Přeji krásný den! Taky vás někdy napadlo, že by bylo nejlepší být medvěd? Prospat celou zimu a pak se jít nacpat medem a rybami. Dobrý nápad, no ne?
Inu, užijte si další kapitolu našich chlapců!

Steve se opíral lokty o nákupní vozík a pomalu kráčel za mamkou, která chodila od uličky k uličce a podávala mu jednu věc za druhou. Když se najednou zastavila a rozhlédla se, Steve její pohled kopíroval.

"Kam zmizel Tony?"

Steve nakrčil obočí. Narovnal se a přes hlavy ostatních návštěvníků supermarketu se snažil zahlédnout povědomou čupřinu hnědých vlasů. Tony se ale hned zjevil u nich a k hrudníku si tlačil papírovou krabici s nanuky. Steve se rozesmál, Tony se zatvářil jako neviňátko a mamka nechápavě nakrčila obočí.

"Nanuky v zimě?"

"Tony má sklony k závislostem," žaloval Steve okamžitě. Tony dotčeně zalapal po dechu.

"To není pravda!"

"Ale je. Na kávě, na práci a na nanucích."

Mamka se uvolněně zasmála, Tony nafoukl zrudlé tváře a trucovitě položil krabici do košíku. Steve se pochechtával a když se mamka zase vzdálila, rychle mu vtiskl polibek do vlasů.

"Jen si tě dobírám."

"Všiml jsem si," zabručel Tony stále dotčeně, ale koutky mu cukaly do úsměvu. Bokem se o něj opřel. "Mamka ví, že nejsme jen spolubydlící, že?"

Steve ztuhl. Shlédl k němu, odkašlal si a s povzdechem přikývl. "Jo... Jo, ví. Řekl jsem jí to ještě předtím, než jsme sem přijeli."

Čekal, že bude Tony naštvaný a upřímně, nedivil by se mu. Měl mu říct, že nemá cenu hrát divadlo, ale nechtěl, aby se Tony cítil nepříjemně. Tak jako tak, lhaní nebyla nejlepší strategie. Nicméně, Tony jen se zamručením přikývl a v příští chvíli poskočil dopředu, dokud nestál mámě po boku. Pomohl jí sundat pytlík s čočkou z jedné z vyšších polic a dali se do řeči. Steve začátek debaty nezaslechl, nevěděl tedy, co přesně Tony řekl, ale mámin smích a škádlivé "To zní, jako kdybys mě žádal o Stevovu ruku" slyšel jasně. Bůh ví proč mu zrudly uši a cítil horkost ve tvářích.

"Oh, tak moc byste mě chtěla za zeťáka?" odvětil Tony rovněž se smíchem a zavrtěl nad tím hlavou. "Na to je brzo, ale kdo ví. Možná jednou."

Máma se bavila, Tony se spokojeně zubil a Steve si znaveně mnul čelo, ale i jemu cukaly koutky do úsměvu. Nemohl popřít, že byl rád, jak moc si ti dva sedli. Neměl obavy, že by mu mamka Tonyho neschválila, věděl, že se jí bude líbit. Ale vidět, jak uvolněně a spokojeně se Tony chová okolí ní, ho hřálo u srdce.

"Žádná svatba nebude, ještě jsem od něj ani nedostal kytku," prohlásil pobaveně, když okolo nich procházel. Tony se před ním během chviličky objevil s miniaturním kaktusem v ruce a širokým úsměvem na tváři.

---

"Zatraceně," zavrčela Sára. Tony i Steve vzhlédli od stolu a Tony se nespokojeně zamračil nad zvukem, který vydával drtič odpadu. Vstal a šel k ní.

"Zlobí to?"

"Už delší dobu. Zatraceně!" zavrčela znovu a mrštila mokrou houbou o dřez, až voda vyprskla. Tony si otřel kapky rukávem trička a otočil se ke stolu.

"Máte tu někde nářadí?"

"Oh, Tony, ne, to ne," protestovala Sára okamžitě. "Zavolám po svátcích opraváře. Nechci, aby ses v tom vrtal, co když to ještě víc poničíš?"

Tony se k ní znovu otočil a upřímně, tohle ho opravdu ranilo. A očividně to na něm bylo vidět, protože se Sára omluvně usmála a stiskla mu rameno.

"Nic ve zlém, vážně. Jen..."

"Tony takovým věcem rozumí, mami," zastal se ho Steve. "Kdykoliv se nám v bytě cokoliv rozbije, opraví to. Lidem z kolejí to totiž trvá věky, než se na to přijdou podívat. Dokonce rozebral vysavač na součástky a když ho zase složil, fungoval jako nový. Přestože Tony netušil, k čemu se vysavač používá."

