Drazí přátelé, Dům z dřívek od nanuků přesáhl 7K shlédnutí a 1K hvězdiček! Moc vám všem za takovou ohromnou podporu děkuji, moc si toho vážím!

Tony zíral do mobilu a točil se na židli tam a zase zpátky. Hrál Dropdom, ale oči mu neustále cukaly k hodinám na vrchní části displeje a neklidně poťukával nohou. Obimu to trvalo až moc dlouho, ten starý mezek se beztak zase stavil někam na jídlo. A pokud mu nepřiveze pizzu, znamená to, že to dopadlo dobře.

Tony se nespokojeně zamračil, mobil nakonec odložil a vstal. Prošel se po kanceláři, zastavil u prosklené stěny a zadíval se ven na venkovní prostory Stark Industries, než mu pohled opět sjel na mobil na stole. Začal si pohazovat mincí z dlaně do dlaně a chodit po kanceláři tam a zase zpátky. Chtěl vědět, jak ta schůze dopadla. V hlavě měl několik možných scénářů a jen jeden z nich se mu líbil.

Moc dobře věděl, že kdyby Stevovi podobnou nabídku přinesl na stříbrném podnose, odmítl by okamžitě. Steve Rogers nesnášel nadržování, almužny ani lítost. Kdyby mu Tony nabídl takovou nabídku krátce po tom, co mu jeho milá kolegyně vyfoukla jeho vlastní projekt, urazil by se a už z principu by na to nepřistoupil. Tímhle směrem Tony jít nemohl a moc dobře to věděl.

A upřímně, pravděpodobně by to nikdy neudělal. Ani on nefandil nadržování. Na druhou stranu neměl problém dát lidem šanci. Byl filantrop. A někteří lidé prostě potřebovali menší pomoc, aby se v tomto krutém světě protlačili. Někteří finance a jiní příležitost. Steve potřeboval to druhé. Tony ho znal, moc dobře věděl, že je dobrý. A zapálený. Pracovitý. Nikdy od projektu neupustil, dokud nebyl hotov. Pokud jeho i Obiho přesvědčí, že je pro ně ten pravý, Tony moc dobře věděl, že se nebude muset ničeho bát. Steve vše dotáhne až do konce.

Samozřejmě, Steve stále mohl odmítnout. Jen z toho důvodu, že by pracoval pro Tonyho Starka. Tony nebyl hloupý ani slepý a i kdyby byl, to, jak se posledně rozešli, by mu dalo dost najevo, že s ním Steve nechtěl nic mít. Jejich společné časy už byly ty tam, postaral se o to. Takže ano, pokud ho chtěl Steve ze svého života konečně vymazat, mohl jejich nabídku s klidem odmítnout.

Poslední scénář byl příznivý. Steve přijme. A ohromí je. Nebo taky ne, ale to bylo jedno. Už jen zvěst o tom, že si Stark Industries vybralo jeho bude stačit na to, aby si ho všimli jiné lidé. Další firmy a podnikatelé. I kdyby si nakonec vybrali nápady někoho jiného, Stevovo jméno se bude ještě hodně dlouho pojit se Stark Industries. A to jako reklama postačí.

Tony doufal, že přijme. Měl pro to své vlastní sobecké důvody. Chtěl být Stevovi blíž. Když na něj narazil v kavárně, dlouho přemýšlel o tom, že mu vypadne ze života a už se znovu neobjeví, ale nedokázal to. Pořád to tam bylo, někde uvnitř něj. Ta touha být s ním. Chyběl mu, hrozně mu chyběl. A teď, když už se dával konečně dohromady, by s ním mohl být.

Ale nebyl naivní. Věděl, že mu ublížil až moc. Neměl tedy nic v plánu. Jen se chvíli držet blízko a poté se válet v sebelítosti.

O tom ale Obi samozřejmě nic nevěděl.

Tony to udělal chytře. Zašli si spolu s Evansem na oběd a Tony jen tak mezi řečí nadhodil, že by chtěli předělat Stark Industries, ale že nejdříve potřebují najít dobré architekty. Pak už to šlo snadno. Evans se rozmluvil o firmě Stantec a o projektu, který pro něj vytvořili. Netrvalo to ani tři minuty a Stevovo jméno leželo na stole.

"Je jako vy, Starku," smál se. "Mladý a s málo zkušenostmi, ale má to v sobě a nenechá se ničím semlít. Jednou to někam dotáhne."

Načež jim pověděl, jak ho vyměnili za slečnu Paige Hollinsovou. Nebylo těžké přehlédnout, že si pan Evans pozornost mladé pohledné ženy náležitě užívá. Spal s ní, to bylo nad slunce jasné. Ale Paige nebyla zrovna nejlepší parketa pro práci na tak velkém projektu. Už teď dělala chyby a to ještě nezačali se stavbou. Byla nepozorná a až moc uspěchaná.

