Dneska mi tam ta gymnastika moc neseděla, takže to je jemné a něžné a fluffy, ale je to tam! 

...můžu o orgasmu říct, že je fluffy? O.o XD

Aneb přeji krásný den, přátelé! Víte, že dnes je významný den? No vážně. Jsem si jistá, že přesně v tento den před mnoha lety se stalo něco významného a je třeba to oslavit! Navíc má hodně lidí dnes narozky. Takže vám doporučuji koupit si/upéct dort a dát si sklenku červeného! (Nebo džusu... vyjde to na stejno)

"Já se nevdám."

Natasha seděla sklesle na židli a otrhávala malé lístky ze své svatební kytice. Všichni svatebčané už byli usazeni v kostele a Tony čekal s Natashou na Yelenu. Otočil se na ni a uchechtl se.

"Nebuď hloupá," napomenul ji a posadil se vedle ní. "Říkám ti, že jsou už na cestě. A Happy je ten nejlepší řidič, vážně. Budou tu do pěti minut."

"Stejně nemůžu uvěřit, že zaměstnáváš Happyho. A Pepper. Tos dal místo polovině školy?" vrtěla nad tím hlavou. Vlasy měla natočené a zdobila je jemná bílá čelenka s falešnými perlami. Šaty jí odhalovaly ramena a dekolt, v uších se jí houpaly jemné náušnice a na krku se jí tkvěl náhrdelník. Byla překrásná. A Tony jí to už několikrát řekl.

Nebylo vůbec těžké poznat, že navzdory vznikajícím komplikacím byla štěstím bez sebe.

"Pár ano," přiznal s úsměvem. Šťouchla do něj ramenem a tiše se zasmáli. Tony ji objal jednou rukou, přivinul ji k sobě a líbl ji na tvář, jen lehce, aby jí nerozmazal make up.

"Hej Tony?"

"Jo?"

"Ty a Steve..."

"Hmm..."

"Dobře. Buďte na sebe hodní, jo?"

"Zkoušíme to."

"To je dobře."

"Tak jo."

"Jsi šťastný?"

Zarazil se a jen hleděl na vlastní boty. Byl šťastný? Nepamatoval si, kdy byl naposledy šťastný. Muselo to být už opravdu dávno. Hodně dávno.

Byl šťastný? Cítil se dobře. Cítil se skvěle. Dnes ráno, když jen ležel a hladil Steva po vlasech, měl dojem, že se mu rozskočí srdce. Připadalomu, že se svět zase vrátil do pořádku.

Natasha odpověď ale nepotřebovala. Usmívala se na něj a pevně stiskla jeho ruku ve své. Mrkla na něj. A to bylo vše, víc nepotřebovali. Tony měl i tak dojem, že se rozbrečí.

Jo, super, bude bulet na svatbě a to ještě před obřadem. Velice profesionální.

"Ty vole, ségra, tohle bylo fakt boží!" rozkřikla se Yelena. Vběhla do místnosti jako velká voda, oblečená v krémovém kalhotovém kostýmku. "Letěli jsme v tom nejbožejším letadle, jaké jsem kdy viděla. Byl tam i kaviár, fakt! A během letu nás tahle profesionální baba nalíčila a oblíkla a- Tony Stark."

"Ahoj, Yen," usmál se a vstal. Chvíli se zdálo, že ho Yelena praští, ale nakonec to neudělala, jen si ho změřila vážným pohledem. Po jejím boku stanula Haley. Vlasy měla hnědé, ne modré jako tehdy, a byla oblečená v šatech. Oběma to slušelo.

"No jasně. Stark Industries, bylo to na boku toho letadla. Bylo to fakt cool, Starku, fakt jo," pronesla Yelena uznale. Tony na ni mrkl, seznámil se s Haley a nakonec se všichni odebrali do kostela. Tony věnoval poslední pohled Natashe.

"Nezapomeň zazářit, hvězdo."

Úsměv jí rozsvítil celý obličej.

---

"Nechá tě tu."

"No fakt, beztak už utekla."

"Měl bys to zabalit a jít domů."

"Vy tři," prohlásil Bucky a ukázal prstem na Steva, Sama a Harryho, "jste ti nejhorší chlapi na světě."