"Hej, to není pravda!" ohradil se okamžitě a celý se naježil. Tyhle řeči ho vážně štvaly a Steve to moc dobře věděl. Smrad jeden. Rozčíleně se na něj mračil.

Sára váhala. Očima kmitala mezi Tonym a dřezem tam a zase zpátky, ale nakonec si rezignovaně povzdechla. Tony se vítězoslavně usmál, ale když mu v příští chvíli přistál zdvižený prst před obličejem, couvl.

"Mám tě ráda, ale jestli to rozbiješ, nepřej si mě," pohrozila, ale v hlase neměla žádný opravdový jed. Tony přesto okamžitě slíbil, že bude opatrný.

Steve mu donesl nářadí, Tony vyskládal veškeré věci z pod dřezu a pustil se do práce. Celou dobu si pro sebe mumlal a vedl s drtičem na první pohled jednostrannou konverzaci. Jen on věděl, že na každou otázku dostal přesně tu odpověď, kterou potřeboval. Sára nad ním brzy přestala stát a dohlížet a odešla se věnovat jiným věcem. Steve u něj chvíli zůstal a podával mu nářadí.

"Nemůžu uvěřit, že si povídáš s drtičem."

"Povídám si s každou věcí, kterou se snažím opravit. Je to slušnost, víš? Jako když si doktor povídá s pacientem."

Steve se rozesmál, ale nijak mu neodporoval. A když domem zazněl zvonek, klusem se vydal ke dveřím. Tony se málem praštil do hlavy, z chodby se ozvalo nadšené pokřikování dvou mužů, Steva a ještě někoho.

"Co tu děláš? Myslel jsem, že tě na Vánoce nepustí!"

"Udělal jsem oči na tu fešnou vojandu a hned jsem dostal propustku."

"To zní jako ty. Idiote, chyběl jsi mi."

Další smích, který se jen a jen přibližoval. Tony zanedlouho uviděl dva páry nohou.

"Hele Steve, nechci ti nic říkat, ale máš pod dřezem chlapa," řekl ten neznámý muž. Tony se ušklíbl.

"Hele neznámý, nechci ti nic říkat, ale Steve měl tohohle chlapa i jinde, než pod dřezem."

"Aha! Ty musíš být Tony."

Tony se posadil a nejprve pobaveně zhodnotil pohledem Steva a jeho rudé uši a až poté mladíka před sebou. Nakrčil zamyšleně obočí.

"A ty budeš Bucky..."

"Vinen na všech frontách," usmál se. Měl milý, klidný obličej, tmavé vlasy ostříhané na ježka a modré oči. Tony si otřel ruce do utěrky a potřásl si s ním rukou, než se zase vrátil pod dřez. Steve si mezitím několikrát odkašlal.

Tony rychle svou práci dodělal a zkusil drtič zapnout. Zvuk byl hned mnohem lepší, vrněl jako dobře namazaný motor. Steve se usmál a hned nato se za ním objevila Sára. Přivítala se s Buckym, vyměnili si několik vět a nebylo těžké poznat, že se znají už dlouho.

"Hotovo, paní Rogersová," oznámil a se Stevovou pomocí vstal. Sára založila ruce v bok a nevěřícně nad tím zavrtěla hlavou.

"Omlouvám se, že jsem tě podcenila, Tony."

"To nic," mávl rukou a usmál se. Objala i jeho, než je všechny nahrnula ke stolu, očividně pevně rozhodnutá Buckyho vyzpovídat. Nebráli se ani jeden, Bucky ochotně povídal o svých zkušenostech z vojenské akademie a Steve si ho dobíral kdykoliv mohl.

"Máš boží sestřih."

"Jsem zelenáč, co čekáš? Všichni jsme museli do hola, i většina holek do toho šla," bránil se okamžitě a se smíchem si přejel po téměř holé lebce. Sára mu slíbila, že mu půjčí jeden ze svých šátků.

Tony se upřímně bavil. Převážně mlčel, ale dobře poslouchal a dozvídal se o Buckym plno věcí. Nebylo tak těžké pochopit, proč ho měl Steve za nejlepšího kamaráda. Bucky byl fajn kluk, pohodář, který dokázal vracet škodolibosti s vážnou tváří. Tonymu se líbil.

"Neuvěříš, kdo je rok nade mnou," prohlásil Bucky nakonec a opřel se do židle. Steve zvědavě povytáhl obočí.

"Poslouchám."

"Peggy."

"Oh..."

