Přeji krásný den, mí drazí přátelé.
Jak jste se měli? Podnikli jste něco záživného, úžasného a skvělého? Neměli jsme každou středu abstinenční příznaky? Ne? To je dobře. A kdyby přece jen ano, žádný strach! Jsem totiž zpátky. Prázdniny mi prospěly, psaní mě zase baví a mám nové nápady. A zároveň pořádně rýsuju druhý díl ADSSNT. 

Inu, užijte si dnešní díl!
PS: Tučná věta na obzoru. Všichni víte, co to znamená.

Tony zůstal u Rogersů celý zbytek prázdnin. Nechal si dovézt pár věcí z domu, načež zaparkoval u Steva v pokoji a zůstal tam. Sára nic nenamítala, dokonce řekla, že je ráda, že je s nimi. I Tony byl rád. Bylo mu u nich dobře a pokud mohl, hodlal tam zůstat tak dlouho, jak jen bylo možné.

Poslední týden léta uspořádali menší zahradní akci. Přišla Lara a Philip i s Audrey, která celý večer pobíhala tam a zpátky, jako kdyby byla králíček Duracell a hulákala "Tony! Tony!". Několikrát se u něj zastavila, vyškrábala se mu na klín a objala ho okolo krku, než opět seskočila a šla terorizovat někoho jiného. Lara se tomu smála, Philip jen pobaveně vrtěl hlavou. Sára stála s rukama v bok a celé to sledovala.

"Jak to děláš? Ona nemá ráda jen tak někoho."

"Přirozený šarm, mami," mávl nad tím Steve nezaujatě rukou, "jak myslíš, že dostal mě?"

Zahradou zazněl hlasitý smích, ve kterém zaniklo skřípání zubů strejdy Jerryho, který jim za celý večer nevěnoval jediný pohled. Teda, věnoval. Jeden. Nenávistný a znechucený. Steve se při tom trochu schoulil do sebe, ale Tony se narovnal do celé své ne zrovna zastrašující výšky a věnoval Jerrymu široký úsměv. Od té doby se na ně už znovu nepodíval.

"No vidíš! Jak jste se vy dva vlastně dali dohromady?" ozval se zvědavě Philip. Steve si něco nespokojeně odfrkl a zabořil nos do knížky, zatímco Tony se potěšeně zazubil.

"Zachránil jsem ho!" pronesl pyšně. Lara pochybovačně nakrčila obočí, Steve si znovu odfrkl a Sára okamžitě zpozorněla. Chytila Steva zezadu za ramena, ale pohled neodtrhla od Tonyho. Šátek zahodila už dávno a na hlavě měla krátkou čupřinu světlých vlasů. Slušelo jí to, konečně měla zase barvu ve tvářích a nesla se hrdě. Tony ji málem nepoznal, když ji takhle viděl poprvé.

"Zachránil?"

"Přesně tak," přikývl a pověděl jim příběh o opilé Sharon a stydlivém Stevovi, který po celou dobu jeho vyprávění upíral pohled do knihy, ale nečetl. Díval se pořád na jedno místo a snad čekal, kdy Tony řekne něco, co bude muset vyvrátit. Ale Tony si ten příběh nijak nepřibarvil. Sdělil jim holá fakta.

Lara si tiskla dlaň k ústům a snažila se nesmát, zatímco Sára se tvářila neskutečně pohoršeně. Dlaň si tiskla na prsa, druhou rukou stále tiskla Stevovo rameno.

"No to si děláš prdel!" zvolala. Tony sebou až trhl, v životě ji neslyšel klít. Uchechtl se.

"Nedělám, tak se to stalo."

"Tony mě pak vzal na kebab a domů mě vrátil ve vší počestnosti ještě před půlnocí!" zvolal Steve teatrálně a zaklonil hlavu, aby Sáře viděl do tváře. "Vidíš, vidíš. Vždycky jsi mě vychovávala tak, abych byl jednou něčí princ na bílém koni a nakonec jsem si takové prince našel já."