Steve se zubil od ucha k uchu. Stál na svém místě po boku ženicha a ochotně se připojil do jeho trápení. Ale když nakonec viděl, že je Bucky opravdu nervózní, pokusil se Sama a Harryho pohledem upozornit, aby to nepřeháněli. Naštěstí to viděli taky. Bucky poťukával nohou, mnul si ruce a nesutále si popotahoval límeček uniformy.

Otevřely se dveře a uličkou rychlým krokem prošli Tony, Yelena a Haley. Yelena se jen pohledem se všemi přivítala a stanula na svém místě po straně nevěsty, zatímco Tony a Haley si rychle našli místo k sezení.

Konečně se rozezněla hudba.

Bucky měl v očích slzy, když Natashu poprvé uviděl, ale rty měl roztažené do širokého úsměvu. Steve sledoval svého přítele a byl za něj neskutečně šťastný. Věděl, že to mezi ním a Natashou bylo dlouho jako na houpačce a byl rád, že to dotáhli až sem.

Po zaznění svatebních slibů brečel skoro celý kostel. Steve měl dokonce dojem, že i Tony si otírá oči, ale nikdy se ho na to nezeptal. Bylo mu jasné, že by se mu nedostalo odpovědi.

---

Celý den probíhal ve veselém svátečním duchu. Jedlo se a pilo, rodiny, které se dvěma obyčejnými ano spojily k sobě, se lépe poznávaly a zkrátka všichni se bavili. Natasha a Bucky v jednu chvíli rozkrojili svatební dort mečem, kterak kázala tradice vojenských svateb. Steve se smál do dlaně, když sledoval, jak si Bucky málem uřízl prst.

"A všechno to začalo na jedněch kolejích," poznamenal Tony a rozhlížel se. "Kdo by to byl řekl, viď?"

"Přesně tak," přikývl Steve a šťouchl do něj loktem. Tony mu to vrátil.

Během dne se Tony a Steve několikrát oddělili. Snažili se držet u sebe, ale tolikrát se stalo, že šli každý jiným směrem a upřímně, Stevovi to nedělalo dobře. Byl rád, když měl Tonyho na očích. Byl šťastný, že si jsou zase tak blízko.

Stál zrovna u stolu s občerstvením, kdy se vedle něj zastavila Pepper. Usmáli se na sebe, vyměnili si několik zdvořilostních vět. Pepper byla napjatá a nejistá a Steve záhy pochopil proč.

"Jak... Jak se má Tony?" zeptala se. Stevovi cukl koutek do úsměvu.

"Řekl bych, že dobře. Proč se ho nezeptáš sama?"

Povzdechla si a promnula si loket, pohled upřený do země. "Musel jsi slyšet, že to mezi námi nebylo v poslední době... ideální."

Steve nic neřekl.

"Záleží mi na něm, vážně, ale... Steve, já se nemohla dívat, jak se ničí."

"Pep, já ti nic nevyčítám," ujistil ji. Vzhlédla k němu a smutně se usmála.

"Ale já sobě ano... Byl na tom nejhůř a já... Nemohla jsem takhle dál. Tys ho neviděl!"

"Možná to potřeboval," uznal Steve polohlasem. Pepper zmateně zvedla obočí. "Možná potřeboval nakopat, sám to řekl. Nemyslím si, že ti to má za zlé, Pep."

"Musí mít. Vybodla jsem se na něj, já i Rhodes."

"Co kdyby jste si promluvili?" navrhl a nabídl jí rámě. Neochotně se ho chytila a pevně stiskla jeho paži. Byla nervózní.

Samozřejmě, že jí Tony nic nevyčetl. Okamžik to mezi nimi bylo napjaté, ale ledy nakonec povolili. Steve spokojeně sledoval, jak se ti dva baví a byl rád. Věci se začaly pomalu dávat do pořádku.

---

Vzduchem se nesla jemná hudba. Natasha a Bucky tančili sami uprostřed tanečního parketu, oči jen jeden pro druhého. Tony je sledoval, usmíval se a byl za ně rád. Přál jim jen a jen to dobré.

Ostatní svatebčané stáli roztroušení okolo parketu a pomalu se připojovali. Buckyho rodiče jako první, potom Natashin otec a Yelena. Každý, kdo si chtěl zatančit a uměl to, se připojil a brzy byl parket zaplněn tančícími páry. Tony se postavil na špičky a rozhlédl se.