Steve zmlkl a Sára se jen zlehka usmála. Tony mezi nimi třemi kmital pohledem a nechápal.

"Je teď ještě drsnější, než předtím. Kluci co tam jsou se mnou, se jí normálně bojí," pokračoval Bucky a krátce se uchechtl. "Ptala se na tebe, říkala, že sem možná o svátcích zajde. Nebyla tu?"

"Neslyšel jsem o ní od té doby, co maturovala," mrkl na něj Steve. Tony byl stále zvědavější. Nakonec to nevydržel.

"Kdo je Peggy?"

Bucky se na něj podíval překvapeně, poté věnoval pohled zpět Stevovi a poté zase jemu. Sára stiskla Tonymu loket.

"Stevova první láska."

Tony zamrkal. A vyvalil oči. "Tys měl holku?"

"To nebyla holka, ale bohyně děsu a zmaru," zašeptal Bucky tajemně a podle toho, jak sebou okamžitě cukl a bolestně zaskučel, si tím vysloužil kopanec do nohy. Steve se uchechtl.

"Jo, jo, měl jsem holku," mávl nad tím rukou a Tony pochopil, že se nemá dál ptát. Alespoň ne hned. Oh, ale definitivně se bude ptát později. Byl neskutečně zvědavý.

Debata se stočila směrem ke Stevově škole a konverzace plynula lehce a příjemně. Bucky se ptal na Natashu, Steve na někoho jménem Sam, o kterém Tony nikdy neslyšel, ale měl v plánu se na něj zeptat později. A když Bucky zjistil, co Tony studuje, už se ho nezbavil. Bucky měl milion a jednu otázku a upřímně, nebyly vůbec hloupé. Než se Tony nadál, za okny byla tma a Steve pomáhal Sáře dělat večeři, zatímco ti dva se stále bavili o moderních technologiích a letovém inženýrství - které Tony sice nestudoval, ale věděl o něm dost. A Bucky snil o tom, že se jednou dostane do kokpitu armádních letounů.

Bucky odešel až po večeři s několika krabičkami plnými jídla, které Sára poslala jeho rodině jakožto přání krásných svátků. Tu polovinu třešňového koláče se Stevem téměř oplakali.

"Je fajn," uznal Tony nakonec. Seděli všichni v obývacím pokoji a dívali se na Legendární partu. Sára seděla ve svém křesle a pletla a Tony se Stevem si zabrali gauč, opření jeden o druhého.

"Jsem rád, že jste si sedli," usmál se a líbl ho do vlasů. "Známe se od školky. Mrzelo by mě, kdybyste si šli po krku."

Tony se mlčky usmál a zaměřil se na film. Ťukání pletacích jehlic zanedlouho ustalo a když se ohlédl, Sára spala. Šátek se jí částečně svezl z hlavy a Tony tak viděl stín nově rostoucích vlasů. Pousmál se nad tím, zatímco Steve vstal a opatrně, aby ji neprobudil, ji přikryl dekou.

"Tys musel někdy vyhrát cenu syn roku," uchechtl se Tony tiše. Steve se zarazil. S povzdechem odložil jehlice i s klubíčkem vlny na konferenční stolek a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

"Daleko od toho."

Tony ho nechápavě sledoval. Steve měl podobný výraz, jako když se Natasha zmínila o špatné pověsti jejich party přátel, nebo když Jerry řekl, že má přestat přidělávat Sáře potíže. Posunul se, počkal, dokud se Steve zase neposadí a dloubl do něj loktem.

"Co myslíš? Tváříš se, jako kdyby jsi byl potížista."

"Taky jsem byl, hlavně na střední."

"Nevěřím!" zavrtěl Tony hlavou a dával si pozor, aby nezvýšil hlas. Steve se shovívavě pousmál, opřel se a přehodil mu ruku přes ramena.

"Moc toho o mě nevíš, Tony. Nebyl jsem vždycky kliďas."

"Že ne? Cos prováděl? Odmlouval učitelům? Nekoupil sis sušenky od dívčích skautek?"

"Pral jsem se."

Tony si nevěřícně odfrkl, ale výraz, kterým ho Steve častoval, mluvil za vše. Zarazil se. "Pral ses?"

"Hmm," kývl. Nebylo těžké poznat, že se o tom stydí mluvit. Dlaní si přejel po obličeji a rozhlédl se po obývacím pokoji. Pokrčil rameny. "Byl jsem neskutečně vzteklý, když jsem byl v pubertě. Bylo jednoduché mě vytočit a raději jsem všechno řešil pěstmi."