Philip a Lara se zasmáli, zatímco Sára se mile usmála, políbila Steva na čelo a poplácala ho po rameni.

"Vybral sis dobře," řekla mu.

"Já vím," přikývl Steve. Tony je mlčky sledoval a hrudníkem se mu rozlévalo teplo. Spokojeně se pousmál.

"Vítej do rodiny," šeptl Philip a stiskl Tonymu rameno. Znovu se jen pousmál a jestli mu bylo do pláče... No, o tom nikdo nikdy nemluvil.

"Tony!" vykřikla Audrey šťastně. Tony ji popadl okolo pasu dřív, než stihla utéct, a vysadil si ji na rameno.

"Audrey!" zazubil se.

"Tony!"

"Audrey!"

"Audrey?"

"Tony," souhlasil Tony. Znovu se všichni rozesmáli.

A nenávistného pohledu strejdy Jerryho si nikdo nevšímal.

---

Tony stál na chodbě jejich nového studentského domečku a zamyšleně sledoval svůj pokoj skrz otevřené dveře. Přivřel oči, nespokojeně si mlaskl a otočil se, aby se podíval do Stevova pokoje. Zabrali si pro sebe první patr, zatímco přízemí obývala Natasha a Pepper, které si dnes udělaly výlet do IKEI, aby sehnaly veškeré potřebné zbytečnosti. Jako třeba předložky do koupelen. Kdo, proboha, potřeboval předložku v koupelně? Tony nad tím vrtěl hlavou.

Musel ale uznat, že si vybrali pěkné místo. Dům byl malinký, ale jim stačil. Čtyři pokoje, dvě koupelny a společenská místnost spojená s kuchyní. Měli dokonce i malou terasu, která nemohla mít více než šest metrů čtverečních, a ještě menší zahrádku. Zatím nikomu neřekl, že jim zítra doručí ten nejlepší zahradní gril, který našel, spolu se zahradním nábytkem. Ale už teď se těšil jako malé děcko.

Po dlouhé chvíli přemýšlení vešel do svého pokoje a popadl své nejdůležitější věci - polštář, laptop, plyšového draka, sluchátka a hrnek s nápisem "It's too peopley out there" - a odešel ke Stevovi do pokoje. Měl rád Steveův pokoj, ať už to byl jeho vlastní, ten na kolejích nebo tenhle. Všechno mělo své místo, vzduch voněl bůhvíčím a... a bylo to Stevovo. Všechno. A jen to vědomí působilo jako balzám na duši.

Steve k němu vzhlédl, nakrčil nechápavě obočí a posunul pár svých věcí, které ještě neuklidil, po stole dál. Jeho stůl se táhl přes jednu celou stěnu a oba se shodli na tom, že tolik místa bude potřebovat na ty svoje modely, kterých mělo být v druhém ročníku ještě víc, než v tom prvním.

Ale aktuálně nic takového dělat nemusel. Takže si Tony na teď-už-svou polovinu stolu položil hrnek, sluchátka a laptop, polštář a plyšového draka hodil na postel a vrátil se k sobě do pokoje pro židli. Dovezl ji až ke stolu, posadil se a se spokojeným povzdechem vyhodil nohy na stůl. A napil se kávy. Výborné.

Steve ho sledoval ze své židle a ještě chvíli se nechápavě mračil, než se pobaveně uchechtl.

"Vítej. Potvrzuješ pravidlo, že za plotem je tráva zelenější?"

"Přesně tak," pronesl Tony ještě spokojeněji a svezl se po židli níž. "Hodlám se tady u tebe zabydlet, abys věděl. Vadí ti to?"

"Vůbec ne," ujistil ho a znovu se pustil do vybalování. Jeho pokoj už opravdu vypadal jako pokoj. Kufry byly schované pod postelí, oblečení viselo ve skříni, knihy si hověly na policích a čtyři květináče na parapetu. I bedny už snesl dolů k popelnici a peřiny měl povlečené.