Steve stál co nejdál a připomínal toho jediného puberťáka na školní zábavě, který byl k smrti vyděšený, že ho někdo vyzve k tanci. Tonymu cukl koutek. Vzpomněl si na jejich taneční hodiny tehdy na Vánoce. Sára seděla u klavíru a hrála, zatímco on se snažil Steva naučil alespoň ty nejzákladnější taneční kroky. Většinou neúspěšně.

Tak jo, jdeme na to, proletělo Tonymu hlavou a vykročil. Steve mu věnoval jemný úsměv, než oči opět zafixoval na taneční parket. Nespustil pohled s Nat a Buckyho a tvářil se tak hrdě a šťastně, až se Tonymu sevřelo srdce.

Stanul vedle něj tak blízko, že se dotýkali lokty. Steve se neodtáhl, dokonce se k němu více naklonil a jeho úsměv se jen rozšířil.

"Vzpomínáš si," začal Tony polohlasem, "jak jsem tě tehdy o Vánocích učil tančit?"

Steve si pobaveně odfrkl. "Myslíš ten den, kdy se moje máma totálně zbláznila, když zjistila, že to umíš a pak hrála a tys mnou smýkal po obýváku tam a zpátky? Ne, jak jsem jen mohl zapomenout?"

Zasmáli se oba dva, tiše, aby nerušili atmosféru. Tony do něj šťouchl loktem, než ho objal jednou rukou okolo pasu.

"Smím tě vyzvat k tanci?"

Steveův úsměv zakolísal. Podíval se na něj, nejistě a nervózně. Krátce se usmál.

"Pořád to neumím," varoval ho. "Pošlapu ti boty."

"Vypadám, že mi to vadí?"

Dívali se jeden druhému do očí. Tony cítil teplo Stevova těla opírající se mu do kůže. Jemně stiskl jeho bok a palcem vykreslil několik kroužků. A k jeho naprostému překvapení Steve vykročil k parketu.

"Tak jo," uznal, "ale musíš mě vést."

Tony šel jako v mrákotách. Upřímně očekával, že ho Steve kategoricky odmítne, takže teď nějak nevěděl, co se sebou. Ale podařilo se mu vzpamatoval docela rychle.

Zaujali taneční postoj, drželi se za pas a za ruce a začali se pohybovat do rytmu písně. Naštěstí byla pomalá a Steve mu tak šlápl na botu jen třikrát, než konečně pochopil, jak se pohybovat. A pak už to šlo dobře.

Svět přestal na chvíli existovat. Stáli u sebe tak blízko, že Tonyho šimral Steveův dech na krku a mohl jasně cítit závan jeho kolínské. Tony zavřel oči, opřel se svou tváří o jeho a jen se nechal unést okamžikem.

Miluju tě, chtěl zašeptat, ale neudělal to. Zatím ne. Chtěl to říct, chtěl mu to říct tak dlouho, ale bál se, že by ho mohl vyděsit. Sotva se k sobě dostávali, pohybovali se pomalými opatrnými kroky a Tony se děsil, že by je poslal zpátky na začátek. Tak moc to mezi nimi zkazil, ale byl pevně odhodlaný to zase napravit.

Slíbil Stevovi, že mu dá čas, a měl v plánu to dodržet. Držel se proto na uzdě, nebo se o to alespoň snažil. Držel jazyk za zuby a ruce u těla (obrazně řečeno, v tuto chvíli) a zkrátka čekal.

Hudba pomalu utichla, některé páry se z tanečního parketu vytratily. Jiní tleskali novomanželům. Steve se nepohnul ani o krok, nadále Tonyho držel a zhluboka oddechoval. Tony se pousmál.

"Ještě jeden tanec?" navrhl, ale Steve neodpověděl. Jen udělal krok dozadu, ruce ale z Tonyho nespustil. Okamžik se dívali jeden na druhého a Steve měl v očích ten pevný jistý pohled, který měl vždy, když se pro něco konečně rozhodl.

Tony se jen modlil, aby to bylo to rozhodnutí, ve které doufal.

