Hádejte, kdo je/byl pozitivní na covid? Yes, this writer. Amazing!

Vítejte, mí drazí. Jak se máte? Už se těšíte do školy? Protože já ani moc ne :D Pojďme se do toho ale bez většího kecání vrhnout!

Steve s nikým nemluvil. Nechali ho sedět ve výslechové místnosti s jedním malým zamřížovaným oknem, vzali mu otisky prstů a špínu z pod nehtů. Vyfotili si jeho modrofialovou tvář a rozbitý ret. Dali mu dýchnout. Byl střízlivý, věděl to. Naposledy pil snad před měsícem, když se Bucky vrátil domů a slavili. Až potom přišel jeden z policistů a začal klást otázky. Steve mu jen řekl, že počká na právníka. Sám měl plno otázek, ale držel jazyk za zuby.

Kdo ho, sakra, mohl obvinit z napadení?

Odpověď přišla téměř okamžitě a to svou otázku ani nevyslovil nahlas.

"Znáte Kyla Deckera?" zeptal se policista. Stevovi poklesla ramena a jen na něj prázdné zíral. No to si děláte...

Odpovídat nemusel. V tu chvíli vešel do místnosti vysoký šlachovitý muž s bílými vlasy. Byl oblečený v perfektně padnoucím obleku, držel kožený kufřík a Stevovi bylo jasné, že jde o právníka, o kterém Tony mluvil.

"Chci se svým klientem mluvit osamotě," řekl okamžitě. Policista s nenadšeným výrazem odešel z mistnosti a právník napřáhl ke Stevovi ruku

"Patrick Wayne," představil se. Steve zachrastil želízky. Měl ruce připoutané ke stolu.

"Pro Kristovy rány," zavrčel si Wayne pro sebe a vyšel na chodbu. O minutu později měl Steve ruce volné. Promnul si zápěstí a ostražitě ho sledoval.

"Nemůžu si vás dovolit," řekl narovinu. Právník mávl rukou.

"Pro vás to udělám pro bono. Dlužím něco Starkovi."

Steve se zamračil. Normálně by se hádal a podobné služby odmítl, ale nemohl popřít, že se mu dobrý právník v tuto chvíli hodil. Ublížení na zdraví nebyla žádná sranda a kdyby se jim nějak podařilo ho usvědčit, mohl by hnít pár měsíců až let ve vězení.

Byl nevinný a věděl to, ale systém se už tolikrát spletl.

Wayne si připravil věci, posadil se a spletl prsty dohromady. "Řekli vám, o co jde?"

"Řekli mi, že mě někdo obvinil z napadení a ublížení na zdraví. A zmínili jedno jméno. Víc ne."

Přikývl a otevřel útlou složku. Přejel ji pohledem, obočí mu poskočilo a zavrtěl nad tím hlavou. Pohledem sjel na Stevovy ruce.

"Musím říct, že jestli jste ho zmlátil, léčíte se hrozně rychle."

"Nikoho jsem nezmlátil," zavrčel Steve. Právník kývl a seznámil ho s okolnostmi.

Kyle přišel na policii zbitý jako žito a podal na Steva trestní oznámení. Vypověděl, že se pohádali, Stevovi ujely nervy a napadl ho. Prý to nebylo poprvé, co ho uhodil, ale tentokrát to rozhodně bylo nejhorší. Steve nakonec vypadl pryč a Kyle utekl.

Steve seděl jako opařený a celé to poslouchal. Nakonec se rozesmál.

"To si děláte srandu," smál se a vrtěl hlavou. Byl to suchý a hořký smích, nevěřícný. Právník zavřel složku a přitáhl si papír a blok.

"Kéž by. Na nás je teď zajistit, aby mu to neprošlo. Je prý teď v nemocnici, má zlomený nos a nalomené žebro. S takovou byste si šel sednout."

"Paráda," ucedil skrz zaťaté zuby. Smích ho přešel. Měl vztek. Měl ho celou dobu.

"Řekněte mi všechno. Jak jste přišel k těm modřinám, co jste dneska dělal. Kde jste byl. Stark vám alibi potvrdí, už jsem s ním mluvil. Teď to sepisuje se strážníkem. Vy mi ale musíte říct co nejvíce."

