Přeji krásný den, mí drazí a předrazí.
Jak vám to všem klape? Léto v plném proudu, doufám, že si užíváte víc než já. Poslední dobou jen pracuju a spím, docela nepříjemný způsob života. Ale naštěstí to je jen dočasné :D
Užijte si čtení!

Tony stál bez hnutí, hlavu nakloněnou ke Stevovi, který mu na tvář tiskl mokrou houbičku. Několikrát ji odtáhl, aby zhodnotil stav papírku pod ní, než ji znovu natiskl. Tonymu stekla kapka vody po krku až za límeček trička, ale nestěžoval si. Jen stál jako socha a zíral do prázdna.

"Jsi úplně mimo," okomentoval jeho stav Steve a znovu houbičku odtáhl. Tentokrát ji položil zpět na stůl a opatrně papír sloupl. Spokojeně si přikývl. Těsně pod okem Tonyho tvář zdobilo modro-fialovo-růžové kolečko. Steve měl na tváři stejné, jen duhové.

"Tak promiň, že nejsem úplně v klidu, když vím, že je tu moje máma," odsekl frustrovaně. Steve si z jeho tónu nic nedělal, jen mu připlácl na čelo další tetovačku. Tony se odtáhl. "Hej, shodli jsme se na jedné."

"Vždyť já vím," uculil se na něj a dal mu pokoj. Tony si sloupl papírek z čela, ujistil se, že mu na něm nic nezůstalo, a vzdálil se od stolu. Zamířili směrem k lidem, kteří rozdávali malé různobarevné vlaječky.

"Bude to v pohodě, uvidíš. Chce to jen pochopit. A kde jinde by to šlo nejlépe, než tady?"

"Kdekoliv jinde! Chci říct- Rozhlídni se!"

Steve to udělal a moc dobře věděl, že tím Tonyho štve. I teď slyšel, jak skřípe zuby. "Rozhlížím se. Co mám vidět?"

"Tak zaprvé, jsi hrozný křen. A zadruhé... Vidíš všechno. Tohle je fakt supr, ale jestli máma nabude dojmu, že tohle," naznačil rukou ve vzduchu okolo nich, jako by se snažil poukázat na úplně vše, co je obklopovalo, "jsem teď já, tak já nevím. Tohle nechci."

"Klidni," doporučil mu a usmál se. "Tvoje mamka je v klidu. A je teď s mojí mamkou. Ta ji ujistí, že to, že jsi s klukem neznamená, že teď budeš nosit na veřejnosti obojek a kožené trencle."

Tonymu cukly koutky, tiše se zasmál. "Bože, ty dva mi nepřipomínej..."

"Vypadal jsi, že ti vypadnou oči z důlku," škádlil ho. Tony se rozesmál a Steve ho objal okolo ramen a přivinul ho k sobě. Šli dál. Lidé okolo nich proudili, smáli se a pokřikovali. Podobných úkazu, jako ti dva sadomaso, viděli ještě několik.

"Tvoje mamka je chytrý člověk. Nemyslím si, že pride pochod vezme nějak vážně. Uvidíš."

"Když to říkáš..."

"A pokud jo, holt jí to vymluvíme. Já vím, že jsi z tohohle všeho nervní, ale já věřím, že vše dopadne dobře. Chci říct, neodepsala tě a snaží se, ne? Už to je víc, než má většina lidí."

Tony zaklonil hlavu, aby na Steva lépe viděl (on ten výškový rozdíl byl opravdu znatelný, i když ne nijak šílený) a přimhouřil oči. Chtěl se dohadovat - hlavně aby viděl, jak Steve otráveně otáčí oči k nebi, protože to teď byla jedna z jeho oblíbených kratochvílí - ale nemohl popřít, že měl Steve pravdu. Zase. Ach bože, začal chodit s rozumbradou. Byl odsouzen k doživotnímu utrpení! Pobaveně se nad tou myšlenkou zašklebil.

"Myslíš, že je tvoje mamka kouzelná? Až se vrátíme, bude moje máma absolutní gay spojenec, bude mít na sobě stejné triko a objímat smutná odmítnutá děcka?"

Steve se uchechtl a pocuchal mu vlasy. "To nevím. Možná by nebylo od věci doufat v trochu menší kroky."