Tony si ho mlčky prohlížel a nevěřil mu ani trošku. Nevěřil ani Sáře, když řekla, že je Steve protiva. Neznal ho takového, nikdo z kolejí ho tak neznal. Steve byl kliďas, když už se objevilo něco, co ho vyvedlo z rovnováhy, maximálně si povzdechl a obrátil oči ke stropu, jako by se ptal nebes, čím si tohle zasloužil. Jo, když mu Tony omylem rozbil polovinu modelu, chvíli se zdálo, že ho praští, ale nakonec ho jen vykopl na chodbu a zabouchl mu dveře před nosem.

Neuměl si představit, že by měl Steve tak krátkou rozbušku, aby se pral. Vždyť byl proti násilí! Tony si vzpomínal, jak jednou povzbuzoval dva kluky na parkovišti, kteří se snažili jeden druhému vyrazil zuby. Byl to Steve a ještě jeden kluk z vedlejšího bytu, kdo je od sebe odtrhl.

"Ty si ze mě střílíš."

Steve se opřel hlavou o zadní opěrku pohovky a zavřel oči. "Kéž by."

"Ale... proč?" slyšel sám sebe ptát se hloupě. Ten úsměv, který se Stevovi objevil na tváři, nebyl šťastný. Byl kyselý a suchý a Tonymu se vůbec nelíbil. Ale odpovědi se nedočkal. Steve nad tím zavrtěl hlavou, řekl, že teď už je to jedno a znovu se zaměřil na televizi. Tony netlačil. Opřel se mu hlavou o rameno a věnoval pozornost filmu.

Ani jeden z nich neviděl, když Sára otevřela oči a podívala se na ně. Mírně se usmála, šťastná nad tím, co vidí. Byla ráda, že se Steve někomu otevíral. Pomalu, hodně pomalu, ale i dětské krůčky se počítaly.

Steve byl uzavřený chlapec. Citlivý. Nerad to slyšel, ale byla to pravda a Sára to moc dobře věděla. Nebyl zrovna důvěřivý a udržoval si jen úzký kruh přátel, do kterého se teď přidal i Tony. Sára se usmívala, když je spolu viděla.

Tony byl slušný chlapec. Inteligentní a ochotný. A rozmazlený v mnoha směrech, to popřít nemohla. Často byl panovačný a dával najevo, že je zvyklý dostat to, co chce. Ale Sára byla matka a měla dvě docela fungující oči. Pod tím vším bravadem se schovávalo dítě, kterého málokdy někdo objal nebo mu řekl, že ho má rád. Tony se tvářil jako silák, ale Sáře neušel ten zmatený, vyděšený a zároveň spokojený pohled v očích, kdykoliv dal Steve najevo svou náklonnost. Nebo když ho objala ona sama. Ztuhl, váhavě zvedl ruce a v příští chvíli se jí v náruči téměř rozpustil. Vždy jí z toho píchlo u srdce a držela ho tak dlouho, dokud se sám neodtáhl.

Upřímně, měla někdy obavy. Oba dva měli svoje vlastní problémy, ukryté hluboko, velmi hluboko pod všemi těmi maskami a ochrannými obaly. Děsila se dne, kdy jeden druhého uvidí v tom opravdovém světle. Steve se stále skrýval před Tonym a Tony se skrýval před celým světem. Na druhou stranu doufala, že si zvládnout porozumět. Přála si to.

Steve byl už moc starý na to, aby mu říkala co má a co nemá dělat. A už vůbec neměla právo mu říkat s kým chodit a s kým ne. Kdysi to zkoušela, ale nikdy ji neposlouchal. Tentokrát ale neměla tu potřebu varovat ho. Navzdory všem zlozvykům a zdánlivě nepříjemným vlastnostem, se jí Tony líbil.

"Jsi jako Zajda," zamumlal Tony v jednu chvíli. Steve se na něj pohoršeně podíval. "Obrovský a drsný napohled, ale ve skutečnosti neskutečná hodná měkota."

Sára se tiše rozesmála. 

- Musím říct, že když jsem původně tuhle sérii plánovala, nenapadlo by mě, že bych se u Rogersů tak dlouho zdržela. A přece jen, už pátá kapitola a ještě jedna nás čeká. Pak se vrátíme zpátky na koleje, stane se pár věcí, pak ještě pár jiných věcí a už budu ty roky skákat. Protože, well... já neumím napsat nic krátkého a jednoduchého. 

- A tohle... tohle tady jen tak nechám a vy si vyvoďte vlastní závěr 

- Doufám, že jste si kapitolu užili, komentáře i hlasování ocením a budu se na vás těšit zase v pátek!