Steve přikývl a spustil. Odpovídal mu na otázky, pověděl mu, jak se vrátil domů a co následovalo. Wayne po něm chtěl veškeré detaily, zajímal se, jaký vztah mezi ním a Kylem byl a jestli jim to klapalo. Steve mu řekl všechno. Nic netajil.

Wayne na něj nakonec dlouho hleděl s povytaženým obočím.

"On vás obtěžoval, i když jste řekl ne a pak vás napadl?"

Steve přikývl. Wayne nad tím zavrtěl hlavou. Ujistil se, že má všechno a vstal. Až když byl u dveří, si Steve na něco vzpomněl. Bože, byl idiot. Měl mu to říct hned.

"Kyle říkal, že jsem ho napadl u sebe v bytě?"

"Přesně tak."

"Můžu dostat zpátky svůj mobil?"

"Prozatím ne, je to-"

"Mám na něm důkaz."

Právník se zamračil. "Jaký důkaz?"

"Vloni mě třikrát vykradli. Po druhém vloupání jsem investoval do bezpečnostní kamery. Záznamy budu mít na mobilu."

Wayneovi poklesla brada. "Proč jste tímhle nezačal?"

"Zapomněl jsem, že tam je," trhl Steve neurčitě rameny. Wayne odešel, ale byl zpátky během několika minut.

"Kód?" zeptal se.

"2905."

Na okamžik k němu vzhlédl, než zavrtěl hlavou a znovu se sklonil. Mobil ležel mezi nimi, z tapety na ně hleděla světla motorky. Steve ho navigoval skrz aplikace a během několika chvil se dívali na živý přenos z jedné z kamer.

Steve měl dvě. Jedna byla natočena rovnou na vchodové dveře, a druhá snímala celý otevřený prostor obývacího pokoje a kuchyně. Steve se zarazil.

Neviděl svůj obývák. Viděl naprostý chaos věcí válející se po zemi. Televize ležela na zemi a z její obrazovky čouhala lahev od piva. Věci z jeho pracovního stolu byly smetené na zemi, projekty roztrhané. Ještě, že je měl i v digitální podobě. Laptop byl rozlomený na dvě části, stůl a křeslo převržené. Vypadalo to tam jako po výbuchu.

Vztek v něm začal znovu bublat. Wayne hvízdl. Našel záznamy a zrychleně je pustil od půl sedmé večer. Viděli Steva, jak se vrací z práce a hádá se s Kylem. Jak si sedá ke stolu a pracuje. Nedlouho na to viděli Kyla, jak se k němu zezadu tiskne. Jak ho Steve odstrkuje. V příští chvíli se Kylova pěst setkala se Stevovi tváří, hned dvakrát za sebou. Steve spadl na zem. Steve vstal. Něco Kylovi řekl. A odešel z bytu. Pak už jen následovalo Kyluv zuřivý útok na domácí nábytek a spotřebiče.

"Věděl o té kameře?"

"Není schovaná, je dost dobře viditelná. A psal jsem mu o tom."

"Psal?"

Znovu se ponořili do útrob Stevova mobilu a ve zprávách našli tu z října.

"Kamery nainstalované, jen ať víš."

Právník se opřel do židle a zavrtěl nad tím pobaveně hlavou.

"Chcete vznést obvinění? On napadl vás a navíc vám poškodil majetek. Máte na to plné právo a já se postarám o to, aby to někdo jen tak nesmetl ze stolu."

Steve otevřel pusu. Chtěl říct ne. Chtěl říct, že mu nechce způsobovat potíže. Ale rozmyslel si to a zamračil se. Tohle si nenechá líbit.

"Chci."

"Dobře. Zařídím to."

Byly čtyři ráno. Steve dostal kávu a něco k jídlu, ale nezdálo se, že by se měl dostat domů nějak brzy.

V šest ráno teprve sepsali veškeré papíry. Vše se protahovalo, Steve neklidně poťukával nohou a pak mu už bylo jasné, že to nestihne. Požádal o telefonát a zavolal svému nadřízenému. Nezněl nadšeně.

"Máš dneska schůzku s Evansem! Nemůžeš nepřijít."