Hudba začala hrát znovu a k Tonyho překvapení (už po druhé během několika minut. Neuvěřitelné!) si ho k sobě Steve opět přitáhl a znovu vykročil. Tony se usmál. Vedl ho, zdržel se všech složitých kroků a jen se s ním pohupoval do rytmu. Přes Buckyho rameno zahlédl Natashin pohled. Usmála se, mrkla na něj a ukázala, že mu drží palce, než znovu naklonila hlavu k Buckymu a se zavřenýma očima poslouchala jeho tiché šeptání.

---

"Pozor, bude se házet kytice!"

"Holky, na místa! Nevěsta bude házet kyticí!"

"Honem, honem!"

V sále panoval zmatek. Všechny mladé slečny se co nejrychleji seskupily, zatímco ostatní jim šli moudře z cesty. Yelena a Haley se předháněly, kdo si pro sebe ukradne lepší místo. Tony se smál. Stál kousek od nich, pil dětské šampaňské a vrtěl nad tím vším hlavou.

"Připraveni?" zavolala Natasha. Její malý fanklub okamžitě začal souhlasně pokřikovat a pištět. Steve do Tonyho šťouchl loktem a jen mu věnoval pobavený pohled. V levé tváři se mu udělal dolíček a okolo očí se mu udělaly vějířky vrásek, které byly nyní hlubší, než jak si je Tony pamatoval.

Tony se zasmál, otevřel ústa, aby vypustil nějakou vtipnou poznámku, když ho něco udeřilo do tváře. Rychle ten předmět chytil, překvapeně se rozhlédl a zamračil se. Pohled mu spadl do náruče a brada mu poklesla.

Všechny mladé neprovdané slečny se na něj otočily. Některé vztekle, některé pobaveně. Yelena se smála. Natasha taky.

"Promiň, Tony, uletělo mi to!" zavolala na něj. Tony vzhlédl a se smíchem zvedl kytici nad hlavou.

"Tak hádám, že příště budu nevěsta já!"

Sál propukl v hlasitý smích.

---

"Jak se cítíš, budoucí nevěsto?"

Tony se uchechtl. Stál ve dveřích koupelny a přetahoval si tričko přes hlavu, zatímco Steve seděl naproti němu na posteli a ručníkem si sušil vlasy.

"Nech toho, jo? Chytil jsem to jen protože by to přineslo smůlu, kdyby kytka spadla na zem."

"Ani jsi nevěděl, že tě flákla kytice," neodpustil si Steve. Pobaveně se zubil, vlasy mu trčely do všech stran a vypadal doopravdy pobaveně a spokojeně. Tony si dal ruce v bok a naoko se na něj zamračil, než se dal zase do tichého smíchu. Nic nepil a stejně měl dojem, že má lehkou hlavu. Bylo mu dobře. Bylo mu skvěle.

Usmál se, zavřel dveře do koupelny a zhasl stropní světlo. Lampičky nad postelemi zůstaly rozsvícené.

"Přemýšlel jsem," začal Steve po chvilce. Tony se na něj otočil od stolu a uculil se. Napil se vody.

"A jéje. Nebezpečná činnost," dobíral si ho. Steve na něj jen vyplázl jazyk jako pětileté dítě, ale poté zvážněl. Tony se k němu otočil čelem, opřel se rukama o stůl a pozoroval ho. "O čem?"

Steve se na něj jemně pousmál a Tony pochopil. Oh...

Oh. Samozřejmě.

Samozřejmě, že nad tím vším Steve pořádně přemýšlel.

Tony neřekl ani slovo, jen ho sledoval a čekal na verdikt. Připadal si jako u soudu, kde měli rozhodnout, jestli ho oběsí nebo pustí na svobodu.

Steve vstal a došel k němu. Jemně jej chytil za ramena a stiskl. Studoval pohledem vlastní ruce, Tonyho krk, bradu, rty... K očím zatím nevzhlédl.

"Přemýšlel jsem," zopakoval a Tony uvažoval, jestli si uvědomoval, jak moc klesl hlasem. Celá ta atmosféra se zdála až magická, posvátná. Jako by ji Steve nechtěl hlasitými slovy vyrušit.

Tonyho srdce tlouklo jako splašené a byl si jistý, že by se mu třásly ruce, kdyby se pevně nedržel stolu.

Steve mu přejel palcem po krční tepně a chvíli na jí jen tak setrval, až moc dobře vědom, jak nervózní Tony je. Ale nekomentoval to, jen se jemně pousmál a konečně se mu podíval do očí.