"Chci Rogerse zpátky," řekl Evans rozhodně. "Ještě čekáme na povolení, ale na další schůzi řeknu, že ho chci zpátky."

Posluž si, říkal si Tony škodolibě, zatímco krájel svůj steak. V té době už bude mít Steve lepší věci na práci. Kdyby Evans nečekal, mohl by ho mít. Steve by svůj projekt s klidem převzal zpátky a pravděpodobně by si řekl o vyšší plat, pokud by byl dostatečně smělý. Evans by ho zasypal zlatem. Ale problém tohoto starého dědka byla právě pozornost milé slečny Paige. Kdyby řekl už teď, že s ní pracovat nechce, přestala by se mu pelešit v posteli. A to samozřejmě nechtěl.

Ještě toho dne si Obi zjistil o Stevovi co se dalo. Uznale pokyvoval hlavou.

"Má dobré hodnocení. Zatím na ničem tak velkém nepracoval, až na projekt pro Evanse a několik spoluprací, ale vypadá dobře. Přibereme ho?"

Tony se tvářil, že je mu to jedno a nakonec dal Obimu volnou ruku. Neměl v plánu o Stevovi mluvit, ale Obi si zjistil opravdu všechno, co se dalo.

"Promoval na stejné škole, jako ty, Tony!" zvolal překvapeně od počítače. Tony jedl pizzu a druhou rukou se snažil utáhnout šroub na pneumatice jednoho z jeho aut. Na oko překvapeně se od práce otočil.

"Fakt?"

"Jasně. Neznal jsi ho?"

Tony dělal, že přemýšlí.

"Rogers, Rogers... Jo, něco mi to říká."

Dva roky jsem s nim chodil, Obi. Rok jsme spolu žili, prázdniny jsem trávil u jeho mámy. Táta mě kvůli němu málem vydědil. Odkud ho ale jen můžu znát?

"Nemáš fotku?"

Obadiah na něj otočil monitor a Tony přikývl.

"Ale jo, asi jsme se trochu znali. Byl celkem v pohodě. Jo, vybavuju si ho. Děsně nesnášel podlézání," uchechtl se a natáhl se pro další kousek pizzy. "A pokud vím, byl mezi nejlepšími z ročníku. A hrál rugby."

"Nebudeš mu nadržovat?" dráždil ho Obi bodře. Tony si odfrkl. Jako by to jen bylo možné.

"Prosim tě. Pokud bude na houby, kašlu ho."

Beru ho všemi deseti, Obi. I kdyby nám chtěl nechat udělat na střeše minigolf.

Což vlastně nebyl vůbec špatný nápad.

Dveře do kanceláře se otevřely a Tony schoval minci do kapsy. Zvesela se usmál na Obiho a pohledem zhodnotil jeho ruce.

"Žádná pizza. Hádám, že všechno dopadlo dobře?"

"Nenosím ti pizzu vždycky, když něco dopadne zle!" bránil se Obadiah a zvučně se smál. Každopádně spokojeně přikývl.

"Rogers se mi líbí, má jiskru. Přistoupil na podmínky, za dva týdny se ozve."

"Dobře. Mě volali pro změnu z Manors a Jefferson & Sons , taky berou."

"Výborně! To chce oslavu!"

Tony se zasmál, ale nebránil se. Pro dnešek už neměli nic na práci, tak proč by ne? Happy je odvezl do jedné hezké restaurace. Posadili se do kožených sedaček, Obi si objednal whisky s ledem a Tony ledový čaj. Vůně alkoholu ho nechlatala v nozdrách, ale nereagoval. Věděl, že ho Obi zkouší. Měli dohodu, na které záviselo opravdu značné množství věcí. A Obi si sem tam zkusil, jestli byl už Tony "imunní". Což nebude nikdy, samozřejmě.

Chvíli seděli v tichosti, Tony ještě vyřizoval zprávy a Obi si pohrával se skleničkou a upřeně ho sledoval.

"Jak jdou tvoje... schůze?"

"Dobře, dostal jsem další žeton," odpověděl Tony s klidem a mobil konečně odložil. "Za chvíli si jimi budu moct vyložil konferenční stolek."

Obi se pousmál jen napůl úst, pohled upíral neznámo kam. "Jsem na tebe hrdý, víš? Nejdříve jsem si myslel, že do toho spadneš zase, ale držíš se."

"Co na to říct?" Tony se zazubil. "Vezmeš mi 75% firmy, pokud to nezvládnu. Je to fakt pořádná motivace."

Obi se zasmál a Tony se k němu připojil. Domluvili se. Tony potřeboval pořádně nakopat do zadku, aby se konečně sebral a Obi věděl co patří mezi jeho nejdražší věci. Firma.

---

Steve se nezastavil poslední tři dny. A vůbec mu to nevadilo. Konečně se mu podařilo napravit veškerý nepořádek po Kylovi - nechal opravit rozříznutý gauč a pořídil si nové nádobí a stůl. Na televizi se vykašlal, stejně se na ni nedíval. A když mu den nato doručili nákresy aktuální budovy Stark Industries, naprosto se ponořil do práce.