"Já vím, já vím!" rozčiloval se. "Nemůžu za to. Ale Paige na tom dělala se mnou, ví co dělat. Řekni jí, ať si s Evansem promluvi ona. Já mu pak zavolám a vysvětlím mu to. Detaily mám v počítači, pusť ji k tomu."

Steve sice nezačínal oficiálně pracovat dřív než v devět hodin, ale pan Evans byl už starý člověk. A hlavně bohatý člověk. Vlastnil největší advokátní firmu v New Yorku a rozhodl se, že potřebují novou a modernější budovu. A když řekl, že vstává v pět ráno a nehodlá čekat do devíti, až se s ním někdo začne bavit, nikdo neodporoval. Schůze byla naplánovaná na půl osmou.

"Kde vůbec seš, Steve?"

Steve zaváhal. Rozhlédl se po výslechové místnosti a napadlo ho, že by zalhal, ale nakonec od toho upustil. "Na policii."

"Bože, proč? To tě zas vykradli?"

"Tak nějak," uznal. Podrobnosti mu nesdělil.

---

Bylo osm hodin, když Steva konečně pustili. Byl unavený, hladový a otrávený. Vzal si všechny své věci a u východu narazil na Tonyho. Seděl na lavičce u zdi a hrál si s mincí.

"Tys tu čekal celou noc?" podivil se.

"Jasně," kývl a prohlédl si ho. "Vypadáš děsně. Tvrdý výslech?"

"Hmm, málem mi trhali nehty "

Zazubili se na sebe, unaveně a strhaně.

"Pojď. Vezmu tě na snídani. Čeká na nás auto."

Steve se nehádal. Kdyby se teď hnal do práce, minul by se panem Evansem ve dveřích. Nemělo to smysl. A byl vážně hladový.

---

Steva překvapilo zjištění, že Tonyho řidič je Happy. Neviděl se s ním od druháku, kdy Happy ze školy odešel, aby se mohl plne věnovat boxu. Ale bohužel ani to ze zdravotních důvodu nevyšlo. Tony ho zaměstnal jako řidiče a bodyguarda a Happy se zdál spokojený.

"Je přísný, Happy? Snaží se tě sedřít z kůže?"

Tony nespokojeně našpulil rty a Happy jen zavrtěl hlavou a ujistil ho, že pracovat pro pana Starka je ráj na zemi.

Odvezl je do velmi útulné restaurace a znovu odjel. Seděli naproti sobě, pili kávu a čekali na celé snídaňové menu, které Tony objednal.

"Musím říct, že máš příšerný vkus na chlapy," prohlásil Tony nakonec. Steve se zasmál

"To máš asi pravdu. Ale víš co? Tys byl z nich nejlepší."

Tony se zarazil a nakonec se taky zasmál. Zavrtěl nad tím hlavou. "Tak to tě lituju, jestli jsem já to nejlepší, na co jsi narazil. Jsi odsouzen k záhubě, Steve Rogersi."

Stevovi to chybělo. Tohle špičkování a provokování, které ale velmi zřídka vyústilo v něco horšího. Mohli se provokovat hodiny v kuse a stejně oba věděli, že mezi nimi není žádná zlá krev. Chybělo mu to, opravdu. Snažil se už tolikrát sám sebe přesvědčit, že se už přenesl, ale nebylo tomu tak. Tony byl to nejlepší, co ho kdy potkalo a když o něj přišel, nesl to těžce.

A teď seděl naproti němu, dost blízko na to, aby na něj sáhl nebo ho kopl do kotníku, jako tehdy v té kavárně, když ho Steve kreslil kávou. Ale neudělal to. Nemohl. Už dávno na to neměl nárok.

Musí se vzpamatovat a konečně se z toho dostat. Nevyšlo jim to. Tony odešel a znovu se dohromady nedají. Určitě ne, to by bylo bláznovství.

Ale Steve by lhal, kdyby tvrdil, že si to ve skrytu duše nepřál.

"Dlužím ti."

"Nedlužíš mi vůbec nic. Právník dlužil mě a takhle svůj dluh splatil."

"Ale teď ti dlužím já," trval Steve na svém. Tony k němu otrávené vzhlédl od míchaných vajec.

"A čím bys mi to asi tak chtěl spla-" Tony se zarazil a očividně ho něco napadlo. Ukázal na něj vidličkou. "Jak myslíš. Dlužíš mi. A já si to dříve či později vyberu. Po svém."