"Chci do toho jít znovu," zašeptal. "Chci to zkusit znovu. Chci být s tebou."

Tony se snažil dýchal pomalu, ale tep mu stále stoupal. Měl strach, tolik se bál, že uslyší opačnou odpověď, že mu okamžik trvalo, než si doopravdy uvědomil, co Steve řekl. Oddechl si, dlouze a ztěžka. Stevovy prsty mu spočívaly na zátylku, stačilo jen jemně zatlačit a přiblížili se. Opřeli se o sebe čely a jen tak okamžik stáli se zavřenýma očima.

Tony k němu konečně vztáhl ruce. Dotkl se ho na boku, na paži, na tváři. Jen si dovolil cítit jeho kůži pod svými prsty. Byl to tak známý pocit, tak moc mu to chybělo. Steve byl už dávno prozkoumané území, bezpečné území, ke kterému tak dlouho neměl přístup.

"Nezklamu tě," šeptl, hlas chraplavý. "Slibuju. Znovu ne."

"Věřím ti," odpověděl Steve a vtiskl mu polibek na spánek. Choval ho v náruči, probíral se mu jemně vlasy vzadu na týle a tiskl ho k sobě. Tony se uvolnil. Vyprchaly z něj veškeré starosti, veškerý strach, veškeré obavy. Byl v náruči muže, kterého miloval od toho večera na kolejích a přál si, aby tenhle moment nikdy neskončil.

Ani se nestyděl, když mu slzy stekly po tvářích. A nebyl v tom sám. Steve se začal tiše smát a Tony viděl, že i jeho celá ta situace zasáhla.

"Nesměj se," napomenul ho, ale sám se začal smát. Steve nad tím vrtěl hlavou, otřel si vlastní tváře a chytil Tonyho pevněji.

"Proč si musíme všechno dělat složité?" zamumlal. Tony mu na to nebyl schopný odpovědět.

Nebyl si jistý, kdo s tím začal. Možná on, možná Steve, možná oba najednou. Věděl jen, že v příští chvíli cítil Stevovi rty na krku a jeho ruce na bocích. Tonymu by se podlomila kolena, kdyby nebyl uvězněn mezi Stevem a stolem. Jeho vlastní dlaně si hledaly cestu po Stevově těle. Dotýkal se všech těch známých křivek a vzpomínky na noci podobné téhle se mu vracely v zuřivém víru.

Naprosto nedůstojně se zajíkl, když ho Steve políbil, ale neprotestoval ani trošku. Polibek mu oplácel, tiskl se na něj a pevně se ho držel za ramena, za boky, za zátylek. Za vše, kam dosáhl.

Steve se zarazil. Odtáhl se jen o pár centimetrů, dýchal zrychleně a po tváři se mu táhl ruměnec. Tony se pokusil si ho přitáhnout pro další polibek, aby místo toho dostal polibek na čelo.

"Nechci, aby sis myslel-"

"Že co?" skočil mu Tony do řeči. "Že ti jde jen o sex? Věř mi, u jiných by mě to napadlo, ale u tebe nikdy."

"Co ty víš, třeba jsem se za ty roky změnil a teď akorát vlezu s chlapem do postele a pak mu už nikdy nezavolám," žertoval Steve a couval s ním k posteli. Zasmáli se jeden druhému do rtů, než se opět políbili.

"To nevadí," zamumlal ještě Tony a strčil do něj. Steve padl na znak, na rtech spokojený úsměv a tvář zrudlou. "Vím kde bydlíš. A kde pracuješ. Nezbavíš se mě."

"To je slib?"

"Ten největší," přísahal šeptem. Steve ho stáhl na sebe a opět spojil jejich rty.

Chyběl jsi mi, proletělo Tonymu hlavou, ale nahlas to neřekl. Vlíbal mu ta slova do kůže na krku, zatímco oba pracovali na knoflících košile toho druhého.

Oblečení brzy skončilo na zemi, Steve se pokusil namítnout, že to jsou obleky a že by je měli pověsit, ale Tony ho zatlačil zpět do matrace a chytil mu ruce nad hlavou. Steve se zajíkl a zůstal na něj zírat. Tony se uculil.

