Xenofilius s Lenkou seděli u stolku v obýváku, pili čaj a hráli Tchoříčky. Amélie se vymluvila, že musí na čerstvý vzduch, a opustila obývací pokoj. Vyšla ze dveří z velké boty, která mimochodem strašně smrděla, zhluboka se nadechla, a pak málem dostala infarkt, když se před ní zjevil naprosto viditelný Leon.
      „Co to vyvádíš, máš být neviditelný!”sykla na něj Amélie zlobně.
     Leon se udiveně zadíval na své ruce. Opravdu byl vidět.
„Čím to? Myslel jsem, že kouzlo účinkuje dokud ho neodvolám.”vrtěl hlavou.
„Jak vidíš, tak má asi omezenou trvanlivost. Začaruj se znova.”nařídila Amélie.
„Hm. Tak jo. Ale když už to budu dělat, sešlu kouzlo i na tebe. Bude to pak jistější, nezpozorují nás, až...”zlomil se mu hlas.
„To zvládneme.”ujistila ho Amélie.
     Leon na ni nesměle pohlédl. „Jsi... Jsi si jistá, že to chceš udělat?”
    Amélie se zadívala na stmívající se oblohu, a po chvíli přikývla. „Naprosto.”
    Chvíli tak stáli a dívali se na místo, kde se ještě před pár minutami skvělo zapadající slunce. Nyní už se nebe zvolna zasypávalo hvězdami.
     V obýváku Lenka a otcem stále hrála hru, a vesele se smála, nemajíc ani ponětí o tom, co na ně chystá její o dvě minuty starší sestra.
     Amélie otočila hlavu a zadívala se Leonovi do hnědozelených očí.
„Měli bychom jít,”pravila. „Zneviditelni nás.”
     Chlapec přikývl, pronesl formulku pro Zastírací kouzlo, a oboum poklepal na hlavu hůlkou. Společně se vydali za Xenofiliem a Lenkou do obývacího pokoje.

Děkuju moc Paulinaispotterhard za hlasování a krásnou recenzi. 💞💞
zirafa88 promiň, že ta kapitola není zas tak dlouhá, nemohla jsem to sem nacpat všechno 😄.

                                               Vaše Ily_Snape 🌺🌺