Steve souhlasil. Tony kývl a strčil si vidličku do úst. Pustili se do jídla oba, dokud Stevovi nezačal zvonit mobil.

"To je mi teda etiketa," postěžoval si Tony teatrálně. Steve ho přece jen pod stolem kopl, než vstal a odešel ven. Volal mu pan Evans. A Steve měl dojem, že se mu sype na hlavu celý svět. Po tomhle telefonátu vyřešil ještě jeden, se svým šéfem. Stálo ho to velké úsilí nekřičet po něm. Zuřil.

"Ty máš dneska den blbec," konstatoval Tony. Steve se posadil zpátky ke stolu a vztekle sledoval snídani. Přešla ho chuť

"Podělíš se?"

Steve zamítavě zavrtěl hlavou, ale stejně mu to nakonec řekl. Jen co se trochu vydýchal. Měl vážně vztek. Byl to opravdu den blbec. A on byl unavený. Bylo snadné ho rozčílit. Ale tohle byla rána pod pás. S Tonym naštěstí bylo snadné mluvit.

"Ten projekt, o kterém jsem si říkal."

"Pro Evanse?"

"Přesně ten. Šéf ho přenechal jedné moji kolegyni."

Tony vyletělo obočí vzhůru. Steve pokračoval. "Dneska jsme měli mít prezentaci. Zavolal jsem jim, aby to nechal na ní. Pomáhala mi s tím, věděla co a jak. Byla to jen kontrolní schůze, nic velkého. Představení změn, na kterých Evans trval. Znám se s ním už dobře, věděl, že ho mám na starosti a vypadal spokojeně. Ale protože jsem tam nebyl, šéf prohlásil, že by bylo nejlepší, kdyby se o to od teď starala ona."

"Vyfoukla ti tvoji práci?" I Tony vypadal dopáleně. Steve kývl.

"Dělal jsem na tom posledních šest týdnů..." zavrčel hořce. Tony si povzdechl.

"Je hezká?"

"Co já vím," odfrkl si. Tonymu pobaveně cukly koutky.

"Ale no tak, umíš říct, jestli je holka hezká nebo ne. Tak je?"

"Je."

"A využívá veškeré své ženské zbraně?"

Steve se zamračil. Neměl tohle stereotypní myšlení rád, ale nemohl popřít, že Paige využívala čeho mohla. Byla dobrá a pracovitá, ale všechno chtěla hned. A nevadilo jí si dělat zkratky. Věděl to. Věděl to z vlastní zkušenosti.

Na rovinu mu řekla, že jestli jí Evanse přenechá, vyspí se s ním. Samozřejmě, že ji poslal slušně do háje. A přímo od svého šéfa, který měl v sobě tou dobou už čtyři piva, věděl, že on se s ní vyspal, když chtěla, aby ji přiřadil k někomu dobrému. A kdo ji dostal na krk?

Steve. Samozřejmě.

Nepochyboval o tom, že s ní spal znovu, možná teprve bude, jakožto odměnu za to, že jí Stevovu těžce vydařenou práci jen tak přenechá.

"Máš fakt den blbec. Čas jít si lehnout," prohlásil Tony. I jeho očividně přešla chuť, snídaně se už ani nedotkl a jen popíjel kávu. Steve s povzdechem souhlasil. Opřel se do židle, ťukal prstem do bílého hrnku a pozoroval stůl, aniž by doopravdy věděl, na co se dívá. A rozhodl se, že tohle je možná jediná příležitost, kterou kdy bude mít.

"Proč jsi jen tak zmizel?"

- Steve má opravdu den blbec, ale naštěstí se vše zase bude jen zlepšovat, takže žádný strach!

- Mám otázku týdne! A ta zní: Co si tak nějak obecně myslíte o těch Marvel seriálech?

Já zatím viděla jen WandaVision a The Falcon and The Winter Soldier a upřímně, jsem z toho taková rozpačitá. Je to boží, to ano, ale mám pocit, že za chvíli už jen budou ždímat nápady, které se budou zdát docela kýčovité. 

- Děkuji za veškerou vaši podporu a komentáře! A Haley, jestli se neukážeš, vyhlásím pátrání! :D

Mějte se :3