Cole a Paige ho sledovali se závistivými pohledy, zatímco ostatní kolegové nad tím jen vrtěli hlavami a ptali se ho, jak se mu podařilo ulovit zrovna tuhle firmu. Jen se tomu uchechtl a mávl rukou s tím, že to ani on nechápal.

Ale chápal to až moc dobře.

Vzali práci domů na víkend. Prostory Stark Industries byly ohromné a jeho fantazie se utrhla z řetězu. Nápadů měl hodně a jediné, co musel udělat, bylo je přenést do počítače a na papír. Ani si nevšiml klepání a následnému otáčení klíče v zámku. Když se vedle něj zjevila Natasha, vyskočil minimálně stopu do vzduchu. Začala se mu smát.

"Jsi totálně mimo," řekla místo přivítání a položila igelitovou tašku na jeho nový konferenční stolek.

"Nemám tě rád," ucedil bez jedu v hlase a nerušeně se vrátil k práci. "Co ty tu?"

"Přišla jsem ti otravovat večer. Potřebuju vybrat šaty. Bucky je vidět nesmí, Laura prohlásila, že má mizerný vkus a Yelena by mě nejradši navlékla do latexu."

Stevovi pobaveně cukly koutky. "Takže jsem si zbyl jen já? Ale víš, že šatům vůbec nerozumím, že jo?"

Nat neodpověděla. Steve slyšel šustění papíru, ohlédl se. Zamyšleně se mračila na nákresy a palcem přejížděla po logu Stark Industries v pravém dolním rohu. Steve pohled znovu odvrátil a tvářil se, že si ničeho nevšiml. Sklonil se nad poznámky.

Natasha si povzdechla. Koutkem oka viděl, jak pečlivě uložila nákresy zpět na stůl, posadila se na pohovku a podepřela si hlavu. Pohled upírala před sebe.

"Chybí i mě, víš?" zamumlala. Steve se k ní otočil.

"Tony?"

"Kdo jiný, starouši?" uchechtla se a přikývla. "Bylo fakt blbý, když tak najednou zmizel. Nemysli si, že jsi jediný, kdo ho má rád. Chybí i nám. Lauře a Clintovi. I Buckymu. Za těch pár let nám přirostl k srdci, zmetek jeden prťavý."

Stevovi cukl koutek. Tony by se čertil, kdyby slyšel, že mu říká prťavý. Nebo by se tomu jen zasmál a později by jí to vrátil. Steve nikdy nezapomene na jejich tichou válku. Začali už na kolejích, Tony bral Natashe věci a ona mu zamotala všechny boty do celé role lepící pásky. Tony jí vyměnil šampón za barvu na vlasy a Nat pak chodila několik týdnů s modrou hlavou. Tony si to pro změnu odskákal postelí plnou svědivého prášku.

"Pracuješ teď pro něj?"

Steve přikývl. "Jo. Teda, ne tak úplně. Dělám Stark Industries návrh na přestavbu. Pak si budou muset vybrat jestli mě nebo někoho jiného."

Natasha přikývla na srozuměnou. S povzdechem si pročísla krátké vlasy a smutně se na něj pousmála. Steve se posadil k ní. Tužku si dal za ucho a prsty přejel po nákresech na stole. Natasha ho sledovala.

"Furt ho máš rád, co?"

Steve jen kývl. Bylo jedno kolik času uběhlo, Tonyho bude milovat už navždy. Možná se ale někdy objeví někdo, koho bude milovat více. Doufal v to.

"Máš v plánu-"

"Ne," zamítl okamžitě a zavrtěl hlavou. "Už je to pryč, Nat."

Natasha stiskla jeho ruku ve své a usmála se na něj. Smutně, chápavě. Byla tu pro něj, když na tom byl nejhůř, viděla ho úplně na dně. A pomohla mu se zase postavit na nohy. Steve nebyl fanda červené knihovny, ale pár příběhů znal a přišlo mu až zahambující, jak moc jeho vlastní zlomené srdce připomínalo hlavní hrdinky.

"Tak jo, starouši," rozhodla nakonec a vrazila mu do ruky katalog. "Bez tebe a bez šatů se nevdám. Takže se seber a pomoz mi něco vybrat."

Rozesmáli se oba dva.  

- Slíbila jsem, že bude svatba! Jen to naštěstí nebude Pep a Tony, ale Nat a Bucky :3 Moc se na to těším, bude to prča :D

- Otázka týdne zní: Kdybyste mohli mít nějaký druh magie, jaký by to byl?
Já bych chtěla umět komunikovat telepaticky. Bylo by to hrozně cool! Ale ne že bych myšlenky ostatních lidí slyšela pořád, jen když bych chtěla :D

- Pro dnešek vše, mějte se krásně a uvidíme se zase za týden!