neodcházela za ním.
"Samozřejmě. Můžu vás doprovodit?" Už bych zavrtěla hlavou, ale pak...
"Proč ne." Nešlo zabránit úsměvu, který mi cukal koutky.


Claud stal za mými zády, když jsem já klepala na dveře Lokiho pokoje. Díky asistentovi místního ředitele jsem byla ochotna postavit se lvovi čelem. Loki rozrazil dveře. Nejdřív jeho pohled padl na mě, tvář se mu zkřivila zlostí a snad znechucením, ale pak zrak nasměroval na muže za mnou. Otočila jsem se na Clauda, jehož vřelý výraz nemizel... Lokiho nemohl vytočit víc. Podívala jsem se zpět na běsnícího lva a odkašlala jsem si, díky čemuž se podíval zpět na mě, avšak velmi neochotně. Zvedla jsem jeden koutek úst.
"Loki, můžu s tebou mluvit?" optala jsem se přemile. Jeho tvář se stala na sekundu zmatenou, ale pak mrkl a uhnul stranou, abych mohla vstoupit do pokoje. Nebyla jsem ani schopna poděkovat Claudovi za doprovod, když za mnou práskly dveře.
Povznes se, povznes se, opakovala jsem si v duchu. Ač se mi nevědomky sevřela čelist, filtrovala jsem si tak vztek, párkrát jsem zamrkala jako nevinný andílek.
"Musím tě snášet?" optal se mě a opřel se o futra dveří. Nechápavě jsem nakrčila obočí, ale než jsem stačila promluvit, pokračoval.
"Hledáš ve mně lidskost všelijakými způsoby, co? Nejdřív se nad mě vyzdvihuješ, pak se se mnou přátelíš, hraješ mi na city, svádíš mě a teď chceš, abych žárlil?" Nekřičel, to ne, ale mluvil dost nahlas. Museli jsme se jen pořád hádat?
"Svádím tě?!" okřikla jsem ho a dotčeně jsem rozhodila rukama. "Já že tě svádím?!" Loki se ušklíbl.
"Na té věži jsi spolupracovala poměrně ochotně," řekl s povýšeným tónem a jedovatým úsměškem. Začala jsem se červenat, rozpálily se mi tváře.
"Ovšem," prohlásila jsem ironicky a jen jsem se modlila, abych tak účinně zakryla opravdové rozpaky. Loki mě však odhalil. Poslední dobou jsme se jeden druhému otevírali jako kniha. V jeho tváři se objevila jistota. Přistoupil blíž, ale já jsem couvla.
"Nechoď ke mně," upozornila jsem ho a zvedla jsem ukazováček.
"Aha. Takže Julie čelí svým nedostatkům. Pověz, maličká, byl jsem první, který tě takto políbil?" Nemyslel to vážně, utahoval si ze mě. Chtěl mě rozhodit a uznávám, dařilo se mu to výtečně. Znovu jsem couvla.
"Nevracej se k tomu. Chytře jsi využil situace..."
"Takže má slova nevyvracíš. Tedy, řekl bych, že dívka jako ty bude zkušenější." Přistupoval blíž loveckým krokem. Vrazila jsem do skříně, natáhla jsem paže před sebe.
"Stůj!" Jestli mé varování mělo účinek? Ha. Zastavil se, až když se mé prsty dotkly jeho prsou. Triumfálně se usmíval, už měl prakticky vyhráno.
"Jsi vážně tak nevinná," konstatoval. Zvláštní, že ve své londýnské cele říkal něco jiného... Ale nyní to zřejmě myslel jinak. Zvedl ruce a dlaně hbitě přišpendlil těsně vedle mé hlavy, naklonil se tak blíž.
"Chceš mě zdeptat?" zeptala jsem se tiše, smysly i tělo ve střehu. Tiše hluboce se zasmál.
"Zlatíčko, tebe by byla škoda deptat. Už teď vypadáš jako srna před porážkou." Naklonil se ještě blíž, pootevřela jsem rty a nadechla jsem se. Na těch jeho pohrával spokojený úsměv. Napjal se ve mně snad každý nerv. Málem bych okřikla samu sebe, proč se se mnou děje to, co se děje.
"Kdo koho tady svádí?" optala jsem se, načež jsem se prosmekla pod jeho pažemi a zamířila jsem ke dveřím. V zádech jsem sice cítila podlost, ale krok jsem udržovala sebejistý.
"Odpoledne tě vyzvedne Joe. Projdeš svůj program s místními agenty a budeš mít klid," oznámila jsem, než jsem otevřela dveře. Ještě než jsem odešla, otočila jsem se k němu. Opíral se zády o skříň a široce se šklebil. Zabouchla jsem dveře a odpochodovala jsem pryč. Až s hlubokým výdechem se mi zklidnilo srdce.
Loki našel slabinu v mé nejisté povaze, na stránce, kterou nikdo nečetl. Byla jsem si jistá, že své šance plně využije.