To Tonyho pokoj stále připomínal sklad nebezpečného materiálu. Vybalil si oblečení a laptop, zbytek nechal jen tak ležet v koutě.

A Steve to moc dobře věděl.

Hodil do šuplíku pár posledních věcí, vstal a navzdory Tonyho hlasitým protestům ho vytáhl na nohy a strkal ho směrem k jeho pokoji.

"Pojď, dělej. Pomůžu ti."

"Neee!" vztekal se. "Nechci! Může to tak zůstat."

"Nehodlám za pár dní poslouchat tvoje skučení, že nemůžeš najít svoje oblíbené tričko."

"Hadry mám ve skříni!"

"Jo, vážně? I ty, které se ti už do kufry nevlezly, tak jsi to nacpal k nářadí?"

Tony se zarazil. Říkal si, že mu něco chybí... Zajímavé.

Zastavil se ve dveřích a s přivřenýma očima se ohlédl.

"A co za to?"

Steve nakrčil obočí. "Za to, že si vybalíš, jako každý normální člověk?"

"Přesně tak."

"Hmm..." pronesl zamyšleně a uculil se tím svým zvláštním způsobem, ze kterého Tonymu zeslábla kolena. Moc dobře totiž věděl, co bude následovat. A rozhodně se to bude odehrávat v posteli.

"Beru."

"Nic jsem neřekl."

"Ale myslel jsi na to. Čtu ti myšlenky, víš?"

"Když to říkáš," zasmál se.

Během následující hodiny a půl spolu vybalili veškeré Tonyho haraburdí (důležité věci, Steve! Důležité věci!). Když skončili, Pepper s Natashou ještě nebyly zpátky, což by znamenalo skvělé podmínky! Kdyby Tonyho nepřešla veškerá chuť.

S povzdechem se svalil na Stevovu postel a nohy i ruce rozhodil do stran, takže vypadal jako mořská hvězdice.

"Nemám tě rád," zamručel.

"Já tebe taky," ujistil ho. Tony se poťouchle usmál, zvedl se na loktech a zamyšleně si ho prohlížel. Bylo stále horko, takže Steve byl jen v obyčejném modrém tričku a tmavých šortkách, které mu seděly hřišně nízko na bocích. Tony si skousl ret.

Dobře, tak ho chuť nepřešla.

Steve naklonil hlavu na stranu a samolibě se pousmál. "Vidíš něco, co se ti líbí?"

"Ani nemáš tušení... Pojď blíž."

Poslechl. Pomalu došel až k posteli, zatímco Tony se posadil a s ďábelským úsměvem k němu vzhlížel. Pomalu, centimetr po centimetru mu sunul triko vzhůru a odhalenou kůži přitom laskal prsty. Steve ho sledoval zpod přivřených víček, místy se zachvěl a zatínal svaly. Každý jejich pohyb Tony cítil pod dlaněmi a kdyby řekl, že si to neužíval, ošklivě by lhal.

A Tony Stark nebyl žádný lhář.

Políbil ho na břicho, na bok a na hrudní kost. Když mu skousl bradavku, Steve sebou cukl a roztřeseně vydechl.

"Zmetku," šeptl, ale žádnou zlost v hlase neměl. Tony se uculil. Přetáhl mu tričko přes hlavu, zahodil ho na zem a kousl ho ještě jednou. A pak znovu. Rád cítil ty dva ztvrdlé hroty na jazyku a poslouchat Steveův přerývaný dech mu činilo ohromnou slast.

Netrvalo dlouho a Steve se k němu připojil na posteli. Během několika minut ze sebe strhali oblečení a pravděpodobně by to trvalo mnohem kratší dobu, nebýt Tonyho neochoty se přestat Steva dotýkat. Jak prsty, tak rty. Ne, že by si Steve stěžoval.