"Tuhle tvoji stránku neznám," zašeptal a přejel mu vousy po krku. Steve ztěžka vydechl, ale jinak se vůbec nepohnul. Hrudník se mu zvedal rychlými hlubokými nádechy a Tony mohl na stehně cítit jeho erekci.

Tony ho pomalu pustil, přejel mu dlaněmi po pažích až na krk a uchopil jeho tvář do dlaní. Líbl ho na rty, opřel se svým čelem o jeho a jen tak okamžik setrval.

"Někdy to prozkoumáme, co ty na to?" navrhl. Steve přikývl.

Zpomalili. Tiskli se k sobě, od rtů toho druhého se neodtáhli ani na okamžik. Tony mu bloudil dlaněmi po těle a užíval si horkost jeho kůže. Nebyl to sex, nebylo to milování. Byli jako dva puberťáci, kterým stačí se o sebe otírat v posteli aby jim tep stoupl astronomickou rychlostí.

Steve byl první, komu došla trpělivost. Stáhl z nich obou poslední kousek oblečení a jediným pohybem se vyhoupl Tonymu na klín. Dýchal ztěžka, rty měl rudé od polibků a ruměnec se mu táhl až na hrudník. Tony malém zapomněl, jak krásný na něj byl pohled.

Tony slastně sykl, když je Steve vzal do dlaně a dopřál jim několik tahů. Dráždil je pomalu a táhle a Tony jen ležel a tiše vzdychal. Uculil se, když si všiml, co to se Stevem dělalo. Vždycky rád poslouchal a vždycky ho to dokázalo rozpálit.

Tony si ho přitáhl pro polibek, svalil ho na bok vedle sebe a připojil ruku k dílu. Tiskl Stevovu erekci v dlani a dráždil ho palcem, zatímco polykal jeho vzdechy.

Steve se udělal první a Tony hned po něm. Zůstali mlčky ležet se zavřenýma očima, tep se jim pomalu uklidňoval a dopadala na ně únava celého dne. Tony vše utřel do jednoho polštáře a zahodil ho na zem. Steve nespokojeně nakrčil nos.

"Díky," ucedil, "ode dneška si budu vozit do hotelu vlastní povlečení."

Tony se rozesmál a Steve ho umlčel polibkem, pomalým a láskyplným. Přivinul ho k sobě a nepustil ho až do rána.

---

Natasha seděla u kosmetického stolečku a pečlivě si odličovala obličej, když slyšela zavírání dveří. Vzhlédla a usmála se na odraz v zrcadle. Bucky vešel do místnosti, opřel se ramenem o rám dveří, založil ruce na hrudi a zkoumavě ji sledoval. Měl na sobě už jen kalhoty od uniformy a obyčejné bílé tričko.

"Copak?" zeptala se. Přejel si dlaní po tváři a povzdechl si.

"Měl jsem právě zajímavý rozhovor s manažerem hotelu."

"A?"

"A dozvěděl jsem se, že za ten jeden nevyužitý pokoj nám vrátí peníze. Prý to máme brát jako svatební dar."

Nat se kousla do rtu, aby zabránila úsměvu a znovu se podívala na sebe do zrcadla. Vatovým tamponkem si setřela řasenku z očí, než ho zahodila do koše.

"To jsou hodní," uznala. Slyšela Buckyho kroky a v příští chvíli měla jeho ruce na ramenou. Jemně jí je promnul a naoko nazlobeně ji sledoval.

"Já myslel, že jsme měli o pokoj méně, ne více. Nebo jsem se přeslechl?"

"Asi jsem to špatně spočítala. To se může stát každému, nemyslíš?"

To už nevydržela a začala se smát. Bucky nad tím vrtěl hlavou a palci jí mnul zátylek.

"Co přesně byl tvůj plán?"

"Co asi? Dostat ty dva idioty do jednoho pokoje, aby si to konečně pořádně vyříkali. A po tom jejich tanci mi něco říká, že nejsme jediní, kdo si užije svatební noc."

Bucky se plácl dlaní do čela, což ji jen znovu rozesmálo. Ale nehádal se s ní, protože sám moc dobře věděl, že má pravdu. 

- Jupí, jsou zase spolu! Ale to znamená, že s nimi už moc času trávit nebudeme. Rozhodně to do konce roku dopíšu a pak uvidíme, jak to bude vypadat :D

- Děkuji za přečtení, za všechny reakce budu vděčná a zase se uvidíme!