"Možná," uznal nakonec a odběhl ke stánku s vlajkami.

---

Ale jak překvapený Tony byl, když se s náručí plnou vlajek vraceli a viděli jeho matku, Marii Starkovou, v růžovém tričku s nápisem FREE MUM HUGS, kterak spolu se svou novou kamarádkou a pravděpodobně budoucí snachou jejího syna objímají přesně ta smutná odmítnutá děcka, o kterých se před chvíli bavili. Vlaječky mu málem vypadly z rukou, zarazil se a jen ten úkaz před sebou němě sledoval. Steve se uchechtl, vlaječky mu vzal a loktem do něj strčil.

"Padej."

"Co? Kam? Proč?" koktal a obrátil se na něj s doširoka otevřenýma očima. Stevovi poskočilo obočí.

"Tony Starku, jestli si okamžitě nepůjdeš pro objetí, začnu velice vážně pochybovat o tvé inteligenci."

Tony se celý nafoukl a byl připravený se hádat, ale neměl na to. Ne teď. Znovu se ohlédl a viděl, že na něj máma hledí a čeká. Rozevřela náruč, nejistě, jako by si nebyla jistá, jestli to byl dobrý nápad.

Byl to dobrý nápad. Tony vykročil dřív, než si to uvědomil a v příští chvíli ji tiskl v náruči. Nebo ona jeho. No, to bylo stejně jedno.

"Ti amo, Biscottino. Ti amo."

---

Všichni se vrátili z pride pochodu zpátky k Rogersům domů. Tonyho by nikdy nenapadlo, že si jeho máma a paní Rogersová padnou do oka, ale stalo se. Teď spolu seděly na zahradě, každá měla v ruce skleničku s vínem a povídaly si. Tony byl v kuchyni, tiskl nos na sklo a pozorně je sledoval. O čem si, sakra, mohly povídat?

"Víš, že můžeš jít prostě ven a sednout si k nim, že jo?" ozval se Steve. Stál u ledničky a posledních pět do ní hleděl a snažil se rozhodnout, na co má chuť.

"Huš, dej mi pokoj," zamručel a nalepil se na okno ještě víc. "O čem si kruci můžou povídat?"

Bůhvíproč byl nervózní. Klidný po tom, co máma dostatečně předvedla, že nemá v plánu ho odepsat, ale pořád nervózní. O čem mluvily? Vyměňovaly si příběhy? Bavily se o něm a o Stevovi? Ach bože, říkala jí paní Rogersová příběhy o tom, jak jí jednou uprostřed noci probudili jistými postelovými aktivitami?

To snad ne!

Vyjekl, když ho Steve popadl za tričko vzadu na krku a odtáhl ho od okna. Pokusil se mu vytrhnout, ale nepodařilo se mu to. Steve ho chytil okolo pasu a ještě o pár kroků ucouvl. Zubil se.

"Jsi praštěný," konstatoval. "Čeho se tak děsíš? Prostě si rozumí a je snad jedno, o čem mluví, no ne?"

Asi jo. Určitě jo. Ale to neměnilo nic na tom, že byl neskutečně zvědavý.

"Co to znamená? To, co ti máma řekla," zeptal se najednou a bradou mu spočinul na rameni.

"Co myslíš?"

"Bisco- Bisco-něco. Řekla ti tak, kdy tě objala."

Tony cítil, že rudne až po kořínky vlasů. Tohle byla další přezdívka, kterou z hloubi duše nesnášel. Ale přitom ji vlastně miloval zároveň. Máma mu tak říkala už od malička. Přišlo mu to trapné a hezké zároveň.

"Biscottino. Znamená to malá sušenka."

"Sušenka?" Stevovi poskočilo obočí. Tony nafoukl tváře.

"Miluju sušenky," zamumlal dotčeně. Steve nakonec přikývl.

"Samozřejmě."

"Ale jestli mi tak někdy řekneš, nakopu ti prdel!"

"Samozřejmě."

---

"Tvůj syn je nalepený na okně a bedlivě nás pozoruje," poznamenala Sára pobaveně a napila se. Maria se neohlédla, aby nedala Tonymu najevo, že o něm vědí, ale uměla si ten úkaz dost jasně představit. Pousmála se, i ona se napila a odložila skleničku na stůl. Bavily se se Sárou celý večer. Probraly práci a nejrůznější maličkosti, poznávaly jedna druhou. Mariu upřímně překvapilo, že si tolik rozumněly. Měly mezi sebou ohromné množství rozdílů a přesto si měly co říct.