Tony se nechal zatlačit do matrace, Stevova váha na jeho těle byla podivně uklidňující. Možná protože věděl, že se v síle tohoto něžného obra neskrývá žádná hrozba.

Bože, měl by to jednou říct nahlas. Něžný obr. Pane bože, uměl si představit jeho reakci.

Steve mu ten poťouchlý úsměv zlíbal ze rtů, než se posunul níž. Na bradu, na krk, na ramena. Tony spokojeně zavřel oči a hlavou klesl na polštář. Měl rád, když měl všechno pod kontrolou, ale nebránil se tomu pro jednou jen ležet a nechávat se rozmazlovat.

A že Steve věděl, jak na něj.

Tony si nad jeho počínáním spokojeně povzdechl. Krev se mu řinula do rozkroku.

"Budem pokračovat?" zeptal se šeptem. Steve k němu vzhlédl chtíčem tmavýma očima a pousmál se. Vtiskl mu polibek na břicho a Tony jen nespokojeně zamručel. Napůl ztvrdlé péro se mu ztěžka opíralo o stehno. Jen o kousek níž, Steve, no tak. Nemůžeš minout!

Zachvěl se, když ho ovanul horký dech.

"Můžem," uznal a vtiskl mu do kůže další polibek, tentokrát trošku níž. Už se blížil, už jen kousek!

"Ach drahý, buď na mě něžný," vzdychl Tony teatrálně a byl si jistý, že Steve krčí pobaveně nos. Vždycky to dělal.

"Ty jsi hrozná herečka."

"Ale jsem tvoje herečka."

"To jsi," uznal bez zaváhání. Žádné "to je tvoje jediné štěstí" nebo podobný komentář. Prostě jen "to jsi". Tony by nad tím pravděpodobně uvažoval mnohem déle, kdyby mu pár horkých měkkých rtů a hbitý jazyk nevymetly veškeré myšlenky z hlavy. Steve ho vzal do úst skoro celého a dočkal se dlouhého, spokojeného zasténání. Tony mu vjel prsty do vlasů a nejprve za ně jemně zatahal, než mu zatlačil na hlavu. Steve se nechal, ochotně ho bral do úst stále víc a víc, dokud se mu nosem neopřel o tmavé chloupky. Tony dýchal přerývavě. Zatraceně, ten chlap snad neměl vůbec žádný dávicí reflex, napadlo ho.

Steve pokračoval v líném, pomalém tempu. Střídavě sál a masíroval ho jazykem. Nesnažil se ho udělat, zatím ne. Jen si s ním hrál.

Tony z šuplíku vedle postele vylovil tubu s lubrikačním gelem. Steve se na chvíli odtáhl. Posel mu polibky celé tělo od břicha až po krk - zastavil se jen na chvíli, aby mu mohl skousnoit bradavku s tím šibalským světlem v očích, které jako by říkalo "A teď jsem ti to vrátil! - a nakonec poslední těsně pod ucho.

"Ahoj," uculil se. Tony se zakřenil.

"No ahoj. Přišel jsi mi dát přednášku o tom, že stačí říct a přestaneš?"

Steve se zasmál, trochu rozpačitě, trochu nesvůj. "Jo, heh... Dělám to často, co?"

"Hodně často. Říkám si, jestli se někdy dopracujem k drsné píchačce."

Stevovi se mihl po tváři temný výraz, který dal Tonymu jasně najevo, že to rozhodně není jen divoká fantazie, ale velmi realizovatelný nápad. Polilo ho horko.

Jejich rty se potkaly v dalším polibku, tentokrát prudkém a vášnivém.

Jedna věc se Stevovi musela nechat. Jakmile se naučit, co Tonyho dokáže rozpálit a co ne, nezapomněl na to. Uměl na něj hrát jako virtuóz na hudební nástroj a Tony si užíval každičkou vteřinu.

Začátek byl jako vždycky podivný. Bylo jedno kolikrát to zkusili, vždycky se při prvních pár centimetrech Stevova prstu Tony šklebil a hlavou se mu míhalo, že si na tohle nikdy nezvykne. Ale vydržel, myslel na to, že se má uvolnit a nesnažit se to kontrolovat.

Steve se znovu svezl dolů po posteli a zatímco se jeho prsty ani na chvíli nezastavily, znovu ho vzal do úst. Tony zaryl prsty do matrace. Dýchal rychle a přerývavě a vlny vzrušení se mu valily tělem jedna za druhou. Přestalo to být podivné a jakmile se Steve otřel to ten citlivý uzlík nervů, Tony se prohnul v zádech a zasténal.

A byl rád, že byli doma sami.

Druhého prstu si ani nevšiml, třetího už ano, ale ne že by se nad tím nějak pozastavil. Tohle byl už drill který znal, ten poslední týden prázdnin se Stevem prakticky neopustili postel. A Tony se divil, jak se mu to mohlo dřív nelíbit.

Jeho péro znovu zmizelo ve Stevových rtech a když začal sát a prsty ohýbal v přesně tom správném úhlu, Tonymu se zatmělo před očima. Málem se udělal, tady a teď, rovnou Stevovi do pusy. Ale jen málem.

"Počkej, počkej..." zachraptěl a strčil mu do ramene. Steve se s vlhkým mlasknutím odtáhl a vzhlédl k němu. Jen okamžik se tvářil ostražitě, ale pohled na Tonyho totálně zničený výraz ho očividně uklidnil. Uculil se.

"Ještě ne?"

"Ještě ne," souhlasil, stále se snažíc popadnout dech. Ale nešlo to snadno, Steve totiž nepřestal úplně. Zvolnil, ale nadále mu prsty jemně masíroval prostatu a třel ho v dlani. Tony s dlouhým vzdychem klesl hlavou zpět na polštář a zavřel oči. Steve ho líbl na rty a ruce odtáhl.

"Převal se na bok."

Poslechl. Steve si lehl za něj, políbil ho na krk a poplácal ho po stehně, aby trochu roztáhl nohy, než vklouzl mezi ně. A přidal trochu lubrikantu. Tony se zakřenil.

"Tohle mi vždycky přišlo divný."

"Je to fajn," ujistil ho Steve spokojeně a dech se mu zadrhl v hrdle, když Tony sevřel stehna k sobě. Uculil se. Jo, bylo to fajn. Měl ho ve své moci.

Políbil ho na rty, Steve ho znovu stiskl v dlani a pohnul boky vpřed. Zasténali jeden druhému do úst.

Sladili rytmus téměř okamžitě a pokoj naplnilo rychlé těžké oddechování a příležitostné sténaní. Převážně Tonyho, který neměl zrovna potřebu být hlasitý, ale moc dobře si pamatoval, že Steve rád poslouchal.

No dobře, to byla lež. Měl potřebu být hlasitý. Steve ho při každém pohybu dráždil na všech správných místech a Tonymu se zatmívalo před očima. Vystříkal se sám sobě na břicho a Steve ho nedlouho nato následoval. Zakousl se mu přitom do ramene a Tonymu tam zůstala modřina následujících pár dní. Ne, že by si stěžoval.

Opřel se o něj hlavou, zhluboka oddechoval a v mysli měl úplně vymeteno. Steve mu obtočil ruku okolo hrudníku, tiskl ho k sobě a zasypával mu krk a pokousané rameno polibky a jeho dech ho šimral na šíjí. A Tony si byl stoprocentně jistý, že mu na tváři pohrává ten samolibý nafoukaný úsměv, který se objevil pokaždé, co Tonymu vyšukal mozek z hlavy. I bez toho šukání.

Zmetek jeden domýšlivý. Tony se nad tím uchechtl a nechal se vtáhnout do pomalé hry rtů.