Bylo to příjemné. Osvobozující. Bylo to už dlouho, co měla opravdovou přítelkyni.

"Existuje nějaká šance, že tvůj manžel Tonyho přijme?" zeptala se Sára náhle. Maria zamrkala.

"Howard ho nezavrhl," zavrtěla hlavou. "Jen se rozhodl ignorovat, že Tony dělá podobné "blbosti". Věří, že ho to nakonec přejde."

"Myslíš si, že ho to přejde?"

"Ještě před pár dny bych řekla ano. Ale po dnešku?" pousmála se. "Ne, nemyslím si. Tony je... šťastný. Steve ho dělá šťastným. Ale pokud by ho to nakonec přešlo, tak... Tak." Pokrčila nad tím rameny. Tak co? Nic by s tím dělat nemohla.

Sára se na ni dlouho dívala, než se zatvářila jako zklamaný učitel. "Nemá ho co přejít, Mario. Tohle je teď jeho součástí. Není to rozmar."

"Tak proč se mě takhle ptáš?" zeptala se dopáleně. Sára se rozesmála.

"No abych tě vyzkoušela, přece! Máš se ještě hodně co učit."

"Tak to jsem ráda, že mám dobrou učitelku."

"Vždy k službám."

Obě se rozesmály, hlasitě a dlouze. Kdy smích ustal, Maria se zeptala: "Přijala jsi to bez mrknutí oka, když se tvůj syn přiznal?"

Sára se zarazila. Povzdechla si, napila se vína a odvrátila pohled. Smutně se usmála. "Ne tak úplně. Řekla jsem mu, že je to v pořádku a že ho mám pořád ráda, ale taky jsem potřebovala čas, abych to zpracovala."

Maria Starková souhlasně přikývla. V téhle fázi teď byla ona sama.

"Chvíli mi to trvalo. Ale pak jsem se podívala zpětně a viděla, jak nešťastný Steve celou dobu byl. Měl přítelkyni, snažil se být normální, nechtěl mě zklamat. Vždycky byl až moc samostatný, až moc dospělý, aby mi nepřidělával žádné potíže. A tak se snažil změnit i v tomhle. Ale nešlo to. A jakmile to bylo venku a já jsem mu řekla, že je to v pořádku, uklidnil se. Býval tak zasmušilý a vzteklý, ale posledních pár let se mi mění před očima. Je veselý, šťastný a spokojený. A když je s Tonym? Jen září."

Obě matky se usmívaly, šťastné, že jsou jejich děti šťastné. A ono bylo nakonec úplně jedno, s kým byli šťastní. Hlavní je, že byli.

Seděly venku dlouho. Měsíc stál už vysoko na obloze a Tony a Steve spali v patře u Steva v pokoji, ale ony seděly dál a jen mluvily. Sdělily si několik tajemství. Řekly jedna druhé svůj životní příběh. Vypily jednu láhev vína a dva čaje. Poslouchaly cvrčky a sledovaly hvězdy a stále mluvily.

Když šly konečně spát, Sára k sobě do ložnice a Maria na pohovku v obývacím pokoji, měly dojem, že se znají celý život. 

- Mám takový dojem, že svět potřebuje matky jako je Sára a Maria. Ne perfektní, ale takové, které se snaží. 

- Od shipů týdne na chvíli upustíme a vrátíme se k otázkám týdne. :D Otázka tohohle týdne zní, jaký jazyk byste se chtěli naučit a proč? Angličtinu se učíme skoro všichni, ale jaký další byste chtěli ovládat? Za mě by to byla asi němčina a španělština. Ne protože by se mi nějak extra líbily, ale protože se s nimi dá domluvit na hodně místech :D Ale zároveň bych se hrozně moc chtěla naučit znakovou řeč. Už několikrát mi do práce přišla neslyšící rodina a já bych s nimi tak moc chtěla umět komunikovat. No, asi si to dám na svůj to do list XD

- Doufám, že se kapitola líbila a uvidíme se zase příští týden!