Jeho domýšlivý zmetek. Jo, s tím se dokázal smířit.

Zůstal ležet rozvalený na posteli, zatímco Steve uklidil všechen ten nepořádek, než se k němu připojil. Rozvalovali se oba. Steve se mu hlavou opíral o stehno a Tony se mu probíral zpocenými vlasy. Oči měl zavřené a celé tělo mu šťastně zpívalo. A byl si jistý, že brzy usne.

Trhl sebou a zmateně vzhlédl.

"Nešij sebou," zabručel Steve otráveně. Převalil se na břicho a teď po Tonym maloval černým fixem. Tonymu poskočilo obočí. A to vzal odkud? Zeptal se na to a odpovědí mu byl pobavený úsměv.

"Nechceš vědět."

"Jo tak takhle ty! Nosíš fixy v zadku? Pěkně divná úchylka, to ti povím."

Steve se rozesmál, vrtěl nad tím hlavou a v levé tváři se mu dělal ďolíček. Tony se k němu přidal, nicméně zvedl se na loktech a sledoval černé linky, které mu zdobily stehno.

"Tetuješ mě?"

"Hm, dočasně," přikývl. Tony se snažil vykroutit si hlavu, aby rozpoznal, co vlastně Steve kreslil, ale zatím se mu to nepodařilo. Tak si zase lehl a nechal ho, aby se bavil. Po půlhodině podřimování a příjemného ticha se podíval znovu a málem se zalkl. Od kyčle po koleno se mu táhla kresba sovy sedící na větvi. Nedokončená, většinu tvořil jen náčrt, ale i tak na to zůstal zírat s pootevřenými ústy.

"No kurva..."

"Neklej," zamručel Steve a vzhlédl k němu. Pousmál se. Bylo to poprvé, co měl Tony možnost vidět ho při kreslení. Věděl, že Steve maloval, viděl pár jeho výtvorů. Jednou narazil na jeho skici na pokynech, které tehdy před tolika měsíci dostali na kolejích. Věděl, že je dobrý, ale ne takhle dobrý.

Tony nebyl fanda tělesných modifikací, ale při pohledu na černý inkoust pokrývající mu tělo měl chuť se zvednout a běžet do prvního tetovacího salonu.

"Líbí?"

"Slabý slovo. Proč sova?"

"Říká se, že jsou chytré. Jsou to noční ptáci, jako ty. Mají hezké oči, jako ty. Říká se, že jsou to tiší pozorovatelé. Ty možná meleš, kdykoliv můžeš, ale vím, že jakmile zmlkneš a jen se díváš, učíš se. A jsi připravený bojovat... Hodí se k tobě," pousmál se napůl úst a vrátil se k práci. Tony se uchechtl. Sčesal mu vlasy z čela a nechal ho pracovat. Bylo to podivně intimní, ale líbilo se mu to.

"Jednou tě donutím mít vlastní výstavu," varoval ho. Moc dobře věděl, že se Steve šklebí.

"Když to říkáš..."

"Už bys měl vědět, že když si Tony Stark vezme něco do hlavy, nedá s tím pokoj."

"A ty bys měl vědět, že jsem úplně stejný."

"Tak v tom případě do sebe jednou narazíme jako dva nasraní berani."

"Pravděpodobně," uznal, tón už ne tak lehký, jako předtím. Tony mu znovu zapletl prsty do vlasů a zavřel oči. 

- Název neskrývá žádný vzkaz, jen se mi líbil ten citát :D Znamená to "Když sova zpívá, noc je tichá." No a nejsou sovy nádherná stvoření?

- Dneska ship týdne vydecháme, ale od příště zase začneme i s tím. 

- Znáte někdo knížku Less? Teď to čtu a je to opravdu krásně napsaný příběh. Kdyby někdo znal, ozvěte se! Můžeme o tom spolu diskutovat :3

- Děkuji vám za vaši podporu, mějte se krásně a uvidíme se zase za týden!